Boží trest nebo důsledky?

     Na mé dvanáctileté intenzivní duchovní cestě jsem se záhy dostál do duchovní skupin Bílý Kužel, kterou vedla Helena Šeblová, která  podobně jako N.D.Walsch dostávala informace, rady a pokyny od bytostí z vysokých planet Světla, od Ježíše a také od Boha Otce. Skupina byla ve své činnosti vedena k provádění proseb směřujících ke karmické očistě planety Země, některých dalších planet ve vesmíru a také osob, které byly členy skupiny nebo byly „přivedeny“ jako pacienti k léčení. Podobně i zde začala činnost skupiny v roce 1992 a skončila se svým hlavním posláním v roce 2007. Paní Helena Šeblová dostávala potřebné informace a také odpovědi na kladené otázky, tím, že je slyšela. Zapsané texty se kopírovaly a předávaly členům skupiny a teprve na konci roku 2005 mohly být vydány v knižní podobě. Tím vzniklo sedmidílné souhrné dílo, které je dnes přístupné každému.(https://bozilaska.cz) 

     Protože činnost skupiny byla hodně zaměřena na vyprošování karem, byla to činnost spojená s tím, co je nazváno v knihách HSB jako důsledky čili karmy.

     Dalším mým větším zdrojem byly knihy napsané nebo inspirované tzv. „spícím prorokem“ Edgarem Cayce. To jsou knihy se širokou duchovní tématikou a obsahují velmi mnoho duchovních informací, také z oblasti alternativní medicíny.

     Velkým zdrojem mého poučení byly všechny knihy napsané N. D. Walschem. (www.andelesvetla.cz)  Všechny tyto knihy rezonují s mým vnitřním já.

     Vědění, zapsané v těchto všech knihách, mi dává dobrou možnost a schopnost se orientovat ve vysvětlení některých duchovních otázek

     Jedna z těchto duchovních otázek se týká pochopení Božího trestu a důsledků. Pro toto vysvětlení vyjdu z pracovní knihy „Hovory s Bohem“ (HSB), autora N. D. Walsche. Tato pracovní kniha obsahuje otázky čtenářů knih HSB a vysvětlující odpovědi autora.

     1. Autor na straně 356 říká: „Snad nejkontroverznější v celé knize je názor, že ve vesmíru neexistuje nic absolutně správného ani absolutně špatného. Lidé nemohou pochopit tuto myšlenku, protože si myslí, že nám knihy HSB radí, abychom tato měřítka odstranili.

      Moje stanovisko: Autor zde v odpovědi používá jen část Božího sdělení. Celé Boží sdělení je ale o tom, že ve vesmíru neexistuje nic absolutně správného ani absolutně špatného z hlediska toho, co jsme a čím chceme být.

      V knize Nová proroctví říká Bůh (str.138): „Samo o sobě není nic správné ani špatné. Některé věci prostě fungují a jiné nefungují, některé věci jsou prospěšné a jiné ne. To záleží na tom, čím chcete být, co chcete dělat a co chcete mít. Pojmy „správné“ a „špatné“ jsou výplody vaší představivosti. Jsou výsledkem vašeho hodnocení. Jsou to hodnoty, které věcem připisujete na základě toho, čeho chcete dosáhnout jako jedinci        i jako společnost. Jakmile začnete chtít něco jiného, změní se i to, co považujete za „správné“ a za „špatné“. Celá vaše historie to potvrzuje.“

     Na jiném místě (str. 27) říká Bůh: „Nikdo nedělá nic nepatřičného z hlediska svého modelu světa.“

     V HSB 1 (str. 133) říká Bůh: „ Tím, čemu říkáte zlo – i tím, čemu říkáte dobro – definujete sami sebe. Největším zlem by bylo, kdybyste prohlásili, že nic zlého neexistuje. Žijete ve světě relativity, kde všechno existuje pouze ve vztahu ke všemu ostatnímu. Funkcí a smyslem vztahů je poskytnout vám pole zkušeností, kde můžete najít své já a neustále vytvářet to, čím jste. Být jako Bůh neznamená být mučedníkem. A už vůbec to neznamená být obětí. Na své cestě k mistrovství byste měli uznat svá zranění a škody za součást své zkušenosti a zvolit si, čím jste ve vztahu k ní.“

      Závěr: Bůh nám ukazuje, že individuální nebo kolektivní hodnocení našich nebo cizích myšlenek,  činů a skutků je hodnocením pouze subjektivním, a „dobré“ či „špatné“ je náš vztah k nim. Není to Boží souhlas s tím, co se stalo nebo co se děje. Existují ale přírodní a vesmírné zákony, které jsou spojeny s důsledky za všechny myšlenky, činy a skutky.

