Nemoc a smrt
Smrt hmotného těla
Zbavit se strachu ze smrti můžeme skrze pochopení smyslu života, skrze pochopení co jsme a kam směřujeme. K tomu uvádím stručně základní poznatky obsažené v duchovních knihách autorů inspirovaných k jejich napsání Bohem Otcem nebo dokonce sdělovaných přímo Bohem Otcem nebo dalšími božskými bytostmi z vysokých sfér planet Světla. Jedná se především o knihy N. D. Walsche, které vznikly na základě dialogu autora s Bohem a také o knihy, jejichž autorkou je Helena Šeblová.
Nejvíce poučnou knihou o životě a smrti je dle mého mínění kniha „Návrat domů k Bohu, v životě, jenž nikdy nekončí“, která je napsána jako dialog mezi Bohem a autorem N. D. Walschem. Jedná se o úžasné poselství lásky Boha k lidem v posledním hovoru autora s Bohem. Slova obsažená v této knize mohou zbavit strachu každou bytost v myšlenkách na smrt.
Stručně uvádím nejnovější základní poznatky z této knihy, i další z mého duchovního poznání.
- Smyslem našeho života je vytvářet si tu nejlepší verzi té nejkrásnější představy o tom, co jsme a čeho chceme dosáhnout.
- Všechno je energie a její vibrace. Hmota je forma energie.
- Jsme stvořitelé, tvoříme pomoci myšlenky, slov a činů. Celý náš život si tvoříme sami.
- Existuje karma a reinkarnace. Nic není náhoda, všechno je dokonale řízeno pro náš duchovní růst.
- My lidé nejsme hmotné tělo, ale jsme trojjediné bytosti obsahující nesmrtelného ducha v nesmrtelné duši, mysl a hmotné tělo.
- Nesmrtelná duše obsahuje nesmrtelného ducha – Božskou jiskru, informační pole podvědomí, vědomí a nadvědomí, systém čaker a auru. Duše přesahuje naše hmotné tělo.
- Podvědomí, vědomí a nadvědomí jsou informační pole a mozek má k nim přístup skrze mozkové vlny a neuronový systém.
- Naše vzpomínky jsou obsažené v našem vědomí, ale přístup k nim se děje skrze mozkové vlny a neuronový systém. Naše vzpomínky tvoří 100% našeho vědomí. Lidské buňky nemají žádné vzpomínky, ale jsou spojeny s naším podvědomím. Vykazují určitou inteligenci.
- V literatuře uváděný pojem „nevědomé vědomí“ nebo „nevědomí“ představuje podvědomí a nadvědomí.
- Mysl představuje morfogenetické pole, které zasahuje všechny buňky našeho těla. Morfogenetické pole mysli tvoří energie myšlenek. Neexistuje podvědomá a nevědomá mysl.
- Duše je život, mysl je stavitel, fyzické tělo je výsledkem.
- Hmotné tělo je pouze nástrojem mysli a ducha.
- Naše duchovní tělo tvoří mysl a nesmrtelná duše.
- Naše astrální tělo obsahuje duchovní tělo a esenci energie hmotného těla.
- V souladu s Božím plánem existuje reinkarnace, to znamená, že existuje koloběh životů, ve kterém duch zakouší bytí ve hmotném těle v souladu s jeho přáním.
- Při úmrtí hmotného těla přechází esence energie hmotného těla do duše.
- Při úmrtí astrálního těla (tzv. druhá smrt) přechází esence mysli do duše.
- Při oplodnění a vzniku nového zárodku přechází esence mysli do nové mysli a esence hmotného těla přechází do jádra existence nové bytosti – do DNA.
- Duch je láska a přeje si zakoušet skrze své bytí jen lásku. Nepřeje si pociťovat v těle bolest ani utrpení.
- To co podléhá působení karmy, není duše, ale esence naší mysli a našeho hmotného těla, tedy esence našeho bytí, které vytváří s novou mysli a novým tělem spojitost s naším minulým životem. Proto nejsme ničí obětí.
- Bůh Otec je bezpodmínečná, absolutní láska. Bůh nemá vyvolené. Nikoho netrestá.
- Karma je Boží milost, skrze kterou můžeme napravit naše provinění ve hmotném životě vůči působení vesmírných zákonů. Náprava se děje i skrze bolest a utrpení.
- V okamžiku smrti hmotného těla se vytvoří astrální tělo a bytost pochopí, možná poprvé, že není hmotné tělo. Zjistí, že může tvořit myšlenkou okamžitě, že se může přenést kamkoliv chce a že může být současně na více místech. V další fázi si tato bytost prožije vše, čemu před smrtí věřila. Pokud věří, že se dostane do nebe nebo do pekla, prožije si to (bezbolestně) a pokud nevěřila v nic, i tento stav si prožije. V další fázi se bytost seznámí s hlavními událostmi svého života a bytost hned chápe, jak a čím se provinila, a cítí potřebu to napravit v životě příštím. Bytost se může ještě rozhodnout, zda chce skutečně ukončit život ve hmotném těle.
- Za tím účelem, podle míry provinění, jde do školy, má možnost se seznámit s tím, jak jiné bytosti dokázaly svá obdobná provinění vyřešit v hmotném životě. V tom všem ji pomáhá její mateřská bytost, duchovní vůdci, rádci, učitelé a další bytosti.
- Pro další reinkarnaci vytváří duchovní vůdci a další bytosti ze Světlých sfér, spolu s bytostí, která se má reinkarnovat, karmický scénař, podle kterého by mělo dojít k nápravě minulých karmických činů a skutků v novém životě. Spolu s karmickým scénářem se stanoví i karmické mezníky, jejichž nenaplnění může mít i závažný vliv na zdraví nebo délku života. Zpravidla se vytváří tři varianty a bytost zde svobodně volí, jak chce svůj život prožít.
- Karmický scénář spolu s karmickými mezníky se stává součástí DNA.
- Také výběr rodičů, čas narození i místo narození je vybráno tak, aby co nejlépe přispělo k duchovnímu vývoji nové bytosti v hmotném těle. Vše probíhá s naším souhlasem.
- Bůh je ve vztahu k našemu životu pozorovatel, nikoliv tvůrce. Bůh stvořil život. Dal však člověku svobodnou vůli, aby se svým životem mohl nakládat podle svého přání. V tomto smyslu je naše vůle vůle Boží.
- Svobodná vůle, kterou máme od Boha danou, existuje v plné míře v astrálu, před naši novou reinkarnaci. V hmotném těle jsme již omezeni karmickým scénářem a karmickými mezníky.
- Naše DNA obsahuje kombinaci DNA rodičů, esenci našeho hmotného těla z minulého života a karmický scénář spolu s karmickými mezníky. DNA tak vytváří spojitost nejen s minulým životem, ale i se současným životem, který se bude odehrávat v budoucnosti.
- Smyslem našich životů je očistit se v životech ve hmotném těle tak dokonale, abychom se mohli jako láskyplné a bezpodmínečně milující bytosti dostat jako jemněhmotná bytost do absolutní sféry, do ráje.
- Při reinkarnaci do nového těla je nám zamezen přístup do nadvědomí, kde jsou informace z našich minulých životů. Začínáme nový život s „čistým štítem.“
Smrt hmotného těla je přechodem duše a mysli do jiné dimenze. Náš skutečný život tím nekončí!
Nemoc a její léčení
Všeobecné poznatky
Proces léčení a uzdravování je spojen s láskou. Pro pochopení pojmu „láska“ uvádím výňatek textu z knihy N. D. Walsche s názvem „Přátelství s Bohem“. Jedná se také o dialog autora s Bohem a otázky autora jsou psány kurzívou.
Jak poznáme, co je čistá a opravdová láska?
„Už jsem vám to jednou řekl a budu to znovu opakovat: Žádný projev čisté a opravdové lásky není nepatřičný. Nemohu to říci jednoznačněji.“
„Opravdová láska nechce nikomu ublížit. Opravdová láska se vyhýbá jakékoli možnosti, že by mohla druhého zranit.“
Jak poznáme, že někomu může uškodit projev naší lásky?
„Vždycky to poznat nemůžete. Když to nevíte, tak to nevíte. Vaše úmysly jsou upřímné. Vaše láska je opravdová. Většinou to však poznat můžete a většinou to také víte. V takových chvílích je vám jasné, že by projev lásky mohl druhému ublížit. V takových chvílích byste si měli položit otázku: Co by teď udělala láska?
Nejen láska k člověku, kterého milujete, ale láska ke všem lidem.“
Takové „pravidlo“ by nám prakticky znemožnilo milovat! Vždycky se totiž najde někdo, kdo může tvrdit, že mu škodí něco, co druzí dělají, ve jménu lásky.
