Vysvětlení některých záhad

     Někteří badatelé a zahadologové se zmiňují ve svých knihách o některých záhadách, jejichž vysvětlení bylo učiněno v knihách Poselství 1-3. díl, autorky Heleny Šeblové. Tato bytost měla možnost komunikovat s bytostmi se Světla. Na její otázky dostávala věrohodné odpovědi.

     V létech 1992-2009 pracovala v Teplicích duchovní skupina pod vedením paní Heleny Šeblové na karmické očistě mnoha historických bytostí a skutků, a také planety Země. Byla při tom vedena božskými bytostmi ze Světlých sfér včetně Aštara, kterého známe z historie jako Ježíše Krista, a také v mnoha případech přímo Bohem Otcem. Sedmidílný soubor knih o sdělených informacích a o způsobu karmické očisty byl vydán v létech 2005-2007. V knize je mnoho poučení o planetě Zemi, z historie planety i vesmírných vztahů. Knihy si lze prohlédnout na https://www.bozilaska.cz. Paní Helena Šeblová byla také vynikající léčitelkou. Zemřela v roce 2009 ve spánku ve věku 77 let. Byla to úžasná a láskyplná bytost.

   Jedná se například o záhady:

-  mizení osob

- padání ryb a žab shůry

- mimozemšťany

- mluvení zvířat

- uchování těla po smrti

- vymísťování a cestování v čase samovznícení – Eliášův oheň

- neviditelní ničitelé.

 Můj závěrečný text se týká také příčiny vzniku kulových blesků.

     Níže uvádím jednotlivé odpovědi na otázky. Otázky kladené autorkou jsou psány kurzívou.

Fenomén mizení osob, letadel a lodí

 V knize Viktora Farkase „Nové nevysvětlitelné fenomény“, se píše o několika konkrétních případech zmizení jednotlivých bytostí, skupin bytostí i různých hmotných objektů, jako jsou letadla a lodě. Jsou zde popsány případy jdoucí až k počátku našeho letopočtu a větší pozornost je věnována zmizení lodi Mary Celeste. Tolik stručně o uvedeném nevysvětlitel-ném fenoménu zmizení. V mnoha případech nastalo zmizení osob i objektů ve zvláštním mraku.

     Ale tento fenomén byl objasněn už v roce 1992-1995 paní Helenou Šeblovou, ale knižně zveřejněn na konci roku 2005 a v roce 2006 v 1. a 2. dílu knihy Poselství.    

     O těchto zmizeních lze udělat následující závěr, který je následně podpořen otištěním příslušných kapitol z 1. a 2. dílu knih Poselství.

1. Zmizení hmotných objektů, jako jsou např. letadla a lodě je způsobeno činnosti živlů, především živlu větru. Zmizení je projevem karmického zatížení těchto bytostí z minulých životů a nastal čas, aby se karma naplnila. Tato karma se týká všech účastníků. Někdy se stane, že jako zázrakem se zachrání nějaká bytost, a to proto, že této karmě nepodléhá a její čas odchodu ještě nenastal. Viz kapitolku Karma a její zákony.

2. Na základě prokletí osob nebo věcí dochází v přesně určenou dobu tímto prokletím k jejich „eliminaci“- zmizení. Zmizením se naplní prokletí a proběhne ve zvláštním iontovém mraku, který je propustí do jiné dimenze, pro nás neviditelné. Viz kapitolku Rozdíl mezi kletbou, prokletím a začarováním, Kletba, její snímání a vyrovnání a Dotazy léčitelů.

3. K únosu bytostí dochází také mimozemšťany.

     Jedná se o bytosti, které se na planetu Zemi inkarnovaly z planety ne příliš vysoké duchovní úrovně, a to za účelem získání poznatků o lidech a o životě na planetě Zemi. Tyto bytosti se vrací vlastně zpět na svou mateřskou planetu. Nebo se jedná o skutečný únos bytostí, které chtějí mimozemšťané získat pro své poučení.

Viz kapitolku Poučení o mimozemšťanech.

Karma a její zákony

     Vyprávěli jsme si o tom, že co člověk vyšle, to se mu dle vesmírného zákonu rovnosti dříve či později vrátí. Jenže některá vina nejde tak snadno očistit. Těžké viny se zapisují do akaši záznamů a vyrovnáváme je třeba po několik životů. Stejným způsobem se evidují i naše dobré skutky. Kdybychom celou věc zjednodušili, mohli bychom říci, že jednotlivé karmy jsou naše odměny a tresty za všechno naše konání. Není to však vůbec jednoduché, jak se na prvý pohled zdá. Uvedu příklad - váš duch inklinuje k prchlivosti, chcete se v zájmu svého pozitivního vývoje tohoto rysu zbavit. Jste stavěni tak dlouho do situací, které vyvolávají vaši prchlivost, dokud tento povahový rys nezvládnete. Jakmile tyto situace zvládnete, ztrácí vaše karma smysl a je eliminována.

     Někdy je váš čin tak negativní, že vyvolá v postiženém tak silný pocit nenávisti a zloby, že přetrvává po celý zbytek života. Tím se vytváří silná karmická vazba. Zemře-li člověk s myšlenkou na pomstu, zůstane upoutaný k těmto sférám a mstí se z duchovního světa. To se stává proto, že tato bytost je obtížena svou negativitou natolik, že nemůže předstoupit před Světlo Nejvyššího principu lásky a stvoření. Nemá prostě zájem o toto vyzařování a často je ani nezahlédne pro svou připoutanost. Proto mějte na paměti, že každá připoutanost vás velmi brzdí v duchovním vývoji. Často je tato bytost tak pomstychtivá, že se v astrálním světě zdrží tak dlouho, dokud se provinilec znovu nereinkarnuje. Mstít se mu smí teprve od toho okamžiku, kdy provinilec dosáhne věku, kdy křivdu spáchal. Msta udeří dotyčného provinilce plnou silou, nastanou mu velice pestré obtíže, bolesti a nevolnosti, které lékaři velice těžce identifikují. Obyčejně nemohou nic zjistit. Zahrnují tyto potíže mezi neurózy, avšak po určité době dochází k poškození orgánu, na který jsou zaměřeny. Poškození odpovídá vždy symbolicky vině. Na příklad, zavraždil-li jsem někoho ranou nožem do žaludku, budu asi v dalším životě trpět žaludečními vředy, které se zvrhnou v rakovinu. Přerazil-li jsem ve dvaceti letech někomu ve vzteku nohu, asi si ji v témže věku zlomím sám. Tyto potíže mne pronásledují tak dlouho, tolik životů, dokud nepochopím svou chybu, že nesmím tyto věci dělat a že se musím změnit. Tak, jak vám to nyní vysvětluji, působí karma dojmem spravedlivého trestu. To však je omyl. Je to vlastně milost, která nám umožňuje se očistit ze svých vin a zvládnout své negativní vlastnosti. Pochopíte to lépe, když vám vysvětlím, že vlastně karmu si volíte v duchovním světě sami. Musím vám však nejprve vysvětlit, co se děje, když umíráme a přecházíme do jiné dimenze bytí.

     Při umírání stoupá pocit nevolnosti až k nesnesení, opět to závisí na naší karmě a připoutanosti k pozemskému životu. Náš mozek vylučuje hormon smrti, jsou to tak zvané endorfiny, které působí jako morfium, abychom tolik netrpěli. Náš duch, který je k hmotnému tělu připoután šňůrou, se začne uvolňovat a my pojednou vidíme před sebou tunel a v dálce Světlo, které nás nesmírně přitahuje. Letíme tedy za ním, až před ním staneme zalití paprsky jeho lásky (proto úsměv na tváři mrtvých). Během letu obyčejně slyšíme svist nebo řinčení, někdy slyšíme cinkot zvonků, jindy krásnou hudbu. Když staneme před Světlem, jsme uvítáni jako milovaná bytost. Nikdo nám nic nevyčítá, ani nás nehubuje, ale my okamžitě známe všechny své chyby a skutky. Zde je jiná dimenze a čas prakticky neexistuje, proto vidíme všechny své životy minulé najednou a můžeme nahlédnout i do vývoje budoucnosti.

     Čas má prostě jiný rozměr. Máte tu své rádce a pomocníky, sudičky, anděle strážné, kteří vás vedou.  Protože vaše viny vám brání splynout se světelnou bytostí, žádáte, abyste své viny mohli napravit. Společně jsou pak navrženy základní karmické mezníky vašeho budoucího života tak, abychom mohli se ctí obstát ve všech zkouškách. Když je scénář budoucího života hotov, ptají se vás, zda s ním souhlasíme. Většinou souhlasíte, protože vaši pomocníci dobře znají vaše přednosti i slabiny. Někdy se však stane, že žádáte tvrdý scénář, abyste se rychleji očistili a pokročili. Vidíte tedy, že vaše svobodná vůle se plně uplatňuje. Na scénáři se však začne pracovat teprve tehdy, když překročíte mez, za kterou už není možný návrat do hmotného těla. Jakmile je scénář hotov a vy s ním souhlasíte, odcházíte do příslušné sféry duchovního světa, která vám vývojově náleží, a připravujete se na svou příští reinkarnaci. Jinak zde žijete normálním životem, neboť to, čemu my říkáme smrt, není nic jiného, než odložení hmotného těla jako poškozeného šatu. Jakmile skončí čas příprav a jsou vyhledáni vhodní rodičové, stanete znovu před Světlem a svými pomocníky. Znovu jste tázáni, zda se scénářem souhlasíte. Jakmile pronesete souhlas, odložíte své astrální tělo, někdo tomu říká druhá smrt, vstoupíte do řeky zapomnění a vyzáříte se do příslušného oplodněného vajíčka. Toto zapomnění je vlastně aktem milosrdenstvím, abyste netrpěli steskem po jiných sférách a formách života a necítili své těžké viny. Začínáte s čistým štítem. Jen tam můžete prokázat, že jste se polepšili. Pak běží váš život přibližně dle stanoveného scénáře. Proč říkám přibližně. I zde se uplatňuje vaše svobodná vůle. Vy si minulé životy většinou nepamatujete, jen zasvěcenci znají své životy minulé, ale váš duch, který vás vede, si pamatuje vše a nejlépe ví, jak se máte v tomto životě chovat. Proto musíte vaše životy posuzovat vždy z hlediska více životů, ne jen z hlediska toho života, který právě žijete.

      Mám na mysli zdánlivé rozpory, na které poukazují někteří nevěřící. Mnohokrát jsem je slyšela, jak říkají : "to není spravedlivé, Bůh nemůže existovat, jinak by nedopustil, aby tento člověk, který je tak dobrý, tolik trpěl".

