Duševní nemoci a jejich léčení
Tento text je součástí trilogie textů na téma duševních nemocí.
1. Duševní nemoci a jejich léčení. Zde jsou uvedeny duchovní příčiny duševních nemocí a výňatek textů z knihy „Láska, medicína a zázraky“, kterou napsal MUDr. Bernie S. Siegel, který se zabýval léčením těch nejtěžších chorob vzniklých na základě dlouhodobého stresu. Text o duchovních příčinách duševních nemocí je určen také lékařům.
2. Kniha „Léčebný kód“ autorů Alexandra Loyda a Bena Johnsona. Kniha se zabývá léčením „vzpomínek“, které vedou ke stresu a chronickým chorobám.
3. Kniha „Uzdravení bez léků a bez lékařů“ autora Davida Servana-Schreibera je určena především pro samoléčení deprese, úzkosti a stresu, které ještě nemají za následek chronickou chorobu.
Texty jsou uloženy i na tomto webu.
V úvodu tohoto textu vycházím z knihy „Rodinná encyklopedie medicíny a zdraví“, kterou napsal Dr. Maxine Long, z hesla Duševní nemoci.
„Při duševní chorobě se jedná o poruchu duševních pochodů. Tento popis však nevysvětluje otázku, jak lze takové onemocnění rozpoznat. Mnoho lidí má totiž různé emoční poruchy nebo jimi trpí během každodenního života, a přesto nemůžeme tvrdit, že jsou duševně nemocní, pokud se jinak s životem a okolím vyrovnávají normálně. Člověk s duševním onemocněním není schopný vyrovnat se s životem, příčinou je porucha myšlení, cítění nebo chování. Většina duševních nemocí je pouze dočasná a po léčbě se zlepšuje. Na straně druhé jsou ale nemoci trvající celé roky a velmi obtížně léčitelné.
Příčiny duševních nemocí
Přes intenzivní výzkum se nepodařilo odhalit nějakou univerzální příčinu kterékoliv z nejčastějších duševních chorob. Zdá se, že u každého jednotlivce přispívá k vzniku onemocnění mnoho různých příčin. Například některé nemoci mají zcela nepochybně genetický podklad, protože se vyskytují v určitých rodinách. Avšak i v těchto případech někteří rodinní příslušníci onemocnění zcela uniknou.
U velké části duševních nemocí je pravděpodobné, že jejich vznik podmiňují nějaké dispozice. Patří k nim způsob výchovy, okolnosti vyskytnuvší se během života, obtíže ve vztazích k lidem v okolí, problémy v práci nebo finanční starosti. A konečně bývá přítomen i nějaký „spouštěcí faktor“, který vlastní nemoc nastartuje. Opět platí, že to může být nějaká událost v pacientově životě, jako je ztráta zaměstnání, zármutek nebo dokonce tělesná nemoc, například těžká chřipka.
Některé duševní nemoci jsou vyvolány biochemickými změnami v mozku. Tyto změny mohou způsobit léky, zranění nebo degenerace samotné mozkové tkáně“
Některé duševní nemoci.
- Neurózy – úzkostná neuróza, anorexie, bulimie, hypochondrie, fobie, hysterie, obsedantní neurózy
- Poruchy citů – deprese, mánie, hypománie
- Poruchy osobnosti – schizofrenie, psychopatie
- Organická onemocnění mozku – demence, především Alzheimerova nemoc
Léčba duševních onemocnění
„Lékař musí pacienta nejprve podrobně vyšetřit, aby zjistil, o jaký druh onemocnění se jedná. Léčbu pak může provádět praktický lékař, někdy s občasnou kontrolou psychiatra nebo psychologa. Někdy se používají léky, hlavně při léčbě schizofrenie nebo poruch efektivity, ale u mnoha stavů se používá více psychoterapie. Při komplikovanějším průběhu přejímá pacienta do péče psychiatr. Přijetí do nemocnice se doporučuje při těžkých poruchách chování.“
Duchovní příčiny duševních nemocí
Poznat smysl našeho života a všeho co s ním souvisí, nelze učinit bez víry nebo jasného přesvědčení, že Bůh existuje. Že Bůh je Stvořitelem všeho a všech, že společně s ním ve Vesmíru od počátku Velkého třesku působí nekonečný počet dalších stvořitelů, že všechno probíhá v evolučním procesu a všechno je dokonalé. Bez tohoto základního pochopení lidské existence nelze pochopit Boží záměr a Jeho bezpodmínečnou lásku. Nelze pochopit příčiny „duševních nemocí“ ani jejich léčení. Nelze to pochopit bez poznání, že jsme trojjediné bytosti, že existují karmy a reinkarnace, že existují v duchovní sféře bytosti, které dohlíží na to, aby se naše karmy naplnily. Že jsme na planetě, která je planetou očisty, že smyslem našeho života je vytvářet si tu nejlepší verzi té nejkrásnější představy o tom, co jsme čeho chceme dosáhnout.
Základní duchovní poznatky
Před „Velkým třeskem“
- V absolutní sféře je jen přítomný okamžik. Čas neexistuje. Všechno existuje současně. Čas není pohyb, ale pole, kterým se pohybujeme v relativním světě.
- Před „velkým třeskem“ existoval Bůh, Stvořitel všeho a všech, v absolutní sféře vždy (od počátku věků), a to jako mužský princip - Bůh, v podobě nesmírně koncentrované energie - jang, a jako ženský princip - Bohyně, v podobě nesmírně koncentrované antienergie - jin, a jako Boží mysl, čili Duch svatý. To je prvotní Boží trojjedinost. Také existoval bezčasový nekonečný prostor jako „nicota“. Metafyzický vesmír byl tedy mnohem dříve než fyzický vesmír.
- Bůh odloučil ze sebe, na počátku věků, nejdříve nesmírné množství částí, které nazýváme duchy nebo také Božskými jiskrami. Spolu pak byli v absolutním světě – v ráji, kde existovalo pouze vědění a láska.
- Absolutno je absolutno. Je to veškeré jsoucno. Je to alfa a omega všeho. Absolutno nelze stupňovat. Stupně existují pouze ve sféře relativity. Ve sféře Absolutna nemůže duch prožívat žádný aspekt toho, čím je, protože tam neexistuje žádný aspekt toho, čím není. V absolutní sféře není nic než nádhera, takže nádhera vlastně „není“. To znamená, že ji nelze poznat, protože ji nelze prožívat v nepřítomnosti něčeho, co není nádherné. Ve skutečnosti je duch totožný se vším. V tom je jeho nádhera! Ale tuto nádheru totožnosti nemůže duch poznat, dokud je totožný se vším, neboť neexistuje nic jiného, takže být totožný se vším neznamená nic. Uvědomuje si jen, že existuje, ale neprožívá nádheru té skutečnosti. To je tedy ráj neboli Eden.
- Na základě vibrací obou energií – Boha - byla vytvořena veškerá hmota a antihmota ve vesmíru. Tato hmota se nacházela odděleně v nesmírných koncentracích, ze kterých byl vytlačen prostor, a byla zde pouze hmota a antihmota.