„Máš pravdu. Nic nezpůsobilo větší utrpení než to, co je mělo odstranit.“
Proč je tomu tak?
„Protože nevíte, co je láska.“
Co je to?
„Láska je něco, co si neklade žádné podmínky a co nemá žádné hranice ani potřeby. Protože si neklade žádné podmínky, nevyžaduje nic, aby byla vyjádřena. Láska nic nevyžaduje. Protože nemá žádné hranice, nikoho neomezuje. Láska je věčná a neomezená. Protože nemá žádné potřeby, nechce nic, co není dáváno svobodně. Nechce vlastnit nic, co nechce být vlastněno. Nechce dávat nic, co není přijímáno s radostí.
Láska je svobodná, láska je to, co je svobodné, neboť svoboda je podstatou toho, čím je Bůh, a láska je Bůh, vyjádřený ve vašem světě.“
Nikdy jsem neslyšel krásnější definici.
„Kdyby to lidé chápali a kdyby podle toho žili, všechno by se změnilo. Máš příležitost jim to vysvětlit a pomoci jim podle toho žít.“
Každá vážná nemoc je spojená s karmickými následky za naše činy a skutky především z minulého života nebo i z více minulých životů. Každá vážná nemoc je také spojena s karmickými mezníky. Karmický mezník představuje časový okamžik, kdy bychom měli pochopit, co jsme, kam jdeme, změnit podstatným způsobem své myšlení a cítění, nastoupit na cestu lásky, dobra, soucitu.
- Našeho ducha poznáváme skrze naše pocity, protože pocity jsou řečí ducha.
- Naši mysl vnímáme jako konstruktivní mysl nebo jako naše ego. Mysl je stavitel a jejím produktem jsou myšlenky, a myšlenky jsou energie. Naše mysl neustále něco tvoří. Všechny naše dobré i špatné myšlenky jsou zapsány do ákášických záznamů, jejichž vyhodnocení a důsledky poznáváme úplně po smrti hmotného těla a v dalším životě.
- Láska dokáže změnit karmické mezníky, protože karma působí tak dlouho, dokud bytost nepochopí své chyby a omyly a nezmění se.
- Proto je každá nemoc vyléčitelná, když se bytost postaví na cestu pravdy a lásky. Protože lékař léčí, ale Bůh uzdravuje. Vše můžeme změnit, protože sami jsme stvořitelé svého života.
- Všechno co se nám děje je pro nás nachystáno s láskou, abychom pochopili, abychom se změnili, abychom se očistili. Nejsme ničí obětí.
- Existují jen dvě emoce – láska a strach, všechny ostatní vychází z těchto dvou emocí. I strach může být projevem lásky.
Vše co potřebujeme změnit je naše mysl, naše myšlenky. O síle mysli na cestě k uzdravení jsem vybral některé myšlenky lékařů, kteří udělali velké zkušenosti s uzdravením těžce nemocných bytostí.
Z knihy „Léčivá moc lásky“, kterou napsal psychiatr Gerald G. Jampolsky uvádím Sedm zásad na léčení nemoci změnou postoje:
1. „Zdraví je vnitřní mír. Léčení je proto zbavování se strachu. Pokud bychom chtěli učinit našim cílem změnu tělesnou pak jsme nepochopili, že naším jediným cílem je mír v mysli.
2. Podstatou našeho bytí je láska. Pouhé tělesné nemůže zabránit lásce. Proto věříme, že mysl nemá žádné hranice, nic není nemožného; a každou nemoc je možno zvrátit. A protože láska je věčná, není třeba na smrt pohlížet s obavami.
3. Dávat znamená přijímat. Když svou pozornost zaměříme na dávání, strach odstoupí a místo něj přijde uzdravení.
4. Všechny mysli jsou spojeny. Proto každé léčení je léčení sebe sama. Náš vnitřní mír přejde automaticky na ostatní, jakmile jej přijmeme sami pro sebe.
5. Přítomný okamžik je jediný čas, který existuje. Bolest, zármutek, deprese, vina a ostatní formy strachu zmizí, jakmile svou mysl soustředíme v láskyplném míru na tento okamžik.
6. Svá rozhodnutí vykonáváme tak, že se učíme naslouchat hlasu prahnoucímu po míru v nás. Neexistuje správné nebo špatné chování. Jediná smysluplná volba je mezi strachem a láskou.
7. Odpuštění je cestou k pravému zdraví a štěstí. Když se zdržujeme soudů, oprošťujeme se od minulosti a zbavujeme se svého strachu z budoucnosti. Tak poznáváme, že každý je našim učitelem a že každá situace je příležitostí pro růst spokojenosti, míru a lásky.“
Užití těchto zásad se pochopitelně neomezuje jen na děti a dospělé se smrtelnými nemocemi, ale mají praktický význam pro každého z nás.
Autor knihy se zabýval intenzivně také léčením smrtelně nemocných dětí. Za tím účelem vzniklo Centrum, ve kterém ve skupinách docházelo k léčení nebo k vyléčení za pomoci meditace, relaxačních technik, pozitivní aktivní představivosti, umění nebo modlitby. Pomocí těchto technik dokázal autor vyléčit mnoho bytostí i se smrtelnými nemocemi, nebo jim prodloužit podstatně život.
Vliv emocí na lidské jednání je nejlépe popsán v knize „Hovory s Bohem 3“ od N. D. Walsche. V tomto výňatku se jedná o část dialogu autora s Bohem na téma emocí. Otázky autora jsou psány kurzívou.
Prosím tě, řekni mi všechno o těchto pěti základních emocích.
„Zármutek je přirozená emoce. Je to ona část tvého já, která ti dovoluje s někým se rozloučit, když se loučit nechceš. Tato emoce ti dovoluje vyjádřit zármutek nad nějakou ztrátou. Může to být ztráta milovaného člověka nebo ztráta kontaktní čočky.
Zármutku se zbavíš tím, že jej vyjádříš. Lidé, jimž v dětství nikdo nebránil projevit zármutek, když je něco trápilo, mají k této emoci zdravý vztah, a proto obvykle zármutek rychle překonají. Naopak lidé, kterým v dětství zakazovali plakat, dělá pláč potíže. Koneckonců jim to bylo celý život zakazováno. Proto svůj zármutek potlačují.
Trvale potlačovaný zármutek se časem stane chronickou depresí, což je velmi nepřirozená emoce. Z deprese lidé zabíjejí. V důsledku deprese začínají války, hroutí se národy.
Hněv je přirozená emoce. Je to nástroj, který vám umožňuje něco odmítnout. Tato emoce však nemusí být škodlivá druhým. Lidé, kterým v dětství nikdo nebránil vyjádřit hněv, mají k této emoci velmi zdravý postoj a velmi rychle ji překonají. Lidé, kterým v dětství říkali, že není správné hněv projevovat, mají potíže se s touto emocí vyrovnat.
Trvale potlačovaný hněv se časem stane zuřivostí, což je velmi nepřirozená emoce. Ze zuřivosti lidé zabíjejí. V důsledku zuřivosti začínají války, hroutí se národy.
Závist je přirozená emoce. Je to emoce, díky které se pětileté dítě snaží dosáhnout na kliku, na kterou jeho starší sourozenec hravě dosáhne. Závist je přirozená emoce, díky které se snažíte, dokud něčeho nedosáhnete. Závist je velmi zdravá, velmi přirozená emoce. Lidé, kterým v dětství nikdo nebránil vyjádřit závist, nedělá potíže se s touto emocí vyrovnat.
Trvale potlačovaná závist se časem stane žárlivostí, což je velmi nepřirozená emoce. Ze žárlivosti lidé zabíjejí. V důsledku žárlivosti začínají války, hroutí se národy.
Strach je přirozená emoce. Každé dítě má od narození strach z dvou věcí: z pádu a z hlasitého zvuku. Strach ze všeho ostatního je jen reakce, kterou se děti naučí od svých rodičů. Funkcí strachu je vypěstovat v dítěti opatrnost. Opatrnost je nástroj, který nás udržuje na živu. Opatrnost je důsledkem lásky. Láska je Já. Lidé, kterým v dětství říkali, že není správné projevovat strach, mají potíže se s touto emocí vyrovnat.
Trvale potlačovaný strach se časem stane panickým strachem, což je velmi nepřirozená emoce.
Z panického strachu lidé zabíjejí. V důsledku panického strachu začínají války, hroutí se národy.
Láska je přirozená emoce. Je-li dítěti dovoleno vyjadřovat a přijímat bezpodmínečnou lásku, dítě nic jiného nevyžaduje. Neboť radost z lásky je svou vlastni odměnou. Naopak podmínečná a pravidly omezená láska se stane velmi nepřirozenou emocí. Lidé, kterým nebylo v dětství dovoleno vyjadřovat lásku, mají potíže se s touto emocí vyrovnat.