     Ano, v tomto životě se to zdá nespravedlivé. Ale ti, co tolik protestují, nevidí, že tento hodný člověk, který tak trpělivě snáší veškeré příkoří osudu, byl v minulých životech zlý a možná se neštítil vraždy. Tento člověk v současném životě dobře poslouchá své duchovní vedení a očisťuje se pokorně ze svých vin. Když mu lidé domlouvají, aby si nenechal tato bezpráví líbit, většinou je neposlechne, protože člověk obyčejně vítá své karmické mezníky. Nejvíce vítáme své karmické mezníky, které nám přinášejí štěstí, ale vězte, že štěstí je ošidná věc. V podstatě jsou to tvrdé zkoušky našeho duchovního postupu. Je všeobecně známo, že utrpením rosteme, zamýšlíme se sami nad sebou a cítíme s druhými bratry a sestrami v utrpení, ale když nás potká štěstí, obyčejně myslíme jen na sebe a své krásné pocity a úplně zapomínáme na ostatní. Jen velice pokročilý člověk dokáže na vrcholu štěstí myslet na ostatní trpící bytosti. Proto říkáme, že štěstí je nádherný, ale těžký karmický mezník.

     Nyní se vraťme k tomu, že i v tomto hmotném světě můžete uplatnit svobodnou vůli ve smyslu dopadu karmy na náš život. Představte si osu svého života jako přímku a karmu jako průsvitnou kouli, která nastupuje ve stanovený čas tak, že naše životní osa jí prochází. Prochází ji plně tehdy, nejsme-li ani horší, ani lepší než minulý život. Karma nás zasáhne naplno. Jsme-li však dobří, nadlehčujeme dobrými skutky a láskyplnými vibracemi svou životní osu, takže nás karma buď mine, nebo o nás jen nepatrně zavadí. Jestliže jsme nic nepochopili a jsme zlobní, zatěžujeme jeden konec své životní osy balastem své nenávisti a negativních vibrací, takže nás karma zasáhne více a tvrději, než bylo původně v plánu. Je tedy pošetilé naříkat nad ranami osudu, neboť se vám děje jen to, co si sami přejete a co jste si přichystali svými skutky. To však neznamená, že bychom neměli mít soucit se svými bližními, naopak, je nutné, abychom pečovali o své méně pokročilé bližní nebo trpící bratry a sestry. Neboť tam, kde oni jsou, jsme kdysi byli my a tam, kde jsme nyní my, i oni jednou dle zákona vývoje budou. Zdůrazňuji to proto, že mnozí z vás cítí nevoli nad lidmi, kteří jednají nepoučeně a tvrdě. Mějte na mysli vždy, abyste k nim nebyli příliš tvrdí, protože oni jednají dle svého vývojového stupně a karmy, kterou zvolili. To ovšem neznamená, že byste měli souhlasit s bezprávím a zlobou, nikoli, ale zlobu nepotřete zlobou, jen ji znásobíte. Je třeba, abyste ji ve svém srdci vůbec nepocítili, a pak teprve můžete říci klidně svůj názor. Budete se divit, jak rychle zmizí hněv vašeho protivníka. Přinejmenším začne přemýšlet, proč jste zůstali klidní. I zde platí zákon, že láska eliminuje negativitu. Je-li vaše chování vstřícné a láskyplné, nelze dost dobře na ně reagovat negativně. A proto vám všem přeji hodně lásky, lásku vám posílám s přáním: "Nechť jsou všechny bytosti šťastné! "

Aštar

Rozdíl mezi kletbou, prokletím a začarováním

     Není tak velký ani malý jak se vám některým zdá. Je to koncentrovaná negativní myšlenka, zformovaná slovem. Rozlišujeme kletby prvního až třetího stupně. Kletba prvního stupně je myšlenka zlobná, vysílána s přáním, aby to či ono se stalo či nestalo. Kletba druhého stupně je jasně zformulovaná negativita, musí se užít určité slovní formulace a je vyslaná na nenáviděnou osobu. Kletba třetího stupně je nahlas formulovaná zlobná myšlenka, s přáním poškodit nenáviděnou osobu tak, aby za značných útrap zemřela. Jde o jednorázový akt.

      Stejně je tomu při prokletí. Při prokletí většinou spolupracuje více mágů, aby zlo mělo větší účinek a koncentrovaně dopadalo na prokletou osobu třeba po mnoho věků, než ji láska osvobodí. Toto prokletí může vyslovit jedinec, ale i více osob. Záleží na jejich koncentraci. Osvobodit se od kletby a prokletí může člověk jedině tehdy, pochopí-li plně svůj omyl a chybu, součastně dělá vše pro to, aby ji napravil a mohl být osvobozen. Když vyprší čas jeho utrpení, kletba a prokletí ztratí svou moc a postižená bytost se zázračně uzdraví. Je-li prokleta nevinná osoba, obrátí se kletba i prokletí proti tomu, kdo ji vyslovil. Proklínající člověk je vždy spojen provazcem s osobou, kterou nenávidí a z toho plynou různé komplikace v jeho duchovním i tělesném vývoji, protože tento člověk porušil zákon lásky. Dle stupně kletby, či prokletí, musí obětovat určitý počet pečetí.

      To je obdobné jako u msty. Msta se liší od kletby prvního stupně jen tím, že nastupuje jen u lidí, kteří skutečně ublížili, výjimečně u nevinných, přesně v ten čas, kdy k přestupku došlo a trvá jen tak dlouho, jak dlouho trpěl postižený v minulém životě (tedy mstitel).

      Kletba i prokletí nastupuje ihned a trvale, to znamená tak dlouho, na jak dlouho byla vyslovena. Není zde zastoupen prvek spravedlivé odplaty. Bytost, která je chráněna svou láskou a spravedlivostí, automaticky odráží všechny kletby i prokletí. Bytost slabá, méně dobrá, zaostávající ve vývoji, či zlobná, je kletbou napadena, i když trpí třeba "nespravedlivě", protože svou negativitou přijme na základě rovnosti tutéž negativitu. My říkáme, že nemá dostatečnou obranu.

     Začarování je podobná negativita, menší intenzity než prokletí a má působnost jen pro jeden život. Mágové užívají různých praktik, jako jsou rituální kresby, fantomy, zaříkání, zástupné předměty jako jsou vlasy či předměty, které nenáviděná bytost nosila při sobě. Tyto praktiky se neužívají jen ze msty, ale též ze ziskuchtivosti, důvodů je mnoho. Tím se pochopitelně lidé, kteří toto provozují, stále více zavazují temnotám. Vysvobodit se z této negativity je velmi obtížné, ale o tom jste již byli informováni. Člověk, který je začarován, může být osvobozen pouze láskou milované či milující bytosti, nebo úpěnlivou a vytrvalou prosbou k Otci, pokud je schopen tuto prosbu vést. Obyčejně je čarami zbaven i svobodné vůle a prosba leží na bytostech z jeho okolí. Protože však tento člověk bývá velmi obtížný svému okolí (je zmatený, plačtivý nebo agresivní), bývá velmi těžké nalézt někoho, kdo by se ujal úkolu ho osvobodit. To jsou ty případy rodinných příslušníků, kteří vše z naší nauky chápou, ale nejsou schopni provést prosbu. Nebo naopak nic nechápou a veškeré argumenty převrátí demagogickým způsobem. Jen trpělivostí a láskou lze k jejich srdci a duši proniknout a vysvobodit je.

     Mír a láska s vámi.

Kletba, její snímání a vyrovnání

      Kdy smíme a kdy nesmíme zasahovat?

Není náhodou, že k vám přicházejí lidé postižení touto kletbou. Jednak jste již pokročili ve výuce, jednak někteří z vás tímto způsobem zhřešili. Je tedy na vás, abyste uvedli věci na pravou míru. Je to milost, která vám byla udělena, abyste mohli napravit chyby a své omyly. Neboť vězte, ničemu jste se na této planetě nevyhnuli.

     V minulých přednáškách jste byli poučeni, že kletba je zlobné přání, vyslovené nahlas v okamžiku roztrpčení. Je to maximálně negativní obřad, bez ohledu na to, koho vzýváte na pomoc, zda vládce Světla, či mocnosti pekelné. Bez ohledu na to, zda šlo o vaši vůli či křivdu, pravý zasvěcenec dobře ví, že si volí karmický scénář sám a že pomsta mu nenáleží. Ti, co v prchlivosti zvolili tuto temnou cestu, jsou postiženi stejně jako ten, kdo byl proklet. Proklínající ztrácí okamžitě 3-5 pečetí, záleží na tom, jak závažná a těžká je kletba. Zbývá mu tedy pro další vývoj velmi málo pečetí. Jak svízelný vývoj mu nastává si můžete představit, protože čím méně pečetí, tím více inklinuje k negativitě a je nebezpečí, že ztratí další pečetě. Eliminace a tedy i pravá smrt se mu blíží rychlým tempem. Jen v astrálu je poučen, jak má postupovat dále, aby neztratil i poslední pečeť a nezničil tak svou šanci, ale hlavně šanci toho, kterého proklel. Jakmile je tento duch, co pronesl kletbu eliminován, lpí kletba na prokletém tak dlouho, jak bylo stanoveno. Obyčejně je to na věčné časy, nebo na tak dlouho, pokud se nenajde láskyplná bytost, která má tuto moc sejmout s něho kletbu. Že je to úkon nesmírně obtížný a nepříjemný snad nemusíme zdůrazňovat, je však nebezpečný tím, že snadno kletba přechází na toho, kdo prokazuje dobro prokleté bytosti, protože tím vlastně pracuje proti směru kletby. Kletby jsou obyčejně ještě jištěny tak, aby každý, kdo by chtěl tuto kletbu zrušit, byl postižen různými sankcemi. Pokud tato varování člověk přehlédne, vztáhne kletbu na sebe nebo umírá. Záleží na tom, jak byla kletba jištěna. Snímat kletby smí pouze bytost, která má k tomu pravomoc udělenou Otcem, nikdo jiný ji neuděluje. Musí to být bytost čistá a láskyplná, jen tak nad ní sankce nemají moc. Potom má právo a povinnost sejmout kletbu ten, kdo proklínal. Je to proto, aby měli oba možnost se osvobodit, když pochopili svou chybu. Prokleto může být cokoliv - osoba, zvíře, věc i místo a trvá to tak dlouho, dokud nevyprchá platnost kletby. Někteří z vás, kteří jste upadli v tenata této negativity, jste již pocítili tíhu snímané kletby. Každý, kdo má s tímto jevem co do činění, pociťuje silnou nevolnost. Proto je třeba velké odvahy k tomu přijmout pravomoc snímat kletby, pokud již této mravní úrovně dosáhl. Člověk, který vyslovil kletbu a trval na ní po staletí, pokud jí chce zrušit, musí opět vztáhnout ruce nad bytost prokletou a vyslovit, že odpouští a prosit Otce o pomoc, aby mohl kletbu sejmout s postižené bytosti a veškeré zlo, které na ni uvrhl eliminovat. V tuto chvíli pocítí plně tíhu svého činu, ale vytrvá-li a nezalekne-li se potíží, pocítí oba, že byli osvobozeni a mohou pokračovat s čistým štítem.

