Kvantová fyzika - smysl a funkce některých částic

     Tento text vznikal souběžně s textem, který jsem nazval „Velký třesk“ a tvar kosmického časoprostoru. Obsah tohoto textu náleží do oblasti kosmologie, nicméně jak kosmologie, tak kvantová fyzika jsou spolu velmi provázány.

     V tomto textu jsou uvedeny nové poznatky od multidimenzionální bytosti jménem KRYON, a moje poznatky, které mi bylo umožněno poznat na základě mých otázek skrze Boha Otce. Tyto odpovědi mohou pomoci vědcům zaměřit svou pozornost na provedení potřebných důkazů, které věda pro svou činnost potřebuje. Mně osobně stačí vědomí, že tyto sdělené poznatky jsou správné. Moje poznatky jsou psány kurzívou.

     V České republice je upřednostňován název „částicová fyzika“ před „kvantovou fyzikou“. Dle mého názoru je lepší název „kvantová fyzika“, protože částice představují nejen hmotné částice, ale současně také vlny energie.

     Otázky kladu a odpovědi dostávám především tam, kde existuje neznalost nebo různost názorů vědců na danou problematiku.

      Velkou otázkou vědců je: „co je prostor, čas, magnetismus a gravitace“?

     Odpověď na tuto základní otázku můžeme najít skrze pole a některé částice.

- Prostor a čas, gravitace a magnetismus jsou energetická informační pole. Tato energetická informační pole jsou vytvářena informačními částicemi, kterými jsou neutrina. Neutrina mají polaritu jang a jin.

-  Prostor a čas vytváří informační pole časoprostoru a toto pole je vytvářeno mionovými neutriny. Časoprostor jsou pulzující časoprostorové vlny a mionové informační částice jang. Také naše vědomí je informační pole, které je vytvářeno mionovými neutriny jin. Lidské vědomí je interdimenzionální – kvantové a proto ovlivňuje jiná kvantová pole v časoprostoru.

- Antiprostor a čas vytváří pole antičasoprostoru. Toto pole je vytvářeno mionovými antineutriny jang. Antičasoprostor jsou pulzující antičasoprostorové vlny a mionové antineutrinové částice.

     Informace od Kryona:

     Čas je singularita. Pro člověka ve 3D je jen jedna časová linie. Neexistují znásobené časy, ale pouze jeden, a to ten, v němž jsme v naší realitě. Vidíme ho jako jednoduché, přímé koleje do budoucnosti. Má jenom jednu rychlost a jeden směr pro náš život, a pro život Země. Nepohybuje se. Pravda ale je, že se po celou dobu pohybuje. Další pravdou, kterou nechceme pochopit je, že každý z nás může z kolejí  vystoupit a vytvořit jiné - rychlejší nebo pomalejší.

     Teď si vytvořme vizi kolejí, jak jedou kolem celé zeměkoule. V našem vnímání vedou koleje rovně, protože můžeme dohlédnout pouze na obzor. Skutečností je, že tato trať, kterou jsme vytvořili, vede kolem celé zeměkoule, takže (aha!), tvoří kruh. To znamená, že se díváme na ty samé koleje, které jsou také za námi. Takže to dává čas do kruhu. Až potud si to umíme představit, i když to, co přijde dál, je matoucí.

     Je to pro nás hlavolam, že čas je v kruhu, protože ve 3D je to přímka se začátkem a koncem. Mimochodem, nemáme představu o tom, jak se vytváří ani začátek ani konec; oba jsou tajemné, ale my to přesto chceme takto vidět, neboť nám to vyhovuje. Ale najednou, v tomto modelu, je to v kruhu kolem Země.

     Tak se podívejte na některou z vlastností času v kruhu, které jsou pro vás matoucí. Řekněme, že náš život trvá asi 30 m na této trati. Není to  moc velká vzdálenost, ale trvá celý život? Vlak se pohybuje velmi pomalu, jak jede kolem Země. Takže si už nemusíte dělat starosti s tím, že bychom potkali svoji  minulost, že? S 30 m na celý život, se nikdy s minulostí nesetkáte. Ale pojďme na chvíli předstírat, že bychom mohli. Co by se stalo, kdybychom se vezli s touto mašinkou kolem Země? Nakonec bychom přejeli znovu přes tu samou energii, která tam již byla, že?

     Takže jak jezdíme kolem dokola, pokud jsme byli dost chytří na to a měli systém, který rozuměl této časové stopě, mohli jsme dokonce vytvořit mapu kopců a údolí, na které bude motor času stoupat nebo z nich sjíždět. Mohli bychom  jim dokonce říkat časové fraktály. Pokaždé, když dosáhneme toto místo v čase, ať už to bylo

v budoucnosti nebo minulosti, máme stále stejný kopec nebo údolí.