Trvale potlačovaná láska se časem stane chamtivostí, což je velmi nepřirozená emoce. Z chamtivosti lidé zabíjejí. V důsledku chamtivosti vznikají války, hroutí se národy.
Takže jsou-li přirozené emoce potlačovány, produkují nepřirozené reakce. A většina lidí své přirozené emoce potlačuje. Nicméně tyto emoce jsou vaši přátelé. Jsou to vaše dary. Jsou to boží nástroje, které vám umožňují žít bohatým životem. Tyto nástroje dostane každý při narození. Mají vám pomoci zvládnout život.“
Proč tedy většina lidí své emoce potlačuje?
„Protože jim to bylo v dětství vštěpováno. Protože se to naučili.“
Kdo je to učil?
„Rodiče. Jejich vychovatelé.“
A proč? Proč to dělali?
„Protože se to naučili od svých rodičů, kteří se to naučili zase od svých rodičů.“
Rozumím, ale proč? Co se to děje?
„Děje se jen to, že vás vychovávají lidé, kteří k tomu nejsou způsobilí.“
Co tím myslíš? Kdo jsou ti „nezpůsobilí lidé“?
„Otec a matka.“
Otcové a matky nejsou způsobilí vychovávat své děti?
„Ano, dokud jsou mladí. Je vlastně zázrak, že to mnoho z nich dělá tak dobře.
Nikdo není méně způsobilý vychovávat děti než mladí rodiče. A nikdo si to také neuvědomuje lépe než mladí rodiče. Většina mladých rodičů má velmi málo zkušenosti. Sami teprve nedávno přestali být dětmi. Ještě nenašli sami sebe a už se snaží vychovávat druhé, kteří jsou ještě zranitelnější než oni sami. Rodiče se stále ještě snaží překonat důsledky svého vlastního vychováni.
Ještě sami nezjistili, kdo jsou, a už se snaží říci svým dětem, kdo jsou ony. Žijí pod tlakem vychovávat své děti správně - zatímco sami nevědí, jak správně žít. Takže nakonec dělají všechno špatně.“
Další knihu napsal MUDr. Bernie S. Siegel (chirurg) na základě svých zkušeností s léčením smrtelně nemocných. Kniha má název „Láska, Medicína a Zázraky“, která byla napsána v roce 1986. Autor knihy se také velmi zabýval léčením rakoviny.
Autor je příkladem lékaře specialisty, který se proměnil postupně i v duchovního léčitele. Jak vyplývá z jeho knihy, uměl už později také hovořit s Bohem.
Další stručné informace jsou z této knihy.
- Imunitní systém se skládá z více než tuctu různých druhů bílých krvinek soustředěných ve slezině, štítné žláze a lymfatických uzlinách, a hlídajících celé tělo pomocí krevního a lymfatického systému. Jedná skupina, B-lymfocyty, vytváří chemikálie, jež neutralizují jedy vytvářené choroboplodnými organizmy, a zároveň pomáhá tělu mobilizovat vlastní obranné síly. Druhá skupina, T-lymfocyty, sestává z buněk zabijáků a jejich pomocníků, kteří ničí invazivní bakterie a viry. Bílé krvinky přímo reagují na některé z chemikálií, jež přenášejí informace z jedné nervové buňky do druhé.
- Směs hormonů uvolněná z nadledvinek jako součást reakce „bojuj, nebo uteč“, potlačuje imunitní systém.
- Také „pasivní emoce“, jako jsou smutek, pocity selhání, a potlačování vzteku, vytvářejí nadbytek stejných hormonů, jež potlačují imunitní systém.
- Ignorujeme-li své zoufalství, tělo dostává vzkaz „zemři“. Pokud se pokusíme se svou bolestí vypořádat a voláme pomoc, pak poselství zní, že „život je sice těžký, ale žádoucí“, a imunitní systém zapracuje, aby nás udržel na živu.
- Placebo efekt vzniká u pacientů, kteří věří, že užívají účinný lék, přestože v dané pilulce žádná aktivní složka není. Pozitivní reakce na placebo vzniká, když jsou v ideálním případě přítomny tři faktory: pacientovo mínění o jeho nemoci se podaří změnit pozitivním směrem; pacient je podporován pečujícím okolím; a okamžik, kdy se zesílí pacientův pocit kontroly nad chorobou.
- Placebo efekt závisí na pacientově důvěře v lékaře. Nabyl jsem přesvědčení, že tento vztah je z dlouhodobého hlediska důležitější než jakýkoliv lék či léčebná metoda.
- Síla sugesce, přestože není všelékem, je cenným spojencem farmacie, chirurgie a hygieny.
-„Mysl a tělo nejsou dvě oddělené jednotky, ale jeden integrovaný systém. Jak se chováme a co si myslíme, jíme a cítíme, to všechno souvisí s naším zdravím.
- Ignorujete-li své tělo a jeho řeč, v určitém bodě zakusíte následky. Krásně to shrnují dvě poselství Ježíše Krista: „Ten, kdož hledá, jak si zachránit život, o něj přijde, a ten, kdož je ochoten jej ztratit, se zachrání.“
- Samotná láska je zázračná uzdravující síla. V určitém smyslu je zázrakem a důvodem k bytí. Zeptejte se tedy sami sebe, co se zde, na této planetě, máte naučit, a naučte se to tím, že budete rozdávat lásku celému světu.
- Schopnost uzdravovat se máme v sobě – stejně jako všechny živé bytosti – vrozenou. Bůh nemá oblíbence.
- Nezapomínejte, prosím, že informace nikoho nezmění. Inspirace to však dokáže. Najděte si důvod proč žít. Nechte se inspirovat, odhalte své já a změňte se.
-Tváří v tvář nejistotě není na naději nic špatného. Naděje se nezakládá na statistice. Naděje je fyziologická. Já tvrdím, že každý člověk může být tím, který zrovna přežije, protože v hlavě pacienta je každá naděje skutečná. Naděje je z velké části výsledkem pacientovy víry a důvěry v léčitele. Pouto lze posílit mnoha způsoby, jako je soucit, přijetí, dosažitelnost a ochota poskytovat informace, předoperační návštěvy atd.
- Bylo zjištěno, že pozitivní a negativní očekávání mají účinky na hladiny kortizonu a prolaktinu v krvi, což jsou dva hormony hrající důležitou úlohu při aktivaci imunitního systému.
- Skutečnost, že mysl ovládá tělo, je tím nejzásadnějším faktem, který o životním procesu známe.
- Pacienti se jeden od druhého nesmírně liší. Někteří udělají prakticky cokoli, aby nemuseli upravit životní styl a zvýšit tak šance na vyléčení. Když dostanou na výběr mezi operaci a změnou celkového přístupu k věci, osm z deseti řekne: „Operujte. To bolí míň.“ A druhým extrémem jsou ti, jež nazývám výjimečnými pacienty neboli přeživšími. Odmítají se podílet na porážce.
- Doktor Siegel zjistil, že existují tři druhy pacientů. Patnáct až dvacet procent pacientů si podvědomě či dokonce vědomě přeje umřít. Jsou to ti, kteří po vyslechnutí diagnózy nevykazují žádné známky stresu.
Uprostřed spektra se nachází většina pacientů, zhruba 60-70 procent. Jsou jako herci hrající svou úlohu. Hrají, aby uspokojili svého lékaře. Dělají, co se jim řekne – až do chvíle, kdy lékař navrhne radikální změny v jejich životním stylu. To jsou lidé, kteří když mají výběr, raději se nechají operovat, než aby se do svého uzdravení aktivně zapojili.
A na opačné straně spektra je oněch 15–20 procent výjimečných. Tihle nehrají; jsou sami sebou. Odmítají hrát roli oběti. Vzdělávají se a stávají se specialisty na péči o sebe sama. Kladou lékařům otázky, protože chtějí rozumět léčbě a účastnit se ji.
- Pacienti hledají někoho, kdo by jim řekl: „Vydržte, vy to můžete dokázat. Pomůžeme vám po celou dobu, co budete žít.“
- Léčba choroby může být naprosto neosobní; péče o pacienta zase musí být naprosto osobní…tajemství péče o pacienta spočívá v tom, že vám není lhostejný.
- Výjimeční pacienti mě naučili, že mysl dokáže ovlivnit tělo zásadním způsobem a že schopnost milovat není omezena něčí tělesnou nemocí.
- Každá nemoc je vyléčitelná, ale ne každý nemocný se může vyléčit.
- Tato kniha slouží jednak jako průvodce po této životní přeměně, jednak jako záznam toho, jak mě mí pacienti učili. Snažím se fungovat jako prostředník. Chápejte ji spíše jako průvodce po části vašeho já, které se samo rozhodne, co je pro vás nejlepší, a pak sebere síly a bude se toho držet.