     Každá kletba má tak dlouhé trvání, jak bylo stanoveno, pokud nevyprchá její čas. Některé kletby mají ráz trvalého prokletí, tam neexistuje časové omezení. Člověk, který někoho proklel, dostává impulsy, aby došel poučení. Jakmile pochopí, ujme se svého práva kletbu zrušit. Celá záležitost je velmi komplikovaná, protože proklínající trpí dle zákona odrazu a rovnosti věcí. To znamená, že sám je proklet, sám trpí negativitou, kterou vyslal. Pro vaše poučení již cítíme povinnost sdělit jen to, že prokleje-li někdo čistého a nevinného člověka, obyčejně dopadne kletba na něho. Např. vyšle-li kletbu s přáním, aby proklínaný zemřel za velikého utrpení, pocítí proklínaný sice silný útok, ale protože je chráněn Boží spravedlností, odrazí se útok od něho a plně ničivě dopadne na toho, kdo kletbu vyslal. Vesmírný zákon rovnosti, odrazu a dopadu vyslaného platí pro všechny případy malé i velké. Jsou to zákony, které mají univerzální platnost, vztahují se na každého a nelze je obejít.

Padání ryb a žab shůry

     Motto: Všechno co se stalo, co se děje a co se bude dít je zapsáno v ákášických záznamech, je to součást vesmírného vědomí a bytosti, které mají toto vědomí otevřeno, znají vše. Takové bytosti žily a žijí i na planetě Zemi a pro bytosti z vyšších sfér planet Světla, z božských sfér Světla je vše ihned přístupné.

     V knize Viktora Karkase „Nové nevysvětlitelné fenomény“, se píše o tom, že občas prší žáby nebo ryby, také hlemýždi, raci, také mrtvých ptáků, kachen atd., ale také kamenů. Popsané případy pocházejí z 19. a 20. století.

     Tolik stručně o uvedeném nevysvětlitelném fenoménu. Ale tento fenomén byl objasněn  už v roce 1992 paní Helenou Šeblovou, ale knižně zveřejněn na konci roku 2005 v 1. dílu knihy Poselství.

      V 1. díle knihy Poselství autorky Heleny Šeblové, na straně 185, je uveřejněna odpověď na otázku autorky, proč dochází k samovznícení. Otázka a odpověď je už z roku 1992. Odpověď uvádím v plném znění a je od Aštara, kterého známe také jako Ježíše Krista

Dotazy

      Můžete mi vysvětlit jev, kdy padají z nebe žáby, ryby jednoho druhu, oříšky a podobně? Viz biblická mana.

     To je celkem snadné. Správně jsi uhodla, že jde o zvířata jiné dimenze, která zbloudila v časoprostoru. U ryb jde o jeden druh proto, že za vůdčí rybou následují vždy ostatní, stejného druhu.

     Mohou k nám zabloudit z minulosti či budoucnosti? Jak to, že se nezabijí?

     Je to proto, že nepadají z velké výšky, jak se vám zdá. Propusť, kterou prochází je poměrně dlouhá, podobná tunelu, který přechází v mlhu a ta jejich přistání ještě brzdí. Ten mrak, který vytváří průchodný tunel, představuje zvláštní seskupení iontů, určitých vlastností. Ryby padají tam, kde např.v minulosti bylo moře, či řeka, rybník, jezero. Z vody v minulosti projdou mrakem na souš, kde v přítomnosti již žádná voda neexistuje. I když padají z vyšších sfér, nezemřou, pokud nezmrznou, čas zde plyne jinak. Při průchodu dochází k časovému zrychlení nebo zpomalení, jde o to, čím prochází.

     Pokud padají potraviny, jde o dary vyšších sfér a dimenzí, vzpomeň na manu, která padala z nebe, když Mojžíš vedl svůj lid do země zaslíbené.

     Ptali jste se, kde ta druhá dimenze je. Dám vám příklad: sypete-li mravenci cukr, má stejný pocit jako vy, když sledujete tyto úkazy, protože jste a žijete v jiné dimenzi. Pokud stojíte v určité vzdálenosti, jste pro něho neviditelní, vůbec vás nevnímá a bere cukr jako dar z nebes. Záleží na tom, z jakého úhlu vzdálenosti tuto situaci hodnotíte. Sféry jsou z vašeho hlediska nesmírně vzdálené, ale dimenze jsou takové, jaké je vaše hledisko a základ z kterého jev pozorujete. Pro mikroba jste neviditelní bozi, kteří případně rozhodují o jeho bytí a nebytí, když s ním manipulujete v laboratořích. Pro mravence jste někdy viditelní a jindy neviditelní, záleží na vzdálenosti. Bytosti vyšších sfér mají vždy možnost manipulovat s bytostmi nižších sfér, záleží na tom, jak jsou duchovně vyspělí.

      Mír s vámi!

Poučení o mimozemšťanech

      Dne 7.1.1996 večer před usnutím jsem uviděla dva ohnivé body, které se změnily v pár velkých očí. Nic víc z této bytosti jsem neviděla. Domnívala jsem se, že jde o EBE. Nechtělo se mi příliš podívat se do těchto očí, ale nakonec jsem tak učinila. Očekávala jsem, že nebudu moci uplatnit svou vůli, že strnu a budu ovlivňována, ale nic takového se nestalo. Obě oči se zrcadlily temně stříbrným leskem a připadaly mi jako obrazovky. Ponořila jsem se do jejich hlubin a uviděla jsem nejprve hlavu mladého muže a potom ještě jednu hlavu. Na můj dotaz mi bylo potvrzeno, že vidím skutečně EBE, a v jeho očích se zrcadlí další dvě dimenze bytí. Poprosila jsem Otce o doplňující výklad. Nejprve se mi ozvaly bytosti, které se snažily zdůvodnit své pokusy na nás snahou o vytvoření dokonalejších hybridních bytostí. Moc se mi to nelíbilo. Potom jsem již žádala Otce přímo, aby mi pomohl tento problém objasnit.

      V podstatě nastává čas, abyste o tomto problému věděli něco více než dosud. Co vám nyní sdělím, se vám nebude příliš zamlouvat, protože zkušeností únosů a setkání s mimozemšťany jste prošli všichni. Tyto únosy existují tak dlouho, jako existuje lidstvo na této planetě.

      Že existují vesmírné zákony, které se starají o zachování rovnováhy mezi dobrem a zlem, mezi kladnými a pozitivními silami, také víte. Bez souboje mezi antagonistickými silami by nebylo vývoje, protože vývoj je výsledkem souboje protikladů. Už jste pochopili podstatu souboje mezi dobrem a zlem, pochopili jste funkci a projevy negativity, ale i dobra. Pochopili jste, že na základě svobodné vůle se může člověk cele odevzdat do služeb temnot či Světla.

 Pochopili jste, že se může kdokoli propadnout do jámy pekelné, ale pokud v sobě roznítí jiskru Boží, bude zachráněn. Víte, že na základě zákona rovnosti přitahujete to, co s vámi rezonuje.

      Zkušeností únosů jste prošli z různých důvodů. Prosím, zapomeňte na svou hořkost z pocitu pokoření, které jste prožili, brzy pochopíte a osvobodíte se od ní.

      Stejné zákony, které platí pro souboj dobra se zlem, platí při setkání s mimozemšťany. Hlavní otázka, která vás trápí je, jsou-li to bytosti duchovní či hmotné. Odpověď zní, obojí. Jsou to vícerozměrné bytosti, které mění podobu a tvar dle toho, v které dimenzi se právě nacházejí. V této vaší sféře se vyskytuje několik typů bytostí, které nazýváte mimozemšťany.

     Jsou to EBE, stříbrňáci, šedivci, trpaslíci, zelení, vysocí s malou hlavou, bytosti s chobotem a bytosti, které se velmi podobají vám, jsou světlovlasí a vysocí asi dva až tři metry. Také sem patří muži v černém s černými brýlemi a bytosti v kutnách, malé i velké. Ne všechny tyto bytosti mají mimozemský původ, někteří „mimozemšťané“ patří do vaší sféry, ale pocházejí z jiné dimenze. Někteří byli původně vyrobeni jako roboti, příkladem je EBE, a tak s nimi také bylo zacházeno. Jejich vývoj však postupoval dále takovou rychlostí, s jakou se zdokonalovaly jejich myšlenkové pochody. S nahromaděním určité kvality těchto myšlenkových pochodů došlo k vývojovému skoku a tito roboti začali chápat lidské pocity a chování, až získali sami schopnost cítit.

      Zpočátku to lidem, kteří je vyrobili, nedocházelo a tak se na nich dopouštěli zbytečných krutostí tím, že s nimi i nadále zacházeli jako se stroji. Tím se s nimi postupně karmicky vázali.

      To je jedna skupina bytostí mimozemského původu. Často jsou to oni, kdo mají na „svědomí“ únosy lidí z planety Země. Jak sami znáte zákony karmy, tyto bytosti se budou spolu setkávat v různých rolích tak dlouho, dokud se vzájemně nepochopí a nebudou spolu vycházet v lásce a míru.

      Do další skupiny patří bytosti, které jste vy sami stvořili svým myšlením. To jsou všichni vaši magičtí pomocníci a věřitelé. Též zde patří bytosti z dimenze pohádek. Mimo pomocníky a věřitele k nim patří ještě služebníci a vykonavatelé a všechny démonické bytosti, které již nemají jiskru Boží nebo ji nikdy neměly.

     Tyto uměle stvořené bytosti magickým způsobem mají takový charakter, jaký si mág výslovně přál, nebo jaký byl citový a energetický náboj tvůrčí myšlenky. A tak mohou být víly dobré a zlé, ale i různá zázračná zvířata, hmyz i pomocníci či mátohy. Mátohy mají zvláštní charakter. Pokud byly stvořeny mágem, patří do této kategorie, ale i člověk, který ztratil jiskru Boží a stále bloudí, může se stát v duchovním světě takovou mátohou. Vždy záleží na síle tvůrčí imaginace. Chtěli bychom vás upozornit, že tuto tvůrčí invenci má v různé míře každý z vás, nejen mágové.

      Na tomto tvůrčím procesu se tedy podílí ostatní dobré i méně dobré bytosti svým vedením myšlenek a citů. Rozdíl mezi nimi a mágem je ten, že mág tvoří vždy cíleně a ostatní tím, že vytváří okolo sebe myšlenkové útvary a otisky, které může mág zneužít, nebo které se samy postupně formují v různé aparáty, krystaly a zářiče, které svým nábojem posilují buď dobro a pomáhají eliminovat negativitu, nebo mají takový náboj, že posilují zformování negativity, kterou lze použít při vlastním souboji mezi dobrem a zlem.

      Do třetí kategorie mimozemšťanů náleží bytosti, které náleží vyšším či nižším světům, tedy bytosti ze světlých či temných sfér. Jen zvláštním zásahem Božím mohou proniknout do vyšších světlých sfér bytosti z temnot. V nižších sférách světla je jejich proniknutí snadnější. Zástupci Světla však mohou se souhlasem Božím, na základě povolení Rady nejvyšších, do jiných sfér kdykoli, tedy i do temnot.

      Do čtvrté kategorie patří bytosti, které pokládáte za lidské a které mají již takovou úroveň, že jsou schopni cestovat v prostoru a čase, plní různé programy, vedou vědecké výzkumy. To vše na úrovni duchovní i hmotné.