    2.  Autor na straně 312 pracovní knihy HSB vysvětluji čtenáři, že „HSB nebyly napsány proto, aby odpověděly na všechny otázky lidstva. Můj rozhovor s Bohem byl odpovědí na mé osobní otázky, které mě trápily v obtížném období mého života. Nikdy jsem nepředstíral, že kniha obsahuje veškerou moudrost    a odpovědi na všechny otázky.“

     Moje stanovisko: Je vhodné doplnit poznání v knihách N. D. Walsche o poznání uvedené i v jiných knihách pocházejících ze stejného zdroje.

     3. Autor na straně 197 pracovní knihy HSB říká: “Ptáte se, zda máte věřit, že „zlé“ skutky nebudou nikdy „potrestány“. Samozřejmě, že nebudou. Kdo by je trestal? Bůh? A koho by trestal? Neexistuje nikdo jiný než Bůh! Takže by trestal sám sebe! Jedno vám však mohu říci. V HSB se jasně říká, že „to, co způsobíte druhým, jednou zakusíte sami“. To však není karma. A není to trest. Uděláte to z vlastní vůle. V tomto smyslu nikdo neunikne důsledkům svého vlastního chování – neboť to nikdo nechce. Je to součást procesu, během kterého boží bytosti prožívají to, co samy vytvořily, aby poznaly, čím opravdu jsou.“

      . Pro pochopení smyslu tohoto textu je důležité sdělení, které Bůh učinil ohledně trestu a následku. Na několika místech v knihách HSB je Bohem sděleno, že neexistuje nic jako Boží trest, ale existují důsledky. Nejlépe a nejobsažněji je to snad sděleno v knize „Přátelství s Bohem“ od téhož autora (otázky autora jsou psány kurzívou). Bůh zde říká:

     „Dokud nezměníte svou představu o tom, čím jste jako lidé, nikdy nebudete schopni opravdové lásky, neboť neumíte milovat ani sami sebe. Chcete-li opravdu milovat druhé, musíte se nejdřív naučit milovat sami sebe. A to se nenaučíte, dokud budete věřit, že jste se narodili v hříchu a že jste od přírody zlí.

     Tato otázka - jaká je povaha člověka - je dnes nejdůležitější otázkou, před kterou lidstvo stojí. Věříte-li, že člověk je od přírody nedůvěryhodný a zlý, pak vytváříte společnost, která na základě tohoto názoru přijímá represivní zákony a nařízení. Věříte-li, že člověk je od přírody důvěryhodný a dobrý, vytváříte společnost, ve které není třeba represivních zákonů a nařízení. Společnost založená na nedůvěře omezuje svobodu, kdežto společnost založená na důvěře svobodu posiluje.

     Bůh je milující, protože je svobodný. Být svobodný znamená být radostný, neboť svoboda dává prostor radostnému životu. Svoboda je přirozeností Boha. Je také přirozeností lidské duše. Nejste-li svobodní, nemůžete být radostní - a nemůžete opravdu milovat.“

     Myslím, že to je velmi důležité, neboť jsi o tom už mluvil. Říkáš, že opravdu milovat znamená být naprosto svobodný.

     „Ano. A také to znamená dovolit druhým, aby byli naprosto svobodní.“

     Chceš říci, že bychom měli každému dovolit, aby si dělal, co chce? 

     „Ano. Přesně to chci říct. Pokud jste toho vůbec schopni.

     Tak miluje Bůh.

     Bůh dovoluje.

     Já dovoluji každému, aby si dělal, co chce.“

     Bez ohledu na následky?  Beztrestně? 

     „Následky a trest jsou dvě různé věci.

     Jak už jsem několikrát opakoval, v mém království neexistuje trest. To ovšem neznamená, že neexistují důsledky.

     Důsledek je přirozený výsledek, trest je normální výsledek. Trestat je ve vaší společnosti normální. Nenormální je dovolit, aby se projevily přirozené důsledky.

     Tresty jsou vaším prohlášením, že nemáte trpělivost čekat na přirozené výsledky.“

     Chceš snad říct, že by nikdo neměl být za nic trestán? 

     „To musíte rozhodnout sami. Ve skutečnosti to děláte každý den. Musíte uvažovat o tom, jakým způsobem lze nejlépe změnit chování společnosti a každého jejího člena. To je ostatně cílem trestání. Trestat za účelem odplaty vám nepomůže vytvořit takovou společnost, jakou chcete vytvořit. Vysoce vyspělé společnosti vědí, že trestáním se lidé moc nepoučí. Proto došly k závěru, že důsledky jsou lepším učitelem.