- Doktor B.S.Siegel založil teraupetickou skupinu pod názvem Výjimeční pacienti, aby pomohl lidem v boji s rakovinou mobilizovat jejich plný potenciál.
- Vyjádření pravých pocitů pacienta je možno zjistit skrze sny. Často je ovšem interpretace obtížná, a to i pro zkušeného psychoterapeuta. Význam symbolů často závisí na emocích či událostech v životě pacienta, které mohou být před vědomím ukryty.
- Naštěstí tu existuje jednodušší a spolehlivější způsob, jak odhalit nevědomá přesvědčení. Lékař pouze požádá pacienta, aby nakreslil obrázek sama sebe na bílém papíře ve vertikální poloze, jeho léčby, nemoci a bílých krvinek, jak nemoc eliminují. Na další list papíru v horizontální poloze pacient nakreslí pastelkami další výjev, podle své představy. Analýza těchto kreseb je nejpřesnějším pomocníkem (znalého) lékaře při stanovení diagnózy. Spolu s dalšími psychologickými testy je při posuzování pacientových vyhlídek mentální představivost užitečnější než laboratorní výsledky.
- Vědci dospěli k názoru, že „chemické procesy v krvi poskytují informace pouze o současném stavu choroby, zatímco psychologické proměnné nabízejí pohled do budoucnosti“, a že „při předpovídání následného stavu hraje nejvýznamnější úlohu představivost“.
- Bez ohledu na obsah, už jen pacientova ochota obrázek nakreslit je důkazem základní touhy přežít. Chce to odvahu odhalit aspekty vaší osobnosti, kterou byste raději neukazovali.
- Fenomén rakoviny je plný obrázků viny, odplaty a slibů, které nám tvrdí, že jestliže má dojít k uzdravení, bude zapotřebí obětí, životních změn a řádného života. Psychologie těchto nedobrovolných obětí je zcela odlišná od obětí přinášených dobrovolně.
V životě člověka jsou chvíle a období, kdy je pro další růst naprosto nezbytné obětovat věc, kterou si ceníme nejvíce. Jestliže tuto oběť nepodstoupíme dobrovolně, s plným vědomím ztráty, oběť se pak bude jevit jako nevědomá. Člověk pak nepřináší oběť růstu, ale bude obětován právě růstu, který se vymkl kontrole.
- Když se fyzicky nemocný pacient propracuje důkladnou a pozitivní změnou osobnosti, obranný systém těla pak může nemoc eliminovat, protože už není součástí nového já.
- Vždycky se snažím docílit toho, aby mí pacienti viděli standardní léčbu – jako ozařování, chemoterapie a operace – jako energii, jež je může uzdravit. Kupují si tím čas, během něhož lze pacientovi pomoci najít vůli žít, změnit se a uzdravit se. Když mi pacient řekne, že se k mrti bojí operace, a proto si vybere něco jiného, nemohu tuto volbu podpořit. Léčba na základě strachu nebude s největší pravděpodobností fungovat.
Snažím se přimět pacienty pochopit, že tělo se léčí samotné, nikoliv terapie. Tělo pro své uzdravení dokáže využít jakoukoli energii – třeba i čistou vodu, pokud tomu pacient sám věří.
- Nesnažím se zastrašováním nutit pacienty do ozařování či chemoterapie, jestliže je považují za jedovaté, protože nakonec dokážou, že měli pravdu.
- Přesvědčení a názory ovlivňují účinnost léčby stejně jako sílu nežádoucích účinků. Žena pacientka před svou chemoterapii požádala lékaře, že ji nemá programovat negativním způsobem. Nikdy žádnými významnými nežádoucími účinky netrpěla.
- Dosáhnout klidu v duši umožní se vypořádat s životními starostmi. Urovnání sporů, uvědomění si vlastního já, duchovní otevřenost a láska uvolňují neuvěřitelnou energii, která podporuje biochemii uzdravování.
- Jsem vyznavačem Jungovy teorie synchronicity neboli náhody, která má smysl. Myslím, že jen málo věcí se děje jen tak. Budete-li žít podle sebe a odvážíte-li se dělat to, po čem opravdu toužíte, uvidíte, jak do sebe věci zapadají, a vy se „najednou“ octnete ve správný čas na správném místě. Jinými slovy, vy sami si vytváříte příležitosti ze stejných surovin, z jakých jiní připravují své porážky. Takovým neúspěchům říkám „duševní defekty“ – jsou to nečekané události, ze kterých může vzejít buď něco pozitivního, nebo něco negativního – záleží na tom, jak zareagujete.
- Jako léčitel se snažím lidi přimět k tomu, aby věřili životu i své schopnosti žít. Na takovou víru můžete spoléhat a po zbytek života žít v klidu a míru, nebo ji neustále testovat, a věci si zkomplikovat. Ať se stane cokoliv pozitivního, vždycky si budeme moci říci, že to mohla být náhoda, a z požehnání se neradovat. Raději si zvolte vlastní směr, udělejte krok do neznáma, věřte a vzlétněte.
Předpoklady ke vzniku vážného onemocnění
- Zásadním problémem, kterému většina pacientů čelí, je neschopnost mít rád sebe sama a nedostatek projevené lásky během důležitých období v životě. Téměř vždy se jedná o dobu dětství, kdy naše vztahy s rodiči utvářejí charakteristický způsob, jakým reagujeme na stres. V dospělosti tyto reakce opakujeme a stáváme se tak zranitelní vůči nemocem.
- Často se říká, že stres je jedním z nejničivějších prvků v běžném životě člověka, ale to je pravda jen zčásti. Zdá se, že mnohem důležitější je způsob, jakým na něj reagujeme. Stres, jenž si vybereme, vyvolává naprosto odlišné reakce než ten, jemuž bychom se rádi vyhnuli, ale nemůžeme. Bezmoc je horší než stres samotný.
- Stres pochází především z pacientovy interpretace událostí. Životní zážitky, které se nezaujatému pozorovateli zdály jako neškodné, byly pociťovány samotnými pacienty jako stresující a související s nemocí. Naopak stres, který pozorovateli připadal jako děsivý – například chudoba, ztráta blízké osoby, alkoholismus v rodině – s nemocí obvykle spojován nebyl, pokud jej jako stres neuvedli sami účastníci.
- Hladinu stresu částečně určuje i společnost. Kultury, které kladou největší důraz na kombinaci individualismu a soutěživosti, jsou stresem postiženy nejvíce. Společenství, která vytvářejí stresu nejméně a vykazují nejnižší počty případů rakoviny, jsou soudržné komunity, v nichž jsou vztahy plné podpory a lásky, a starší členové si uchovávají svou aktivní úlohu.
- Nekontrolovatelný stres snižuje účinnost zabijáckých buněk, jež mají bojovat s nemocí, už během jednoho jediného dne.
- Velmi stresující situace jsou např. smrt partnera, rozvod, zvraty v kariéře.
- Ne každý, kdo utrpí tragickou ztrátu nebo stresující změny v životním stylu, dostane nějakou nemoc. Zdá se, že rozhodujícím faktorem je, jak se s problémem každý vyrovná. Ti, kdož své pocity mohou ventilovat a zároveň žít jako dříve, neonemocní.
- Zlost je normální emoce, pokud ji vyjádříme v okamžiku, kdy ji cítíme. Jestliže to neuděláme, rozvine se do roztrpčení nebo i nenávisti, které mohou být velice destruktivní. Žena, jež prohlásí: „To manželství zachráním, i kdyby mě to mělo zabít“, se toho klidně může dočkat.
- Pravda je jednoduše taková, že šťastní lidé obecně nemoci nedostávají. Přístup k sobě samotnému je nejdůležitější faktor při léčení či k udržení si zdraví. Ti, jež jsou smíření sami se sebou i s bezprostředním okolím, mívají mnohem méně vážných nemocí.
- Společným jmenovatelem u všech typů depresí je nedostatek lásky nebo ztráta smyslu života, alespoň vnímáno z pohledu postižené osoby. Nemoc pak často funguje jako únik před rutinou, jež ztratila smysl.
- S pocitem, že současné podmínky a možnosti do budoucna není možné snést, osoba v depresi začne „stávkovat a sabotovat“ život, dělat stále méně a ztratí zájem o lidi, práci, koníčky atd. Deprese tohoto typu úzce souvisí s rakovinou.
- Typický pacient v depresi tím, že rezignuje na běžnou činnost, alespoň projevuje nějakou reakci na to, co považuje za nesnesitelnou situaci. Ta reakce je záporná, alespoň však jde o pokus se stáhnout. Spousta lidí však pokračuje v rutině dál a navenek ukazuje šťastnou tvář, zatímco jejich vnitřní život pozbyl veškerého smyslu. Nacházejí se ve stavu „tichého zoufalství“. Mírní a poslušní navenek, ale v nitru naplnění vztekem a frustrací. Deprese je částečné odevzdání se smrti a zdá se, že rakovina je zoufalství na „buněčné úrovni“.