      Rozlišit od sebe jednotlivé bytosti mimozemského původu je pro vás nesmírně obtížné, protože nerozlišujete od sebe mimozemšťany a bytosti pozemské, které náleží jiné dimenzi. Také nerozlišujete bytosti uměle stvořené od bytostí ze sféry a dimenze duchovní.

      Bytosti lidské z vyšších sfér a dimenzí Světla vás vedou k lásce a míru. Varují před válkami a nukleárními zbraněmi.

      Bytosti lidské z nižších sfér sledují především své zájmy. Poznáte je dle toho, že nabízejí hmotné statky a zbraně výměnou za možnost vykonávat ve vaši sféře genetické pokusy na lidech a zvířatech a k tomuto dali někteří vaši vládcové souhlas. Tyto bytosti jsou hlavními iniciátory únosů lidí, protože mají problémy v oblasti genetiky, rozmnožování. Je to daň jejich způsobu života, omylům a chybám.

      Podle úrovně a sféry, ke které tito mimozemšťané náleží, mají k dispozici mnoho aparátů. Mezi ně patří i humanizovaní roboti. I tyto roboty mnozí z vás pokládají za mimozemšťany. Kdo však k mimozemšťanům nepatří, to jsou uměle stvoření, pohádkové bytosti, duchové a démoni. Ti jsou většinou pozemského původu a patří jen do jiné dimenze. Jejich dimenzi nemůžeme ani nazvat dimenzí duchovní, protože někteří z nich nemají ducha, proto patří do dimenze mezi dimenzí hmotnou a duchovní. Je to jeden z paralelních světů a těchto světů je tolik, kolik je v této sféře dimenzí, tedy o kolika dimenzní svět se jedná.

      Ještě vás musíme upozornit na bytosti, které mění podobu dle vibrací, které vydáváte. Jste-li dobří, bude k vám tato bytost laskavá, jste-li zlí, můžete od ní očekávat jen utrpení. Jiný typ bytostí jiné dimenze jsou bytosti, které se mění dle vaší touhy či přání. Je to jejich přirozený způsob ochrany. Telepaticky si přečte, kdo je vám milý a dle toho přijme na sebe příslušnou podobu.

      Nejsložitější je dimenze, kde se promítá vaše fantazie, zde vládne značný chaos, protože vaše přání jsou nesourodá. Myslíme, že pro osvětlení fenoménu mimozemšťanů tyto informace stačí.

      Ty jsi viděla EBE, který byl naprogramován tak, aby tě přivedl k myšlence na otázku mimozemšťanů. Nejcitlivější je pro vás otázka únosů, kterou v sobě nesete s pocitem bezmocného vzteku, křivdy a zoufalství, ale vězte, že bez vůle Boží a vaší se vám na hlavě ani vlásek nezkřiví. Pokud jste tyto únosy prožívali, bylo to proto, že jste to měli ve svém karmickém scénáři, nebo jste byli s nimi karmicky vázáni. Proto vězte, že se vám neděje nic, co byste sami v podstatě neplánovali, nebo co by nebylo nutné pro váš další vývoj.

      Ochrana proti únosům je stejná jako proti útokům zla. Víra a důvěra v Otce, prosba o to, aby vás chránil, je vaším štítem. Pokud vedete prosby k Otci, jste maximálně chráněni. Tuto ochranu však eliminuje váš karmický scénář, který nesmí být nikým proti vaši skutečné vůli ohrožen.

     Mír s vámi!

Otec

Stvoření člověka, vývojová řada, zvíře a člověk

     Stvoření člověka jsme vám již naznačili v minulých přednáškách. Vznikl vyzářením dvojduše do hraničního pásma. Nejprve žila dvojduše uceleně a bylo jí vymezeno místo pobytu v Edenu, kde měla vše, co potřebovala - rostliny, zvířata, věci. Později, na základě zkušeností, se začal oddělovat mužský a ženský princip. Dokonalým oddělením tohoto principu vznikl Adam a Eva, vaši prarodiče. Bible měla v mnohém pravdu.

     Můžeš říci něco bližšího o prvotním hříchu a vyhnání prvních lidí z ráje?

     To musíte opět chápat symbolicky. Prvotní hřích bylo poznání, nebylo zakázané, protože poznání bylo plánovanou součástí vašeho vývoje, ale bylo zde upozornění, že s poznáním končí bezstarostné dny nevědomosti. Vyhnání z ráje se vlastně nekonalo, ale tím, že člověk poznal a věděl, naučil se rozlišovat minulost, přítomnost a budoucnost, mohl předvídat i to, co bude. Tehdy viděl do budoucnosti a tím ztratil ráj nevědomosti a začaly mu starosti.

    Tedy není pravda, že člověk vznikl ze zvířete a prošel celou vývojovou řadou od krystalu až po bytost nejvyšší?

     Ne, ale aby byl zapojen do vývojové řady stvoření, bylo stanoveno, aby jeho zárodek prošel celou touto vývojovou řadou života.

      Svou vývojovou řadu nezačíná od krystalu?

     Tato vývojová řada patří planetám a vzniku života na nich. Zde začíná život od krystalu přes viry, kteří jsou modifikováni tak, že mohou mít formu krystalickou ( neživou ) a formu živou a dále již víte, jak tato forma pokračuje - prvok, rostliny, zvíře. Toto je velmi hrubé rozdělení. Jakmile se objeví na planetě zvíře, může sem přijít člověk z hraničního pásma, nebo sem mohou být evakuovány bytosti z jiné, ohrožené planety.

     Každý prvek této vývojové řady má svůj vlastní vývojový program, tedy i neživá příroda. Ze živé přírody pak mají samostatnou vývojovou linii zvířata a posléze člověk. Každý z nich má tedy svou samostatnou vývojovou cestu.

      Není možné, aby se člověk reinkarnoval ve zvíře, rostlinu nebo věc?

      Ne, tak nebylo stanoveno. Ani z trestu to není možné. Existují však výjimky, které jsou povoleny na zvláštní prosbu duchovní bytosti, která uhnula z cesty ve svém vývoji a chce ušetřit čas. Dostane-li souhlas, může se inkarnovat jako zvíře i rostlina, nikdy se však neinkarnuje jako součást neživé přírody.

      Můžeš mi jmenovat případy, kdy je to povoleno?

      Není to pěkné, souvisí to s týráním zvířat a jejich zbytečným vražděním. Člověk, který to dělal, a nechápe svůj omyl, může prožít jeden život jako týrané zvíře, zdůrazňuji, že pouze jeden život, protože člověk má jinou vývojovou řadu, která musí směřovat k větší dokonalosti. Tyto případy inkarnací jsou velmi vzácné, obyčejně se volí jiný soubor karmických opatření, který pokládáme za vhodnější. Tato výjimka je povolena bytostem, které se nemohou zbavit předsudku, že jsou něco víc, že jsou pány tvorstva, tedy i nad životy zvířat.

     V rostlinu, nejčastěji ve strom, se reinkarnují lidé, kteří jsou nesmírně pasivní, nevyvíjejí žádnou činnost, ani duchovní, ani tělesnou. Jsou to lenoši. Ti jsou reinkarnováni jako stromy proto, aby poznali nevýhody pasivity, aby zažili pocit bezmocnosti a naučili se vážit si svobodné vůle a aktivity. Tito jedince mohou prožít také jen jeden život v této podobě. Pokud jim to nepomůže, propadají se po své smrti do astrálu v nejnižším hraničním pásmu. Zde odpočívají tak dlouho, dokud nezatouží po aktivitě a dalším vývoji. Toto pásmo je vlastně skladiště živého odpadu. Panuje zde tma a hluboký spánek nevědomosti. Občas se někdo z těchto nešťastníků probudí, aby dostal příležitost se změnit. Jakmile se mu ale tento stav líbí, upadá ihned do nového spánku nevědomí. Zde končí také ti, co nechtějí, aby existoval život po smrti. Ale ti, co cítí touhu po lepším životě, vysílají zvláštní světelné signály do Božských sfér a potom jim obyčejně přispěchají na pomoc láskyplné bytosti, které je odvedou do míst, kde se poučí, aby mohli pokračovat dále ve vývoji. Někdy však tito nešťastníci počnou vysílat zlobu a nenávist a pak jsou odvedeni do temných sfér. Zůstanou-li pasivní, nesmírně trpí, polepší-li se, přijmou-li řád, jsou přijati do vývoje temných sfér, a vy víte, že toto je lepší, než zůstat pasivní. Jakmile přijme tato bytost řád, má šanci se dostat dlouhou vývojovou řadou i do Světlých sfér. Je-li touha po lásce a Bohu velmi intenzivní, rozzáří se této bytosti božská jiskra a pak již nastupuje Bratrstvo pomoci a zachraňuje tuto probuzenou duši pro Světlé sféry. To je kratší cesta, ale obtížnější.

     Na závěr vám chci ještě říci, abyste si byli vědomi, že pasivita je nejstrašnější vlastnost lidského ducha, je to zhoubná choroba, horší, než vaše obávaná rakovina. Další metlou je úmyslná či zaviněná nevědomost, kdy lidská bytost nechce vědět nic ze strachu před odpovědností. Tyto dva povahové rysy velmi brzdí lidské bytosti v jejich vývoji.

Proto slyšte varování: „Nebuďte pasivní, ustrašení a nevědomí, neboť tyto vlastnosti vedou vašeho ducha do záhuby. Buďte láskyplní, aktivní, pomáhejte svým bližním, předávejte jim své vědomosti a neobávejte se odpovědnosti, protože pokud jste pravdiví, nikomu neublížíte, naopak, získáte četné zásluhy a vy sami pokročíte ve svém vývoji.

      Bůh vám žehná, bratři a sestry, buďte stateční a neumdlévejte ve své činnosti.“

Tři dotazy léčitelů: stigmata,  kdy mrtvé tělo nepodlého rozkladu, jazyk Jana Nepomuckého

     Při postižení stigmaty jde většinou o karmickou chorobu, která se datuje od doby, kdy jsem visel na kříži a musel jsem snášet posměch a zlobu některých lidí. Tu zakročil Otec a za zlobu, kterou pociťovali, za nedostatek soucitu k bližním, rozhodl, aby tito lidé trpěli a byli poznamenáni svým proviněním. Tyto přízraky se projevily do 24 hodin. Nastalo veliké zděšení, počali přemýšlet, proč jsou postiženi a pochopili svou vinu. To jim pomohlo se obrátit na mou víru, pochopit mé umučení z lásky k bližnímu a polepšit se. Ti, co pochopili, konali s Boží pomocí zázraky lásky a tak je lidé začali považovat za svaté, na které byla seslána zvláštní milost. To vám budiž ponaučením, že trest musí vždy sledovat výchovný charakter, má-li mít smysl. Musí dotyčnému pomoci, a ne ho uvrhnout ještě do větší bídy a zatracení. Ti, co pochopili, se opakovaně reinkarnovali tak dlouho, dokud nebyli od své viny očištěni a neprokázali svou láskyplnost. Někteří z nich si vyprosili u Otce milost, aby se opakovaně s těmito příznaky rodili, aby nikdy nemohli zapomenout na mne a ve jménu mém léčili a uzdravovali své bližní. Tato prosba byla splněna. Jsou však i ti, kteří mysleli jen na sebe, chtěli být středem pozornosti a toužili být uctíváni. Ti nemyslí na své bližní, neléčí je moji láskou, těm pomáhají negativní bytosti. Mají nepravá stigmata. Lékaři je označují za hysterické osobnosti.  Dají se snadno rozlišit od pravých. Obyčejně nekrvácejí, ale podvodem tomu napomáhají. I jejich povaha je egocentrická, nevyrovnaná a málo láskyplná.