     Tím jsme si přiblížili nejjednodušším způsobem, jeden z atributů multidimenzionality, pokud jde o čas. Navštěvujeme  možnosti, které se v naší mysli ještě nestaly, ale ve smyslu kvantovém již k nim došlo. Dostáváme vzestup vibrací na této planetě, takže se můžeme podívat na časovou stopu a vybrat si, kam chceme jet.

     Čas je relativní k rychlosti.  Existuje nastavení energie a času v našem slunečním seskupení [částech sluneční soustavy], v galaxii, jejíž jsme součástí, a ve vesmíru, ve kterém žijeme. Pohyby planet v naší sluneční soustavě ctí čas a jejich pozice vytvářejí energie, magnetismy a dynamiku komunikací spolu s naším jediným Sluncem, které je pak posílá nám skrze interdimenzionální aspekt zvaný sluneční vítr. Čas je výsledkem energie magnetismu, gravitace a světla. Čas není samostatná energie. Čas v naší sluneční soustavě je jedinečný a neplatí pro celou galaxii a celý Vesmír.

     Ačkoli naše 3D hodiny se konstantně pohybují, čas může být ovlivněn spěchem, stejně jako některými kvantovými příčinami. Může se stát, že věci zrychlují, ale je to relativní vzhledem k našemu časovému rámci, nikoli k našim vyšším vibracím. Zdánlivě si vzájemně odporují.

     Někteří z nás (připravte se) jsou skutečně schopni dostat se z bodu A do bodu B v rychlejším čase, než je možné ve 3D (třeba i než by to bylo možné autem)! To není nic divného, protože se jednoduše přesouváme mezi svým časem a časem Země.

     Moje poznání:

     Gravitace je energetická informace o hmotnosti objektů a jejich vzdálenosti od sebe. Je vytvářena elektronovými neutriny jang. Gravitace jsou pulzující gravitační vlny a elektronové informační částice. Také naše podvědomí je informační pole, které je vytvářeno elektronovými neutriny jin.

- Antigravitace je energetická informace o antihmotnosti objektů a jejich vzdálenosti od sebe. Je vytvářena pozitronovými antineutriny jang. Antigravitace jsou pulzující antigravitační vlny a pozitronové informační částice.

     Informace od Kryona:

     Začněme s magnetismem a gravitací. To jsou dvě jen velmi málo pochopené síly na Zemi, které jsou hluboce interdimenzionální. Chápou je pouze vědci v kontextu toho, co je pozorováno a pak vybudováno kolem těchto pozorování. Téměř vše, co věda dělá s magnetismem a gravitací, jsou jednoduše jen vynálezy ohledně známých sil. Kdyby je věda skutečně pochopila, mohla by je ovládat a manipulovat s nimi. Nic z toho se dosud nestalo a ani se to nestane, dokud nebudeme vytvářet a přijímat „matematické interdimenzionální motory“.

     Tyto dvě síly existují jako partneři; musí existovat společně a jedna je součástí druhé. Nikdo ještě skutečně nedefinoval gravitaci. Je to velmi těžké, protože je interdimenzionální. Musíme pochopit, že gravitace souvisí s časem, abychom plně pochopili, co to je. Gravitace je reakce hmoty na časový rámec. Má to ale méně společného s hmotou a více s časem - více, než si uvědomujeme. Magnetismus je její partner a oba jsou součástí dílků většího interdimenzionálního obrazu vesmírné existence.

     V centru naší sluneční soustavy je Slunce. Naše Slunce je díky gravitaci magneticky opatřováno vzorci každou vteřinu dne. Zemskou tíži, gravitaci, nelze oddělit od magnetismu, neboť jsou to vědecky vzato dvojčata, se stejným znakem, který chce být teprve pochopen, stejně jako vztah mezi nimi. Svůj podíl tu má i světlo, protože i světlo je interdimenzionální. Když něco může být v naší skutečnosti pozorováno na dvou místech současně, pak to musí být v kvantovém stavu (mít interdimenzionální vlastnosti), a světlo spadá spolu s magnetismem a gravitací do této kategorie. Magnetismus, gravitace a světlo jsou tajemstvím naší reality. Žádnému z nich nebylo doposud skutečně porozuměno. Víme, co dělají, ale nemáme vůbec tušení, čím jsou. Čas k tomu také patří, ale čas je výsledek ostatních tří energií, není to samostatná energie.

     Na okamžik si představme, že bychom mohli přitažlivost a neuvěřitelné síly přitažlivosti vidět jako k planetám vedoucí provazce, které tahají za centrum Slunce. Neboť tímto způsobem je Slunce denně opatřováno vzorci, celou dobu, každý moment.