     Všechny živé bytosti znají rozdíl mezi trestem a důsledky. Trest je uměle vytvořený výsledek. Důsledek je přirozený výsledek.

     Tresty jsou ukládány z vnějšku. Jsou ukládány někým, kdo uznává jiné hodnoty než potrestaný. Důsledky jsou zakoušeny uvnitř vaší duše.

     Trest je rozhodnutí druhého, že někdo udělal něco špatně. Důsledky jsou však vaším vlastním poznáním, že něco nefunguje. To znamená, že to neprodukuje žádoucí výsledky.“

     Jinými slovy, tresty nás nemohou nic naučit, neboť je považujeme za něco, co nám dělá někdo jiný. Mnohem líp se učíme z důsledků, neboť víme, že jsou něčím, co si děláme sami.

     „Přesně tak. Pochopil jsi to správně.“

     A nemůže být trest důsledkem?  Nejde nám právě o to? 

     „Trest je uměle vytvořený důsledek, nikoli přirozený výsledek. Tím, že budete říkat trestu důsledek, nic nezměníte. Tomu uvěří jen velmi naivní člověk, a ani ten ne na dlouho.

     To však mnoha rodičům nebrání v tom, aby to dělali. Nejhorší trest, který jste si vymyslili, je odmítat dětem lásku. Ukazujete svým dětem, že když se nebudou chovat tak, jak si přejete, přestanete je milovat. Tímto způsobem se snažíte je ovládat a měnit jejich chování.

     To by Bůh nikdy neudělal. Vy však svým dětem říkáte, že to dělám - bezpochyby proto, abyste ospravedlnili své vlastní chování. Řeknu ti tohle: skutečná láska si neklade žádné podmínky. To znamená, že když opravdu miluješ, snášíš i to nejhorší chování. Znamená to ještě víc. Znamená to, že žádné chování neoznačuješ za „špatné“.“

     K působení karmy říká Bůh v HSB 1 (str. 43):

     „Svět je takový, jaký je, protože ve fyzické sféře nemůže být jiný. Zemětřesení a hurikány, povodně        a tornáda a všechno, čemu říkáte přírodní katastrofy, jsou pohybem mezi jednou a druhou polaritou. Celý koloběh zrození a smrti je součástí tohoto pohybu. To vše jsou rytmy života, kterým je podřízeno všechno ve sféře hrubé reality, neboť život sám je rytmem. Život je vlnou, vibrací, pulsem v srdci jsoucna.

     Nemoc je opakem zdraví a projevuje se ve vaší realitě na váš příkaz. Nemůžete být nemocní, aniž to na nějaké úrovni způsobíte, a můžete se opět uzdravit, jakmile se uzdravit chcete. Hluboká osobní zklamání jsou reakce, které si volíte, a světové katastrofy jsou výsledkem celosvětového vědomí.

     Z tvé otázky vyplývá, že tyto události úmyslně vyvolávám. Tak tomu však není, neboť já vás jen pozoruji, jak je vyvoláváte vy. Tyto události se však nesnažím zastavit, protože tím bych odporoval vaší vůli. A to by vás připravilo o možnost zakusit Boží existenci, což je zkušenost, kterou jste si vy i já zvolili.

     Proto neodsuzujte všechno, co na světě považujete za špatné. Spíš se ptejte sami sebe, co považujete za špatné a co chcete udělat, abyste to změnili.

     Nehledejte odpovědi ve vnějším světě, místo toho se zeptejte své duše, „Kterou část svého já chci poznat při této katastrofě?  Kterou stránku své existence chci projevit?“  Neboť život existuje jako nástroj, který jste si sami vytvořili, a všechny jeho události se vám prezentují jako příležitosti k tomu, abyste se rozhodli být tím, čím jste.

     To platí o všech duších; z toho vidíte, že ve vesmíru nejsou žádné oběti, jsou jen tvůrci. Všichni velcí Mistři si to uvědomovali. Proto se žádný z nich nepovažoval za oběť - přestože mnoho z nich opravdu trpělo.

     Každá duše je Mistrem - i když ne každá si pamatuje svůj původ nebo dědictví. Každá z nich si však vytváří podmínky pro dosažení svého nejvyššího cíle - v každém okamžiku.