- Bůh, jako nesmírně koncentrovaná hmota, a jako nesmírně velká částice, byl současně energii – vlněním a současně hmotou.
- Vědění je božským stavem, ale největší radost je z bytí. Bytí lze dosáhnout jedině zkušeností. Evoluce postupuje takto: vědění, zakoušení, bytí. Tohle je také Boží trojice – trojjedinost, kterou je Bůh.
- Duchové si vyprosili u Boha, aby mohli zakoušet a prožívat bytí. V bibli je tato okolnost pojmenována jako vyhnání Adama a Evy z ráje. Ve skutečnosti to byl Bohem plánovaný akt.
Velký třesk
- Proto Bůh stvořil, na základě velkého třesku fyzický vesmír, čili relativní sféru, do které měli duchové vstupovat také v hmotných tělech, a také stvořil systém relativity, který jej řídí. To učinil Bůh na základě svého rozhodnutí, jak chce prožívat sám sebe, a na základě svých tvůrčích myšlenek.
- Bůh svou vůlí vytvořil vesmírné zákony, které dávají vesmíru tvar jeho časoprostoru, ve kterém probíhá velmi mnoho dějů automaticky – podvědomě, podobně jak se to děje např. v lidském těle.
Veškerá Boží tvorba je dokonalá a elegantní. Bůh řídí celé stvoření skrze nesmírný počet Stvořitelů, strážců vesmírů, skrze agregory na planetách s nějakou formou života a skrze mnoho dalších duchovních i jemněhmotných bytostí z vysokých planet Světla. K tomu používají technologie, o jakých jsme dosud ani neslyšeli. Nic není ponecháno náhodě.
- Duše obsahuje ducha, vědomí, podvědomí, nadvědomí, auru, čakry a spolu s mysli se stává součástí duchovního těla.
- Přicházíme do relativního světa - do toho, čemu Bůh říká sféra Relativity - abychom mohli prožívat to, co nemůžeme prožívat ve sféře Absolutna. Snažíme se tak prožít to, čím opravdu jsme.
- V absolutní sféře to můžeme vědět, ale nemůžeme to prožívat. Naše duše chce svou realitu prožívat.
- Relativní sféra byla stvořena proto, abychom mohli prožívat své já jako něco nádherného. Nutným předpokladem toho, abychom mohli prožívat nádheru své totožnosti se vším, je nějaký stav, v němž je možné nebýt totožný se vším. Protože ve sféře Absolutna - která je absolutní realitou - existuje pouze Boží jednota, je nemožné, aby existovalo něco, co by nebylo totožné se vším. Existovat může jen iluze toho, že nejsme totožní se vším. Právě za účelem vytvoření této iluze byla stvořena sféra relativity. Tuto sféru lze přirovnat k Alenčině říši divů, kde nic není tím, čím se to zdá být, a kde se všechno zdá být tím, čím to není.
- Naše ego je hlavním nástrojem, jenž vytváří tuto iluzi. Je to nástroj, který nám umožňuje představovat si, že naše já je odděleno od všeho ostatního, čím jsme. Naše ego je ta část našeho já, která nás chápe jako jedince. Člověk není jedinec, ale musí být individualizován, aby mohl pochopit celek. Takže v tomto smyslu je „dobré“ mít ego. Vzhledem k tomu, čeho se snažíme dosáhnout, to je „dobré“.
- Nesmírně mnoho duchů pracovalo pod vedením Boha jako stvořitelé, a pečovali a stále pečují o fyzický vesmír tak, aby na některých hmotných objektech - planetách mohl vzniknout život a následně také se objevit první lidé. S tím ale byly a jsou spojeny reinkarnace a následky prožitých životů v podobě karem.
- Všichni se jednou dostaneme zpět do ráje, protože jak bude zanikat život na planetách před dalším pokračováním velkého třesku, tak se budou očištění, láskyplní, milující a milovaní duchové vracet zpět k Bohu.
- Popis stvoření, popsaný v bibli v knize Genesis, se týká události po velkém třesku a vzniku života na některých planetách ve stvoření.
Základní poznatky čerpám z duchovních knih, které byly k napsání inspirovány Bohem nebo autorovi v dialogu Bohem přímo sdělovány. Takové knihy jsou např. knihy autora N.D.Walsche, napsané jako dialog s Bohem – „Hovory s Bohem 1-3“, „Bůh na kterého čekáme“, „Přátelství s Bohem“, „Nová proroctví“, „Návrat domů k Bohu, v životě, jenž nikdy nekončí“. Téměř všechny knihy jsou uloženy na
. Další knihy, které vznikly pod vedením Boha, jsou knihy Heleny Šeblové, která byla vedoucí duchovní skupiny a která na rozhraní tisíciletí vedla prosby za karmickou očistu planety Země a lidstva. Z této činnosti vzešel sedmidílný soubor, kde je uvedeno mnoho informací, které lidstvo zatím nevědělo a velmi mnoho příkladů na vyprošování závažných karem. Tyto knihy jsou přístupné na https://bozilaska.cz
Základní duchovní poznání
- Veškerá tvorba ve stvoření probíhá na základě myšlenky, slova a činu.
- Smyslem našeho života je vytvářet si tu nejlepší verzi té nejkrásnější představy o tom, co jsme a čeho chceme dosáhnout.
- Všechno je energie a její vibrace. Hmota je forma energie.
- Jsme stvořitelé, tvoříme pomoci myšlenky, slov a činů. Celý náš život si tvoříme sami.
- Duše je život, mysl je stavitel, fyzické tělo je výsledkem.
- My lidé nejsme jen hmotné tělo, ale jsme trojjediné bytosti obsahující nesmrtelného ducha - Božskou jiskru v nesmrtelné duši, mysl a hmotné tělo.
- Hmotné tělo je pouze nástrojem mysli a ducha.
- Nesmrtelná duše obsahuje nesmrtelného ducha – Boží jiskru, informační pole podvědomí, vědomí a nadvědomí, systém čaker a auru. Duše přesahuje naše hmotné tělo, čili tělo je v duši „ponořeno“.
- Náš duch je láska a chce si zakoušet bytí. Duch není zatížen karmou.
- Podvědomí, vědomí a nadvědomí jsou informační pole a mozek má k nim přístup skrze mozkové vlny a neuronový systém. Podvědomí, vědomí a nadvědomí je duchovní srdce.
- Naše vzpomínky jsou obsažené v našem vědomí. Přístup k nim se děje skrze mozkové vlny a neuronový systém. Naše vzpomínky tvoří 100% našeho vědomí. Lidské buňky nemají žádné vzpomínky, ale jsou spojeny s naším podvědomím. Vykazují určitou inteligenci.
- V literatuře uváděný pojem „nevědomé vědomí“ nebo „nevědomí“ představuje podvědomí a nadvědomí.
- Mysl představuje morfogenetické pole, které zasahuje všechny buňky našeho těla. Morfogenetické pole mysli tvoří energie myšlenek. Neexistuje podvědomá nebo nevědomá mysl.
- Naše duchovní tělo tvoří mysl a nesmrtelná duše.