      Toto opatřování vzorci je interdimenzionální vzorování Slunce. Proto by se dalo říct, že je kvantový vzorec Slunce v každém okamžiku jiný, v závislosti na tom, kde jsou planety. Přemýšlejme o tom, co dělají vlastnosti tlaku a tahu se Sluncem, když jsou planety seřazeny v jedné řadě! Přemýšlejme, co se děje při uskutečnění toho, co nazýváme retrográdností (zdánlivý zpětný pohyb nějakého obíhajícího nebeského tělesa při pozorování z jiného obíhajícího tělesa). A teď tu máme neustále se měnící vzorec Slunce, který je interdimenzionální, který je magnetický a dokonce ovlivňuje čas. Přemýšlejme o tom, co se se vzorci děje, zatímco se planety pohybují na různé pozice, které astrologové znají.

     Slunce nese atribut, který lze nazvat gravitační a magnetické vzorování. Přemýšlejme o tom jako o energii „planetárních dětí“, které tahají „rodiče“ Slunce. Jak planety tahají za tento střed [Slunce], ten pak vzoruje sebe skrze gravitaci a magnetismus. V každém okamžiku své existence má Slunce jiné interdimenzionální vzorování založené na tom, co mu planety ukazují ve formě gravitační síly. Retrográdní pohyby představuji zcela jiné vzory. Slunce reaguje dokonce i na malé objekty, kterým ani neříkáme planety, a které ani nebyly katalogizované. Je to velmi složité, ale velmi skutečné. Je to fyzika a není kolem toho žádná mytologie.

     Právě teď, jak je běžné, je Slunce ve vlivu tahu a tlaku těles kolem něj [planet], a je vzorováno interdimenzi-onálním způsobem. Je to vzorování gravitací a magnetismem. Tyto vzory jsou pak vysílány pomocí toho, co známe coby solární vítr – pomocí energie, která je přirozeně vystřelována od Slunce ke všem planetám a dál. Tento solární vítr je to, co vidíme v auroře borealis (polární záři), když se doslova setkává s magnetickým polem Země a dodává energii této planetární mřížce skrze proces zvaný indukce. Neviditelný, říkáte? Tak jděte a podívejte se. Přemýšlejte o tom jako o vysílání, chceme-li. Magnetické a gravitační vzorování Slunce je „zprávou“, kterou sluneční vítr vysílá do magnetické mřížky. Kam myslíme, že tato zpráva jde?

     Magnetismus této planety je interdimenzionální síla a ovlivňuje lidskou DNA. To je spojení mezi magnetickým mistrem a naší realitou. Takže se podívejme na obraz toho, jak to funguje: náš sluneční systém pohybující se kolem našeho Slunce vytváří gravitační a magnetický vzor, který je pak vyslán Zemi. Je doručen a „spatřen“ naší Zemskou magnetickou mřížkou a odtud pak putuje přímo do naší DNA. To je astrologie. Je to nejstarší věda na planetě a je založená na vysokých konceptech, které naše moderní věda nechce pochopit.

     Moje poznání:

- Magnetismus je energetická informace. Je vytvářena tauonovými neutriny jang. Magnetismus představuje informační energii magnetických vln. Také naše nadvědomí představuje informační pole, které je vytvářeno tauonovými neutriny jin.

- Antimagnetismus je energetická informace. Je vytvářena tauonovými antineutriny jang. Antimagnetismus představuje informační energii antimagnetických vln a tauonové antineutrinové částice.

     Informace od Kryona:

      Magnetismus souvisí s polaritou. Fyzikové říkají, že elektrony spinují. Nespinují a nemohou. Na elektronu není žádný povrch, protože elektrony jsou energie. Nespinují, ale mají elektrický potenciál. Každá jednotlivá částice na této planetě - všechno, co můžeme vidět, všechny věci v tomto Vesmíru - jsou vytvořeny s polaritou. Tohle je nová informace. Všechny věci jsou stvořeny s polaritou a jsou navrženy tak, aby samy sebe vyvažovaly/udržovaly rovnováhu. Díky polaritě toho, čemu říkáme plus a mínus (jang a jin), se pohybují a snaží se získat rovnováhu v rámci pole – všechny věci, jak fyzické, tak i jiné.

     Všechny polarity však mají sklony k vychylování způsobené tím, čemu budeme říkat tlak mezi stejnými částicemi. Elektrony, které nesou (nebo spinují s polaritou) to, čemu říkáte určitý druh náboje – budeme ho nazývat negativním – jsou přitahovány k těm, které jsou pozitivní, aby se navzájem vynulovaly. Vyhledávají jeden druhého, aby vytvořily nulovou rovnováhu. Hledají svůj rovnovážný stav, a pokud ho nemají, nejsou „šťastné“. (Používáme tento výraz jen proto, abychom zdůraznili stav fyzikální částice, která nenašla svou rovnováhu.)