     Proto neodsuzujte karmickou cestu, kterou si zvolili druzí. Nezáviďte druhým, když jsou úspěšní,            a nelitujte je, když jsou neúspěšní, neboť nevíte, co duše považuje za úspěch a co za neúspěch. Nedívejte se na nic jako na katastrofu ani jako na radostnou událost, dokud nepoznáte, k čemu taková událost slouží. Neboť je smrt katastrofou, jestliže zachrání životy tisíců lidí?  A je život radostnou událostí, jestliže působí jen zármutek?  Ale ani to byste neměli posuzovat; měli byste se radit se svou duší a umožnit totéž druhým.

     To neznamená, že byste měli ignorovat volání o pomoc nebo naléhání své duše, která vás nabádá, abyste změnili nějakou okolnost. Znamená to však vyhnout se odsuzování. Neboť každá okolnost je darem  a  v každé zkušenosti je ukrytý poklad.

     Pro doplnění uvádím ještě text z knihy Poselství, 1.díl od Heleny Šeblové, které souvisí s tématem karmy

(otázky kladené autorkou jsou psány kurzívou):

Karma

     „Karma je zákon, dle kterého se duše reinkarnují, aby se očistily ze svých vin. Není to trest Boží. Bůh je láska sama, která nikoho netrestá, ale náš duch se trestá sám, protože když předstoupí před Boží tvář, vidí jasně své viny a nesnese pomyšlení, že se svými činy vzdaluje od Otce. Sám žádá o možnost nápravy, aby mohl znovu projít zkouškou obdobných situací, ve kterých selhával, a aby byl do nich stavěn tak dlouho, dokud je nevyřeší správně a nevyrovná všechny zlé skutky dobrými. Za tímto účelem se musí znovu reinkarnovat.

     Čím více se duch zatěžuje špatnými činy, tím více na sebe nabaluje zlo a stává se těžším, klesá do temných sfér a tím se vzdaluje od Boha  Otce. Ale naopak, čím více vysílá  váš  duch lásku a dobro, stává se lehčím a světlejším a stoupá stále výš do Světlých sfér, stále blíž k Bohu Otci, až s ním nakonec splyne.

    Jakmile se dostane do Světlých sfér, již se nemusí reinkarnovat, žije duchovním životem, pomáhá méně pokročilým duším, a to vše dle výšky vlastní duchovní úrovně, které dosáhl.

     Čím vyšší duchovní úroveň, tím těžší úkol duch dostává. Někdy je úkol tak náročný, že ducha, který ho plní, provází celá suita ochránců, rádců a pomocníků. Někdy se dokonce s tímto duchem reinkarnují další duchové, aby mu pomohli v náročném plnění úkolů. Otec i Kristus nad nimi bdí. Mají tedy všestrannou pomoc, přesto se někdy stane, že tento duch zbloudí a nesplní svůj úkol. Potom duchovně sestupuje, dostává méně náročné úkoly, než se vzpamatuje a je schopen zvládnout svůj hlavní úkol, pro který se znovu reinkarnuje.

     Naopak, když úkol zvládne, duchovně postupuje, a vede-li si mimořádně dobře, je odměněn duchovními vyznamenáními. Jsou to bílé růže, které nikdy neuvadají. Ty má pak právo nosit ve svém erbu. Pak chvíli odpočívá. Za odměnu může volit pobyt na některé ze šťastných planet. Délka pobytu trvá dle vlastní volby. Ti nejvyšší duchové jsou s Bohem či Kristem. Pak si opět obyčejně zvolí některý z dalších náročných úkolů. Příkladem tohoto kolotání jsou biblické osobnosti – např. apoštolové. Ti se reinkarnují přibližně asi jednou za 2 000 let, kdy nastává nová epocha a Kristus navštěvuje zemi. Reinkarnují se též, když hrozí zkáza civilizace, aby pomohli všem spravedlivým. Tak je tomu i v těchto dobách, okolo roku 1992, kdy záleží jen na vás, zda se svět změní k lepšímu či propadne zlu.

     Karmou se nevážou jen jedinci, ale i národy, proto, lidé, buďte ostražití, braňte zlu, kontrolujte své myšlení a skutky, pomáhejte láskyplně všem, abyste byli bílí jako holubice Ducha svatého a stoupali stále výš k našemu Pánu na nebesích, našemu Bohu - Otci.

Podmínky k vyprošení zrušení karmického záznamu

     Už víte, že karma je vlastně dohodnutý scénář vašeho života před tváří Boží s vašimi rádci. Jsou stanoveny mezníky vašeho života, které vám přinášejí radost, ale také i bolest a očistu. Víte, že záleží na vás, kdy tímto mezníkem projdete se ctí, že zvládnete úkol, který vám byl uložen nebo jej nezvládnete a potom se musíte ještě jednou reinkarnovat.

