Ježíš, evangelia, evangelisté

     V tomto textu vycházím jednak z událostí popsaných některými badateli spíše proto, abych měl kontext toho, co si chci ověřit i jiným způsobem. Jiný způsob je založen na tom, že všechny události, až do nejmenších detailů, které se týkají planety Země a lidstva, jsou zapsány v Akáši, a jsou součástí planetárního a vesmírného, a tedy Božího vědomí. Nic není ztraceno.

     Moje možnosti jsou větší ještě o to, že mohu klást otázky na všechno, co může být lidstvu sděleno, a že dostávám skrze Boha Otce kódy pravdy a nepravdy na mé správně formulované otázky. A tyto až překvapující informace jsou uvedeny i v tomto textu jako „moje poznání“. Také tyto informace jsou obsaženy v Akáši.

    Všechna moje poznání, která mi byla umožněna poznat, jsem učinil skrze Boha Otce.¨

    Nikdo více neublížil církvi než naši církevní otcové, kteří upravili evangelia i liturgii tak, že z nich odstranili mnohé podstatné a nahradili to potřebnými výroky, aby posilňovaly úlohu a vliv církve v životě jednotlivce i celé společnosti.

     Všechny tyto poznatky, uvedené v tomto textu, přispívají k tomu, co nám radí Bůh v knize „Bůh, na kterého čekáme“, autora N.D.Walsche,  v kapitole 9 (otázky autora jsou psány také kurzívou):

Mluvíš - znovu a znovu mluvíš - o celkové změně naší základní představy o Bohu a Životě. Rozumím ti správně?

     Ano. Jak už jsem řekl, tuto změnu lidstvo učiní. Otázkou není, zda ji učiní, nýbrž kdy.

 A ty říkáš, že čím dřív, tím líp.

     Jestliže opravdu chcete to, co říkáte, že chcete, pak ano. Chcete-li žít v míru, harmonii, štěstí a zdraví, chcete-li žít ve světě, který je rájem ve srovnání s ostatními planetami, chcete-li žít v podmínkách, které umožňují radostný život lidstva - pak ano. Čím dřív, tím líp, ano.

Ale jak přinutíme lidstvo, aby změnilo své nejzákladnější představy?

     Tím, že je zpochybníte. Tím, že je podrobíte kritickému zkoumání. Musíte zkoumat nejen své nejposvátnější představy, ale také zdroj, z nějž vznikly. Abyste to mohli udělat, musíte jej identifikovat.

Tak odkud naše základní představy pocházejí?

     Z vašich organizovaných náboženství. Většina vašich nejdůležitějších zákonů a prakticky všechny základní představy byly poprvé formulovány vašimi nejstaršími mystickými učiteli a později jejich stoupenci a vykladači. Učení těchto mystiků se pak předávala z generace na generaci, takže časem došlo k jejich zkomolení. A tato učení se stala základem vašich nejvlivnějších náboženství.

     Nakonec pronikla do všech oblastí života včetně občanského zákona a stala se vaší kulturní tradicí.

Takže to je pravda, že ano?  Celá naše kultura se zrodila z našich náboženství.

     Ano. A je to celkem přirozené, neboť náboženství mají hodně společného s tím, čemu lidé věří. A to, čemu věříte, ovlivňuje vaše chování. Závisí na tom, co chcete a co nechcete, co zachováte a co zničíte, závisí na tom všechno.

A bude na tom záviset i to, zda zachráníme nebo zničíme sami sebe.

     Přesně tak, příteli. Uhodil jsi hřebík na hlavičku. Vaše kultura vzniká z vašich představ a vaší víry. A vaše víra, kdysi náboženská doktrína, říká věřícím nejen to, co mají dělat a co si mají přát, ale také to, co od nich vyžaduje Bůh. A to se projevuje mnoha způsoby.

     V souladu s Božím názorem a návrhem předkládám křesťanským církvím tento text, aby se jejich představitelé zamysleli nad některými ortodoxními výroky, které jsou uvedeny v Novém zákoně. Mnozí církevní badatelé vyslovují různé domněnky o výrocích uvedených v evangeliích, ale nemají žádnou oporu o jejich pravdivosti.  Já tuto oporu a jistotu mám.  Vím, že co je mi sděleno, je pravdivé a mám tuto pravdu sdělit. Protože upřesněný obsah Nového zákona a navazující liturgie by mohly přispět k oživení křesťanství a k pochopení toho, že vlastně buddhismus, křesťanství a islám má jediný zdroj: Boha a Kristova Ducha s duší! 

     Převzaté části textu jsou napsány normálním písmem, mé vlastní části jsou napsány kurzívou.

     Některými okolnostmi Starého zákona a Nového zákona jsem se zabýval v některých mých dalších textech, které se nacházejí na mém webu  https://duchovnipoznatky.webnode.cz.

     Tento text je součástí většího textu, který má název „Bible – doplnění Nového zákona. Celý text obsahuje:

- Úvod

- Nazaréni, esejci a Kumránci – nový pohled na význam esejců, kteří tvořili dlouhodobý přechod od judaismu ke křesťanství. Bez esejců by se křesťanství nerozšířilo, protože esejci se stali prvními křesťany. Pomazání olejem byla převzatá tradice z buddhismu do esejské komunity jako výraz náležitosti ke komunitě a úcty. Esejci nebyli Kumránci.

- Ježíš Kristus a jeho mise – nový pohled na Ježíše a význam Ježíše Krista.

- Marie Magdalská – jiný obraz a význam; Marie Magdalská byla autorkou tří evangelií.

- Ježíšova rodina – co mělo být v Novém zákoně utajeno a jaký to mělo význam a dopad.

- Některé inkarnace Ježíše Krista na planetě Zemi – co je z větší části neznámo o jeho vlivu v celých dějinách planety

   Země.

- Evangelia a evangelisté – doplnění informací ke kánonickým i apokryfním evangeliím.

- Reinkarnace – je v souladu s Božím plánem a poslední soud není její náhradou.

- Výroky, které Ježíš neřekl – potřebné úpravy evangelií zobrazující lépe Ježíšovy výroky a historické skutečnosti.

- Svatý grál – zbytečná snaha uchopit něco, co je neuchopitelné.

Evangelia a evangelisté

     V tomto textu vycházím z mnoha zjištění, která učinili dlouhodobou badatelskou prací také autoři knihy (4). Ale některé jejich vývody a domněnky, které učinili na základě jakékoliv opory v biblických textech, neodpovídají někdy historické skutečnosti, a proto uvádím správnou interpretaci biblických událostí tak, jak mi to bylo sděleno skrze Boha Otce.

     Lidé, snad jejich většina, vnímají křesťanství jako sourodý, jednotný až posvátný celek. Ve skutečnosti jsou četné formy křesťanství dokonce navzájem nesmiřitelné. Společným jmenovatelem pro tyto křesťanské církve je však Nový zákon.