     Ale i u atomů neexistují vždy jen spárované elektrony, protože neexistuje žádné atomické pravidlo o tom, že elektronů bude vytvořen vždy sudý počet. Takže se často vyskytne to, čemu říkáme jeden navíc, a když se toto stane, pak celý atom bude nabitý pozitivně nebo negativně, v závislosti na tom jednom navíc. Pak tento atom začne hledat jiný atom, který má jeden navíc s opačným nábojem. Toto se nazývá magnetismus. Právě jsme si vysvětlili magnetismus. Část z toho už věda ví. Ještě si však neuvědomila, že všechny věci mají dualitu. Už tomu jsou vědci na stopě a existují teorie, které to dostatečně brzy ukážou.

     Půjdeme-li od nejmenšího po to vůbec největší, tak dokonce i galaxie mají dualitu. To, čemu říkají vědci černá díra, ve středu naší galaxie, je kvantový motor.

     Je zde jedna velká otázka, na kterou odpovíme teď hned. Proč má všechno polaritu? Proč je to stvořeno takto, dokonce až po úroveň elektronů? Ta nejmenší věcička - dokonce i to, co nazýváme Higgsovým bosonem - božskou částicí - a kvarky,  všechno má polaritu. Nenajdeme kousek přírody, který by neměl polaritu. Proč? Fyzikové se budou smát. Ne posměšně, ale souhlasně. Kdyby tomu tak nebylo, Vesmír by byl jednotvárné, nudné místo k životu. Když vytvoříme dualitu pro každou jednotlivou částici, stvoříme aktivní Vesmír, který sám sebe vyrovnává a nikdy není v klidu. Pokud by tomu tak nebylo, byl by statický, neměnný a ne-tvůrčí. Takže - bez polarity by nebyl život. Život je vytvářen existencí duality, polaritou v atomových částicích. Život je něco, co je pro existenci Vesmíru nezbytné. Neexistuje žádný důvod pro fyziku bez života – a my si myslíme, že je to obráceně, že? Že život vznikl náhodou na jedné planetě. Ó, to je z naší strany velmi 3-dimenzionální pohled! Život je PROJEKT/KONCEPT.

     Magnetismus a jednotlivá kvantová pole v galaxii jsou v provázaném (entanglovaném) stavu sama se sebou. A to vysvětluje, proč se všechna souhvězdí a sluneční soustavy nechovají podle Newtonových zákonů. Místo toho se pohybují všechny společně jako jeden kolem středu, protože jsou provázané/entanglované. Právě jsme vysvětlili proč, a věda tomu brzy porozumí. Dosud to byla záhada, ale teď už to víme.

     Magnetismus solárního systému: magnetické pole Země je rozhodující pro naše lidské vědomí. Magnetismus je kvantová energie. Tak jako gravitace a světlo. Jsme obklopeni kvantovým polem a to je magnetické pole Země. Říkáme, že pokud se bude měnit lidské vědomí, bude se měnit magnetismus. Také se mění. Je to doplněk k tomu, co děláte. Musí si najít novou polohu, aby přijímal to, co děláte. Jak může vzrůstat vědomí této planety, pokud magnetismus zůstává stejný? Nemůže. Takže magnetismus se musí posunovat.

     Takže to začalo se skutečným posunem zeměpisné sítě naší planety a historie, kterou zaznamenáváme nyní. Od roku 1989 náš magnetismus obrovsky vzrostl. Motorem magnetické změny pro tuto planetu je náš solární systém.

     Jádrem našeho solárního systému je Slunce. Vysílá to, čemu říkáme solární vítr, který je téměř celý magnetický. Je to magnetická energie, která doslova vystřeluje ze Slunce a obsahuje pouze to, co Slunce vytváří. Tato magnetická energie má název - heliosféra. „Fouká" magnetický vítr proti magnetismu naší vlastní Země a to mění naši planetu.

     Protože pokud by energie na Zemi byla stále stejná, pak by se změnilo jen málo. Pro ty, kteří si přejí technické vysvětlení, se dá říci, že magnetismus Slunce fouká proti magnetismu Země a dostaneme tak dvě interakční magnetická pole. To vytváří něco, čemu říkáme indukce, což je pro vědce záhadou. Je to „směs" překrývajících se magnetických polí, která bere v úvahu výměnu energie informací a zesílení bez zdroje energie. Je na Zemi velmi dobře využívána, ale její vlastnosti se považují za záhadné.