     Trpké karmické mezníky můžete zmírnit svou láskyplností a vytrvalostí. Selžete-li a jste zlobní, zhoršujete svou karmu. Scénář vašeho života je volen tak, abyste získali co nejvíce zkušeností a byl umožněn váš duchovní postup. Vedete-li dobrý a láskyplný život, plníte-li své úkoly svědomitě, může nastat situace, že Bůh vám promine zbytek karmy. To jen v tom případě, že jste pochopili a vzali si ponaučení, že váš duch pochopil a zvládl celou situaci. Pak už karmický trest pozbývá smyslu a Bůh vede vaše cesty tak, aby mohl být váš karmický záznam vymazán.

       Víme, že vám bylo divné, proč některé velké a těžké karmy směly být vyprošeny a jiné ne. Je to závislé na zralosti ducha bytosti, které se karma týká. Neboť každý trest trvá jen tak dlouho, pokud má smysl. Někdy se karma vyrovná automaticky, někdy je třeba ji vyprosit.

     Můžete mi shrnout podmínky?

     Ano. Podmínky k vymazání karmy: 

         1. skoro úplné vyrovnání karmy (touha být lepším).

         2. duch pochopil v novém životě svou chybu a jedná tak, aby ji neopakoval.

         3. duch bytosti je tak láskyplný, přes četná příkoří, že vše svou láskou vyrovná.

         4. duch bytosti aktivně pomáhá ze všech sil svým bližním naprosto nezištně.

     Když se nad těmito body zamyslíte, musí vám být jasné, že miminka většinou nemohou plnit tyto podmínky, kromě bodu prvního. Ale jsou případy daleko složitější, kdy si duchovní bytosti vzájemně mnoho dluží nebo se vzájemně trestají. Tam lze tento propletenec rozvázat jedině v tom případě, že si všichni vzájemně odpustí. Jinak se rodí v tomto seskupení, ale v jiných rolích, dokud všechny dluhy nevyrovnají. Pokud pochopí jen jeden z nich, může se částečně uvolnit. To znamená, že není trestán, žije dobře, ale musí přihlížet nešťastnému životu svých blízkých, kteří jsou nepoučitelní a nedbají dobře míněných rad. To jsou ty případy, kdy bytosti vědí, jak by měly jednat, kdy vědí, že jim ostatní lidé radí dobře, ale situaci nikdy nezvládnou. Je to proto, že jejich duch nebyl ještě schopen plně pochopit svou chybu a musí být dotčen utrpením, aby pochopil. Obyčejně zažívá ta příkoří, která sám způsobil.

     Když po smrti znovu hodnotí svůj život, trpce lituje svých omylů, které může napravit jen dalším životem na některé z planet očisty. Pokud jsou jeho chyby již menší, může pobýt déle v astrálu při vědomí   a připravovat se na vlastní další reinkarnaci. Je-li jeho touha upřímná a uvědomělá, dostane rádce a učitele, kteří ho na tuto zkoušku připravují. Je školen tak, aby získal určité dovednosti, buď v oboru technickém či uměleckém, aby mohl lépe vyrovnávat své chyby tím, že svými schopnostmi pomáhá nebo potěší ostatní bytosti. Tím se zmírňuje také jeho prožívání negativních karmických dopadů. Ale to jen v tom případě, zůstane-li skromný a dělá-li to s potěšení. Zmocní-li se ho pýcha, jsou mu tyto dary (jako je inteligence, dovednost, umělecké nadání) spíš na obtíž a ještě více ho pak zatěžují vinou, protože své příležitosti zmařil.

     Nejhůře jsou na tom sebevrazi, jsou to většinou duchové, kteří v minulých životech vraždili z rozkoše,  potom  byli  sami vražděni,  potom  byli  zasaženi  poznáním  hrůznosti  svého  činu a neuměli si odpustit, zakázali si doufat v milost Boží a začali se trestat více, než bylo dovoleno dohodnutým scénářem. To je velký přestupek proti zákonu. Pokud toto nepochopí, nepřijme pokorně svůj úděl a nepřestane přehánět, bude stále stavěn do bezvýchodných situací, dokud se nenaučí je řešit. Jakmile se zhostí tohoto úkolu správně, zavládne velká radost ve Světlých sférách a Bůh mu poskytne veškerou pomoc, aby se tento duch zdárně rozvíjel.

     Jakmile zvládne situaci v jedné reinkarnaci, v dalších to jde snadněji, jeho víra ve spravedlnost Boží sílí, i jeho láska k Bohu i bližnímu. Tím se duch očišťuje, stává se odolným, až dosáhne Světlých sfér. Tito polepšení sebevrahové se pak obyčejně specializují jako zachránci v Bratrstvu pomoci nebo jako posila rádců – sebevrahů.