- Souvislost mezi rakovinou a zadržovanými emocemi byla vědecky doložena již v padesátých létech minulého století.
- Když ale člověk dokáže nemoci čelit s klidnou myslí a nikoli strachem, stres se pak nestává stresem čistě destruktivním, ale stresem podnětným.
- Techniky využívající představivost nefungují u lidí, kteří svou nemoc popírají, protože ji nedokážou přijmout a opravdu s ní bojovat.
- Pro některé lidi může choroba představovat způsob, jak konečně uspokojit své rodiče nebo Boha, protože si na svých bedrech nesou pocit viny vyvolaný náboženstvím a nemoc chápou jako trest za své hříchy. V nitru své duše cítí, že jediným způsobem, jak být skutečně dobrým či získat lásku, je zemřít.
- Důrazně vám doporučuji, abyste o svém těle nikdy nepřemýšleli negativním způsobem, a to ani kvůli kladným výsledkům, jako je ztráta pár kil.
- Domnívám se, že přinejmenším stejnou úlohu jako genetika hraje i formování, protože jsem zažil lidi, kteří tento scénář dokázali zvrátit, jakmile si ho plně uvědomili.
- Rodič plný bezmoci a beznaděje stvoří i takové dítě.
- Lidé dostávají bez výjimky rakovinu do jednoho konkrétního místa, které má pro ně psychologický význam, tzn. do cílových orgánů. (Moje poznámka: Souvisí to s karmickým mezníkem a karmickým následkem.)
- Onkologické riziko je zapříčiněné typem osobností, pro niž je smysl života čistě podmíněn druhými lidmi či vnějšími faktory. Jestliže se toto spojení naruší, přichází nemoc. Rakovina je stejně jako většina nemocí symbolem toho, co se v pacientově životě nedaří; varováním, aby se vydal jinou cestou.
- Melancholičtí lidé mají větší šanci dostat rakovinu než ti s více sangvinistickou predispozici.
- Typický onkologický pacient neměl v dětství blízký vztah se svými rodiči, dostatek bezpodmínečné lásky. Jak rostl, stával se z něj výrazný extrovert, ani ne tak z vnitřní přitažlivosti k druhým, jako spíš ze závislosti na jejich potvrzení vlastní hodnoty. Obtíže při vytváření čehokoli většího než jen povrchního kamarádství vedou k mučivému osamění a potvrzení dřívějších pocitů neschopnosti.
- Rakovinu je možno nazvat nemocí milých lidí. Jsou ovšem milí podle standardu ostatních lidí. "Bezpodmínečně“ milují. Dávají však pouze proto, aby dostávali lásku. Jestliže jejich rozdávání není odměněno, jsou náchylnější vůči onemocnění více než kdykoli předtím.
- Téměř všichni onkologičtí pacienti byli v průběhu celého života omezování ve vyjadřování svých emocí, obzvláště ve vyjadřování agresivních pocitů souvisejících s vlastními potřebami.
- Z celoživotního potlačování vlastních potřeb pramení také některé další choroby. Například chronická revmatická artritida, srdeční choroby atd.
- Malá část pacientů se může dokonce chovat psychoticky a uvěřit, že se jim vůbec nic neděje. Pro takového člověka pak rakovina nepředstavuje emociální stres.
- Jiní se zase tváří, že pravdu přijímají, ale odmítají si ji připustit na hlubší hladině. To jsou většinou ti, kteří sice podstoupí léčbu, ale nikdy se z celého srdce opravdu nesnaží o uzdravení.
- Znalost pravdy a její odmítání klade účinné léčbě nepřekonatelné překážky. Když se o své potíže a strach podělíte s ostatními, vede to k tělesné úlevě a uzdravení. Klíčové je vědět, s čím bojujete a jak máte bojovat. Popírání je možná lepší než stoicismus či zoufalství, ale ani to není nejlepší přístup. Snažím se opatrně udělat z popíračů bojovníky.
- Mnozí onkologičtí pacienti zažívají návaly sebelítosti, ptají se: „Proč zrovna já? Obvykle je to spojeno s prudkými pocity vzteku. Proto se tolik lidí rozzuří na Boha i na lékaře, jenž mu přinesl špatné zprávy. Je divné, že se mnohem více pacientů nerozzuří na výrobce tabáku a pesticidů, potravních aditiv (přísad), na jaderný průmysl, a ostatní vnější zdroje zhoubného bujení. Chci zdůraznit, že v tomto stadiu mají své opodstatnění všechny emoce a musí se vyjádřit. Velká část toho vzteku má kvalitní základy.
Důležitými faktory jsou i geny a karcinogeny, a stojí za to napřáhnout své síly směrem ke genetické léčbě a zdravějšímu životnímu prostředí.
- Pacient by neměl v sobě dusit zlost na vnější faktory, právě naopak. Je třeba, aby pacient vyjádřil veškerý svůj vztek, nenávist, odpor a strach. Tyto emoce jsou znamením, že nám není jedno, když se náš život ocitne v ohrožení. Nevyjádřené pocity potlačují imunitní reakce vašeho těla.
- Vůle žít není nějakou teoretickou abstrakcí, nýbrž fyziologickou realitou s terapeutickými schopnostmi. Není možné překonat každou nemoc, ale mnoho lidí dovolí chorobě zmrzačit jim život víc, než by měla. Ignorují a oslabují veškerou svou uzdravující sílu. Vždycky existuje nějaký prostor, v němž lze navzdory nemoci žít smysluplně, a dokonce i s určitou dávkou radosti.
- Pro zjištění emocí a postojů pacienta k nemoci slouží např. tyto čtyři otázky:
1. Chcete se dožít sta let?
2. Co se vám rok či dva před onemocněním vážného přihodilo?
3. Co pro vás nemoc znamená?
4. K čemu jste tu nemoc potřeboval?
- Jestliže si za svůj cíl zvolíte klid, fyzické zdraví, je možné, že to nevyjde. Ale pokud si za svůj cíl zvolíte klid v mysli, můžete toho dosáhnout. Neléčte rakovinu, slepotu či ochrnutí, snažte se raději o klidnou mysl. A možná se vám mezitím vyléčí rakovina, vrátí zrak a možná budete chodit. Všechny tyhle věci mohou nastat díky smířené mysli, která v těle vytváří ozdravné prostředí.
Přístup pacienta k nemoci a léčení
Není těžkostí, jež nepřekoná láska
není choroby, již láska nevyléčí,
není dveří, jež láska nedokáže otevřít,
není propasti, již láska nepřekročí,
není zdi, již láska nezboří,
není hříchu, jenž láska neodčiní.
Nezáleží na tom, jak hluboko tkví problém,
jak ponuré jsou vyhlídky, jak složitá je zápletka,
jak veliké jsou omyly. Láska je řešení.
Kdybys uměl dosti milovat,
budeš tou nejšťastnější a nejsilnější bytostí na světě.
- Zázraky se dějí uvnitř nás. Vyberete-li si lásku, budete mít dny, kdy se nebudete chtít znát, ale můžete se naučit, jak si odpouštět. Své slabiny nezměníte, dokud je navzdory sami sobě nepřijmete. Mnoho lidí, obzvláště ti s vysokým onkologickým rizikem, mívá tendence odpustit druhým, ale ukřižovat sami sebe.
- Klidná mysl vysílá tělu signál „žij“, zatímco deprese, strach a nevyřešené spory vysílají signály smrti.
- Výjimeční pacienti jsou však také plní lásky, a rozumějí tak i problémům, jimž musí čelit lékař.
- Výjimečným pacientem může být každý a nejlepší je začít, ještě než onemocníte. Spousta lidí svou životní sílu plně nevyužije až do chvíle, než je potenciálně smrtelná choroba přinutí „změnit myšlení“. Tento proces nevyžaduje příslušnost v žádné konkrétní církvi ani v psychologickém systému.
- Trpíte-li nějakou život ohrožující chorobou, změna, o níž hovořím, vám může zachránit život nebo jej prodloužit daleko za lékařská očekávání.
- Nezavírejte oči před věcmi a událostmi, které se nedají pokaždé změřit. Dějí se díky vnitřní energii, kterou máme k dispozici všichni.
- Co se týče uzdravování. Jestliže se „zázrak“ – jako trvale onkologické uzdravení jednou stane, potom platí, že se nejedná o šťastnou náhodu. Zvládne-li to jeden pacient, není důvod, proč by to nedokázali i druzí.
- Příprava na smrt může paradoxně podpořit důvod k životu. Uzdravení není jediným cílem. Ještě důležitější je naučit se žít beze strachu, smířit se s životem i smrtí, která stejně nakonec přijde. Pak teprve dojde k uzdravování a nikdo už nebude mít v kartách vepsanou prohru.