- Naše astrální tělo obsahuje duchovní tělo, esenci energie hmotného těla a mysl.
- V souladu s Božím plánem existuje reinkarnace, to znamená, že existuje koloběh životů, ve kterém duch zakouší bytí ve hmotném těle v souladu s jeho přáním. Nic není náhoda, všechno je dokonale řízeno pro náš duchovní růst.
- Karma je Boží milost, skrze kterou můžeme napravit naše provinění ve hmotném životě vůči působení vesmírných zákonů. Náprava se děje i skrze bolest a utrpení. Nejsme ničí oběti.
- Každá nemoc je vyléčitelná, ale ne každý nemocný se může vyléčit.
- Bůh Otec je bezpodmínečná, absolutní láska. Bůh nemá vyvolené. Nikoho netrestá.
- V okamžiku smrti hmotného těla se vytvoří astrální tělo a (jemněhmotná) bytost pochopí, možná poprvé, že není hmotné tělo. Zjistí, že může tvořit myšlenkou okamžitě, že se může přenést kamkoliv chce a že může být současně na více místech. V další fázi si tato bytost prožije vše, čemu před smrtí věřila. Pokud věří, že se dostane do nebe nebo do pekla, prožije si to (bezbolestně) a pokud nevěřila v nic, i tento stav si prožije. V další fázi se bytost seznámí s hlavními událostmi svého života a bytost hned chápe, jak a čím se provinila, a cítí potřebu to napravit v životě příštím. Bytost se může ještě rozhodnout, zda chce skutečně ukončit život ve hmotném těle.
- Za tím účelem, podle míry provinění, jde do školy, má možnost se seznámit s tím, jak jiné bytosti dokázaly svá obdobná provinění vyřešit v hmotném životě. V tom všem ji pomáhá její mateřská bytost, duchovní vůdci, rádci, učitelé a další bytosti.
- Pro další reinkarnaci vytváří duchovní vůdci a další bytosti ze Světlých sfér, spolu s bytostí, která se má reinkarnovat, karmický scénař, podle kterého by mělo dojít k nápravě minulých karmických činů a skutků v novém životě. Spolu s karmickým scénářem se stanoví i karmické mezníky, jejichž nenaplnění může mít i závažný vliv na zdraví nebo délku života. Zpravidla se vytváří tři varianty a bytost zde svobodně volí, jak chce svůj život prožít.
- Karmický scénář spolu s karmickými mezníky se stává součástí DNA.
- Také výběr rodičů, čas narození i místo narození je vybráno tak, aby co nejlépe přispělo k duchovnímu vývoji nové bytosti v hmotném těle. Vše probíhá s naším souhlasem.
- Bůh je ve vztahu k našemu životu pozorovatel, nikoliv tvůrce. Bůh stvořil život. Dal však člověku svobodnou vůli, aby se svým životem mohl nakládat podle svého přání. V tomto smyslu je naše vůle vůle Boží.
- Svobodná vůle, kterou máme od Boha danou, existuje v plné míře v astrálu, před naši novou reinkarnaci. V hmotném těle jsme již omezeni karmickým scénářem a karmickými mezníky.
- Naše DNA obsahuje kombinaci DNA rodičů, esenci našeho hmotného těla z minulého života a karmický scénář spolu s karmickými mezníky. DNA tak vytváří spojitost nejen s minulým životem, ale i se současným životem, který se bude odehrávat v budoucnosti.
- Smyslem našich životů je očistit se v životech ve hmotném těle tak dokonale, abychom se mohli jako láskyplné a bezpodmínečně milující bytosti dostat jako jemněhmotná bytost do absolutní sféry, do ráje.
- Při reinkarnaci do nového těla je nám zamezen přístup do nadvědomí, kde jsou informace z našich minulých životů. Začínáme nový život s „čistým štítem.“
- Každá nemoc je vyléčitelná, ale ne každý nemocný se může vyléčit.
- Smrt hmotného těla je přechodem duše a mysli do jiné dimenze. Náš skutečný život tím nekončí!
- Od Boha máme dokonalý imunitní systém a schopnost se vyléčit sami.
- Všechny nemoci vznikají z karmických příčin.
- Naše duše nemůže onemocnět.
- Naše mysl také nemůže onemocnět.
- Onemocnět může pouze tělo, především na základě působení stresu. Stres je projevem karmy.
- Naše tělo je energetické, elektrické a chemické.
- Jako duševní choroby jsou v odborné literatuře pojmenovány choroby, které vznikají na základě podnětů smyslů a podvědomí, vzpomínek z vědomí a nadvědomí a činnosti mysli, a to působením mozku na jednotlivá řídící centra v lidském těle. Název těchto nemocí jako nemocí duševních není správný, ale budu tento název dále používat.
Shrnutí poučení o léčbě duševních nemocí je na konci textu.
Nyní uvádím vybrané části textu z knihy „Poselství, 1.díl“, autorky Heleny Šeblové, na téma reinkarnace, karmy, vyrovnávání karem, obsazení cizím duchem a další poznatky tak, jak byly sděleny autorce knihy bytostmi z vyšších sfér planet Světla nebo přímo Aštarem, tedy božskou bytostí, jejíž duch byl také v těle Ježíše Krista. Informace pochází z roku 1992. Helena Šeblová byla vynikající duchovní léčitelkou. Otázky psané kurzívou klade autorka. Tučně zvýrazňuji podstatné informace co nejvíce související s duševními nemocemi.
O reinkarnaci a Božské jiskře v nás
Na počátku bylo Slovo a Slovo se stalo Činem. Bůh vydechl božskou pránu, která vše oživuje. Nejprve byl chaos, ale jakmile se stalo slovo činem, byl nastolen řád. Vznikaly nové světy, které se vyvíjely během svého letu vesmírem. Na světech vznikal život tak, jak mu rozumíte vy, pozemšťané.
Nejprve se láska Boží zrcadlila jen v krystalech, potom v rostlinách a zvířatech, až se vyvinul člověk. Když dosáhl určité úrovně, vdechl mu Bůh duši s jiskrou Boží. Stalo se tak, když navštívily bytosti vyšších sfér planetu Zemi. Jiskra Boží se od toho času sama roznítí v každém tvoru, který dosáhne určité kvality duchovní úrovně. Vy tomu říkáte lidství. Tuto Boží jiskru je nutné opatrovat. Od tohoto okamžiku je člověk (nebo tento tvor) veden hlasem svého svědomí, čili rádcem.
Pokud své rádce člověk neumlčí, rozvíjí se dál a postupuje ve svém duchovním i hmotném vývoji. Oživující prána mu v tom pomáhá. Ten člověk, který umlčuje v sobě svého rádce, tedy své svědomí, umlčuje a dusí v sobě jiskru Boží. Způsobuje, že tato jiskra jen doutná, slabě žhaví, jeho duchovní vývoj se zastavuje a zakrňuje. Když tuto jiskru skoro udusí (opouzdří ji, aby nezářila a nepromlouvala k němu), propadá tento člověk v moc temných sil. V temných sférách je buď pasivní (trpitel), který proklíná svůj osud a vysílá zlobu okolo sebe, nebo si zlo oblíbí a začne se rozvíjet inversně, ke slávě temných sfér. Zde pak za své zásluhy dosahuje různých duchovních hodností. I zde musí být řád, nikoli chaos, protože zlo má výchovný charakter a funkci.