    Především vyprávění o Ježíšovi známe jako čtyři kánonická evangelia. Křesťané jsou svými církvemi vedeni k tomu, že jejich obsah je posvátný, neměnný a tím konečný. Evangelisté jsou považování za očité, či téměř očité svědky všech událostí popsaných v evangeliu.  Ale porovnáním jednotlivých textů zjišťujeme, že si odporují v takových základních věcech, jako je Ježíšův původ, okolnosti jeho narození, existenci sčítání lidu a vraždě neviňátek, neshodují se ani ve dni Ježíšova ukřižování a nesouhlasí si také v tom, co řekl Ježíš na kříži.

     Z těchto evangelií je také patrno, že byly upravovány, cenzurovány, přepracovány a komentovány lidským zásahem. Důvodem pro tyto skutečnosti bylo přání, aby úpravy podpořily ortodoxní část křesťanské církve, jako jediné instituce, která je oprávněna k šíření křesťanství, a aby tak bylo zabráněno širokému vlivu křesťanských skupin, které se vytvořily zejména v zemích okolo Středozemního moře.

      Sám církevní spisovatel Kléméns Alexandrijský spatřoval v prudkých sporech o různé obsahy učení největší překážku pro šíření víry. Kritický Celsus, novoplatónský filozof, který žil v Alexandrii, napsal ve druhém století, že jediné, co ještě různé skupiny vzájemně spojuje, je slovo „křesťané“.

      Jedním z prvních upravovatelů Nového zákona byl Irenaeus, lyonský biskup, který se už okolo roku 180 n. l. pokoušel vtisknout křesťanské teologii stálý a celistvý tvar. Ve svém spise vyjmenoval všechny odchylky od ortodoxie a všechny je odsoudil. Největší hněv v něm vyvolával gnosticismus, který vycházel z osobního poznání Boha a spojení s ním.  Teprve koncem druhého století se podařilo Ireneovi, pod hrozbou božského zásahu, kanonizovat čtyři dnes platná evangelia tím, že se kritériem jejich autenticity stala vazba vždy na jednoho učedníka Ježíšova. Od jeho působení lze datovat ustavení kánonu Nového zákona v podobě - složení, jak ho známe i nyní.

     Roku 303 n. l. se pohanský římský vládce Dioklecián pokusil zničit všechny křesťanské písemné památky, které objevil. Proto tyto texty téměř všechny, zejména v Římě, vymizely. Císař Konstantin o dvě desítky let později objednal nové verze těchto písemností. Tím umožnil ochráncům křesťanské ortodoxie, aby je vytřídili, upravili a přepsali tak, jak to potřebovali pro naplnění svých církevních a politických idejí a principů.  Římská ortodoxie spočívá právě na těchto upravených evangeliích Nového zákona a na Pavlově učení.

      Mnoho úprav vzniklo na prvním nikajském koncilu v roce 325 n. l., ale také na mnoha dalších. Dalším upravovatelem byl biskup Athanasios Alexandrijský, který v roce 367 n. l. vypracoval seznam děl, které měly patřit do Nového zákona. Tento seznam ratifikoval církevní koncil v Hippu  r. 393 a v Kartágu v r. 397 n. l. 

     V rané křesťanské církvi se již záhy rozvinul „boj“ o to, zda evangelia budou uvedena jako evangelia „stoupenců poselství“, tedy evangelia apoštolů a jejich následovníků nebo jako „poselství Ježíšovo a jeho rodiny“. Zvítězili stoupenci poselství. Ale naštěstí a paradoxně ta nejlepší, nejduchovnější a nejpřesnější evangelia pochází od Marie Magdalské a od Ježíšovy matky Marie.

     To, že zvítězili stoupenci poselství, znamenalo, že z textů evangelií byly vyjmuty ty informace, které se týkaly zejména:

- Významu Ježíšovy rodiny při šíření Ježíšova učení.

- Existence manželského svazku mezi Ježíšem a Marii Magdalskou.

- Významu Marie Magdalské, která byla 13. apoštolem, ale v podstatě prvním apoštolem a nejlépe pochopila Ježíšovo učení a poselství.

- Existence reinkarnace.

     Nejdůležitějšími poznatky jsou okolnosti narození Ježíše, upřesnění toho, kdo byla Marie Magdalská, a jaký vztah byl mezi Ježíšem a Marií Magdalskou. Také jsou velmi důležité okolnosti části života Ježíše, když byl od svých 15 let do téměř 32 let mimo Palestinu.

     Částečně větší jasno ohledně spojení Ježíše a Marie Magdalské nastalo po nálezu textů - rukopisů v Nag Hammádí, které jsou svým charakterem převážně gnostické. Některé texty pocházejí z doby do konce roku 150 n. l. Texty byly přeloženy do angličtiny v roce 1977. Tyto texty obsahují mimo jiné, neúplná evangelia, jako je Mariino, Tomášovo a Filipovo. To jsou evangelia, kde nebyly učiněny žádné úmyslné zásahy ze strany ortodoxní církve. Zde se také ukazuje, že existoval vztah mezi Ježíšem a Marii Magdalskou, že Marie Magdalská byla zasvěcena do Ježíšova poselství a také vystupovala jako první apoštol, nikoliv poslední. To je právě informace, kterou se snažili upravovatelé evangelií v minulosti odstranit. To také jasně ukazuje na to, co ještě v evangeliích zbylo, že především Marie Magdalská, ale i Marie matka provázely Ježíše i v těch nejtěžších chvílích jeho života, protože je spojovala láska, porozumění a rodinné svazky.

     Důležité informace byly sděleny také paní Heleně Šeblové (3), která byla reinkarnací Marie Magdalské v tomto svém životě, a která byla Bohem Otcem pověřena stát se vedoucí duchovní skupiny a tím mise poslané na planetu Zemi k zajištění karmické očisty historických skutků, sáhajících do daleké minulosti. Tato činnost trvající od roku 1992 do roku 2009 souvisela také s tím, co bylo očekáváno v souvislosti s rokem 2000 a 2012.

     V roce 1987 se změnilo vědomí lidstva natolik, že velký světový konflikt už nebyl nevyhnutelný. Naopak, z bývalých nepřátel se stali přátelé tak, jak je tomu např. v EU. Tento moment ve vývoji vědomí lidstva se nazývá Harmonická konvergence. Všechny předpovědi o zániku lidstva ztratily, jen chvíli před koncem milénia, svou platnost. Planeta Země a celé lidstvo se mohlo vydat na cestu Vzestupu a Posunu do jemnějších energií a vyšších vibrací.

     Helena Šeblová dostávala informace přímo od Boha Otce, Ježíše a dalších vysokých bytostí z božských sfér světla. Informace dostávala formou channelingu - slyšela hlas a zapisovala to, co jí bylo sděleno. Pro účely karmické očisty dostávala také obrazy a vize, které ji byly zase vysvětleny. Po nějaké době už uměla sama poznávat smysl těchto obrazů a vizí. Podle obsahu sdělovaných informací vedla, se členy své skupiny, příslušné prosby za účelem vyprošení důležitých karmických skutků, které se udály na planetě Zemi, aby mohly být vyškrtnuty z Akáši. Všechny sdělené informace i průběh karmické očisty jsou uvedeny v souboru sedmi knih (3), které tato žena napsala. 