- Někdy, když si lidé na vědomé úrovni nejsou jistí, zda-li chtějí žít, vyhýbají se pak nejúčinnější léčbě nebo mají takové vedlejší příznaky, že se musí s terapií přestat. Na druhou stranu, když si pacient zvolí formu léčby podle svého přesvědčení a přijme skutečnost, že jednoho dne bude smrt nevyhnutelná, nikdy nebude mít pocit selhání, ani svého rozhodnutí nebude litovat.
- Léčba vírou se spoléhá na pacientovu důvěru ve vyšší moc a na schopnost léčitele fungovat jako přenosový kanál.
- Vliv mysli na zdraví je zčásti vědomý. Míra toho, jak moc milujeme sami sebe, určuje, zdali se správně stravujeme, dostatečně spíme, kouříme, používáme bezpečnostní pásy, cvičíme atd. Každá taková volba je prohlášením o tom, jak moc nám na životě záleží. Tato rozhodnutí ovlivňují až 90 procent prvků, jež jsou pro náš zdravotní stav určující.
- Ze sebelásky se stal pouhý projev marnivosti a narcisismu. Ale hrdost na sebe sama a odhodlání postarat se o své potřeby změnily svůj význam. Bezvýhradné, pozitivní sebe-milování nicméně zůstává esencí zdraví, nejdůležitějším úkolem, který musí pacient zvládnout, aby se stal výjimečným. Sebeúcta a sebeláska nejsou hřích. Díky nim je život radostí, nikoli povinností.
- Tělo reaguje na myšlenky a řeč mysli, ať už vědomě, či nevědomě. Obecně řečeno, může se jednat o poselství „života“
- Proto k proměně těla používám dva hlavní nástroje – emoce a obrazotvornost. Těmito způsoby dokážeme přimět mysl a tělo ke spolupráci. Naše city, myšlenky a slova dávají tělu vědět, co od něj očekáváme a pomoci vizualizace určitých změn můžeme tělu pomoci, aby jej naplnilo.
- Muži obecně dovedou lépe vyjádřit svou zlost, zatímco ženy ji často zadržují a dostávají se do depresí. Pro ně se změna většinou odehrává doma.
- Nemusíte být svatí, abyste se uzdravili. Odměnu přináší úsilí ke svatosti směřující.
- Tohle je zkouška, abys zjistil, zdali je tvé poslání tady na zemi u konce: jestli jsi stále naživu, tak není.
Výživa
- Správná výživa je nezbytnou součástí každého léčebného programu, ale nevěřím, že přísný dietní režim je pro každého. Informace o rozumném stravování lze získat z mnoha zdrojů (včetně internetu) a já lidi nutím, aby si sami vyhledávali a stávali se na daný problém odborníky. Dávám pacientům instrukce o stravování a přímo v ordinaci jsou k dostání vitamínové doplňky. Důležitější je přimět lidi, aby měli rádi sami sebe a naslouchali svému tělu.
- Obecně lze říci:
1. Omezte příjem tuku ve stravě
2. Zvyšte příjem čerstvého ovoce, zeleniny a celozrnných výrobků.
3. Uzené a solí konzervované potraviny jezte v uměřeném množství nebo raději vůbec.
4. Alkoholické nápoje pijte pouze v malém množství nebo vůbec.
5. Nekuřte.
- Myslím, že duševní a duchovní názor konkrétního jedince je pro zdraví důležitější než nějaká konkrétní dieta.
Cvičení
Energické cvičení prospívá tělu jak přímo, tak i nepřímo. Stimuluje imunitní systém a umožňuje nám překonávat stres. Cvičení, obzvláště chůze, běh, plavání a další repetiční (opakující se) činnosti vám dávají možnost meditovat, protože nemusíte přemýšlet nad tím, co děláte. Typ a množství cvičení lze určit pouze individuálně. Já doporučuji půl hodiny až hodinu denně.
Hrát si a smát se
- Silný a nespoutaný smích uvolní činnost bránice, procvičí plíce, zvýší hladinu krevního kyslíku a jemně povzbudí celý kardiovaskulární systém. Při poslechu historky nebo vzniku situace, o níž předpokládáme, že bude vtipná, zvyšuje se napětí, a to se nám odrazí ve zvýšené srdeční aktivitě, vnější teplotě a na krevním tlaku.
Smích také zvyšuje produkci chemikálii v mozku, které se nazývají katecholaminy. Velké množství těchto sloučenin v krvi však může také redukovat zánětlivé procesy tím,že aktivuje jinou část imunitního systému. Kromě jiného zvyšují produkci endorfinů, přirozených opiátů těla a ulevovat tak od bolesti.
Vydejte se na cestu lásky a rozdávání radostí druhým, a změní se vám život, neboť na ní naleznete štěstí a lásku. Prvním krokem k vnitřnímu klidu je rozhodnutí lásku rozdávat, a nejenom brát.
Jak zaměřit mysl na léčení
Mezi spoustou psychologických technik používaných na tělesná onemocnění se nejvíce používají ta, jež se nazývá zpracování představ či vizualizace. Probereme relaxaci, hypnózu, meditaci a vizualizaci.
Relaxace
- Jedná se o zvolnění duševní aktivity a odpoutání těla i mysli od vnějších stimulů. Cílem je dosáhnout lehkého tranzu, jenž se někdy nazývá stavem alfa, protože v jeho průběhu vytváří mozek hlavně vlny alfa, které mají frekvenci 8-12 cyklů za sekundu a které vznikají při hluboké relaxaci. Navození tohoto stavu je prvním krokem v hypnóze, biofeedbacku, jogínské meditaci a ve většině podobných forem zkoumání mysli. (Biofeedback je teraupetický postup, který zahrnuje měření osobních fyziologických veličin jako je krevní tlak, tep, teplota, pocení, svalové napětí, v reálném čase. Pacient je do jisté míry schopen tyto hodnoty ovlivnit vůlí a tím naučit se je částečně ovládat.)
Meditace
- Modlitba je mluvení k Bohu, meditace je naslouchání Boha. Meditace může být také způsobem, jak soustředit mysl ve stavu uvolněného vědomí takovým způsobem, že i když méně reaguje na podněty zvenčí, soustředí se na věci, jimž chceme věnovat pozornost – například na duševní obrazy léčení.
S trochou vedení a praxe může meditace vést k dech beroucím zážitkům kosmické jednoty a osvícení, ale zpočátku změny probíhají jenom pozvolna a lehce.
Prospěšné účinky meditace na tělo jsou už vědecky zdokumentovány a projevují se ve snižování a usměrňování krevního tlaku, pulzu a hladiny stresových hormonů v krvi. Vyvolává změny ve struktuře mozkových vln, takže se člověk méně snadno rozčílí. Zkrátka a dobře, zmirňuje opotřebení těla i duše a pomáhá lidem žít lépe a déle.
Vizualizace a hypnóza
- Vizualizace využívá něčeho, co bychom mohli skoro nazvat „slabinou“ těla: nedokáže rozlišit mezi živým duševním zážitkem a skutečným zážitkem tělesným.
Sílu představivosti lze ukázat na případu malého chlapce s nádorem na mozku. Nádor byl neoperovatelný a nezmizel ani po cyklu ozařování. V našem Centru byl naveden na léčbu takovým způsobem, že rakety s vesmírnými koráby mu budou lítat kolem hlavy a střílet na jeho nádor, jako v nějaké videohře. Chlapec si představoval rakovinu jako „obrovskou, kulatou, přiblblou věc“ a pravidelně ji vyhazoval do povětří, Za měsíc pověděl chlapec svému otci, že nádor nemůže najít. CT vyšetření později ukázalo, že celý nádor je pryč.
- Jeden lékař došel k následujícímu závěru: „Tělesné orgány a procesy mají schopnost stimulovat produkci psychických obrazů, které se smysluplně vztahují k určitému typu fyzického narušení a jeho lokalizaci.
- Můžeme chápat, že člověk umí vyjádřit a také vyjadřuje pomocí bezeslovné komunikace a svým vlastním jazykem jak svůj fyzický, tak i psychický stav. Ze somatického (tělesného) hlediska mohou jeho kresby poukazovat na události z minula, které jsou pro anamnézu, ranou diagnózu a prognózu relevantní. Z hlediska psychologického tak můžeme pochopit, co se děje a dělo v jeho mysli a jak mu může kresba pomoci vyjádřit jeho naděje, obavy a zlé předtuchy.
Sebeúcta a tvořivost
- Záleží na tom, co si myslíte sami o sobě. Musíte najít tu životní roli, která vám vyhovuje, a pak přestat hrát divadélko. Být, to je vaše práce. Když děláte to, co vás baví, tak vlastně nikdy nepracujete. Vaše práce je vám hrou.