     Děkuji. Nevím proč, ale trochu mne to rozesmutnilo.

     Nedivím se ti, ukázali jsme vám jednu z nejtěžších cest ke spáse, cestu největšího bloudění. Ale mělo by vás těšit, že žádná situace není tak beznadějná, aby se nedala s pomocí Boží řešit.

     Mír s vámi!

Karma a její zákony

     Vyprávěli jsme si o tom, že co člověk vyšle, to se mu dle vesmírného zákonu rovnosti dříve či později vrátí. Jenže některá vina nejde tak snadno očistit. Těžké viny se zapisují do akaši záznamů a vyrovnáváte je třeba po několik životů. Stejným způsobem se evidují i vaše dobré skutky. Kdybychom celou věc zjednodušili, mohli bychom říci, že jednotlivé karmy jsou vaše odměny a tresty za všechno vaše konání. Není to však vůbec jednoduché, jak se na prvý pohled zdá. Uvedu příklad - váš duch inklinuje k prchlivosti, chcete se v zájmu svého pozitivního vývoje tohoto rysu zbavit. Jste stavěn tak dlouho do situací, které vyvolávají vaši prchlivost, dokud tento povahový rys nezvládnete. Jakmile tyto situace zvládnete, ztrácí vaše karma smysl a je eliminována.

      Někdy je váš čin tak negativní, že vyvolá v postiženém tak silný pocit nenávisti a zloby, že přetrvává po celý zbytek života. Tím se vytváří silná karmická vazba. Zemře-li člověk s myšlenkou na pomstu, zůstane upoutaný k těmto sférám a mstí se z duchovního světa. To se stává proto, že tato bytost je obtížena svou negativitou natolik, že nemůže předstoupit před Světlo Nejvyššího principu lásky a stvoření. Nemá prostě zájem o toto vyzařování a často je ani nezahlédne pro svou připoutanost. Proto mějte na paměti, že každá připoutanost vás velmi brzdí v duchovním vývoji.

      Často je tato bytost tak pomstychtivá, že se v astrálním světě zdrží tak dlouho, dokud se provinilec znovu nereinkarnuje. Mstít se mu smí teprve od toho okamžiku, kdy provinilec dosáhne věku, kdy křivdu spáchal. Msta udeří dotyčného provinilce plnou silou, nastanou mu velice pestré obtíže, bolesti a nevolnosti, které lékaři velice těžce identifikují. Obyčejně nemohou nic zjistit. Zahrnují tyto potíže mezi neurózy, avšak po určité době dochází k poškození orgánu, na který jsou zaměřeny. Poškození odpovídá vždy symbolicky vině. Na příklad, zavraždili-li jste někoho ranou nožem do žaludku, budete asi v dalším životě trpět žaludečními vředy, které se zvrhnou v rakovinu. Přerazili-li jste ve dvaceti letech někomu ve vzteku nohu, asi si ji v témže věku zlomíte sámi. Tyto potíže vás pronásledují tak dlouho, tolik životů, dokud nepochopíte svou chybu, že nesmíte tyto věci dělat a že se musíte změnit. Tak, jak vám to nyní vysvětluji, působí karma dojmem spravedlivého trestu. To však je omyl. Je to vlastně milost, která vám umožňuje se očistit ze svých vin a zvládnout své negativní vlastnosti. Pochopíte to lépe, když vám vysvětlím, že vlastně karmu si volíte v duchovním světě sami. Musím vám však nejprve vysvětlit, co se děje, když umíráte a přecházíte do jiné dimenze bytí.

     Při umírání stoupá pocit nevolnosti až k nesnesení, opět to závisí na vaši karmě a připoutanosti k pozemskému životu. Váš mozek vylučuje hormon smrti, jsou to tak zvané endorfíny, které působí jako morfium, abyste tolik netrpěli. Váš duch, který je k hmotnému tělu připoután šňůrou, se začne uvolňovat      a vy pojednou vidíte před sebou tunel a v dálce Světlo, které vás nesmírně přitahuje. Letíte tedy za ním, až před ním stanete zalití paprsky jeho lásky (proto úsměv na tváři mrtvých). Během letu obyčejně slyšíte svist nebo řinčení, někdy slyšíte cinkot zvonků, jindy krásnou hudbu. Když stanete před Světlem, jste uvítáni jako milovaná bytost. Nikdo vám nic nevyčítá, ani vás nehubuje, ale vy okamžitě znáte všechny své chyby           a skutky. Zde je jiná dimenze a čas prakticky neexistuje, proto vidíte všechny své životy minulé najednou     a můžete nahlédnout i do vývoje budoucnosti.