Další vývoj těchto inversních duchů je závislý na jejich schopnosti vnímat funkci vlastní činnosti. Pokud pochopí, že vývoj není možný bez karmických zásahů, a dodržuje vesmírný zákon v tomto směru, je spokojen. Ale nechápe-li tuto výchovnou funkci jako své poslání, jedná-li chaoticky, bez řádu a nahodile, škodí-li dokonce z vlastní iniciativy, je nešťastný a záhy upadá v pasivitu. Po určité době se v něm může znovu oživit Božská jiskra touhou po lásce, lásce Boží, klidu a míru.
Jakmile začne vysílat lásku k Bohu, touhu po dobru, rozžhaví se jiskra Boží v něm, začne produkovat dobré myšlenky, stává se lehčím a stoupá k Bohu blíž. Toto je nesmírně obtížné a náročné, v cestě má mnoho překážek. Když tato touha a láska dosáhne určité kvality, smiluje se Bůh Otec nad tímto zbloudilým a vyšle mu rádce a pomocníky, kteří ho uvedou na cestu lásky a pravdy. Jsou to členové Bratrstva pomoci. Tito osvobození duchové se očisťují poznáním a láskou, jdou do škol a připravují se na svou první inkarnaci na planetě očisty.
Plán očisty je stanoven před každou reinkarnací, je pečlivě připraven a volen tak, aby duch získal co nejvíce cenných zkušeností a rozvíjel se a postupoval ke slávě Boží. Čím je duch pokročilejší a čistší, tím více touží po dokonalosti, stává se láskyplnějším, pracuje pilně v době mezi inkarnacemi na svém sebezdokonalování, to znamená, že získává potřebné vědomosti i dovednosti, takzvané talenty a schopnosti, které pak v době reinkarnace na některé z planet očisty užívá k potěšení a prospěchu druhých.
Jak se duch zdokonaluje, odpadá postupně nutnost očisty a pak tedy smí pobývat déle ve Světlých sférách. Zde opět záleží na jeho aktivitě, jak je úspěšný, tedy jak rychle probíhá jeho vývoj, a spěje k Božským sférám. I v těchto sférách žije plným životem ku prospěchu a radosti ostatních, zejména k radosti Boží. V nejvyšších Světlých sférách jsou už bytosti rozvinuté, harmonické, které si samy zadávají úkoly ve prospěch ostatních bytostí a duchů, nebo s radostí vítají úkoly jim zadané. Od deváté sféry se tyto bytosti zaměřují na pomoc méně vyvinutým bytostem a duchům a snaží se jim pomoci v jejich utrpení. Když dosáhnou tyto bytosti Božských sfér, splývají s Božstvím, stávají se jeho součástí, ale kdykoli se mohou oddělit a zasáhnout ve prospěch dobra.
K zásahům dochází vždy, když je narušena rovnováha, aby nedošlo ke katastrofě. Lépe řečeno, zasahuje se včas, tedy tehdy, když hrozí nebezpečí narušení rovnováhy. Tento vývoj je nekonečný. Bez souboje dobra se zlem by došlo ke stagnaci a opětnému chaosu. Proto nemůže být na planetách očisty jen zlo nebo dobro.
Poznámka: Český jazyk používá slova „duch“ pro označení dvou pojmů. Jednak jako duch pro Božskou jiskru, která je součástí naši duše, jednak jako označení pro jemněhmotnou bytost, která má astrální tělo a pohybuje se v astrálu, čili v jiné dimenzi našeho bytí. Zde je myšlen duch z astrálu.
Karma
Karma je zákon, dle kterého se duše reinkarnují, aby se očistily ze svých vin. Není to trest Boží. Bůh je láska sama, která nikoho netrestá, ale náš duch se trestá sám, protože když předstoupí před Boží tvář, vidí jasně své viny a nesnese pomyšlení, že se svými činy vzdaluje od Otce. Sám žádá o možnost nápravy, aby mohl znovu projít zkouškou obdobných situací, ve kterých selhával a aby byl do nich stavěn tak dlouho, dokud je nevyřeší správně a nevyrovná všechny zlé skutky dobrými. Za tímto účelem se musí znovu reinkarnovat.
Čím více se duch zatěžuje špatnými činy, tím více na sebe nabaluje zlo a stává se těžším, klesá do temných sfér a tím se vzdaluje od Boha Otce. Ale naopak, čím více vysílá váš duch lásku a dobro, stává se lehčím a světlejším a stoupá stále výš do Světlých sfér, stále blíž k Bohu Otci, až s ním nakonec splyne.
Jakmile se dostane do Světlých sfér, již se nemusí reinkarnovat, žije duchovním životem, pomáhá méně pokročilým duším, a to vše dle výšky vlastní duchovní úrovně, které dosáhl.
Čím vyšší duchovní úroveň, tím těžší úkol duch dostává. Někdy je úkol tak náročný, že ducha, který ho plní, provází celá suita ochránců, rádců a pomocníků. Někdy se dokonce s tímto duchem reinkarnují další duchové, aby mu pomohli v náročném plnění úkolů. Otec i Kristus nad nimi bdí. Mají tedy všestrannou pomoc, přesto se někdy stane, že tento duch zbloudí a nesplní svůj úkol. Potom duchovně sestupuje, dostává méně náročné úkoly, než se vzpamatuje a je schopen zvládnout svůj hlavní úkol, pro který se znovu reinkarnuje.
Naopak, když úkol zvládne, duchovně postupuje, a vede-li si mimořádně dobře, je odměněn duchovními vyznamenáními. Jsou to bílé růže, které nikdy neuvadají. Ty má pak právo nosit ve svém erbu. Pak chvíli odpočívá. Za odměnu může volit pobyt na některé ze šťastných planet. Délka pobytu trvá dle vlastní volby. Ti nejvyšší duchové jsou s Bohem či Kristem. Pak si opět obyčejně zvolí některý z dalších náročných úkolů. Příkladem tohoto kolotání jsou biblické osobnosti – např. apoštolové. Ti se reinkarnují přibližně asi jednou za 2000 let, kdy nastává nová epocha a Kristus navštěvuje zemi. Reinkarnují se též, když hrozí zkáza civilizace, aby pomohli všem spravedlivým. Tak je tomu i v těchto dobách, okolo roku 1992, kdy záleží jen na vás, zda se svět změní k lepšímu či propadne zlu.
Karmou se nevážou jen jedinci, ale i národy, proto, lidé, buďte ostražití, braňte zlu, kontrolujte své myšlení a skutky, pomáhejte láskyplně všem, abyste byli bílí jako holubice Ducha svatého a stoupali stále výš k našemu Pánu na nebesích, našemu Bohu-Otci.
Mír všem lidem dobré vůle.