     Této autorce byly sděleny důležité informace, které obsahuje i tento text, které se týkají např. okolností, kdo byl otcem Ježíše, odkud přišli Hebrejci, kdo byl Jahve a Jahwe, že Ježíš strávil část svého života v Indii – Kašmíru, kdo byla Marie Magdalská,  její vztah k Ježíši a mnoho dalších informací. Bůh Otec ji prohlásil za Dceru Boží.

     Tato duchovní skupina pracovala dlouhodobě, bez publicity, ale s důležitými výsledky pro celou planetu Zemi.

     Na mnoha místech planety Země, ale především v USA, Anglii a Německu se objevilo téměř na konci 20. století velké množství autorů, kteří začali psát a vydávat mnoho duchovních knih. Mezi nejznámější patří N.D.Walsch, a jeho soubor tří knih nazvaných „Hovory s Bohem I-III“, ale i desítka dalších.  Tyto knihy také osvětlují mnoho okolností, které jsou v bibli jen naznačeny.

    Za účelem hlubšího poznání jsem sestavil tabulku s otázkami a odpověďmi na ně, které daleko více osvětlují okolnosti okolo evangelistů a evangelií.

     Význam zkratek:

Jazyk prvního napsaného evangelia: ře=řečtina, ko=kopština

Původní víra evangelistů:  Židé – Ž, Esejci – Es,  He - Helénisté

Označení zemí:  Judea – Ju, Galilea – Ga, Řím – Ří, Řecko – Ře, Sýrie – Sy, Egypt – Eg, Antiochie - An

Jména apoštolů dle Markova evangelia 3/15: Šimon Petr - ŠP, Ondřej - O, Jakub Zebedeův - JZ, Jan - J, Filip - F, Bartoloměj –B, Tomáš –To, Matouš – M, Jakub Alfeův –Ja, Tadeáš –Ta, Šimon Kananejský – Š.

     Poznámka: Ve skutečnosti jsou to nepřesné údaje, učiněné i úmyslně upravovateli evangelií, aby byl potlačen vliv Ježíšovy rodiny.  Tomáš je Juda, vlastní bratr Ježíše, Matouš je syn Alfeův, s přezdívkou Lévi, Jakub Alfeův není Alfeův, je to Jakub, nevlastní bratr Ježíše, Šimon Kananejský je Šimon, vlastní bratr Ježíše.

       Moje poznání

      Úplně nejvíce důležité poznání, které jsem mohl učinit ohledně evangelií je to, že Marie Magdalská si vedla, přibližně rok před ukřižováním Ježíše, záznamy o kazatelské činnosti Ježíše, o apoštolech a dalších blízkých učednících a o základním dění okolo Ježíšovy mise!!! Také apoštol Filip si začal vést podobné záznamy přibližně čtvrt roku před ukřižováním Ježíše.

      Evangelia

     1. Nejstarší je apokryfní evangelium nazvané jako Mariino evangelium. Podle obsahu je jeho původ přisuzován Marii Magdalské. Ale je to ve skutečnosti evangelium, na kterém se podíleli dva evangelisté. To, co je popisováno v tomto evangeliu formulovala ve skutečnosti Marie – matka Ježíšova, a tato její slova doplnil a později zapsal apoštol Jan. Marie matka zde chtěla objasnit a zdůraznit význam Marie Magdalské, a také ukázat, jaké rozpory vznikaly mezi apoštoly – muži a Marii Magdalskou.  Marie Magdalská by ve své skromnosti o sobě takto nepsala. Jan byl považován Marii - matkou a později také Marii Magdalskou za spolehlivého apoštola, který se postará o rozšíření tohoto učení. Evangelium bylo napsáno už v roce 28 n. l., tedy dva roky po Ježíšově ukřižování. Správnější pohled by byl ten, že se jedná o evangelium „Marie matky  o Marii Magdalské“.

      2. Druhé nejstarší evangelium je Markovo evangelium. Marek byl původně esejec, pocházel z Judeje a jeho zdrojem byli apoštolové Jan a Šimon, bratr Ježíšův. Byl jejich žákem. Také se setkal s Pavlem.  Své evangelium napsal už v roce 59 n.l.  Evangelium napsal v Římě a bylo napsáno v řečtině.  Marek nepoznal jako evangelista osobně Ježíše ani další evangelisty. Marek byl ale ve svých dvanácti letech léčen nejdříve Janem Křtitelem, později také Ježíšem. V tomto evangeliu byla také zmínka o Marii Magdalské, manželce Ježíše. Evangelium bylo upravováno. Marek znal Mariino evangelium.

     3. Třetí z hlediska stáří a druhé evangelium, na jehož napsání se podílel apoštol Jan, je známé Janovo evangelium. Jan byl původem žid. Janovo evangelium se vymyká svým obsahem z toho, co bylo zapsáno dalšími třemi evangelisty Markem, Matoušem a Lukášem a obsahuje podrobné výroky Ježíše Krista, bez většího dějového rámce.

     Toto evangelium má velký duchovní obsah a všechny Ježíšovy výroky znala a jejich význam si uvědomovala jediná bytost z Ježíšova okolí, a to Marie Magdalská. To bylo dáno tím, že Marie Magdalská, stejně jako Ježíš, měla otevřené nadvědomí čili duchovní nádoby, ve kterých měla uložené všechny své znalosti a zkušenosti ze všech svých minulých životů a měla přístup do kosmického vědomí.  Marie Magdalská, stejně jako Marie – matka Ježíšova, si už uvědomovaly, že apoštolové, jako muži, je budou chtít vytlačit z jakékoliv následné apoštolské činnosti, protože jako muži si zachovávali židovskou tradici, že ženy nepatří do vedení církve. Proto si obě vyvolily Jana, který je popisován v Novém zákoně jako miláček Páně, aby později zapsal to, co mu sdělily. Apoštol Jan pochopil situaci a rád přijal nabízenou spolupráci a potřebné informace.  Marie Magdalská předala Janovi to, co osobně viděla a prožila.

     To, že byl Jan miláček Páně, nepochází ale z jeho pera. To bylo dopsáno do evangelia až v rámci jeho úprav. Janovo evangelium bylo napsáno v kopštině, a dokončeno v roce 68 n. l. Jan se dožil 92 let.