     Takže, co se teď stane. Podívejme se na změny na našem Slunci. Můžeme je nazývat solární bouře, ale pro nás jsou pouze přenastavením, a budou nás trápit. Je to tím, že kolem planety a na planetě je mnoho elektroniky a tyto nástroje budou reagovat. Počítáme s tím, že magnetické pole naší planety zůstane stejné, ale nemůže zůstat stejné, když je gigantická solární bouře. Naruší se určité druhy komunikace.

     Podívejme se na Slunce, protože je v procesu posunu. Děje se tak skrze Inteligentní design, lásku Boha a Stvořitele, mění se věci pro naše vědomí. To je nový způsob myšlení, který je rozvojový, doslova se dotýká skutečného pole DNA každého člověka. Toto mění informace uvnitř DNA a umožňuje Lidské Bytosti získat a obohatit se o vlastnosti nové reality, které nikdy dříve neměla.

     Samotný magnetismus našeho solárního systému se mění. Takže je zde výzva: Jděme najít tuto skutečnost. Doslova uvidíme, jak se náš solární systém pohybuje vesmírem. Protíná určité vlastnosti vesmíru, a to mění něco z magnetismu, který se pak stává odlišným od způsobu, ve kterém byl dříve. Ten pak mění Slunce.  Jedno obohacuje druhé ve fraktálu oběžné reality. Pohyb planet okolo středu galaxie mění náš solární systém. Nová pozice solárního systému mění sluneční atributy. Atributy Slunce jsou vyslány k planetě prostřednictvím heliosféry a ta ovlivňuje naši kvantovou DNA.

     Moje poznání:

     Skrze magnetismus jsou řízená elegantním způsobem všechna kvantová pole v celém Vesmíru v přítomném okamžiku „teď“. To umožňuje Stvořiteli a tvořitelům potřebné řízení evolučního vývoje na všech mikro a makro úrovních – od  superstrun, částic atomů až po galaxie. 

     Celá galaxie se otáčí jako deska velmi kontra-intuitivním způsobem. Hvězdy a souhvězdí neobíhají v rámci pravidel Newtonovské fyziky, kterou používáme, abychom pochopili vše okolo nás v našem solárním systému. Pro hvězdy a hvězdokupy v naší galaxii nezáleží na vzdálenosti od centra. Všechny hvězdy rotují jako celek. Je to proto, že galaxie je propletena do středu sebe sama a tento střed je kvantový. V tomto kvantovém stavu není čas ani vzdálenost.

      Změna vědomí na této planetě změnila střed galaxie. Je to proto, že co se děje zde, je „známo" i v centru galaxie.

      Reakce na toto vše je vědecká. Vědci viděli, že "kreativní událost" našeho Vesmíru ztrácí energii, aby se zformovala tak, jak se zformovala. Navíc neobvyklý způsob, kterým galaxie obíhá, byl také zaznamenán. Takže vědci spočítali, že aby toto vše bylo na dané pozici, musí tady chybět 3D hmota, a dali ji název - temná hmota. Dokonce si mysleli, že by to mohl být multidimenzionální vliv pokračující v tom, co teď můžeme pozorovat a spočítat - že to má nesmírnou sílu, ale nemůžeme to vidět? Vůbec to není "hmota" a není to 3D. Je to kvantová energie. Ta může být viditelná jedině skrze kvantové teleskopy.

     Vše, co vědci viděli ve fyzice se děje ve dvojicích. V současnosti v našem tří-dimensionálním paradigma existují čtyři zákony fyziky. Představují dva páry typu energie. Nakonec jich bude šest. V centru naší galaxie je něco, čemu říkáme černá díra, ale není to tak snadné. To je dualita. Není to taková věc jako "jedinečnost". Mohli bychom říci, že je jedna energie se dvěma částmi - slabou a silnou kvantovou silou. A nejpodivuhodnější je, že ví, kdo jsme. Je to motor Stvořitele. V jiných galaxiích je jiný než v této. Je jedinečný pro každou galaxii.

     Skutečná fyzika naší galaxie je utvářena tím, co děláme tady. Astronomové se mohou dívat do vesmíru a objeví různé fyziky v různých galaxiích. Může být, že se v ostatních galaxiích děje něco jako v této?

     Dovolte mi říci, že jeden z největších dílků fraktální informace je ten, který nám schází. Proč oddělujeme známou energii vědomí od světa fyziky? Energie má také fraktály, a od malého k velkému, všechny fungují dohromady. Struktura atomu vytváří energii! Vědomí je energie a má kvantové zákony. Chybějícím kouskem pochopení nebo uvědomění si je fyzika vědomí.