Karma a její zákony
Vyprávěli jsme si o tom, že co člověk vyšle, to se mu dle vesmírného zákonu rovnosti dříve či později vrátí. Jenže některá vina nejde tak snadno očistit. Těžké viny se zapisují do ákáši záznamů a vyrovnáváme je třeba po několik životů. Stejným způsobem se evidují i naše dobré skutky. Kdybychom celou věc zjednodušili, mohli bychom říci, že jednotlivé karmy jsou naše odměny a tresty za všechno naše konání. Není to však vůbec jednoduché, jak se na prvý pohled zdá. Uvedu příklad - váš duch inklinuje k prchlivosti, chcete se v zájmu svého pozitivního vývoje tohoto rysu zbavit. Jste stavěni tak dlouho do situací, které vyvolávají vaši prchlivost, dokud tento povahový rys nezvládnete. Jakmile tyto situace zvládnete, ztrácí vaše karma smysl a je eliminována.
Někdy je váš čin tak negativní, že vyvolá v postiženém tak silný pocit nenávisti a zloby, že přetrvává po celý zbytek života. Tím se vytváří silná karmická vazba. Zemře-li člověk s myšlenkou na pomstu, zůstane upoutaný k těmto sférám a mstí se z duchovního světa. To se stává proto, že tato bytost je obtížena svou negativitou natolik, že nemůže předstoupit před Světlo Nejvyššího principu lásky a stvoření. Nemá prostě zájem o toto vyzařování a často je ani nezahlédne pro svou připoutanost. Proto mějte na paměti, že každá připoutanost nás velmi brzdí v duchovním vývoji.
Často je tato bytost tak pomstychtivá, že se v astrálním světě zdrží tak dlouho, dokud se provinilec znovu nereinkarnuje. Mstít se mu smí teprve od toho okamžiku, kdy provinilec dosáhne věku, kdy křivdu spáchal. Msta udeří dotyčného provinilce plnou silou, nastanou mu velice pestré obtíže, bolesti a nevolnosti, které lékaři velice těžce identifikují. Obyčejně nemohou nic zjistit. Zahrnují tyto potíže mezi neurózy, avšak po určité době dochází k poškození orgánu, na který jsou zaměřeny. Poškození odpovídá vždy symbolicky vině. Na příklad, zavraždil-li jsem někoho ranou nožem do žaludku, budu asi v dalším životě trpět žaludečními vředy, které se zvrhnou v rakovinu. Přerazil-li jsem ve dvaceti letech někomu ve vzteku nohu, asi si ji v témže věku zlomím sám. Tyto potíže mne pronásledují tak dlouho, tolik životů, dokud nepochopím svou chybu, že nesmím tyto věci dělat a že se musím změnit.
Tak, jak vám to nyní vysvětluji, působí karma dojmem spravedlivého trestu. To však je omyl. Je to vlastně milost, která nám umožňuje se očistit ze svých vin a zvládnout své negativní vlastnosti. Pochopíte to lépe, když vám vysvětlím, že vlastně karmu si volíte v duchovním světě sami. Musím vám však nejprve vysvětlit, co se děje, když umíráme a přecházíme do jiné dimenze bytí.
Při umírání stoupá pocit nevolnosti až k nesnesení, opět to závisí na naši karmě a připoutanosti k pozemskému životu. Náš mozek vylučuje hormon smrti, jsou to tak zvané endorfíny, které působí jako morfium, abychom tolik netrpěli. Náš duch, který je k hmotnému tělu připoután šňůrou, se začne uvolňovat a my pojednou vidíme před sebou tunel a v dálce Světlo, které nás nesmírně přitahuje. Letíme tedy za ním, až před ním staneme zalití paprsky jeho lásky (proto úsměv na tváři mrtvých). Během letu obyčejně slyšíme svist nebo řinčení, někdy slyšíme cinkot zvonků, jindy krásnou hudbu. Když staneme před Světlem, jsme uvítáni jako milovaná bytost. Nikdo nám nic nevyčítá, ani nás nehubuje, ale my okamžitě známe všechny své chyby a skutky. Zde je jiná dimenze a čas prakticky neexistuje, proto vidíme všechny své životy minulé najednou a můžeme nahlédnout i do vývoje budoucnosti.
Čas má prostě jiný rozměr. Máte tu své rádce a pomocníky, sudičky, anděle strážné, kteří vás vedou. Protože vaše viny vám brání splynout se světelnou bytostí, žádáte, abyste své viny mohli napravit. Společně jsou pak navrženy základní karmické mezníky vašeho budoucího života tak, abychom mohli se ctí obstát ve všech zkouškách. Když je scénář budoucího života hotov, ptají se vás, zda s ním souhlasíme. Většinou souhlasíme, protože naši pomocníci dobře znají naše přednosti i slabiny. Někdy se však stane, že žádáte tvrdý scénář, abyste se rychleji očistili a pokročili. Vidíte tedy, že vaše svobodná vůle se plně uplatňuje. Na scénáři se však začne pracovat teprve tehdy, když překročíte mez, za kterou už není možný návrat do hmotného těla. Jakmile je scénář hotov a vy s ním souhlasíte, odcházíte do příslušné sféry duchovního světa, která vám vývojově náleží, a připravujete se na svou příští reinkarnaci. Jinak zde žijete normálním životem, neboť to, čemu my říkáme smrt, není nic jiného, než odložení hmotného těla jako poškozeného šatu. Jakmile skončí čas příprav a jsou vyhledáni vhodní rodičové, stanete znovu před Světlem a svými pomocníky. Znovu jste tázáni, zda se scénářem souhlasíte. Jakmile pronesete souhlas, odložíte své astrální tělo, někdo tomu říká druhá smrt, vstoupíte do řeky zapomnění a vyzáříte se do příslušného oplodněného vajíčka. Toto zapomnění je vlastně aktem milosrdenstvím, abyste netrpěli steskem po jiných sférách a formách života a necítili své těžké viny. Začínáme s čistým štítem. Jen tam můžeme prokázat, že jste se polepšili. Pak běží váš život přibližně dle stanoveného scénáře. Proč říkám přibližně. I zde se uplatňuje vaše svobodná vůle. My si minulé životy většinou nepamatujeme, jen zasvěcenci znají své životy minulé, ale náš duch (Boží jiskra), který nás vede, si pamatuje vše a nejlépe ví, jak se máme v tomto životě chovat. Proto musíme naše životy posuzovat vždy z hlediska více životů, ne jen z hlediska toho života, který právě žijeme.
Mám na mysli zdánlivé rozpory, na které poukazují někteří nevěřící. Mnohokrát jsem je slyšela, jak říkají: "to není spravedlivé, Bůh nemůže existovat, jinak by nedopustil, aby tento člověk, který je tak dobrý, tolik trpěl".