4. Čtvrté nejstarší bylo Matoušovo evangelium. Toto evangelium bylo napsáno v roce 72 n. l. v řečtině. Matouš byl jedním ze 12 apoštolů a dělal si poznámky nejen z období, kdy se stal apoštolem, ale i před touto dobou. Evangelium samotné, ale napsal jeden z jeho žáků, který také poznal a byl žákem i dalších apoštolů Šimona Petra, Jana, Filipa, Bartoloměje, Tomáše. Tento evangelista byl původem žid a stal se také esejcem. Pocházel z Judeje a poznal také Pavla.  Evangelista znal už Markovo evangelium. Evangelium bylo napsáno v Římě a Sýrii.

     Doplněk: Formou channelingu bylo předáno také přímé svědectví apoštolem Matoušem, které jsem po napsání tohoto textu nalezl na netu. Celý text tohoto channelingu „Mattew: Matoušovo evangelium a skutečné Ježíšovo učení“ se nachází v příloze tohoto textu a plně dokresluje moje poznání.

     5. Páté z hlediska stáří je apokryfní Filipovo evangelium. Filip pocházel z Judeje a původem byl helénista a esejec.

 Filip byl apoštolem. Jeho evangelium bylo napsáno v řečtině. Filip si přibližně čtvrt roku před ukřižováním Ježíše začal také psát poznámky o Ježíšově učení. Apoštol Filip doprovázel Matku Marii na její cestě do Efezu ve Frygii, kde s ní pobyl několik let. Od matky Marie získal také mnoho potřebných informací pro svoji apoštolskou činnost. Apoštol Filip měl několik učedníků, mezi nimi byl vzdělaný helénista, kterého lze považovat za filozofa. Filip mu předal nejen své zápisky, ale i ústní tradici spojenou s Ježíšem a jeho činností. Teprve tento učedník napsal Filipovo evangelium, které obsahuje asi 10% toho, co Ježíš řekl. Zbytek textu pochází z představ Filipa a především představ tohoto učedníka – evangelisty. Jako zdroj použil evangelista také evangelia Marie, Matouše a Jana. Apoštol Filip poznal v Efezu také Pavla.

     Filipovo evangelium je z části postaveno také na židovském mysticismu, respektive na tom, co přejali do svého učení také esejci. Evangelium bylo napsáno postupně v Judeji, Římě, Sýrii. Dokončeno bylo v roce 123.

     Několik poznámek k obsahu.  V části 59 je napsáno: „Tři chodily s Pánem: Marie, jeho matka, její sestra a Magdaléna, ta, kterou nazývali jeho družkou. Jeho sestra, jeho matka a jeho družka byly Marie.“

     Zatímco v prvé větě je sděleno, že se jednalo také o sestru Marie matky, v druhé větě je sděleno, že se jedná o sestru Ježíše. Ježíš měl jen sestru Salome a Rút. S Ježíšem často chodila jeho sestra Salome. Z  židovského mysticismu např. pochází pojednání o významu chrámu, o manželství a o pohled na nedokonalost světa. Zde evangelista říká: „Svět vznikl v důsledku chybného kroku. Ten, kdo jej stvořil, jej chtěl učinit nepomíjejícím a nesmrtelným. Selhal a toho, v co doufal, nedosáhl.“ Tento názor vznikl z neznalosti autora o fungování života na Zemi, svobodné vůle, o vlivu a působení karmy, o inkarnačním kolotoči.

     Filip zemřel v Efezu v roce 116 n.l.

     Jedině apoštol a evangelista Filip, Jan, matka Marie a Marie Magdalská znali osobně Ježíše a jeho učení a působení.

6. Šesté z hlediska stáří je Lukášovo evangelium. Lukáš pocházel z Antiochie. Jeho evangelium bylo určeno především Římanům a bylo napsáno v řečtině. Evangelium bylo dokončeno v roce 126 n.l.  Lukáš čerpal z evangelia Marie, Marka a Jana a také z protoevangelia Jakuba. Lukáš byl učedníkem apoštola Šimona Petra, Jana, Jakuba Alfeova a Tadeáše. Evangelium vznikalo postupně v Římě, Řecku a v Sýrii.

7. Sedmé, apokryfní evangelium, je Tomášovo evangelium a bylo napsáno v roce 127 n. l. v řečtině. „Tomáš“ evangelista nebyl totožný s apoštolem Tomášem, ale byl jeho učedníkem. Svým původem byl žid a pak esejec. Pocházel z Galileje. Tomáš psal evangelium postupně v Judeji, Sýrii a Řecku. Dokončil ho jeho učedník. Tomáš zemřel v Indii v roce 106.

     Další  apokryfní evangelia

     1. „Evangelium Spasitele“ a „Rozhovor se Spasitelem“ – Tato dvě evangelia pochází ze stejného zdroje. Obě napsala Marie Magdalská v Galii v roce 48. Evangelia byla napsána v kopštině a byla určena pro křesťanskou komunitu v Galii. Díky svým záznamům mohla napsat přesné znění, ale vlivem vícenásobných překladů jsou tam nyní nepřesnosti.

     2. Protoevangelium Jakubovo – Toto evangelium bylo napsáno Jakubem, bratrem Ježíše. Evangelium je bez zásahů upravovatelů. Evangelium je příběh o Ježíšové  matce Marii, o okolnostech jejího narození, o její přípravě na porození bytosti, která bude záchranou Izraele. Jakub to napsal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale tak, aby to bylo přijatelné jak pro esejce, tak i pro židy. Ačkoliv Jakub dobře znal vliv a činnost esejců, nezmiňuje se zde o esejcích ani o Karmelu, takže neznalý čtenář historie má dojem, že chrám je Jeruzalémský chrám a Zachariáš je velekněz v tomto chrámu. A jsou tam i další historické nepřesnosti.

     Jakub zde vlastně sděluje, že Anna, matka Marie, otěhotněla stejným způsobem jako později Marie, když se měl narodit Ježíš. (Zde byl jen použit stejný scénář jako u Ježíše, to znamená, že otcem Marie byl také Jahve z planety Empharis Elohíma, s dokonalou lineární DNA, a archanděl Gabriel se pro účel oplodnění stal Duchem svatým v jeho těle. Všechno je dokonalé.)

     3. Pseudo- Tomášovo evangelium dětství. Toto pseudo-evangelium bylo napsáno v roce 36 n.l. Římanem, který žil v Judeji. Motivem pro napsání byla nenávist ke křesťanství a touha zesměšnit obraz Ježíšova dětství a tím jeho učení. Jméno autora se vyskytuje v knize „Válka židovská“ i v knize „Židovské starožitnosti“ od Josepha Flavia. Tímto autorem byl Apión.

     Epištoly v Novém zákoně

1. List Jakubův, první list Janův a list Judy pochází od těchto apoštolů.

2. Listy Petrovy obsahují část od Petra a část od jiného autora.

3. Druhý a třetí list Janův a „Zjevení Janovo“ nepochází od apoštola Jana, nýbrž od bytosti, která je v bibli nazvána jako Jan presbyter. Tento muž  se narodil v Galileji v roce 26 n.l. Byl to esejec a byl knězem v esejském chrámu na Karmelu.  Jan Presbyter opustil Palestinu po potlačení židovské vzpoury v roce 70 n.l. a odešel do Efezu. Jan Presbyter nebyl učedníkem žádného apoštola, nýbrž byl učedníkem evangelisty Lukáše. Záznam „Zjevení Janovo“ byl započat na ostrově Patmos, ale dokončen byl v roce 148 n.l. na jiném řeckém ostrově. Jan Presbyter zemřel v roce 156 n.l. Tato bytost nebyla totožná s „knězem Janem“.