     Jak je to s bytostmi, jejichž tělo se po smrti nerozkládá? Každé hmotné tělo se po smrti rozloží, ale jsou případy, kdy jde o zdánlivou smrt, jako je případ dívky, na kterou se ptáš. Jde o bytost poměrně pokročilou, která se připoutala svou láskou k této planetě a lidem. Jde o nepravou smrt, srdce bije v pravidelných intervalech, ale jde o velmi pomalou frekvenci, jeden tep za půl až dvě hodiny. Navíc je v hrobce podobné klima jako v pyramidě, takže se spojují dvě mimořádné podmínky pro uchování těla. Duch této dívky zbloudil v časové smyčce, je to její karma, že zde uvázla, k životu se již neprobudí. Jakmile se vrátí a najde své hmotné tělo, zemře. Ale pochopí-li její duch svou chybu, že připoutanost není pravý cit lásky, osvobodí se od temných sfér a další reinkarnace již proběhne bez těchto komplikací.

     A Jan Nepomucký? Je to jeho jazyk? Je. Jde o podobný případ obou předešlých. Byl mumifikován na výstrahu všem, kteří nectí zpovědní tajemství. Když došlo k umučení Jana Nepomuckého a zjistilo se, že jazyk odolává rozkladu, začali všichni uvažovat, že když je možný tento zázrak, je možný i jiný strašný trest za nedodržení zpovědního tajemství. To je vše. Mír s vámi!

Aštar

Vymísťování a cestování v čase, smyčka času

      Již delší čas vás zajímá vymísťování. Je to jev celkem častý ve vaši sféře a dimenzi. Pouze v nižších sférách toto není možné, a proto také utrpení při umírání je těžší.

      Většina lidí, zejména pokročilých, se vymísťuje ve spánku. To je jev fyziologický, a proto nehrozí žádné nebezpečí. Váš anděl strážný nad vámi bdí a stará se, aby nedošlo k předčasnému odpoutání a stříbrná šňůra života se předčasně nepřetrhla. Někdy však nejde o obyčejný spánek, ale Bůh na vás sesílá zkoušky. Například máte prožít určité utrpení, máte učinit závažná rozhodnutí. Jen ve snu se dokážete rozhodovat dle toho, na jaké duchovní úrovni jste. Vedete-li si správně, duchovně opět pokročíte. Někdy se ve vašem snu odrážejí prožitky a viny z minulých životů. Často přichází od Otce určité varování do budoucnosti. Tomu říkáme vize. Varování přicházejí někdy prostřednictvím vašich milých zesnulých, kteří vám pomáhají, bdí nad vámi a vyprosili si na Otci, aby mohli konat tuto službu. Varování přichází tehdy, nastupuje-li ve vašem životě závažný karmický mezník, abyste byli na toto utrpení či štěstí připraveni, dále přichází tehdy, odchylujete-li se od vámi zvoleného scénáře, zkrátka, bloudíte-li.

     Do této kategorie vizí patří též cestování v čase. Děje se tak tehdy, máte-li pochopit dobře některé události, které budou následovat. Zde čerpáte vysvětlení svých omylů, i to jak k nim došlo. Zde nacházíte často i inspiraci jak postupovat dále. Ve snu se někdy vracíte do astrální říše, máte-li načerpat nové síly a vědomosti. To jsou ty krásné, barevné sny, kdy se cítíte naprosto šťastni, nebo sny, které se podobají noční můře, kdy bloudíte sami pustou, temnou a holou krajinou. Záleží na tom, kterou sféru navštívíte. 

     Vymísťovat se a cestovat v čase se dá i vědomě při koncentraci či relaxaci. Nejlépe se to lidem daří při relaxaci. To ovšem mohou dělat bez rizika jen velmi pokročilí adepti světlé či tmavé cesty. U začátečníků či nepoučených lidí je velké nebezpečí, že dotyčný zůstane v duchovním světě trvale, protože z neznalosti překročí svůj vývojový práh. Často zakročují příbuzní, kteří zemřeli, aby se tento duch vzpamatoval a nepřekročil hranici, od které už není návratu. Řeknu-li, že zůstanou trvale, nemyslím to tak doslova, ale zdržení v jejich vývoji je značné. Musí být znovu poučeni a reinkarnováni, protože nesplnili svůj úkol. K tomuto předčasnému odchodu dochází tehdy, když vymístěný duch neposlechne varování a cele se oddá příjemným pocitům v nové dimenzi.

     A nyní k cestování v čase. Nejčastěji volí lidé k aktu vymístění večerní či noční hodiny, protože tak jsou nejméně nápadní – vše spí. Při této činnosti by měl mít u sebe každý svého přítele, který by ho hlídal, protože vymístěný bude prožívat četná dobrodružství, která mohou být nebezpečná. V těchto případech je nutné zavolat vymístěného zpět, tedy probudit, aby se nestalo neštěstí. Minulost může tento člověk prožívat jako návštěvník – pozorovatel, který je pro ostatní neviditelný, nebo může minulost prožít jako přímý součastník, zvláště, zapojí-li se do některého ze svých minulých životů. Jde v podstatě o zapojení do vesmírné inteligence a do příslušného akaši záznamu.

     Cestovat do budoucnosti je sen všech mágů, ale má to své omezení, protože budoucnost se v akaši záznamech skládá pouze ze stanovených mezníků jedinců a národů. Zde má tedy velké pole působnosti fantazie a tvorba myšlenkou. Ale pozor! Zde je to sice bezpečnější než cesta do minulosti, ale má to též svá úskalí. Jsou to časové smyčky, které jsou pastí pro málo pokročilé, dále jsou to propustě do jiných dimenzí a sfér. Zde je velké nebezpečí, že váš duch zbloudí a jen těžko se bude dostávat zpět do reality, kde ho očekávají jeho povinnosti.

     Každé bloudění zastavuje vývoj a to vždy velmi nepříjemně.

     Co se stane, když takto zbloudí?

     Třeba to, čeho se tak strašně bojíte. Jste vlastně pochováni za"živa". Duch, který bloudí se nemůže vrátit, dokud nenajde cestu zpět, to může trvat několik let, ale i staletí. Mezitím vždy někdo z příbuzných objeví jeho hmotné tělo, které se zdá bez života, tak ho pochovají. Pochopí-li někdo v okolí, že není mrtev ( uslyší slabý tep s velmi pomalou frekvencí tepu ), musí být uměle vyživován. Již jste o těchto případech četli v novinách. Může to trvat léta.

      Co se stane, když ho předčasně pohřbí?

      Probudí se v rakvi a tam zemře. Pokud má pohřeb žehem, přitáhne ho stříbrná šňůra života zpět, vše pocítí a vymístí se do astrálu. Někdy, překročí-li stanovenou mez, se šňůra života přetrhne, Otec ho zavolá a pak jde vše obvyklým způsobem.

      Smíme se tedy vymísťovat, nebo nám to nedoporučujete?

      Spíše nedoporučujeme. Není to zakázáno, ale má to svá úskalí a ta jsme vám odhalili. Pokročilí tak mohou činit bez obav, protože znají zákony, ale i ti jsou velmi opatrní.

     Měla bych jednu otázku. Mluví se o tom, hlavně mezi jogíny, že člověk, který přijde neočekávaně o život, např. spadne pod vlak, do propasti, že tento člověk nic nepocítí, protože se včas vymístí?

     Obyčejně to nestihne, protože při vymístění musíme být uvolnění a v této situaci je člověk většinou velmi křečovitý, protože se bojí. Prožívá vše tak, jak zní karma lidstva planety Země. Výjimečně, za mimořádné úkoly a jejich vzorné plnění, je umírající odměněn tím, že je rychle vymístěn andělem strážným, aby ty největší bolesti nepocítil. Většinou tito lidé zemřou nenásilně ve spánku, kdy je jim dovoleno překročit limit a zůstat v nové dimenzi.

     Díky! Tím se vlastně dostáváme k otázce aktivity a pasivity. V minulých přednáškách jsme zjistili, že pasivita není dobrá pro další postup, ale není mi jasná situace jogínů. Jsou často velmi pokročilí, mnoho znají, jsou i láskyplní, ale v  tomto  hmotném  životě  velmi  pasivní,  protože  neuznávají  hmotu a připoutanost. Je jejich cesta správná?

     Těžko takto rozlišovat, cesty jsou různé a každý se jednou k Otci dostane, ale jejich cesta není nejkratší. Jejich chybou je, že jsou zaměřeni jen na duchovno, ale zdravé tělo a duch mají být v rovnováze. Naše tělo je jeden z darů, který jsme od Otce dostali. Potom je zde další věc. Není dobré starat se jen o svůj duchovní růst, mají sice žáky, ale poměrně málo, takže to vypadá, že jsou příliš velcí individualisté. Oni pečují o ducha, ale věci tělesné pomíjí. Zapomínají, že v nemocném těle není duch dostatečně svobodný. Z toho vyplývá, že máme pomáhat při bídě a tělesném utrpení. Jejich postoj se stal příliš přezíravý k věcem vezdejším. Pozor, mluvím o většině z nich. Pokročilí jogíni, kteří jsou skutečnými zasvěcenci, pečují o své bližní, tedy i žáky, po všech stránkách.

     Neboj se, že bloudíte, vaše cesta je správná, i já jsem uzdravoval nemocné a měl soucit s chudými. Toto je vaše poslání, uzdravovat na těle i na duchu, obnovit harmonii a šířit lásku.

    Mír s vámi, děti moje!

Ježíš Nazaretský - Aštar

Kdy může nastat totální eliminace těla, mysli a ducha bytosti - objasnění fenoménu samovznícení bytostí

     V knize Viktora Farkase „Nové nevysvětlitelné fenomény“, se píše o několika konkrétních případech tzv. „samovznícení“ bytostí v USA, Anglii i jinde. Zároveň jsou v této souvislosti zmíněny případy vzniku desítek požárů na farmách či usedlostech bez zjevného lidského fyzického zásahu. To jsou fenomény, které se nepodařilo kriminalistům dosud objasnit.

     Autor hledá a nachází společné znaky u případů samovznícení.