Ano, v tomto životě se to zdá nespravedlivé. Ale ti, co tolik protestují, nevidí, že tento hodný člověk, který tak trpělivě snáší veškeré příkoří osudu, byl v minulých životech zlý a možná se neštítil vraždy. Tento člověk v současném životě dobře poslouchá své duchovní vedení a očisťuje se pokorně ze svých vin. Když mu lidé domlouvají, aby si nenechal tato bezpráví líbit, většinou je neposlechne, protože člověk obyčejně vítá své karmické mezníky. Nejvíce vítáme své karmické mezníky, které nám přinášejí štěstí, ale vězte, že štěstí je ošidná věc. V podstatě jsou to tvrdé zkoušky našeho duchovního postupu. Je všeobecně známo, že utrpením rosteme, zamýšlíme se sami nad sebou a cítíme s druhými bratry a sestrami v utrpení, ale když nás potká štěstí, obyčejně myslíme jen na sebe a své krásné pocity a úplně zapomínáme na ostatní. Jen velice pokročilý člověk dokáže na vrcholu štěstí myslet na ostatní trpící bytosti. Proto říkáme, že štěstí je nádherný, ale těžký karmický mezník.
Nyní se vraťme k tomu, že i v tomto hmotném světě můžete uplatnit svobodnou vůli ve smyslu dopadu karmy na náš život. Představte si osu svého života jako přímku a karmu jako průsvitnou kouli, která nastupuje ve stanovený čas tak, že naše životní osa jí prochází. Prochází ji plně tehdy, nejsme-li ani horší, ani lepší než v minulém životě. Karma nás zasáhne naplno. Jsme-li však dobří, nadlehčujeme dobrými skutky a láskyplnými vibracemi svou životní osu, takže nás karma buď mine, nebo o nás jen nepatrně zavadí. Jestliže jsme nic nepochopili a jsme zlobní, zatěžujeme jeden konec své životní osy balastem své nenávisti a negativních vibrací, takže nás karma zasáhne více a tvrději, než bylo původně v plánu. Je tedy pošetilé naříkat nad ranami osudu, neboť se nám děje jen to, co si sami přejeme a co jsme si přichystali svými skutky. To však neznamená, že bychom neměli mít soucit se svými bližními, naopak, je nutné, abychom pečovali o své méně pokročilé bližní nebo trpící bratry a sestry. Neboť tam, kde oni jsou, jsme kdysi byli my a tam, kde jsme nyní my, i oni jednou dle zákona vývoje budou. Zdůrazňuji to proto, že mnozí z nás cítí nevoli nad lidmi, kteří jednají nepoučeně a tvrdě. Mějte na mysli vždy, abyste k nim nebyli příliš tvrdí, protože oni jednají dle svého vývojového stupně a karmy, kterou zvolili. To ovšem neznamená, že byste měli souhlasit s bezprávím a zlobou, nikoli, ale zlobu nepotřete zlobou, jen ji znásobíte. Je třeba, abyste ji ve svém srdci vůbec nepocítili, a pak teprve můžete říci klidně svůj názor. Budete se divit, jak rychle zmizí hněv vašeho protivníka. Přinejmenším začne přemýšlet, proč jste zůstali klidní. I zde platí zákon, že láska eliminuje negativitu. Je-li vaše chování vstřícné a láskyplné, nelze dost dobře na ně reagovat negativně.
A proto vám všem přeji hodně lásky, lásku vám posílám s přáním: "Nechť jsou všechny bytosti šťastné! "
Ježíš - Aštar
Božské bytosti, andělé temna a Světla, hierarchie
Božské bytosti nevznikly jako člověk vyzářením dvojduše do příslušných sfér, ale vznikly oddělením ze Světelné bytosti, tedy z Božství. Staly se pomocníky Božími v procesu tvoření i v procesu dalšího vývoje. Tyto božské bytosti jsou stejně láskyplné jako Otec, ale mají některé specifické vlastnosti a úkoly. Například archanděl Gabriel je bojovník, Michael je moudrost sama, Lucifer je spravedlnost a mstitel ukřivděných, nemstí se rád, ale lidské bytosti si vyprosily spravedlivou odplatu a Otec jim vyhověl. Nesmí vás mást, že patří k temným andělům, je božského původu, Božství slouží, a Božství náleží.
Funkci temných andělů jsme vám vysvětlili v minulé přednášce a správně tušíš, že na základě vývojové spirály a osmičky se vše postupně mění, až jednoho dne se úlohy vymění. Je to proto, že se mezi božskými bytostmi vytvořila složitá hierarchie a specializace. Protože nic božského nemůže zakrnět, a k tomu by došlo nezbytně při tak úzké specializaci, mění se funkce světlých a tmavých andělů. Je to též proto, aby zůstali pokorní a laskaví a vzájemně se chápali. Naopak, úkoly v nejnižších sférách se pokládají za nejtěžší a nejzáslužnější. Jak je to těžké vidíme z toho, že i některé božské bytosti mohou v těchto sférách zabloudit, ale nikoli totálně selhat. Potom nastává určitý chaos, který musí Lucifer se svými nejvěrnějšími dát do pořádku. Lucifer a Otec si místa nevyměňují, ale setkávají se a spolupracují. Oba jsou podřízeni Nejvyššímu principu lásky, kde čerpají svou další sílu pro plnění svých úkolů. Je to jedna z nejvyšších dimenzí, kde se mohou setkat, načerpat sil a posílit svou moudrost a lásku. Neboť i oni jsou bytostmi, stvořenými nejvyšším Božstvím. Jsou nejvyšší mezi nejvyššími, ale ještě nejsou nejvyšším Božstvím. Nejvyšším Božstvím je Láska, tedy její princip. Z toho vyplývá, že i v božských sférách existuje vývoj a snaha po zdokonalení.
Již jsme se zmiňovali, že existuje složitá hierarchie bytostí v božských sférách. Nejvyšší jsou božské bytosti oddělené přímo z Božství, pak jsou tu bytosti, které vznikly zdokonalením lidské vývojové řady, tedy z lidských bytostí, dále jsou to božské bytosti, které vznikly zdokonalením zvířecí a rostlinné říše, tedy zdokonalením bytostí, které náleží do této vývojové řady. Potom jsou zde bytosti, které vznikly působením magie, jejich cesta je strastiplná a kostrbatá, plná zvratů, protože se musí v nich probudit nejprve city, které vůbec nemají. Nejprve pociťují negativní city a současně procházejí vývojem temna, potom vznikají pomalu city pozitivní a pak se vydávají na cestu dobra. Je to cesta strašného utrpení, proto magii v jakékoliv formě zavrhujeme, i když tyto bytosti také dosáhnou Světla. Jejich vývoj je strašlivě náročný a dlouhý.
Jak vůbec vznikla magie?
Z negativity. Bytost, která ztratila lásku, ztratila sílu, hledala náhradu a zjistila, že po určitých rituálech tuto sílu opět nabývá, nebo získává služebníky. Magie vznikla zneužitím myšlenky. Jakmile lidé objevili, že lze myšlenkou tvořit, vytvářeli si různé služebníky. Byli nadšeni a v podstatě nechápali, co činí. Bylo jim jedno, že tito služebníci jsou zdeformováni a zlobní. Šlo jim jen o okamžitý efekt, aby dosáhli svého cíle, buď dobrého, ale nejčastěji zlého. A nyní jsme již u vzniku umělé říše pohádek. Otec musel někam tyto bytosti zařadit, aby měli svůj domov a svůj vývoj. Tyto bytosti vlastně nepatří nikam. Jejich domovem se stala kouzelná říše pohádek, kde musí nakonec zvítězit dobro nad zlem. Odtud čerpají básníci své vize a překrásné pohádky. Všechny mají svůj ákáši záznam. Nevztahuje se na ně karma, ale tresty se dostavují takřka bezprostředně po činu a dobro vždy zvítězí. Říše pohádek je jedna z prvních sfér jejich vývojové řady Světla. Tak, jak se bytosti zdokonalují, ubývá zla a tyto bytosti postupují do svého nebe. Tolik k otázce magicky stvořených bytostí. Vás ale zajímá otázka souboje dobra se zlem, souboje říše Světla a temna.