      Jak lidstvo definuje vědomí? Můžeme říci, že „vědomí je koncept, který popisuje sebe-vědomý stav lidské bytosti. Nedá se změřit, protože to je pouhý koncept.“ Ne, není! Jak by se nám líbilo toto prohlášení? Gravitace je jakýsi koncept, který popisuje, proč upouštíte věci. Nedá se změřit, protože je to jen koncept.

      Gravitace je neviditelná energie, která se dá vypočítat a je to kvantová energie. Magnetismus je neviditelná, měřitelná a kvantová energie. S vědomím je to stejné. Je to fyzika a my bychom si na to měli zvyknout, protože to je jedna z příštích oblastí fyziky, která nás protáhnou dírou ze 3D do multi D. To, o čem přemýšlíme jako o konceptu (vědomí) jím není. Neuvědomujeme si, že existují pravidla vědomí, a že je to součást kvantové fyziky.

     Existují pravidla, předpoklady, matematika, grafy a řešení. Existují nádherné atributy, i když zatím neznámé, o fyzice vědomí. Když to začneme vidět, začne to vysvětlovat, co se stane a jaké to bude v budoucnu. Ale v této chvíli to tak nevidíme. Chybějícím dílkem je poznání, že vědomí můžeme sledovat a měřit, že je můžeme zmapovat, dokonce i mimo lidstvo. Je to nádherné!

      Představme si, že nemáme eleganci newtonovských pravidel a žasneme nad tím, jak pohyb věcí v solárním systému funguje – nemusíme. Newton to spojil dohromady. Jeho matematika nám teď dovoluje vypustit raketu a setkat se o mnoho let později s nějakým asteroidem, který není viditelný lidskýma očima! Je to čistá matematika a je to předpověditelné, a to vytváří určité nádherné možnosti. 

     Technologie, kterou máme a práce s ní na této planetě, která je tak nádherná a nápomocná nám byla předána se znalostí fyziky, kterou teď známe. Toto je akce a toto reakce; zmáčkněme toto a stane se tamto. Když chápeme zákony fyziky, můžeme své životy zlepšit a to už děláme.

     Právě teď lidstvo chápe a používá čtyři základní zákony fyziky. Řekli jsme, že jich je šest, ale i bez těch posledních dvou si uvědomujeme, jak používat ty první čtyři. To změnilo lidstvo. Nádherné! A teď, co kdybychom sdělili, že ten stejný scénář existuje ve vědomí?

     Moje poznání:

     Zdrojem elektrické energie, která vytváří potřebné „Super magnetické pole“ k řízení všech jednotlivých kvantových polí je tzv. reliktní energie, která prostupuje záměrně celý vesmír.

- Elektromagnetismus a gravitace jsou projevem duality obou sil. Jedná se o projev principu jin a jang. Elektromagnetismus představuje sílu jin a gravitace jang.

- Neutrina mají tvar osmistěnu. Jedná se o tvar krystalu, který je velmi vhodný pro přenášení informací.

- Polarita neutrin se neustále mění – kmitá 12²  krát za sekundu.

- Neutriny je vyplněn každý celý časoprostor, antineutriny celý antičasoprostor.

- Neutrina jako informační částice mají nulovou klidovou hmotnost. Nepatří mezi leptony.

- Rychlost šíření informací je větší než rychlost světla. To je jejich atribut. Rychlost šíření informací může nabývat rychlosti blížící se v limitě nekonečné rychlosti. Tato rychlost je dána magnetickými kvantovými poli.  

- Různé druhy neutrin a antineutrin nemají stejné rychlosti.

- Existují „těžká“ neutrina, což jsou neutrina s násobně rychlejším pohybem, než je rychlost světla. Maximální rychlost „těžkých“ neutrin představuje čtyřnásobek rychlosti světla.

- Při vzniku nového neutrina příslušného druhu získává toto neutrino otisk informace z informačního pole, ve kterém se zrovna nachází.

- Všechna informační pole pracují na bázi duodecimální (dvanáctkové) soustavy.

     Poznámka: Věda dosud nedokázala ve větším rozsahu změřit rychlost neutrin přesahující rychlost světla, protože nemá k tomu potřebné přístrojové vybavení nebo nevěří, že je to možné. Pro řízení všech procesů ve stvoření na kvantové úrovni, na úrovni kvantového Superpole, musí být ale rychlost šíření informací „nekonečně“ velká.

Přehled významu neutrin

     Co představují některé leptony?

- Energie prány je energie mionů jin a umožňuje činnost lidských čaker a aury. Energie mionů jang souvisí s živočišnou říší.

- Energie tao = reliktní energie je projevem tauonů jang a spolu s kyslíkem a potravou je energií čchi. Energie tao dodává potřebnou energii pro zabezpečení pulzace protonů a neutronů v jádrech atomů a pro pohyb elektronů na potřebných orbitalech. Energie tauonů jin souvisí s rostlinou říší.