     „Statisticky výrazně nadprůměrným procentuálním číslem jsou jako oběti spontánního samovznícení zastoupeni lidé, kteří už měli života až po krk, už jenom živořili nebo se tím či oním způsobem dostali za hranice zájmu společnosti.“

     „Mnozí se stali alkoholiky, což nemá nic společného s příslušnou teorií devatenáctého století o prosycení vnitřnosti alkoholem. V jiných případech šlo o starší zoufalé lidi, které už na tomto světě nic nezajímalo. Většinou byli chudí, žili v nedůstojných poměrech a nebyli po zdravotní stránce v pořádku. Samozřejmě že záhadným plamenům padli za oběť i zámožní jedinci, ale mezi nimi nacházíme velmi vysoký podíl osob, které si samy se svou existenci nevěděly rady.

     Tyto případy by měly stačit k tomu, aby se nezdálo příliš opovážlivé vyvozovat příslušné závěry. Je tedy oprávněna hypotéza, že spontánní samovznícení představuje úkaz, který při splnění určitých podmínek vychází z postižených lidí a nedochází přitom k žádnému zásahu zvenčí, takže je potvrzeno spojení mezi samovznícením a mimosmyslovým vnímáním v nejširším slova smyslu?“

     Tolik stručně o uvedeném nevysvětlitelném fenoménu. Ale tento fenomén byl objasněn  už v roce 1992 paní Helenou Šeblovou, ale knižně zveřejněn na konci roku 2005 v 1. dílu knihy Poselství.

     V 1. díle knihy Poselství autorky Heleny Šeblové, na straně 133, je uveřejněna odpověď na otázku autorky, proč dochází k samovznícení. Otázka a odpověď je už z roku 1992. Odpověď uvádím v plném znění a je od Aštara, kterého známe také jako Ježíše Krista.

Samovznícení - Eliášův oheň

            Proč dochází k samovznícení?

            Na tuto otázku nelze odpovědět tak přímo, jak si představujete. Příčin je několik, buď je to absolutní negativita, která tuto bytost stráví ohněm Eliášovým, nebo jde o karmickou záležitost, kdy bytost automaticky podléhá tomuto ohni. V podstatě jde o malou nukleární reakci.

           V případě, že jde o bytost silně negativní, která žije ve zlu a zlo vysílá okolo sebe, se stává, že její vibrace nejen ovlivňují její okolí, ale současně přitahují stále více negativních bytostí a negativních vibrací. Ty pak nebezpečně rozkmitají atomy jejího hmotného těla i těl duchovních a pak dojde k samovznícení. Říkal jsem, že je to vlastně malá nukleární reakce, při které dochází k štěpení atomů vlastního těla. Tato reakce probíhá pouze uvnitř organizmu.

          Říkal jsi, že jsou rozkmitány i částečky těl duchovních?

          Ano.

          To ale znamená, že dojde k úplnému zničení bytosti?

          Ano. Je-li bytost absolutně negativní, zničí se vlastním zlem.

          Ano, ale co duch, o kterém víme, že je nesmrtelný?

          I tento duch je eliminován. Absolutní negativita nemá na tomto světě místa.

         To znamená, že tento negativní duch se vyzáří do míst, kde vládne negativita?

          Ne, tento duch je, jak jsem říkal, eliminován, zničen. To znamená, že očistný oheň ho stráví úplně, aby už nemohl páchat zlo. Eliášův oheň, jak tomuto procesu říkáme, je vlastně Boží pojistka proti vítězství zla. Tuto pojistku má v sobě každá bytost zakódovanou, k ní má ještě další pojistky – pečetě, které musí tato bytost svou vůlí a negací rozlomit, aby mohlo dojít k této reakci. Proto se lidé většinou zla bojí a nechtějí mít s ním vědomě nic společného. Většinou páchají zlo ze strachu, neuvědomělosti a unáhlenosti, méně často již ze zisku- chtivosti. Motivy však mohou být různé a různě kombinovány, proto se často zdá, že hlavním motivem je ziskuchtivost.

           Dobrá, to by bylo poměrně jasné, ale to dokáže některá bytost rozlomit všechny pečetě za jeden život?

           Většinou ne, to je výjimečné, dochází k tomu postupně a trvá to několik životů. V astrálu je vždy tato bytost upozorněna, že ztratila opět jednu z pojistek a co jí hrozí, pak jde teprve do příslušných sfér a po určité době se reinkarnuje.

           Jenže, čím méně má pojistek, tím méně má rádců a učitelů, čím klesá hlouběji, tím hůře chápe chyby, kterých se dopustila, a postupně se propadá do stále nižších sfér. To je zákonité. Čím méně má pojistek, tím méně je odolná vůči zlu. Pak už stačí jen málo, aby tento oheň bytost v sobě vznítila.

            Je to bolestivé? A kde vzniká ložisko reakce?

           V srdeční čakře, tam dochází k výbuchu energetického uzlu, který se šíří energetickými cestami do dalších čaker velmi rychle. Božská prána se totiž už s opotřebovanou energií této bytosti nesnese. Tato bytost pocítí v místě srdeční čakry nesmírný pal, který se ihned hlavním kanálem roznese do sousedních čaker, jakmile je zasažená sedmá čakra, duch ztrácí vědomí, protože se taví, tím okamžitě ztrácí veškeré pocity. Vše jde strašlivě rychle, a protože ostatní předměty, šatstvo, nábytek a podobně, neobsahují tolik negativní energie, nemůže tato reakce pokračovat a na místě tyto předměty zůstávají ušetřeny. Reakce končí strávením všech těl, hmotných i duchovních, do posledního atomu.

          Je možné tento oheň zastavit?

          Ne.

          Je možné se tímto ohněm nakazit?

          Ne, jedině tehdy, kdybyste vložili ruku přímo do centra Eliášova ohně, tím by byla vaše stabilita narušena a došlo by k reakci i u vás. To se týká případu matky a dítěte, na který nyní myslíš.

           Není to nespravedlivé? Vždyť se ho snažila zachránit.

           Ne. Protivila se vesmírnému zákonu a vůli Boží.

           Ale udělala to z lásky, ne?

           Ze sobecké lásky, bylo jí dáno pocítit vůli Boží, ale ona se s tím nesmířila, myslela jen na svou bolest ze ztráty dítěte, nikoli na ostatní bytosti, kterým by uškodil styk s negativními vibracemi jejího dítěte.

          Jak je to v ostatních případech?

         Ostatní případy jsou jen karmické. V astrálu dostane negativní bytost poslední šanci se polepšit, protože jí hrozí ztráta poslední pečetě. Jestliže si v novém životě vede správně, je její pečeť posílena, aby se tak snadno nerozlomila a někdy je dokonce dle zásluh některá z pečetí vrácena.

           Kolik máme pečetí?

          Tolik, kolik je čaker, tj. sedm. Jestliže se bytost nepolepší, je poslední pečeť rozlomena a bytost se vznítí a je dokonale eliminována.

          To je vlastně dokonalá smrt?

          Ano. Mysli na to, že bytost, která se polepší, může získat zpět všech sedm pečetí, takže to zas není tak beznadějné, jak si myslíš.

          Dobře, ale není mi jasné, v čem spočívá karma těch bytostí?

          Svou negativitou se ničí prakticky všechny bytosti, které vedou zlé myšlenky a jednají dle nich. Ty máš asi na mysli ty bytosti, které mají již jen jednu šanci, nebo je proklel zasvěcenec, který tyto zákonitosti zná. V tomto případě se kletba zapíše do obou akáši záznamů, tedy bytosti proklínající, která se protiví vesmírnému zákonu lásky. Proklínající bytost si je vědoma, že obětuje této kletbě tři vlastní pečetě. Tím se velmi oslabí a sama je pak v nebezpečí, že zahyne ohněm Eliášovým. Tato kletba je strašná také tím, že se obě bytosti karmicky vážou, dostanou tři šance, aby se mohly uvolnit a vzájemně si odpustit. Když to mstící bytost dokáže první, proběhne ozdravný proces velmi rychle. Myslí-li však jen na svou pomstu a nikdy neuvažuje o odpuštění, může být eliminována dříve než bytost prokletá. Ale i prokletá bytost se může osvobodit vlastní dobrotou. Pozor však, tyto skutky se zvažují za všechny životy, zvláště dobré a zvláště zlé skutky.

          Myslíš, že nyní chápeš rozdíl mezí tím, kdy je bytost eliminována vlastní negativitou a mezi tím, kdy je karmicky postižena proto, že zasáhla do genetického kódu jiné bytosti a změnila svou i cizí karmu. Je to nyní jasné?

          Ano, díky. To je vlastně ten nejstrašlivější trest, co si dovedu představit.

          Trest není vhodné slovo. Každý zasvěcenec ví, že zákony vesmírné lásky je nutné ctít a zákony vývoje též. Do vývoje smí zasahovat jen Otec, nikdo jiný, ani já, ani jiná božská bytost. Tak strašná nenávist, která odporuje veškerému učení lásky, musí být eliminována, aby nikomu neškodila, protože vývoj postupuje ve Světlých i temných sférách stejně, musí být někde pojistka proti tomu, aby nedošlo k rakovinnému bujení negace. Eliášův oheň je touto pojistkou. Pokud ho vidíte někde v podobě malých i větších plamenů, vězte, že toto místo se očišťuje a spaluje se tam silná negativita.

          To je, myslím, vše, co jste chtěli vědět a nikdy nezapomeň na sedm pečetí.

          Mír s vámi!

Aštar

      Můj dovětek:

      Samovznícení bytostí je zde naprosto přesně popsáno a zdůvodněno. I když obecně dáno máme od Boha nesmrtelného ducha, existuje zde přece jen výjimka v podobě pečetí, jejichž úplná ztráta sebou nese eliminaci těla, mysli i ducha.

     U vzniku mnoha ohníčků či ohňů na hmotných objektech se jedná o očistu těchto míst a spálení silné negativity, jak je uvedeno v závěru. Očista totiž může proběhnout jen za pomoci živlů- ohněm, vodou, mrazem.

     Uvědomuji si, že pro ateisty je toto vysvětlení asi nepřijatelné, ale je pravdivé. Pro bytosti, které ví nebo věří, že existuje reinkarnace a karma by pochopení nemělo být problémem.

Neviditelní ničitelé

     "Dle časopisu Medium (čís. 7/95) se již v prvém století našeho letopočtu zmiňuje neznámý filosof o jevu, kdy kdosi neviditelný odstřihuje lidem kadeře či vousy. V roce 1623 došlo v Paříži k panice, protože neznámý neviditelný ničil v různých dílnách výrobky a umělecké předměty. Nic se neztratilo, vše bylo dokonale zničeno, jako by to někdo roztloukl kladivem.

      V roce 1899 ve Washingtonu bylo pokousáno a poraněno asi 3 000 lidí, někteří dokonce zemřeli. V posledních 30 létech našeho letopočtu se specializují tajemní střelci na čelní skla automobilů. Experti tvrdí, že střely jsou z neznámé zbraně o mimořádně silné ráži, silnější, než jsou současné zbraně." (Konec výňatku.)

      Tyto nevysvětlitelné jevy jsou mnohdy špatně vykládány. Postiženými jsou často brány jako nespravedlivé tresty či útoky temných sil.