Biskup Papias z Hierapole, který žil ve druhém století v Malé Asii, o něm píše:

     „V Trajánově době (53-117) žil v Efezu tak starý muž, že nejen jeho vrstevníci, ale i jejich děti a vnoučata již dávno zemřela a pravnoučata nevěděla, kdo by to byl. Nazývali jej jednoduše „Jan“ nebo též „Presbyter“ (Nejstarší).

     Též nevěděli, jak by jej uctili, oblékali ho do drahých mešních rouch, na čelo mu zavěsili tajuplný emblém kněžského krále Melchisedeka, hvězdu ze zlatého plechu, Petalon, s nevyslovitelným božím jménem...

     Proto vždy, když jsem se setkal s některým z těch, kteří ještě naslouchali učení nejstarších, jsem se vždy pečlivě vyptal na jejich slova: co řekl Ondřej, co Petr, Filip, Tomáš nebo Jakub, nebo Jan, nebo Matouš, nebo některý z ostatních učedníků Páně; stejně tak ale, co zvěstoval Aristion a Jan Presbyter, oba učedníci Páně.“

(Papias u Eusebia III. 31,39).

     Moje poznání: Tento Jan Presbyter je autorem obou Janových listů a Janova zjevení.

     Literatura:

(1)  - Bible – Česká biblická společnost 1996

(2)  - N.D. Walsch „Hovory s Bohem I-III“,  „Bůh, na kterého čekáme“, „Nová proroctví“

(3)  - Knihy Heleny Šeblové: údaje byly sdělovány v období let 1992-2007 (celý text knih na  https://www.bozilaska.cz)

1. díl Poselství - Truhlice pokladů 1. až 3. část
2. díl Poselství - Truhlice pokladů 4. až 5. část
3. díl Poselství - Truhlice pokladů 6. až 7. část
4. díl Cesta – Platinová kniha
5. díl Pochodeň pravdy - Vstupte do Hádovy brány, Hekaté letí na nebesích, Bohové jdou v zástupu
6. díl Chrám věků – Zrcadlo světa, Stvořitelé
7. díl Vesmírná jednota lásky – Živly, Zpěv lásky, Bílý Kužel

(4)  -   Michael Baigent, Richard Leigh, Henry Lincoln „Svatá krev a Svatý grál“

(5)  -   Josef Šuráň  „Hvězda Betlémská a chronologie života Ježíše Krista“

(6)  -   Holger Kersten  „Ježíš žil v Indii“

(7)  -   John Bowker „Bůh a jeho proměny v dějinách náboženství“

(8)  -   Anna Read „Edgar Cayce o Ježíši – co bible neříká“

(9) –   Zdeněk Krušina „Evangelium neznámého eséna“

(10) – James H. Charlesworth „Ježíš a svitky od Mrtvého moře“

(11) -  Jan A.Dus, Petr Pokorný  „Neznámá  evangelia Novozákonní apokryfy

(12) – Channelingy od Kryona  na mém webu  https://duchovnipoznatky.webnode.cz

(13) – Cynthia Bourgeault „Tajemství Marie Magdalény“

(14) – Kryon „Dvanáct vrstev DNA“

(15) -  Moje texty:  „Nefilim, Elohím, Jahve a Jahwe – stručná historie příchodu mimozemšťanů na planetu Zemi“, „Ježíš,

           Boží trojice, lidská trojjedinost“,  „Shrnutí poučení o mysli,  podvědomí,  vědomí, nadvědomí, egu, karmě, DNA“ ,

           „Bůh, na kterého čekáme“,  „Nová proroctví“;  vše lze najít  na mém webu https://duchovnipoznatky.webnode.cz.

          Napsal  Jan Heczko

       Červenec – září 2014

Příloha

Matthew: Matoušovo evangelium a skutečné Ježíšovo učení

     Matthew: Matoušovo evangelium a skutečnost

     Tento text byl předán formou channelingu. Viz www.matthewbooks.com, zapsala Suzy Ward 5. ledna 2014  Překlad: OrgoNet.

     S láskyplnými pozdravy od všech duší v této stanici je zde Matthew. S prosincovým slunovratem přišel další mocný příliv světla, jakoby vzdával poctu starému roku a vítal nový rok plamenným povzbuzením. A pokud je to skutečně vzdání pocty, je opravdu zasloužené! Vždy, když jste jednali v inspiraci na úrovni duše - udělali jste něco, co jste pokládali jen za pěkné gesto či "správnou věc, kterou je třeba udělat" - přidali jste do vašeho světa světlo.
Možná byste si přáli zopakovat poselství, kde jsme zmínili některé z mnoha způsobů, jimiž vaše společnost vytváří hojnost světla. A svět, vděčný za obrovskou spoustu příspěvků ke svému zlepšení, vysílá k vám velké množství vlastního světla. (Viz poselství 15. srpna 2013). Ano, je třeba udělat ještě velký kus práce, a ta bude vykonána. Hybná energie neustále zvyšuje sílu všech myšlenek a pocitů, a my vám opakujeme naši radu: nemusíte stále uvažovat s těžkým srdcem o všem tom, co je zapotřebí. Naopak, představujte si Zemi v zlatobílém světle, a tento obraz a vaše touha po potřebných změnách půjdou do vesmíru a vrátí se s dalším světlem navíc. I když některé omezené mysli a srdce se pokoušejí uchovat status quo, změny směrem k míru, spolupráci a dostatku pro všechny již nezvratně probíhají, a čím více světelné energie se jim dostane, tím dříve budou uskutečněny. Prosíme, nadále ověřujte pravdivost veškerých informací, včetně článků a channelingů na Internetu. Mainstreamová média jsou stále do vysoké míry ovládána a zaměřují se na negativitu a skandály. Ale je povzbuzující, že se objevuje stále více příběhů laskavosti, sdílení zdrojů a úspěšných snah zdola.
     Reportéři médií patří mezi většinovou populaci, která nemá ani zdání, že členové naší vesmírné rodiny zabrání možnostem, o kterých se mluví, jako například že Severní Korea by mohla odpálit své jaderné hlavice a zničit rozsáhlá území, nebo že radiace z Fukušimy by mohla zabít milióny lidí. Nevědí ani, že Gaia si nepřeje, aby teplota všech oceánů se zvýšila natolik, že by vymřel veškerý mořský život, a aby se veškerá pobřeží posunula stovky mil do pevniny - proto se ani to nestane. Většina obyvatel Země neví, že zde převažují frekvence, které vybízejí vůdce států, aby volili jednání místo válek. Neví o ekonomických a diplomatických diskusích, které probíhají za scénou, ani to, že milióny duší prožívají právě to, co si zvolily, aby vyrovnaly své poznání a skutky v minulých životech a aby se dále vyvíjely.
Ale vy to víte, milá rodino, takže vkročte do tohoto nového roku s povzneseným srdcem a pozitivním myšlením, a dále rozšiřujte světlo ve světě. Vy jste ta změna, kterou chcete!