-  Elektrony jsou nositeli náboje při vedení elektrického proudu v kovech, polovodičích a v elektrických výbojích v plynech i ve vakuu. Mají polarizaci jang. Také morfogenetické pole naší mysli je vytvářeno elektrony, které mají polarizaci jin. Elektrony jsou ve skutečnosti energií, nikoliv částici. Pouze naše lidské kvantové vědomí vytváří z energie částice, pokud chceme např. změřit rychlost částice nebo jeho polohu. Energie je inteligentní.

- Neexistují žádné další leptony, které by věda dosud neobjevila.

- Tauony a miony mají také polarizaci jang a jin.

- Lidstvo nemůže používat ke svému prospěchu vlastní produkci mionů a tauonů jang. Tato tvorba, mající zcela konkrétní účel, je vyhrazena Stvořiteli.

Poznatky k otázkám uvedeným v knize „Poslední záhady vědy“

- Všechno ve stvoření je spojeno se vším. Děje se to pomocí kvantového Superpole, které působí na jednotlivá kvantová pole.

- Tak zvané tetrakvarky obsahují 4 kvarky, nikoli 2 kvarky a 2 antikvarky.

- Proton a neutron obsahují 3 nebo 4 kvarky. Stabilní prvky obsahují 3 kvarky 1. generace, ale nestabilní prvky obsahují 4 kvarky, čili tetrakvark. Tento počet 4 kvarků je příčinou nestability příslušného prvku.

- Moment hybnosti částic, vyjadřovaný jako spin nebo izospin, představuje energii jin a jang.

- Jeden z kvarků se zaměňuje střídavě za dolní a horní kvark v samotném protonu a v samotném neutronu, tedy pulzuje. Počet pulzů je 144 za sec.

- Kvarky první generace představují hmotné částice.

- Všechny částice představují jak částice, tak i vlny energie.

- Higgsův boson je správně částice, která doplňuje symetrii bosonů. Není to částice, která propůjčuje hmotu jiným elementárním částicím. Žádná hmota totiž nechybí. Higgsův boson je ale párový boson k bosonu Z s indexem 0.

- Zákon o zachování počtu leptonů platí ve hmotné části stvoření.

- Neutrina nepatří mezi leptony. Neutrina jsou informací, přesněji řečeno energetickou informací. Nemají hmotnost, a proto velmi snadno prochází i všemi hmotnými tělesy. Neutriny je naplněno celé Stvoření. Neexistuje žádný prázdný prostor.

- Neutrina nejsou svými vlastními částicemi. 

- Nedojde k vyrušení neutrina, když narazí do antineutrina.

- Neutrino při nárazu, např. na atom chlóru, nezpůsobí jeho přeměnu na radioaktivní atom argonu. Neutrino není lepton, ale informace.

- Všechny informace se šíří skrze magnetismus, tedy prostřednictvím tauonových neutrin.

- Existují hmotné „superstruny“ tak, jak jsou popisovány některými vědci. Tyto superstruny jsou základními stavebními kameny hmoty. Struny mají tvar vibrujícího prstence. Při jeho pohybu v magnetickém poli vzniká v prstenci velmi malý elektrický proud.

- Struny jako prstence jsou dvojrozměrné.

- Ze strun se skládá horní a dolní kvark.

- Hledané „gravitony“ existují v jiném významu, a mají název tauonová neutrina.

- Existuje možnost „křížení kvant“ energie, pocházející ze stejného zdroje.

- Toto tak zvané „překřížení“ je jiný název pro entanglement. Takto pracuje také lidská kvantová část DNA. Je to umožněno magnetickými kvantovými poli.

- Například všechny fotony ve Stvoření jsou součástí jediného kvantového pole fotonů. Působením tohoto kvantového pole o sobě ví všechny fotony, takže změny u „zkřížených „fotonů“ probíhají v nulovém čase.

- Experiment EPR vykazuje zjištění na základě toho, že měřené částice mají inteligenci také skrze kvantové magnetické pole.

- Rychlost zdroje světla a rychlost světla se nesčítá.

- Fyzikální vzorce jsou v celém hmotném stvoření stejné. Rovněž fyzikální konstanty jsou v celém stvoření stejné.

     Magnetismus

- Magnetický monopol neexistuje v hmotné části stvoření, ani v astrální sféře, ani v jemnohmotné sféře. Existuje pouze v absolutní sféře, kde neexistuje dualita.

- Nemůže existovat magnet, který by měl jen jeden pól.