      V podstatě jde o to, že postižený uzavřel negativní smlouvu se zástupci temnot či magie. Tyto smlouvy jsou oboustranné. Zavazují tedy k plnění určitých úkolů či podmínek. Za to obdrží četné dary. V době uzavření smlouvy ten, kdo ji uzavírá, ví, že se protiví zákonům, ale obyčejně si namlouvá, že protislužby, které na něm budou požadovány, jsou zanedbatelné a neškodného rázu. Chybí mu totiž rozhled zasvěcených.

      Jak užíval služeb, toužil stále po větších darech i moci, ale ty si musel vysloužit. Od určité hranice pocítil i on, že začíná chaos a jeho služby jsou silně negativní. Snaží se odmítat plnit tyto protislužby, a tím narušuje úmluvy a dochází k tomu, že je trestán za nedodržování slibu. Nejprve jsou mu odebrány všechny dary, potom všechny vedlejší dary a posty, které vyplývaly z hlavních darů, jako cílevědomost, přitažlivost, moc nad lidmi.

      Postižený samozřejmě velice trpí a dle své pokročilosti chápe, či nechápe, co se s ním děje. A tak se může dopustit i nesprávného výkladu, který je zahrnut do pomsty, která následuje po trestech. Snaží se ho zasáhnout tam, kde je nejcitlivější. Bývá to obyčejně pýcha (ztráta vlasů, krásy, bohatství, apod.). A tak se může stát, když prosí Otce o pomoc, že mu ji přinášejí právě ti, od kterých je to pro něho nejtěžší přijmout. Přinese mu ji například bytost, kterou podceňuje, které závidí. Variant je mnoho.

      Tak se může stát, že postižený ve své pýše věří, že našel zvláštní cestu k milosti Boží. Modlí se k Otci, ale nepracuje na sobě, a tak mu jeho chyby brání v tom, aby poznal, kterým směrem jít dále. Volí opět cestu pýchy, ale přestal plnit, co slíbil a neprosí o pomoc Boží, aby cestu našel a byl osvícen. Je tedy připuštěno, aby ho postihla pomsta, vyplývající z jeho karmických závazků. Zkoušená bytost nepochopí, ale domnívá se, že je to varování Boží, protože nastupuje cestu zla. A tak si uzavírá cestu lásky, kterou se původně snažil nastoupit.

      Jiný případ je ten, kdy přes tyto překážky nastupuje správnou cestu a vybíjejí se těžké karmy formou mnohočetných drobnějších karem, které však on ve své nevědomosti pokládá za veliké tresty. Neví, co mu původně hrozilo. Pak má pocit křivdy a nejistoty, zda je na správné cestě a mnohdy z ní ve své nevědomosti sejde. Pokud vytrvá, dostane se mu osvícení. Pokud však zvítězí jeho pýcha, samolibost a sobectví, zastaví se ve svém vývoji a je slepý a hluchý k impulsům, které ho mají přivést ke spáse. V tomto případě jsou dvě možnosti. Buď ho smete zpětná vlna chaosu, který způsobil svými magickými praktikami, svým chtěním, nebo ze strachu opět slouží temnotám, až ho zahubí vlastní děs. Je to pád na cestě, který na sebe člověk přitáhl svým chtěním.

       Mír s vámi!

Rozdíl mezi negativními bytostmi,  které vyvolávají mágové a  temnými anděli

      Temní andělé jsou andělé Boží, kteří konají těžkou a náročnou práci v těch nejnižších sférách. Pomáhají lidem se očistit ze svých vin. Kladou jim do cesty různé zkušební mezníky, kdy mají prokázat svůj duchovní stav a postup. Starají se o to, aby karmické mezníky ( dobré i zlé ) nastoupily ve stanovený čas. Hlídají, aby karmická choroba postihla stanovený orgán, a určují míru a intenzitu postižení. To vše je nutné, aby se uskutečnil plán vašeho duchovního vývoje. Konají tedy činnost spravedlivou. Název "temní" neznamená v tomto případě negaci, ale to, že pracují ve sférách, kde vládne temnota.

     Protože jde o službu nesmírně náročnou, střídají se andělé temna a Světla ve svém poslání v jednotlivých sférách. To znamená, že andělé Světla pracují po určité době v temnu a obráceně? Ano, ale po práci v temnotách mají nárok na zotavení. Vy byste to nazvali rehabilitací, my tomu říkáme regenerace. Po návratu z temných sfér je každý anděl přijat našimi nejvyššími, především Otcem, který jim vysloví poděkování a odmění je dle zásluh. Pořádá se na jejich počest skvělá slavnost a potom mají nárok na léčebný odpočinek, během kterého se očišťují od následků pobytu v temných sférách a nabývají nových sil a potřebných schopností. Po určitém čase se připravují na úkoly andělů Světla. Jakmile se cítí svěží a touží po práci, nastupují nový úřad. Někteří vyučují nové adepty na jejich školách a připravují je na jejich úkoly v temných sférách. Jiní pracují jako lékaři, někteří se věnují umění či jiným činnostem dle vlastních zájmů, či zájmů všeobecného blaha. Shrneme-li tyto poznatky, musí vám být jasné, že jde o dobré bytosti duchovní, které Otec miluje.

      Ano, ale proč splynuly lidem pod pojmy zla, jako je ďábel, satan, bazilišek? Lidé si to zjednodušili, protože nevěděli nic o vývojové osmičce a duchovním postupu jednotlivých bytostí. Pletou si je s bytostmi, které vyvolávají mágové, aby měli mocné pomocníky, protože jejich vlastní síly nestačí na cíle, které si kladnou. A tak se spojují v duchovní bratrstva na základě rovnosti, vědomi si moci koncentrované myšlenky vyvolávají, tedy vytvářejí, umělé bytosti jako je ďábel, satan, bazilišek. Protože nejde o tvorbu Boží, jsou tyto bytosti různě deformovány, nedokonalé a hlavně plné negativity těch, kteří je vytvořili. Většinou jsou to negativní vlastnosti, protože je vyvolala touha po pomstě, bohatství, moci a podobně. Tyto bytosti zpočátku oddaně slouží. Mág, který je s nimi vázán smlouvou, velmi snadno získává s jejich pomocí to, po čem touží. Tím se posiluje jeho sebevědomí a roste jeho pýcha, tuto negativitu očkuje svým pomocníkům. Ti se stávají stále panovačnějšími a horšími. Až jednoho dne předloží svému pánovi účet. Ten se cítí zaskočen a obyčejně odmítá splácet své dluhy. Uvědomí si svůj omyl, ale už je pozdě. Zaplatit musí. Smlouvy znějí různě. Buď zaplatí svou krví, duší, nebo se stává otrokem. Pokud nebylo nic dohodnuto předem, nastává po určité době, kdy bylo splněno poslední přání, čas, kdy pán musí sloužit sám. Nejprve jsou po něm žádány drobné úsluhy nečestného charakteru, později se požadavky stupňují, někdy je nucen takto postižený člověk vraždit tak dlouho, pokud nespáchá sebevraždu. Odmítá-li poslechnout, je strašlivě týrán. Většinou vše končí šílenstvím. Tyto vyvolané bytosti jsou vlastně personifikací zla a nemají nic společného s temnými anděly. Naopak, stane-li se, že hrozí na některé z planet porušení rovnováhy a zlo nabývá velké moci, vzplane boj, mezi těmito zrůdnými bytostmi a anděly temnými po boku s anděly Světla. Mluvíme o svatém boji dobra se zlem.

      Pokud nejsou tyto negativní bytosti živeny lidskou zlobou, slábnou, až postupně zmizí. Jeden z důvodů, proč dochází k obsazení člověka satanem je to, že se satan snaží udržet při životě. Jeden ze způsobů je ten, že obsadí člověka a navádí ho ke špatnostem, potom se živí jeho negativitou, roste, až mu nakonec dodává sílu k hmotnému úspěchu ( bohatství, moc, sláva ). Za tyto služby je hostitel odměněn ztrátou svobody vlastního ducha, destrukcí všech jeho těl, duchovních i hmotného, což vede k postupné ztrátě pečetí, až jsou oba eliminováni ohněm Eliášovým. Tak daleko to dojde u bytostí pohodlných, pasivních a sobeckých. Ostatní většinou umějí využít šancí, kterých se všem dostává, aby se zachránili.

      Chápu-li to dobře, zlo by vůbec na tomto světě nemuselo existovat? Pozor na to, čemu vy říkáte zlo! Tyto bytosti, kdyby nebyly živeny negací, by se samy rozplynuly. Ostatní zlo může mít výchovnou funkci, ale to už mluvíme o karmě, karmických meznících, zkouškách a životních rozcestích. Je ti to jasné? Ano, děkuji. Mír s vámi!

Aštar

Proč vnímají negativní bytosti inverzně, např. lásku jako negativitu, proč jsou tím lidé obsazení mýleni

      Je to docela logické, jen se nad tím zamyslete. Dobro je opakem zla. Tak, jak dobří lidé pociťují nepříjemně styk s bytostí, která je plná zloby, tak i negativní lidé pociťují nevolnost při styku s dobrým člověkem. Již jsme si vyprávěli o tom, že zlo bez styku s negativitou by se rozplynulo. Proto negativní bytosti usilují o to, aby získaly co nejvíce lidí, na kterých by mohly parazitovat. Neboť se živí lidskou negativitou. Není to však tak jednoduché jak si myslíte. Člověk, který vysílá občas negativitu, musí být nejprve získán. To znamená, že jim musí něco dát nebo nabídnout. To se děje dle pokročilosti jednotlivců. Buď jim dodávají pocit neobyčejné síly či schopností, nebo je trápí tak, že vysílají svou zlobu do okolí. To je přesně to, co potřebují, aby se udržely při životě. Jsou velmi rafinovaní a na každého jdou jinak. Někteří lidé obsazení nesou velmi těžce, pokud se však zlu nebrání, postupně otupí a pak je jim dokonce negativita příjemná, získali totiž již inverzní vnímání. Schopnost rozlišit dobro od zla se vytrácí, jsou vedeni k činnostem, kterých by se nikdy nedopouštěli. Jejich logika se mění v demagogii, začnou se pokládat za mimořádné osobnosti a ztrácejí úplně svobodnou vůli. Jsou fanatičtí a netolerantní, destrukce myšlení pokračuje a začínají negativním bytostem sloužit. Člověk, který není příliš pokročilý na cestě lásky, může být poměrně snadno získán našeptáváním a rádoby rozumovými argumenty, ale bytost pokročilou nemůže tak snadno získat, musí k tomu používat různých pomůcek  jako jsou zářiče, aparáty nebo použijí nejprve nepoučeného ducha k obsazení tohoto člověka, aby ho připravil na těžší obsazení. Ten se většinou musí připoutat stříbrnou šňůrou, aby se v těle hostitele udržel. Potom následuje těžší a těžší obsazení. Proti tomuto se lze bránit jen láskyplností, protože láska tyto pokusy dokonale likviduje.