     Matthew - v jednom z minulých životů jeden z 12 apoštolů a evangelista Matouš
Nyní budu mluvit jen jako Matthew: požádal jsem svou matku, aby sem okopírovala jednu reakci na naše prosincové poselství: Vaše poselství bylo krásné, až na to, že jste vynechali, že důvodem slavení vánočních svátků je narození Ježíše. Myslím, že mám otevřenou mysl a jsem intuitivní, ale to, co jste řekli o Ježíšovi, že nebyl ukřižován, tomu NELZE uvěřit. Jak může někdo tak vyvinutý, jak o sobě tvrdíte, nevědět něco tak důležitého?
Pisatel je jedním z mnoha lidí, kteří věží biblickému příběhu o ukřižování. Poznat na vědomé úrovni pravdu, kterou znáte na úrovni duše, je důležitou součástí vývoje, a lpíte-li pevně na utkvělých názorech založených na omylu, brání to duchovnímu pokroku. Proto jsem se rozhodl, že bude užitečné vám říci, nakolik se Bible dramaticky liší od pravdy. Bůh řekl: "Ano, už je čas," a tak to řeknu.
     Vždycky jsem mluvil ze svého osobního poznání jako apoštol Matouš - to je dnes nejznámější z mých pozemských životů - i z poznání z tisíců ostatních svých životů, které začaly tehdy, když Archanděl Michael svou mocnou energií vytvořil svou první osobnost v tomto vesmíru. Souhrnné poznání ze všech mých životů mi umožnilo hovořit o věcech, které jsem během života, který se stal známým jako apoštol Matouš, vědomě nevěděl. Avšak chci-li vám vyprávět o svých rocích strávených s Ježíšem. mohu se odvolat na své poznání z oné doby,
     Moje matka ví o tomto mém životě jako apoštol Matouš od našich prvních rozprav před dvaceti lety, a když se ptala, zda to má v poselství zmínit, řekl jsem jí: možná někdy ano, ale apoštolská identita není důležitá. Co je důležité, to je, aby informace, které dostala ode mě a od jiných, byly respektovány jako takové. Čtenáři knih a poselství určitě intuitivně znají pravdivost informací, a jedním ze základních důvodů naší spolupráce matka-syn je poskytnout jim vedení, aby mohli slyšet, důvěřovat a nechat se vést svým "vnitřním hlasem" za všech okolností svého života.
     Takže, v dnešní době mnozí lidé věří, že Bible je pravdivá, protože byli naučeni, že je to "slovo Boží" sepsané bohem inspirovanými lidmi. Ale tak to není. Jsou tam nesčetné mylné části, k nimž patří chyby v překladu z aramejských a řeckých záznamů - jedním z nich je i "děťátko v jesličkách" - a omyly překladatelů, kteří promítli do překladu své osobní názory. Tyto chyby se během let hromadily a přibývaly i v pozdějších překladech. Avšak nejdůležitějšími odchylkami od autentických záznamů jsou vynechávky a přídavky, které byly provedeny záměrně s úmyslem klamat.
     Části Starého zákona pocházejí od raných církevních a státních představitelů. Lidé měli tehdy k Bohu užší vztah, a vůdcové, aby přiměli obyvatelstvo podrobit se jejich snahám o vládu a bohatství, potřebovali vzdálit lidi od Boha. Vymysleli si mstivého, hněvivého Boha, který řekl některým lidem, že ostatní jsou jejich nepřáteli, aby šli a pobili je; řekl otci, aby zabil svého syna jako důkaz poslušnosti jeho rozkazů.
     Během následujících staletí představitelé katolické církve sepsali náboženské zákony a nazvali je "Božími zákony", aby si upevnili svou kontrolu nad masami a získávali stále větší majetky. Aby vytvořili větší vzdálenost mezi lidmi a Bohem, přidali vrstvu světců; aby sami sebe povýšili, ustanovili papežskou neomylnost a vytvořili Vatikán jako nezávislý stát. To oni přišli s neposkvrněným početím, kdy Marie počala a porodila Ježíše jako panna, aby přesvědčili masy, že Ježíš je "jediným synem Božím".
     Já vám řeknu, odkud pocházel Ježíš: duše, která se o věky později vtělila jako Ježíš, pocházela z kristovské říše, čili z kosmické říše nejbližší Stvořiteli, kde vznikly první duše, archandělé. Do jisté míry oni vytvořili další andělskou říši a nejvyšší bohy a bohyně. Těmto duším byla dána volba: zůstat jako čistá energie světla a lásky, podstata Stvořitele, anebo se vtělit. Jedna z těchto duší, která si zvolila vtělení, je známa v tomto vesmíru jako Sananda. Tato duše prožila mnoho životů v různých civilizacích v celém vesmíru a je "rodičem", základem, či přesněji "kumulativní duší" osoby, kterou znáte jako Ježíš.
     Abychom se vrátili k Bibli, mnohé z nejchybnějších informací jsou připisovány čtyřem evangelistům, a tak nějak mimochodem nám byl dán i status světců. Někteří vědci se domnívají, že Lukáš a já jsme opsali části z toho, co napsal ve svém evangeliu Marek, a přidali to ke svým evangeliím, ale zajímalo by mě, proč z toho vynechávají Jana - ty do nebe volající lži, které byly přidány do našich evangelií, byly přidány i k němu. Některé moderní verze Bible vynechávají naši svatost; avšak ve staré verzi Bible krále Jakuba, kterou má moje matka, je psáno Evangelium dle svatého Matouše, a tak ji poprosím, aby sem vložila z ní pasáže, o které ji požádám.
     Nejprve vám musím popsat Ježíše a Marii Magdalenu, abyste si je dovedli představit, až o nich budu mluvit. Ježíš byl společenský, ne tak temperamentní jako Marie, ale vždy veselé povahy. Byl tím, co bych nazval vůdčí osobnost - vyšší než většina lidí, štíhlý, ale silný a svalnatý, vzpřímené postavy. Jeho světlá pleť lety na slunci ztemněla, a jeho šedé oči měly nádech do modra. Měl světle hnědé dlouhé vlasy, jak se tehdy nosilo, ale bradku a knírek si zastřihoval nakrátko. Marie byla velice hezká a pohledná, půvabná mladá žena. Postavou byla menší, světlé pleti, měla zářivé hnědé oči a záplavu hnědých vlasů.
     Oba dva se narodili ve vážených rodinách vyšší třídy, byli inteligentní a na onu dobu měli dobré vzdělání, a již mnoho let předtím, než se vzali, byli nejlepšími přáteli. Měli velkou šťastnou rodinu, a po dlouhých plných životech opustili svá těla a přešli do dalších životů služby Bohu na jiných místech v tomto vesmíru; moc jejich energie světla a lásky však stále zůstává s dušemi na Zemi, jakož i jinde ve vesmíru.