- Pokud se z nás stanou přeživší, uvědomíme si, že naši největší touhou je milovat a žít v pokoji a začne nás motivovat duchovno a obětavost, nikoliv sobeckost. Žít s vědomím, že jednoho dne zemřeme, znamená, že se můžeme rozhodnout pro to, že světu něco předáme.
Nezávislost a asertivita
- Lidé, kteří se neustále usmívají, nikdy nemluví o svých problémech a zanedbávají své vlastní potřeby, během života pravděpodobně onemocní. Jejich hlavním problémem je často neschopnost říci „ne“, bez pocitu viny. Mnoho z nich se naučí žít kvůli sobě a mluvit o svých pocitech až poté, co si vyslechnou šokující diagnózu.
- Nejpřínosnější je, když pacient dokáže projevit asertivitu při budování vztahu se svým lékařem. Pacienti většinou s doktory nemluví a nevyptávají se jich. Je však jasné, že uzdravit vás nemůže nikdo. Uzdravujete se sami. Mnoho lidí uzdraví alternativní medicína. Lidé se uzdraví, dělají-li něco, čemu věří a co jim dává naději.
- Takzvaný „problémový pacient“ (který se neustále na něco vyptává) se rychleji zotaví, dlouho přežívá a má aktivní imunitní systém.
Čtyři druhy víry
- Většina z nás chce po Bohu, aby změnil vnější aspekty našeho života, abychom se nemuseli měnit vnitřně. Chceme se vyvléknout ze zodpovědnosti za naše vlastní štěstí. Často je pro nás jednodušší nenávidět, trpět a dělat ze sebe oběť, než abychom milovali, odpouštěli, přijímali a hledali vnitřní klid. Jakmile se naučíme milovat, začne nám proudit tělem ozdravná energie. Energie jako taková je milující, inteligentní, je jí dost pro všechny.
- V Centru jsme zjistili, že existují čtyři druhy víry:
--Víra v sebe sama.
--Víra v lékaře.
--Víra v léčbu.
--Víra v duchovno.
--Víra v duchovno (v Boha), ačkoliv je sama o sobě pro všechny dosažitelná, je v mnoha ohledech klíčem k ostatním.
- „Spirituální život“ může znamenat spoustu věcí. Nemusí ho demonstrovat příslušnost k náboženské organizaci.
- Jako léčitel chápu spiritualitu jako víru, že vesmír má řád a smysl. Za stvořením světa vidím milující a inteligentní sílu. Někteří ji říkají Bůh, někteří ji mohou brát pouze jako zdroj uzdravení. Pramení z ní schopnost najít klid, vyřešit rozpory mezi emocemi a realitou, mezi vnitřním a vnějším. Být spirituální znamená přijmout věci tak, jak jsou (a není radno to zaměňovat s rezignací nebo s uznáváním zla).
Spiritualita je schopnost najít radost a klid i v nedokonalém světě, a uznávat osobnost, i když není bezchybná. A z takového duševního klidu pramení jak kreativita, tak i umění nesobecké lásky, jelikož jdou ruku v ruce. Pochopení, víra, odpuštění, klid a láska – to jsou hodnoty, které si představuji pod pojmem spiritualita či duchovno. A právě tyto hodnoty se vždy projeví u těch, kteří se nečekaně vyléčili z těžké nemoci.
- Lidé si někdy myslí: „Bůh mě nechal onemocnět, proč bych si zasloužil uzdravení?“ Náboženství, které stojí na pocitech viny, prvotního hříchu a předurčení, nemají v lékařství žádný význam. Stejně tak je nejspíš těžké najít životní klid, pokud věříte, že pozemský život je nicotný, a že smrt je bezvýznamná. Mluvím tedy raději o spiritualitě než o náboženství, jelikož se chci vyhnout doktrinám.
- Mít naději znamená vědět, že je možno dosáhnout výsledku, který si přejeme, a něco pro to dělat. Přát si znamená sedět a čekat na to, až se zčista jasna stane zázrak. Já podporuji pacienty ve víře v Boha, ale nenechávám veškerou práci jen na něm.
- Bůh je pro mne potenciální ozdravnou sílou, inteligentní, láskyplnou energií nebo také světlem. Je přítomen v životě každého člověka. I vědci už tvrdí, že energie je inteligentní. Tvrdím pacientům, že jejich nemoc nezpůsobila Boží vůle, ale naše odvrácení se od Boha. Energie a naděje jsou k dispozici každému.
- Myslím, že příčinou každé choroby je buď nedostatek lásky, nebo právě podmíněna láska, která tlumí a vyčerpává imunitní systém, a způsobuje tak fyzickou zranitelnost. Mám pocit, že uzdravení vždy souvisí se schopností dávat a přijímat lásku.
***
- Dr. K. Pelletier provedl psychologickou studii na pacientech, kteří se uzdravili navzdory velkým komplikacím. Zjistil, že všichni mají pět společných rysů:
1. Prošli výraznou vnitřní proměnou díky meditacím, modlitbám nebo jiným duchovním úkonům.
2. Zcela změnili chápání mezilidských vztahů, což má za následek, že pacientovy vztahy k ostatním budou postaveny na pevnějších základech.
3. Změnili stravovací návyky – tito lidé již neberou jídlo jako samozřejmost, ale pečlivě si potraviny vybírají, aby měli správnou výživu.
4. Mají hluboký smysl pro duchovní i materiální aspekty života.
5. Cítí, že uzdravení není dar nebo samovolná úleva, že je nutné si je vydobýt v dlouhém a těžkém boji.
***
Emoční podpora
- Jelikož nemoc je většinou reakcí na nějakou psychickou potřebu, je nutné podpořit změnu pacientova života dělat věci spojené se zdravím, ne s pokračující nemocí. Mezi tyto činnosti patří:
1. Podporovat pacienta v aktivitě a v činnostech, které dělá kvůli sobě.
2. Zmiňovat se o pokrocích, nenechat se ovlivnit tím, že vnímáme pouze projevy choroby.
3. Věnovat se aktivitám, které nesouvisejí s nemocí.
4. Během uzdravování budovat nový, pevnější vztah s pacientem.
Překonat strach
- Zbavování se strachu je úkol, u kterého se mnoho lidí zasekne. Půjde to lépe, pokud se na každé setkání budete dívat jako na prosbu o lásku nebo jako na projev citů. Vystrašený člověk ve skutečnosti říká: „Miluj mě!“ My však máme tendence takové osoby odmítat a zlobit se na ně. Dotyčný potom dostane ještě větší strach a často svůj hněv zadržuje, dokud se zloba nepromění v nenávist nebo zášť. Nenávidět je jednoduché, ale zdravější je milovat. Cítíte-li strach, požádejte někoho o obejmutí a o trochu lásky, a budete klidnější. Láska má v konfliktních situacích neuvěřitelnou moc.
Překonat hněv
- Hněv a zášť jsou překážky, které mnoha lidem brání ve vyjasnění nevyřešených citových záležitostí a v dosažení harmonie s druhými. Překonání strachu nám otevírá cestu k odpouštění těm, kteří nám ublížili, a uvolňuje lásku, jež vám pomůže být psychologicky imunní vůči prostředí okolo vás. Zvolit lásku a držet se smyslu života za všech okolností zvyšuje šanci na přežití.
- Odpustit neznamená ignorovat, co se stalo, nebo dát zlému činu falešnou nálepku. Znamená to, že zločin již není překážkou ve vztahu. A i v tom největším nepříteli můžeme najít dobro.
- Ježíš věděl, že milovat je více než mít rád. Když mluvil o tom, že máme milovat své nepřátele, mluví o pochopení, o tvůrčí a osvobozující dobré vůli vůči všem lidem. Jen tak, že se dáme na tuto cestu a budeme oplácet tímto druhem lásky, se můžeme stát opravdovými dětmi našeho Otce na nebesích.
- Schopnost najít v neštěstí něco dobrého je nejspíš nejdůležitější povahový rys, který potřebuje pacient mít. Žít znamená trpět, přežít znamená najít v utrpení smysl. Smrti nebo smrtelnému ohrožení se říká poslední učitel, neboť nás donutí udělat všechno, co můžeme, právě dnes.
- Jen skrze bolest a utrpení se dokážeme změnit. Dívat se na to, jak naši milovaní trpí, ale nemění se, je asi těžké. Ale našim úkolem je milovat je. Kázání je nezmění, utrpení ano.