      Na počátku tohoto působení se člověk cítí obyčejně velmi špatně, je mnohokrát varován, že něco není v pořádku, pokud se v tuto chvíli neobrátí k Otci o pomoc, postupně jim propadne. Existují silné osobnosti, které bezpečně rozlišují tyto útoky a ihned prosí Otce o pomoc a vedení, ti slabší, které přeceňují svou osobnost, si obyčejně velmi zkomplikují svou vývojovou cestu. Někdy je toto připuštěno jako zkouška pro duchovní postup.

     Není to příliš těžká zkouška?

    Není, nastává vždy v pravý čas a selže-li člověk pro svou marnivost, pýchu a ctižádost nebo malověrnost, byl jeho pokrok jen zdánlivý. Pravda se ukáže vždy. Nejtěžší zkoušky pro vás se odehrávají ve spánku, kdy dostanete vizi, ve které se musíte správně rozhodnout. Jen ve spánku jste oproštěni od korekce rozumu a jednáte dle toho, jací skutečně jste. Této zkoušce jste podrobeni teprve tehdy, dosáhnete-li na cestě určité úrovně.

      U velmi pokročilých lidí, na kterých negativním bytostem velmi záleží, dochází k tomu, že jim nabídnou své služby a slouží jim otrocky, jen aby je získaly. Když člověk tuto nabídku přijme, získává velmi rychle vše, po čem touží; slávu, moc, peníze, sílu. Končí to však destrukcí ducha, pádem z výšin moci a slávy, šílenstvím nebo sebevraždou.

      Odolá-li však tento pokročilý člověk jejich vábení, není odměněn tak rychle jako v předešlém případě, protože láska a dobro nekoná nic násilím. Člověk musí nejprve pochopit a zvládnout své city, myšlení a po usilovné práci na sobě teprve sklidí plody svého snažení. Překoná-li člověk tuto těžkou překážku a zkoušku, nesmírně pokročí, otevřou se mu další poklady vědění vyšších sfér a postupně získává schopnosti vyšších dimenzí tak, jak je schopen je poznat a přijímat, aniž by to ohrozilo jeho rozum a duševní rovnováhu. Proto tito lidé, říkáme jim zasvěcenci, nikdy nekončí jako sebevrazi či šílenci. Většinou však o svých poznatcích mlčí, protože by je ostatní jen těžko chápali. Zasvěcují tedy jen ty z dobrých a pokročilých, kdo to unese a nebojí se odpovědnosti. Proto nechtějí rychlé úspěchy, bohatství, moc a slávu, jsou to velmi ošidné dary.

     Podle čeho poznáme člověka, který propadl negativitě?

     Má špinavou auru, různě deformovanou, je většinou obsazen a mluví zmateně a nevýpravně. Jeho řeč je inkoherentní – roztříštěná. Především je netolerantní a agresivní ke všemu, co mu vadí.

      Dobrá, pro jasnovidce je to poměrně snadné, ale co člověk, který nemá obrazy ani pocity?

      Každý člověk má bezpečný cit pro negativitu. 

     Souhlasím, ale mám na mysli případy, kdy negativní člověk, na základě inverzního vnímání obviňuje dobrého člověka z negativity?

     To je přece jednoduché. Dle skutků poznáte je. Poznáte je bezpečně v klíčových situacích, kdy jim jde o podstatu věci. Pak jde stranou láska, i kdyby o ní do té doby mluvili, budou ji sice na vás požadovat, ale sami ji neuplatní, budou agresivní, budou činit na vás nátlak, budou pomlouvat a nebudou se štítit ani lži, nesnesou Světlo pravdy a dobra. Proti tomu člověk dobrý se sice necítí dobře ve společnosti negativní bytosti, ale není agresivní, klidně vyslechne všechny argumenty a své připomínky řekne v klidu a mírně. S ochranou Otce snese veškerou negativitu bez úhony, ale nesmí ji vyhledávat. Na nikoho nebude činit nátlak, neboť my konáme vše bez násilí a s láskou. Mír s vámi, mějte oči otevřené a myslete. Pro negativitu je typické demagogické myšlení pod rouškou logiky. Sami si své logické kotrmelce neuvědomují. Pozorujte a suďte je především dle činů, neboť na tomto poli se již hůře přetvařují. Mluvit mohou zasvěceně, i vědět mohou mnoho, mohou být přátelští a milí, dokonce mohou mluvit i o lásce, ale dojde-li k okamžiku pravdy, láskyplně nejednají, proto je poznáte dle rozporu mezi řečí a činy. Protože jsou pyšní na sebe, protože jejich pýcha je živena, vyžadují pro sebe mnoha výjimek. Budete-li mít oči otevřené a srdce láskyplné, poznáte je snadno, nikdo z vás se pak nemůže zmýlit.

Kulový blesk

     O tomto fenoménu je psáno v knize Viktora Farkase „Nové nevysvětlitelné fenomény“.

     „Svítící koule, plamenné útvary a také kulové blesky strašily lidstvo v celých jeho dějinách. Zmíněné fenomény tančí v korunách stromů, vznášejí se v místnostech, kutálejí se po chodidlech zoufalých pozorovatelů, a i jinak se chovají způsobem, jaký bychom rozhodně nečekali od energie, jak ji podle svého nejlepšího vědomí a svědomí chápeme. Odpovídajícím způsobem samozřejmě zareagovala věda a uvedené úkazy s veškerou rozhodností zahnala do oblasti ezoterických a okultních jevů.

     Pochopitelně se našli také učenci, kteří obdobně nesmýšleli. Slavný francouzský astronom Camille Flammarion (1842-1925) shromáždil a ověřil mnoho zpráv o chování kulových blesků, jak byly nakonec tyto fenomény nazvány. V jeho sbírce nacházíme několik líčení toho, jak kulový blesk doslova vyrazil domovní dveře a vnikl do budovy, nebo jak po explozi ve stáji zabil všechna zvířata. Dobytek vskutku často přichází o život v důsledku kulových blesků, lidé nikdy.

     Tyto ohnivé objekty zřejmě nevydávají žádný velký žár a nejsou magnetické, protože vůbec nepůsobí na kovové předměty nacházející se v jejich blízkosti.

     To vedlo dokonce ke vzniku teorie, že kulové blesky jsou obdařené vlastní vůlí a s lidmi to v podstatě myslí dobře.

     Vědci si představují, že kulovitě koncentrovaná energie za jistých, byť vágně formulova-ných okolností je schopna vysílat krátké rádiové vlny. Řečeno jednodušeji, jedná se prý o jakousi přírodní mikrovlnou troubu.

     Je to lákavá teorie. Vychází totiž jednostranně jen z účinků kulových blesků, které jsou, jak známo, ve skutečnosti nevypočitatelné, přisuzuje jim navíc ještě fyzikální vlastnosti, jež je třeba teprve zjistit.

     Kulové blesky mohou být lecčíms, ale rozhodně nejsou létajícími mikrovlnými troubami.

      Fenoménem kulového blesku se zabývá také Felix R. Paturi v knize „ Poslední záhady vědy“.  Zde uvádí dalšího muže, Alexandra Keula ze Salcburku, který se zabývá výzkumem kulových blesků. Ten v letech 2000 – 2001 nasbíral více než 400 případů kulových blesk.

      Také se ještě najdou vědci, kteří jednoduše popírají existenci těchto pozoruhodných svítících koulí, „protože nemůže být, co nesmí být“. Skeptici argumentují tím, že dodnes neexistuje žádné vědecky smysluplné vysvětlení tohoto úkazu.

      Rozporná pozorování

      Vzdor mnoha podobnostem ve svědeckých výpovědích o kulových blescích lze nalézt také leckteré rozpory, jak dokládá tento výčet:

- Kulové blesky měří v průměru 1 cm až 1 m.

- Většina kulových blesků je nažloutlá, oranžová nebo narudlá – vyskytují se však také zelené

či namodralé.

- Kulové blesky nejsou příliš světlé. Svítí asi jako žárovka 10 až 100 watů – občas svědci

ovšem uvádějí, že jsou oslnivé jako plamen svářečky.

- Kulové blesky stojí nehybně ve vzduchu – nebo putují prostorem rychlostí několika metrů

za sekundu. Svědci často uvádějí, že rotují.

- Kulové blesky jsou schopny procházet zavřenými okny, dveřmi nebo dokonce zdmi, aniž po

 sobě zanechávají stopy – ale mohou také opalovat zdi nebo tavit kovy.

- Když se někdo dotkne kulových blesků rukou, jsou na omak chladné – nicméně také lidi

těžce popálily, nebo dokonce usmrtily.

- Kulové blesky jsou neslyšné a stejně neslyšně zmizí – nebo naopak uletí s hlasitým

prásknutím.

- Kulové blesky vytrvají pouze několik málo sekund až maximálně asi jednu minutu.

- Mnohé kulové blesky pulzují.

- Kulové blesky se vznikají ve volném prostoru – mohou ale také stoupat z podlahy či se snést

dolů z oblaku. Kulové blesky pronikají rovněž do uzavřených prostor, do letadel a ponorek.

- Drtivá většina kulových blesků je pozorována před bouřkou, během ní i po ní – některé se

však zjevují i za jasného počasí, kdy svítí sluníčko.

     Kulovými blesky se zabývá jen několik málo vědců na světě. Co druhý rok se nyní konají

 mezinárodní vědecká sympozia věnovaná problematice kulových blesků. Zatím existuje asi

deset těchto teorií o jejich vzniku. 

- Klam a mam

- Optický klam

- Hořící plyn

- Tornáda

- Maserový jev

- Antihmota

- Rádiové vlny

- Chuchvalce křemíkové vaty

- Byčkovova teorie

- Siločary magnetického pole

Většina výzkumníků atmosféry se v současné době domnívá, že kulové blesky existují, ale stěží někdo z nich věří, že jsou přesvědčivě vyřešeny hádanky spojené s těmito úkazy.

   Poprosil jsem skrze Boha Otce o jeho objasnění tohoto fenoménu a dostal jsem následující informace:

1. Kulové blesky přicházejí na planetu Země z jiné dimenze, která má název astrál. Jejich průnik z astrálu na Zemi představuje porušení vesmírných zákonů.
2. Kulové blesky jsou negativní energetické částečky bytostí, žijících v jiné dimenzi. Jednotlivý kulový blesk obsahuje negativní energetické částečky jedné bytosti.
3. Existují karmické vazby mezi kulovým bleskem a místem, kde dochází k jeho výbuchu.
4. Kulové blesky jsou jako vyspělé energetické systémy „sebevědomé“, čili mají svou inteligenci.
5. Místo po výbuchu kulového blesku je duchovně očištěno.
6. Kulové blesky samy o sobě nezpůsobují smrt lidí, ale může se tak stát formou druhotného následku, např. na základě infarktu.
7. Vlivem kulových blesků může docházet ke zdravotnímu postižení lidí.

     Jedná se tedy vskutku především o ezoterický jev.

     Literatura:

- Viktor Farkas: „Nové nevysvětlitelné fenomény“  (2001)

- Felix R. Paturi: „Poslední záhady vědy“  (2005)

     Napsal Jan Heczko

     Květen 2012

     Doplněno květen 2014