Ale abych se dostal k sobě a k evangeliu svatého Matouše: jako mladý muž jsem si začal vést deník zajímavých setkání, už předtím, než jsem se setkal s Ježíšem, a to proto, abych si uchoval radostné vzpomínky a mohl si je přečíst, až budu starý.
     Moje záznamy sice nezačínají genealogickou linií od Abrahama k Josefovi, Ježíšovu otci, ale protože svatý Matouš o ní mluví, začnu tím i já. Několik měsíců předtím, než jsem se setkal s Ježíšem, mi kdosi tuto genealogii ukázal - člověk, který si ji opsal z něčího záznamu a ten si ji opsal také z něčího záznamu a tak dále a tak dále. Vsunul jsem si tedy do svého deníku list s poznámkou, že mi to tak bylo sděleno, a že přesnost není možno ověřit. Společnost tehdy nebyla příliš vzdělaná, a při předávání tradic a legend z generace na další generaci bylo běžně počítáno s tím, že další vypravěči příběhy často přikrášlili, anebo zapomněli detaily. A přesně tak to bylo s biblickou "historií".
     V evangeliu sv. Matouše (1:18) se píše: "Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého." … (1:25) "Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš." Nic takového v mých záznamech nikdy nebylo, a jak by taky mohlo? Potkal jsem Ježíše až o mnoho let později, a ani on, ani jeho rodiče mi nikdy nic takového neřekli. Nicméně je mi to připisováno, a bylo to napsáno podobně i do ostatních evangelií, aby to podpořilo katolicko-křesťanskou verzi Ježíšova narození.
Dále: veškeré moje poznámky hovoří o Emmanuelovi, to bylo totiž jméno, kterým ho všichni zvali. Nevím, proč se Bible rozhodla, že jeho jméno má být Ježíš, a je zvláštní, anebo je to přehlédnutí, že jméno Emmanuel je vloženo i do kapitoly 1:23: "... a dají mu jméno Emmanuel, to jest přeloženo "Bůh s námi"." Já mluvím o něm jako o Ježíši jenom proto, že vy ho znáte pod tímto jménem.
     Byly to velmi tvrdé a kruté časy. Vraždění chlapců-neviňátek je pravdivé, i když jsem si to nezapsal do svých záznamů, a pravdivý je i útěk Ježíšovy rodiny do Egypta a návrat do rodné země až v době, kdy to bylo bezpečné. Zaznamenal jsem si, co mi jeho rodina řekla o svých tehdejších prožitcích, i četné další významné rodinné události, během mnoha příjemných večerů, které jsem strávil s Ježíšem, jeho sourozenci a rodiči. Často tam byla i Marie Magdalena, a konverzace byla velmi živá. Mluvili jsme aramejsky, někdy jsme přešli do řečtiny, když jsme hledali vhodný výraz, a bylo tam mnoho smíchu, protože jsme nemluvili stále jenom o vážných tématech. Ježíš pozorně naslouchal každému, kdo mluvil, a mnohokrát jsem viděl, jak mu zářily oči, když Marie nadšeně o něčem povídala.
Nebyl jsem výběrčím poplatků, ale byl jsem soukromým učitelem základních a pokročilých studentů - tehdy nebylo slovo tutor - a nejblíže k profesi celníků jsem se dostal tehdy, když jsem potkal Ježíše na ulici, kde tito lidé horečně pracovali u svých výběrčích stolů. Znal jsem ho z malé skupinky, s níž jsem se náhodou sešel předešlého večera, a tak jsem ho pozdravil. On mě pozval, abych šel s ním, tak jsem šel, a při chůzi jsme si povídali. Takhle jsem si zapsal naše setkání, v němž je i zjištění, že oba máme rádi vodní sporty, že máme společné známé, a Ježíš mi řekl, že nedávno začal mluvit na veřejnosti. Toto byl bod, od něhož začaly mé poznámky o našem přátelství, a napsal jsem o něm v první osobě - byly to moje zážitky.
     Avšak v evangeliu sv. Matouše stojí toto (9:9) : Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: Pojď za mnou! On vstal a šel s ním."Evidentně toho, kdo změnil moje zápisky, nenapadlo, že lidem se může zdát divné, že Matouš napsal tak stručně a krátce o svém zážitku, který změnil jeho život, a je velmi divné, že k našemu setkání by tak došlo až po "kázání na hoře", které jsem předtím popsal v evangeliu (v kap. 5). Avšak vysvětluje to, proč mě všichni pokládají za celníka, který se stal Ježíšovým učedníkem.
     Ježíš nám neříkal "učedníci". Když se stal známým pro své učení, někteří ze Sanhedrinu začali nazývat lidi, kteří navštěvovali jeho shromáždění, "jeho učedníky". Pokud jde o těch 12, které takto označuje Bible, Ježíš se setkal s každým z nás při svých cestách kolem Galilejského moře a spřátelil se s námi, ale nikdy nikoho z nás nežádal, abychom opustili své životy a "následovali" ho. Já jsem měl to štěstí, že jsem žil blízko něj, což mi umožňovalo těšit se z jeho společnosti mnohem častěji a strávit s ním více času než jiní "učedníci".
     Podle sv. Matouše (10:5-8): "Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: … "Nemocné uzdravujte, malomocné očišťujte, mrtvé probouzejte k životu, démony vymítejte." To u nás předpokládá schopnosti, které nikdo z nás neměl! Avšak Ježíšovy schopnosti jsme znali, i jak k nim přišel, a tak když jsem s ním byl na vyjížďce lodí, neměl jsem důvod zapisovat si do deníku, že jsme "užasli", že "ho poslouchá i vítr a moře!", a nic takového jsem si ani nezapsal. (Viz 8:27: "Lidé užasli a říkali: "Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?")
     Ve sv. Matouši 8:28-34: Ježíš potkal dva muže posedlé zlými duchy a vyhnal ony zlé duchy do prasat, která pak sama vběhla do moře a utopila se: "Vyšli proti němu dva posedlí … , zlí duchové … vyšli a vešli do vepřů … a celé stádo se hnalo střemhlav do moře a zahynulo ve vodách." "A celé město vyšlo naproti Ježíši, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin." Ježíš mi ten incident vyprávěl tak, že odvedl entity trýznící mysl těch mužů do světla, a pak si šel dál sám svou cestou. Načež jsme se jednou potkali a já jsem si to zapsal.