- Naučit se milovat znamená oprostit se od strachu, bolesti a beznaděje, kterou si mnoho lidí vědomě pěstuje. Tito lidé žijí život plný hněvu, který se jim stále honí hlavou a při každém připomenutí jim způsobuje další stres. Postavit se tomu hněvu čelem a zbavit se ho lze tím, že si upřímně řekneme, jakou hrajeme v konfliktu roli, a odpustíme jak sobě, tak i těm, které jsme nenáviděli a kterých jsme se báli. Pokud nedokážete odpustit, budete stejní jako váš nepřítel.
- Abychom to shrnuli, myslím si, že mysl dokáže úplně všechno. Můžete se naučit ji ovládat a rozhodnout se být „uvnitř“ šťastní a mít usměvavé srdce, bez ohledu na to, co se děje „venku“. Budete-li pomáhat a milovat, ucítíte uvnitř teplo a klid, ať už jste zdraví nebo nemocní. My už víme, že když dáváte lásku, tak ji zároveň i přijímáte.
A vyrovnat se s minulostí a odpustit všemu a všem vám pomůže od strachu.
Pamatujte, že vy jste láska. Nechte ji tedy růst a milujte jak sebe, tak i ostatní. Když milujete a cítíte spojení se všemi, se vším a s Bohem, cítíte se uvnitř bezpeční a šťastní.
A nezapomeňte, že pokud naplno věříte, že nás neustále se všemi pojí láska, tak jistě najdete duhu i za tím nejčernějším mračnem.
Výjimeční pacienti mě naučili, že člověk má neuvěřitelnou kontrolu nad svou smrti. Netvrdím, že člověk může žít, jak dlouho chce, ale myslím, že nemusíme umírat, dokud na to nejsme připraveni. Nejjasnějším důkazem tohoto tvrzení je doba, kdy se nejčastěji umírá v nemocnicích. Velká většina lidí zemře v ranních hodinách, kdy personál odpočívá a rodina je pryč nebo spí, tedy v době kdy pacienty nikdo neruší a nikdo se nemusí cítit být z jejich smrti vinen.
Mnohokrát jsem byl svědkem toho, jak umírají lidé, kteří se naučili naplno milovat. Je to poklidný, bezbolestný odchod bez dlouhého umírání. Aby k němu však mohlo dojít, musí být splněny dvě podmínky: lékař musí přestat zachraňovat pacientovi život a blízcí mu musí dovolit odejít. Měli by sdílet svou lásku i žal, ale také dát umírajícímu najevo, že budou schopni žít dál. Jinými slovy, umírající nesmí dostávat od rodiny signály „neumírej“. Potřebuje od nich lásku, podporu a jistotu, že budou žít dál, protože byli milováni. Umírající pro ně byl příkladem, který ukazuje, jak cenný je život, dokonce i když právě pomíjí.
Nervy drásající umírání nastává v případech, kdy v sobě pacient dusí nevyřčené pocity, nevyřešené konflikty, a život pokračuje jen proto, že si to přejí ostatní. Dochází k němu, když umírající dostává od ostatních nevědomé signály „neumírej“.
Příklady vyléčení
- První příklad uzdravení z nemoci AIDS. Je to nemoc selhání imunitního systému. Pomyslete na tu odvahu, kterou musel v sobě člověk najít, aby porazil určitý druh rakoviny, nad kterou ještě předtím nikdo nezvítězil. Nemocnému muži lékaři sdělili, že za šest měsíců bude pravděpodobně mrtvý a on upadl do deprese a beznaděje. Téměř okamžitě se u něj objevil druh rakoviny, který nejčastěji doprovází AIDS a začal se rychle šířit.
Nemocnému řekla jeho zákaznice a duchovně založená žena, že nemusí zemřít, že se může uzdravit. (To bylo klíčové prohlášení!)
Nemocný neskončil se svou milovanou prací, odmítl se chorobě vzdát. Místo toho začal ke svému vítězství využívat meditace a mentální představivosti. Začal pracovat na obnovení potrhaných pout se svou rodinou a dosáhl klidu v duši, když odpustil lidem, o nichž měl pocit, že mu ublížili. Své tělo hýčkal cvičením, výživnou stravou a vitaminovými doplňky. Od toho okamžiku začal jeho imunitní systém reagovat a nádory se mu začaly zmenšovat. Dva roky po první diagnóze neměl nemocný jediný příznak AIDS.
- Druhý příklad uzdravení se týká mladé ženy. Objevila se u ní rakovina vaječníku s metastázemi v plících a dutině břišní. Onkolog ji „dával“ šest až dvanáct měsíců života. Žena se rozhodla, že bude milovat a dávat, a také provedla duchovní a psychologické změny, které lidé, co zažili sebevyléčení, dělají vždycky. V jedné chvíli jí její onkolog odmítl veškerou další léčbu. Po šesti měsících života po svém ji všechny nádory zmizely. Doktor ji to ani nedokázal nahlas říct a předal ji formulář na recept, na nějž napsal: „Rakovina je pryč.“
- Další příklad uzdravení. Nábožensky založená žena se prostřednictvím modlitby – marně – pokoušela vyléčit samu sebe z vážné infekce močového měchýře. Nakonec už tu bolest nemohla vydržet, tak jela na pohotovost. Mladý, dosud nezkušený lékař jí dal léky, které ji během čtyřiadvaceti hodin úplně zbavily příznaků. Ta příhoda ji změnila v tom smyslu, že začala chápat, že i léky pocházejí od Boha, a měly by se užívat spolu s našimi vnitřními léčebnými schopnostmi.
- Další příklad uzdravení se týká muže, který se rozhodl přestat s chemoterapií, protože mu z ní bývalo příliš špatně. Jeho onkolog mu řekl, že je blázen a že brzy zemře. To muže velice rozzuřilo. Začal proto běhat. Na cvičení si založil prakticky svou další kariéru – běhá, vesluje, leze po horách a celkově vkládá veškerou energii do života a jeho aktivního prožití. O sedm let později neměl po nemoci ani stopy.
- Další příklad uzdravení se týká pacientky s rozsáhlou rakovinou slinivky, která již nereagovala na léčbu a odešla z nemocnice, aby umřela doma. Za několik měsíců se objevila u svého lékaře a ten po vyšetření pacientky zjistil, že rakovina je pryč. Pacientka prohlásila: „Rozhodla jsem se, že budu žít do stovky a že své problémy nechám na Bohu.“ Takový pokoj v duši, jaký měla pacientka, opravdu vyléčí cokoliv. Věřím, že víra je zásadní věc, je to jednoduché řešení, ale pro spoustu lidí je i přesto těžké ji přijmout.
- Další příklad uzdravení se týká vězně z koncentračního tábora. Vězeň po válce vypovídal, že omdlel při bičování a měl vidění Krista. Naplněn láskou, kterou mu zjevení přineslo, řekl svému trýzniteli: „Ich liebe dich.“ (Miluji tě.) Dozorce se tak lekl, že přestal, a byl šokován ještě víc, když viděl, jak se vězňova zranění rychle hojí přímo před jeho očima.
Závěr
Pokud jste dočetli až sem a máte závažnou chorobu, nebo i z důvodu prevence, pročtěte si znovu nejnovější základní poznatky uvedené na počátku tohoto textu. Kdo chce hlouběji pochopit souvislostí s našimi nemocemi a se smrti našeho hmotného těla, doporučuji přečíst některé z následujících knih:
Především jsou to knihy od N. D. Walsche, které vznikly na základě dialogu autora s Bohem. Jedná se o knihy „Hovory s Bohem 1 až 3“, „Přátelství s Bohem“, „Nová proroctví“, „Bůh, na kterého čekáme“, „Návrat k Bohu, v životě, jenž nikdy nekončí“. Téměř všechny knihy jsou uloženy na www.andele-svetla.cz
Další poučení lze získat v sedmidílném souboru knih Heleny Šeblové; základní poznání je uvedeno v knihách Poselství 1až 3. díl. Knihy jsou přístupné na
.
Další poučení lze získat ze zde citovaných knih.
Stručnější informace, které jsem sepsal z uvedených, ale i dalších knih a mého poznání jsou uveřejněny také na https://humanitysteamcr.ning.com
, sál tvoření, blog. Jedná se o texty s názvem:
- Knihy Hovory s Bohem a další duchovní knihy
- Návrat k Bohu domů, v životě, jenž nikdy nekončí
- Regresní terapie
- Mysl, podvědomí, vědomí a nadvědomí
- Duch a duše
- Věda a nová duchovnost
- Nová proroctví
- Přátelství s Bohem
- Boží trest a důsledky
- Nejvyšší Božství
- Duchovní bytosti, které nám pomáhají
- Duch, duše, karma, reinkarnace
- Duch, duše, ego
- Shrnutí poučení o mysli, podvědomí, vědomí, nadvědomí, egu, duši, karmě
- Kniha vyššího vědomí
- Kniha Léčebný kód
- Duševní nemoci a jejich léčení
Sepsal Jan Heczko
Říjen 2012