     Čas má prostě jiný rozměr. Máte tu své rádce a pomocníky, sudičky, anděle strážné, kteří vás vedou.  Protože vaše viny vám brání splynout se světelnou bytostí, žádáte, abyste své viny mohli napravit. Společně jsou pak navrženy základní karmické mezníky vašeho budoucího života tak, abyste mohli se ctí obstát ve všech zkouškách. Když je scénář budoucího života hotov, ptají se vás, zda s ním souhlasíme. Většinou souhlasíte, protože vaši pomocníci dobře znají vaše přednosti i slabiny. Někdy se však stane, že žádáte tvrdý scénář, abyste se rychleji očistili a pokročili. Vidíte tedy, že vaše svobodná vůle se plně uplatňuje. Na scénáři se však začne pracovat teprve tehdy, když překročíte mez, za kterou už není možný návrat do hmotného těla. Jakmile je scénář hotov a vy s ním souhlasíte, odcházíte do příslušné sféry duchovního světa, která vám vývojově náleží, a připravujete se na svou příští reinkarnaci. Jinak zde žijete normálním životem, neboť to, čemu vy říkáte smrt, není nic jiného, než odložení hmotného těla jako poškozeného šatu. Jakmile skončí čas příprav a jsou vyhledáni vhodní rodičové, stanete znovu před Světlem a svými pomocníky. Znovu jste tázáni, zda se scénářem souhlasíte.

      Jakmile pronesete souhlas, odložíte své astrální tělo, někdo tomu říká druhá smrt, vstoupíte do řeky zapomnění a vyzáříte se do příslušného oplodněného vajíčka. Toto zapomnění je vlastně aktem milosrdenstvím, abyste netrpěli steskem po jiných sférách a formách života a necítili své těžké viny. Začínáte s čistým štítem. Jen tam můžete prokázat, že jste se polepšili. Pak běží váš život přibližně dle stanoveného scénáře. Proč říkám přibližně. I zde se uplatňuje vaše svobodná vůle. Vy si minulé životy většinou nepamatujeme, jen zasvěcenci znají své životy minulé, ale váš duch, který vás vede, si pamatuje vše              a nejlépe ví, jak se máte v tomto životě chovat. Proto musíte vaše životy posuzovat vždy z hlediska více životů, ne jen z hlediska toho života, který právě žijete.

      Mám na mysli zdánlivé rozpory, na které poukazují někteří věřící. Mnohokrát jsem je slyšela  jak říkají: To není spravedlivé, Bůh nemůže existovat, jinak by nedopustil, aby tento člověk, který je tak dobrý, tolik trpěl".

     Ano, v tomto životě se to zdá nespravedlivé. Ale ti, co tolik protestují, nevidí, že tento hodný člověk, který tak trpělivě snáší veškeré příkoří osudu, byl v minulých životech zlý a možná se neštítil vraždy. Tento člověk v současném životě dobře poslouchá své duchovní vedení a očisťuje se pokorně ze svých vin. Když mu lidé domlouvají, aby si nenechal tato bezpráví líbit, většinou je neposlechne, protože člověk obyčejně vítá své karmické mezníky. Nejvíce vítáme své karmické mezníky, které nám přinášejí štěstí, ale vězte, že štěstí je ošidná věc.V podstatě jsou to tvrdé zkoušky vašeho duchovního postupu. Je všeobecně známo, že utrpením rostete, zamýšlíte se sami nad sebou a cítíte s druhými bratry a sestrami v utrpení, ale když vás potká štěstí, obyčejně myslíte jen na sebe a své krásné pocity a úplně zapomínáte na ostatní. Jen velice pokročilý člověk dokáže na vrcholu štěstí myslet na ostatní trpící bytosti. Proto říkáme, že štěstí je nádherný, ale těžký karmický mezník.

     Nyní se vraťme k tomu, že i v tomto hmotném světě můžete uplatnit svobodnou vůli ve smyslu dopadu karmy na náš život. Představte si osu svého života jako přímku a karmu jako průsvitnou kouli, která nastupuje ve stanovený čas tak, že vaše životní osa jí prochází. Prochází ji plně tehdy, nejste-li ani horší, ani lepší než minulý život. Karma vás zasáhne naplno. Jste-li však dobří, nadlehčujeme dobrými skutky              a láskyplnými vibracemi svou životní osu, takže nás karma buď mine, nebo o nás jen nepatrně zavadí. Jestliže jste nic nepochopili a jste zlobní, zatěžujete jeden konec své životní osy balastem své nenávisti         a negativních vibrací, takže vás karma zasáhne více a tvrději, než bylo původně v plánu. Je tedy pošetilé naříkat nad ranami osudu, neboť se vám děje jen to, co si sami přejete a co jste si přichystali svými skutky.