     Verze evangelia o tom, že Ježíš strávil 40 dní v poušti, kde odmítal svádění ďáblem, je úděsným výmyslem a rozpracováním krátké poznámky v mém deníku. Ježíš rád trávil čas o samotě v přírodě, kde mohl mluvit s Bohem a rozjímat bez rozptylování, a já, stejně tak jako ostatní, kteří ho znali, jsme to respektovali a udržovali vzdálenost.
To, co se stalo známým jako "kázání na hoře", je čísi kompilací mých hojných poznámek z četných malých schůzek, kde Ježíš hovořil, lidé mu kladli otázky a on odpovídal - byla tam spousta interakce. Ale s tím, jak se jeho učení šířilo a davy rostly, lidé poslouchali bez přerušování a on mluvil o mnoha věcech, což bylo jako "kázání". Já jsem tomu tak neříkal. Ježíš nebyl kazatal, byl učitel, který nadšeně předával své učení. Věděl, že to je jeho poslání, a velký rozdíl mezi ním a každým jiným byl ten, že jeho vědomá mysl byla vždy napojena na jeho duši a že dle toho i žil.
     V kázání se zachovalo mnohé z jeho moudrosti a osvícenosti, a to mě samozřejmě těší, ale přesto tam nejsou obsaženy některé důležité věci z jeho učení, které jsem si poznamenal do svého deníku, například důvod a cíl žití v mnoha životech; neoddělitelnost všech duší; to, že Bůh je vším, co existuje ve světě - jsou to všichni lidé, zvířata, rostliny, voda, vzduch i země jsou jeho součástí a jsou mu posvátné. Ježíš si ze svého učení nedělal žádné zápisy, a byl rád, že jsem to dělal já.
Avšak cokoliv z mých deníků, co by mohlo podkopávat autoritu zkažených církevních vůdců, bylo vynecháno, a většina z toho, co je v evangeliu, nepochází z mých záznamů. Nikdy jsem neslyšel, že by Ježíš někomu řekl, že "propadne ohnivému peklu" (5:22), nebo "kdo by se s rozvedenou oženil, cizoloží" (5:32). Mluvil o tom, jak dobré pro život jsou božské myšlenky a skutky, a ne o "hanebném" chování - to by bylo souzení a opak toho, co skutečně lidem říkal (7:1): "Nesuďte, abyste nebyli souzeni." Nikdy jsem neslyšel, že by mluvil o tom, jak hříchy budou odpuštěny - ale říkal, že "hřích" je omyl v hodnotách či skutcích, a často zdůrazňoval posluchačům, že je důležité, aby odpouštěli ostatním. Nikdy by neřekl (10:34): "Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj, ale meč." - to odporuje veškerému jeho učení.
     "Paraboly" - podobenství - znějí tak, jako by Ježíš mluvil v hněvu - ale já jsem za celou dobu, kdy jsem byl přítomen na jeho shromážděních, malých i velkých, nic takového nezažil. A na rozdíl od podobenství Ježíš vždy mluvil přímo a jasně, tak, aby posluchači rozuměli - chtěl vysvětlovat, nikoli mást. Ještě štěstí - možná kvůli nepochopení toho, co tím myslel - že ti, kteří tak drasticky změnili moje zápisky, ponechali zmínky o světle: "Vy jste světlo světa." (5:14) "Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky." (5:16), a mnoho dalších zmínek o světle.
     Kdybych měl zmínit všechny odlišnosti mezi mými záznamy a evangeliem sv. Matouše, musel bych komentovat celé evangelium, ale nejkritičtějšími přídavky jsou "poslední večeře" a "Ježíšovo ukřižování a zmrtvýchvstání". Je možné, že poslední večeře byla odvozena z mého záznamu, jak se nás dvanáct jednou vzácně sešlo s Ježíšem na stejném místě a udělali jsme si nádhernou slavnostní večeři. Bylo to krátce poté, co se on a Marie Magdalena vzali, a ona tam byla též. Ježíš neprováděl nic takového, co se stalo známým jako "svaté přijímání", ani nikomu neříkal: "Pravím vám, že jeden z vás mě zradí." (26:21). Vše od tohoto místa dále je vymyšlený klam.
     O pár měsíců později jsem si zapsal, co jsem zaslechl z rozhovoru dvou mužů blízko chrámu: "Sanhedrin se domnívá, že ukřižování Ježíše by způsobilo, že se stane mučedníkem, a že to přivede ještě více lidí k jeho učení, a tak se rozhodli, že ho zbičují a vyženou ze země - to poškodí jeho pověst v očích lidí a brzy na něj zapomenou."
     Když jsem to řekl Ježíšovi, řekl, že se nemůže vyhnout tomu, aby byl bit a vykázán - jak jsem poznamenal ve svém deníku, citil, že je důležité, aby to proběhlo. A tak se stalo, a krátce poté on i Marie odešli na dálný východ, kde, jak věděli, byli vítáni. V několika raných rozhovorech mi pak řekl o svých mladých letech na východě, kde se naučil od mistrů, jak konat to, čemu Bible říká "zázraky", ale jak řekl davům: vše, co může dělat on, mohou dělat oni také.
Během let jsme udržovali kontakt příležitostnými dopisy, a kdykoliv nějaký od něj přišel, zastrčil jsem ho do svého deníku - byly jich tucty. Při hledání nových studentů jsem se občas musel stěhovat, a to mi poskytlo příležitost potkávat lidi, kteří se dověděli, že znám Ježíše, a chtěli, abych mluvil o jeho učení. Tu a tam jsem se viděl s Lukášem, který občas měl zprávy o ostatních "učednících", ale naším pojítkem byl Ježíš. Když odešel, bylo přirozené, že se naše cesty rozešly.
Když jsem ve vysokém věku zemřel , hostinský prodal truhlu, v níž jsem měl své deníky. Zřejmě padly do rukou někoho z vlády, a než byly spáleny, posloužily k vydání Evangelia podle sv. Matouše.

     To, co jsem vám řekl, ani o píď nesnižuje Ježíšovu sílu ani jeho správné učení!
     Pravda jeho života - že měl ženu, děti, a měl i touhy, ideje, naděje, přátele, protivníky, zklamání, časy bolestné i radostné jako jiní lidé - daleko více ctí jeho učení než falešné náboženské prohlášení, že byl "jediným synem Božím".
Nic z toho, co jsem řekl, nemyslím tak, že bych tím chtěl snižovat dobrotu srdce lidí, kteří věří, že Bible je slovo Boží. Jsou jenom chybně informováni. Každá duše má svou vlastní cestu ke světlu pravdy a není žádný časový limit - život duše je věčný. I když lidé, kteří jsou vám drazí, nejsou na stejné cestě jako vy, pokračujte s důvěrou po své vlastní cestě a respektujte jejich božské právo, aby si zvolili cestu vlastní.
     A nyní, milá pozemská rodino, opět hovořím za všechny v této stanici. V každé chvíli jsme s vámi v duchu i bezpodmínečné lásce.
     Lásku a klid
     Suzanne Ward