Už jsme vám naznačili, že tyto říše spolupracují a nejsou pravými rivaly. Přesto k soubojům dochází. Je to v těch případech, kdy dojde k nerovnoměrnému rozvoji, který způsobily negativní vibrace. Tím došlo k nepřiměřenému nárůstu negativních bytostí, které se samy rozhodly pro funkci pokušitelů, špatných rádců a mstitelů. Toto je již svévole, a protože se tyto bytosti nepodřizují žádnému řádu (ani z říše temnot), musí nastat svatý boj. Proti těmto svévolníkům bojují společně andělé Světla i temna. To je otázka, kterou lidstvo pod vlivem působnosti náboženství stále nechápe správně. Příliš jste otázku dobra a zla zjednodušili a tak křivdíte temným andělům.
Buďte trpěliví a láskyplní, abyste náhodou nezavinili vznik nové, nešťastné bytosti svým negativním myšlením, nebo těmto bytostem nekřivdili a neubližovali jim.
Mír s vámi!
Ježíš -Aštar
Podmínky k vyprošení zrušení karmického záznamu
Už víte, že karma je vlastně dohodnutý scénář vašeho života před tváří Boží s vašimi rádci. Jsou stanoveny mezníky vašeho života, které vám přinášejí radost, ale také i bolest a očistu. Víte, že záleží na vás, kdy tímto mezníkem projdete se ctí, že zvládnete úkol, který vám byl uložen nebo jej nezvládnete a potom se musíte ještě jednou reinkarnovat.
Trpké karmické mezníky můžete zmírnit svou láskyplností a vytrvalostí. Selžete-li a jste zlobní, zhoršujete svou karmu. Scénář vašeho života je volen tak, abyste získali co nejvíce zkušeností a byl umožněn váš duchovní postup. Vedete-li dobrý a láskyplný život, plníte-li své úkoly svědomitě, může nastat situace, že Bůh vám promine zbytek karmy. To jen v tom případě, že jste pochopili a vzali si ponaučení, že váš duch pochopil a zvládl celou situaci. Pak už karmický trest pozbývá smyslu a Bůh vede vaše cesty tak, aby mohl být váš karmický záznam vymazán.
Víme, že vám bylo divné, proč některé velké a těžké karmy směly být vyprošeny a jiné ne. Je to závislé na zralosti ducha bytosti, které se karma týká. Neboť každý trest trvá jen tak dlouho, pokud má smysl. Někdy se karma vyrovná automaticky, někdy je třeba ji vyprosit.
Můžete mi shrnout podmínky?
Ano.
Podmínky k vymazání karmy: 1. skoro úplné vyrovnání karmy (touha být lepším)
2. duch pochopil v novém životě svou chybu a jedná tak, aby
ji neopakoval
3. duch bytosti je tak láskyplný, přes četná příkoří, že vše svou
láskou vyrovná
4. duch bytosti aktivně pomáhá ze všech sil svým bližním
naprosto nezištně
Když se nad těmito body zamyslíte, musí vám být jasné, že miminka většinou nemohou plnit tyto podmínky, kromě bodu prvního. Ale jsou případy daleko složitější, kdy si duchovní bytosti vzájemně mnoho dluží nebo se vzájemně trestají. Tam lze tento propletenec rozvázat jedině v tom případě, že si všichni vzájemně odpustí. Jinak se rodí v tomto seskupení, ale v jiných rolích, dokud všechny dluhy nevyrovnají. Pokud pochopí jen jeden z nich, může se částečně uvolnit. To znamená, že není trestán, žije dobře, ale musí přihlížet nešťastnému životu svých blízkých, kteří jsou nepoučitelní a nedbají dobře míněných rad. To jsou ty případy, kdy bytosti vědí, jak by měly jednat, kdy vědí, že jim ostatní lidé radí dobře, ale situaci nikdy nezvládnou. Je to proto, že jejich duch nebyl ještě schopen plně pochopit svou chybu a musí být dotčen utrpením, aby pochopil. Obyčejně zažívá ta příkoří, která sám způsobil.
Když po smrti znovu hodnotí svůj život, trpce lituje svých omylů, které může napravit jen dalším životem na některé z planet očisty. Pokud jsou jeho chyby již menší, může pobýt déle v astrálu při vědomí a připravovat se na vlastní další reinkarnaci. Je-li jeho touha upřímná a uvědomělá, dostane rádce a učitele, kteří ho na tuto zkoušku připravují. Je školen tak, aby získal určité dovednosti, buď v oboru technickém či uměleckém, aby mohl lépe vyrovnávat své chyby tím, že svými schopnostmi pomáhá nebo potěší ostatní bytosti. Tím se zmírňuje také jeho prožívání negativních karmických dopadů. Ale to jen v tom případě, zůstane-li skromný a dělá-li to s potěšení. Zmocní-li se ho pýcha, jsou mu tyto dary (jako je inteligence, dovednost, umělecké nadání) spíš na obtíž a ještě více ho pak zatěžují vinou, protože své příležitosti zmařil.
Nejhůře jsou na tom sebevrazi, jsou to většinou duchové, kteří v minulých životech vraždili z rozkoše, potom byl sami vražděni, potom byli zasaženi poznáním hrůznosti svého činu a neuměli si odpustit, zakázali si doufat v milost Boží a začali se trestat více, než bylo dovoleno dohodnutým scénářem. To je velký přestupek proti zákonu. Pokud toto nepochopí, nepřijme pokorně svůj úděl a nepřestane přehánět, bude stále stavěn do bezvýchodných situací, dokud se nenaučí je řešit. Jakmile se zhostí tohoto úkolu správně, zavládne velká radost ve Světlých sférách a Bůh mu poskytne veškerou pomoc, aby se tento duch zdárně rozvíjel.
Jakmile zvládne situaci v jedné reinkarnaci, v dalších to jde snadněji, jeho víra ve spravedlnost Boží sílí, i jeho láska k Bohu i bližnímu. Tím se duch očišťuje, stává se odolným, až dosáhne Světlých sfér. Tito polepšení sebevrahové se pak obyčejně specializují jako zachránci v Bratrstvu pomoci nebo jako posila rádců – sebevrahů.
Děkuji. Nevím proč, ale trochu mne to rozesmutnilo.
Nedivím se ti, ukázali jsme vám jednu z nejtěžších cest ke spáse, cestu největšího bloudění. Ale mělo by vás těšit, že žádná situace není tak beznadějná, aby se nedala s pomocí Boží řešit.