- Tauonová neutrina jang, která jsou zdrojem magnetismu, mohou působit jako monopol a současně jako dipól.

***

     Co existuje skrze tvrzení některých vědců

- Existují supersymetrické částice.

- Existuje kvantové provázání – nelokalita (princip 100. opice).

- Rychlejší než světlo je pouze informace.

- Elektrony spolu komunikují bez ohledu na prostor a čas.

- Dle kvantové kosmologie lze na celý vesmír nahlížet, jako by to byla kvantová částice.

- Částice jádra, stejně jako elektrony se chovají jako malé magnety, tzn.  že mají magnetické vlastnosti.

- Každý druh elementárních částic má své vlastní pole, přičemž se částice, respektive kvanta, jeví jako manifestace těchto polí.

- Vše v našem stvoření, ve všech vesmírech, vzniká díky rozdílnému kmitání strun.

- Teorie superstrun vychází z myšlenky, že struny jsou supersymetrické, a že mají vztah k jedné ze symetrických skupin elementárních částic..

- Kvarky se skládají i z menších částí.  Nejmenší stavební jednotkou hmotných částic jsou hmotné superstruny. Elektrony se neskládají z menších částic.

  Poznámka: Více o superstrunách j v mém textu „Superstruny“, který je součástí mého webu.

     Co neexistuje nebo není potvrzeno skrze tvrzení některých vědců

- Neexistuje tolik hledaný a vědci očekávaný Higgsův boson, který obdařuje hmotné částice včetně sebe sama hmotností, přesto, že jeho objev už byl ohlášen v CERNu. Neexistuje ani Higgsovo pole. Žádná hmota totiž ve stvoření nechybí. Higgsův boson je ale párový boson k bosonu Z s indexem 0. ( Více je uvedeno v mém dalším textu  „Velký třesk a tvar kosmického prostoru“.)

- Není možné pomoci čistě matematických konstrukcí nalézt pojmy a zákony, které poskytují klíč k pochopení přírodních jevů, jak to předpokládal A. Einstein.

- Nelze vytvořit kvantovou teorii gravitace, protože gravitace souvisí s makrokosmem. Přitažlivá síla souvisí s makrokosmem a ostatní síly souvisí s mikrokosmem. Nelze je spojit do jedné teorie.

- Nelze vypracovat teorii, která bude popisovat stvoření a evoluci všeho, co ve stvoření probíhá.

- Ve stvoření neexistují monopoly jenom jednoho pólu. Vychází to i z pojetí duálního světa. Severní a jižní pól magnetu souvisí s energií jang a jin. Jsou tedy projevem mužského a ženského principu.   

- Gravitony jako subatomární částice, jako kvanta gravitace, neexistují.

- Gravitace není způsobena zakřivením časoprostoru, naopak zakřivení časoprostoru je způsobeno gravitací.

- M-teorie není správně pochopena a formulována.

- Temná energie se neprojevuje ve vztahu k vesmírným objektům jako antigravitace. Tak se projevuje antihmota.

- Temná hmota není tvořena jen z protonů a neutronů. Jsou to tzv. MACHO objekty.

- Nemohou existovat kvantové počítače. Vesmírné počítače pracují na bázi krystalů.

- Každá hmota nemá charakter částic.

- Hmota, tedy i kvantové objekty, nejsou zhuštěným časoprostorem.

- Elektrony nedokáží ukládat informace, a také je pomocí svých poslů, fotonů, předávat.

- Neplatí tvrzení, že singularita je bod, kde neexistuje prostor a čas a gravitační pole je nekonečně silné.

- Neexistuje žádný souboj mezi temnou hmotou a temnou energii.

- Bosony a fermiony se nemohou vzájemně vyměňovat, jak to předpokládá supergravitace se supersymetrii.

- Neplatí, že dle teorie brán je náš vesmír jednou z mnoha brán, které se vznášejí v časoprostoru vyšších dimenzí.

- Neexistuje taková konstanta jemné struktury, která by představovala základní vlastnost kosmu.

     Literatura:

N. D. Walsch  „Hovory s Bohem“,I.-III. díl, „Bůh, na kterého čekáme“, „Návrat domů k Bohu, v životě, jenž nikdy nekončí“

Amir D. Aczel „Okamžik stvoření“

Michio Kaku „Paralelní světy“

Johannes von Buttlar „Tajemný vesmír“

Harald Lesch, Jorn Muller „Velký třesk druhé dějství“

Kryon „Fyzika a věda“ , „Rekalibrace vědění“

Mé texty: „Velký třesk a tvar kosmického časoprostoru“  https://duchovnipoznatky.webnode.cz

Felix R. Paturi „Poslední záhady vědy“

     Napsal Jan Heczko

     Květen 2014, květen 2015