     To však neznamená, že byste neměli mít soucit se svými bližními, naopak, je nutné, abyste pečovali o své méně pokročilé bližní nebo trpící bratry a sestry. Neboť tam, kde oni jsou, jste kdysi byli vy a tam, kde jste nyní vy, i oni jednou dle zákona vývoje budou. Zdůrazňuji to proto, že mnozí z vás cítí nevoli nad lidmi, kteří jednají nepoučeně a tvrdě. Mějte na mysli vždy, abyste k nim nebyli příliš tvrdí, protože oni jednají dle svého vývojového stupně a karmy, kterou zvolili. To ovšem neznamená, že byste měli souhlasit s bezprávím a zlobou, nikoli, ale zlobu nepotřete zlobou, jen ji znásobíte. Je třeba, abyste ji ve svém srdci vůbec nepocítili  a pak teprve můžete říci klidně svůj názor. Budete se divit, jak rychle zmizí hněv vašeho protivníka. Přinejmenším začne přemýšlet, proč jste zůstali klidní. I zde platí zákon, že láska eliminuje negativitu. Je-li vaše chování vstřícné a láskyplné, nelze dost dobře na ně reagovat negativně.

     A proto vám všem přeji hodně lásky, lásku vám posílám s přáním: "Nechť jsou všechny bytosti šťastné!"

Ježíš - Aštar

Zákony Universa

1.      Zákon rovnoprávnosti

      Všichni členové Božské kosmické rodiny mají stejná práva bez rozdílu druhu a doby jejich stvoření.

2.      Zákon lásky

      Všichni členové božské kosmické rodiny mají za úkol se navzájem milovat a odpouštět si  navzájem přestupky.

3.      Zákon obezřetnosti

      Všichni členové Božské kosmické rodiny se mají navzájem upozorňovat na eventuální  přestupky proti platným kosmickým zákonům. Mají tak činit v lásce a úctě k druhému.

4.      Zákon vzájemné pomoci

      Všichni členové Božské kosmické rodiny si mají navzájem pomáhat, kdy toho vyžaduje situace, a to tak, aby ten, jemuž je pomáháno, tím nikdy netrpěl újmy a nebyla tím omezována jeho práva a svobody.

5.      Zákon svobody

      Každý člen Božské kosmické rodiny má právo na neomezenou svobodu v rámci platných kosmických zákonů, které tu jsou pro jeho ochranu, zaručují jeho nerušený zdravý vývoj a garantují jeho osobní štěstí, jakož i štěstí jeho bratří a sester.

6.      Zákon poslušnosti

      Jím se stvořené bytosti dobrovolně zavazují poslouchat nabádání a rad svého Božského Stvořitele, které slouží jejich dobru a mají blahodárný vliv na jejich vývoj.

7.      Zákony odplaty

      Každý přestupek proti platným kosmickým zákonům bude mít za následek potrestání jeho  původce, a to formou zpětného, negativního působení ( dopadu ) na něj.

8.      Zákon nevměšování se

      Jím se stvořené bytosti, členové Božské kosmické rodiny, dobrovolně zavazují nevměšovat se násilím do záležitosti druhých a tím omezovat jejich osobní svobodu za  součastného předpokladu, že chování druhých není násilným vměšováním se do záležitosti jiných, omezováním jejich svobody.

9.      Zákony práva na dary stvoření

      Každý člen Božské kosmické rodiny má zaručený volný přístup ke všem darům stvoření za předpokladu, že tím neporušuje žádný z ostatních platných zákonů.

10.  Právo na nevěru

      Každý člen Božské kosmické rodiny má právo na porušování zákonů za současného  vědomí si důsledků z toho plynoucích, jež jsou uvedeny v zákoně č.7.

     Závěr: Neexistuje Boží trest. Bůh nás všechny miluje bezpodmínečně a úplně. Existují ale důsledky našich myšlenek a činů podle vesmírných zákonů. Jedná se jednak o přírodní zákony, zákony rovnováhy a harmonie, zákon přitažlivosti stejnorodého, zákon tíže, zákon příčiny a následku a další vesmírné zákony. Tyto důsledky mají název karma. Tyto důsledky se mohou projevit ve stejném životě nebo v následném či následných životech. Zde už ale nezáleží na tom, zda jsme si mysleli, že jednáme „dobře“.

Napsal Jan Heczko

srpen 2012