Mír s vámi!
Smysl lidského života
Mnozí vidí smysl lidského života v péči o své milé, o svou rodinu, jiní v práci ve prospěch ostatních i svůj. Každý má poněkud jiný žebříček hodnot. Ale pravý smysl života je v péči o duchovní život svůj a svých bližních, neboť vše na tomto světě se vyvíjí. Jaký ten vývoj bude, záleží jen na vás. Budete-li láskyplní, bude směřovat váš vývoj ke Světlu, budete-li vysílat negativní vibrace jako je zloba, závist a zášť, budete směřovat ke zmaru. Čtyřicet let hrubě materialistické výchovy vás tvrdě poznamenalo. Věci esoterických věd vám zůstaly utajeny, protože bylo zakázáno vše, co odporovalo materialistickému pojetí světa. Někteří z vás tušili, jiní poznali, že existují ještě jiné, skryté světy, jako je svět duchovní, svět utajených nauk, protože nebylo žádoucí o nich vědět nebo mluvit. Abychom poznali, kam směřuje váš vývoj, musíme si říci něco o vzniku života, reinkarnačním vývoji a o umírání. Tím se dostaneme k otázkám, proč jsou na světě utrpení, války a bída. Nebudu mluvit o žádném náboženství, neboť je jedno, jak pojmenujeme Nejvyšší princip lásky a stvoření. Někdo v něm vidí Otce, jiný láskyplnou světelnou bytost, někdo vnímá jen čirý extrakt láskyplného vyzařování. Na ničem jiném nezáleží, ale na čem záleží je to, jací vy sami v srdci jste. Jste-li prosti připoutanosti ke statkům hmotným či bytostem, neboť vše je pomíjivé a vaše připoutanost je brzdou vašeho duchovního rozvoje a přináší utrpení. Člověk nemá být lhostejný ke svému okolí, má pomáhat skutkem i slovem všude, kde je třeba, ale nesmí být připoutaný k žádné osobě, věci či místu, neboť připoutanost není ta pravá láska. Pravá láska poskytuje svobodu a svobodný vývoj milované osobě tak, jako Otec ponechává nám svobodnou vůli a pomoc nám poskytuje jen tehdy, žádáme-li ho o to. Připoutanost však svazuje, bere svobodu všem bytostem, protože připoutaný člověk si sice myslí, že miluje mnoho, ale ve skutečnosti miluje jen sebe. Mnohý z rodičů si myslí, že pociťuje ke svému dítěti pravou lásku, ale běda, jde jen o připoutanost. Proč? Protože nejraději by za své dítě vše dělal a rozhodoval. Chtěl by, aby bylo úspěšné tam, po čem on marně toužil a čeho se jemu nedostalo, ale už se neptá, touží-li po tom jeho dítě, nebude-li naopak nešťastné, bude-li se nutit do rolí, které mu jeho rodiče vnucují. To není pravá láska, to je sobectví a pýcha, ješitnost, protože při těchto projevech myslí rodiče převážně na sebe, na své pocity. Takový rodič zbavuje své dítě přirozeného vývoje, aktivity a samostatnosti. Tím bere na sebe zodpovědnost za jeho život a přebírá na sebe jeho karmu.
Vraťme se ke vzniku života. O tom se v současnosti mnoho diskutuje, zejména ve vztahu k zákonu o interupci. Mnozí tvrdí, že plod v lůně matky ožívá a získává vlastního ducha teprve okolo porodu, do té doby že se zdržuje pouze v okolí plodu. Jiné nauky tvrdí, že plod ožívá teprve v pátém měsíci, kdy matka prvně registruje pohyby. Z toho proto nezbytně vyplývá, že by přerušení těhotenství nebylo nevhodné. Vědci však dokázali, že tyto teorie jsou liché. Na svých filmech zachytili nejen oplodnění vajíčka spermií, ale mají záběry, kde je zachycena úzkost zárodku, který při přerušení těhotenství uhýbá před vražedným nástrojem. Je dokázáno, že plod je živý od okamžiku, kdy vajíčko bylo oplodněno a začalo se rýhovat. Nedivte se tedy, že mnozí poučení vystupují proti přerušení těhotenství, protože je to vražda. Někteří z vás namítnou, že při ohrožení matky má žena právo na tento zákrok. A já se vás ptám, může mít někdo právo na vraždu? Vždyť vůbec nic nevíte o tom, proč duch tohoto dítěte, které k vám přichází a kterého se chcete zbavit, si vybral právě vás. Je možné, že právě on měl být vaším sluníčkem či jedinou oporou ve stáří a nemoci. Také je možné, že jste se přerušením těhotenství zbavili starostí, bolestí a utrpení. Ano, ale tu starost a bolest jste potřebovali prožít proto, abyste něco pochopili, abyste duchovně pokročili, protože je pravda, že utrpením rosteme nejvíce. Štěstí je sice nádherný zážitek, ale současně je to nesmírně náročný karmický mezník, který málokdo zvládne se ctí tak, aby byl pro něho přínosem. Je to vaše odměna i zkouška. Většinou se v tomto stavu zabýváte jen sami sebou a na ostatní již nemyslíte. Je málo těch, co se dokážou o své štěstí rozdělit a snaží se, aby i ostatní byli šťastní. Tento karmický mezník je vaší zkouškou, kdy máte osvědčit, jak jste duchovně pokročili.
Opět se dostáváme ke slovu a pojmu karma. Souvisí úzce s pojmem reinkarnace. Hned vám vše vysvětlím. Souvisí to s vaším vývojem a koloběhem životů. Existují vývojové pásma, sféry a dimenze, kterými procházejí bytosti i jednotlivé planety, neboť vše se vyvíjí a mělo by spět k dokonalosti. Vaše planeta Země se nachází v nepříliš vysoké sféře a trojrozměrné dimenzi, kde občas něco zaslechnete o čtvrté dimenzi (záhadná zmizení). Donedávna na vaší planetě existovalo zlo a dobro přibližně v rovnováze. Je tedy jednou z planet, kde se může bytost očistit ze svých vin. Je tedy jakýmsi očistcem.
Procházíme-li historií vaší planety, zjistíme, že jste se příliš nepolepšili, ale naopak, opět přivádíte na pokraj zhouby další krásnou planetu. Proto mnoho lidí opět předpovídá konec světa. Pro záchranu vašeho světa by však stačilo tak málo a tak mnoho současně. Stačilo by ovládat své myšlení, své sobectví a chtivost, a být láskyplným, tolerantním a pozorným. Láskyplné vibrace eliminují automaticky veškeré zlo, jenže své myšlenky ovládá strašně málo lidí, protože si většinou myslí, že myšlení je anonymní. Kdybyste však mluvili s jasnovidcem, dověděli byste se, že on vidí myšlenky jako tmavé či světlé útvary, různě seskupené v místnosti i venku. Zbarvení mají dle své kvality. Tyto útvary prostupují i zdánlivě pevné zdi, jako jsou stěny domů. Myšlenky se sdružují na základě rovnosti. To znamená, že myslíme-li na někoho v dobrém, posíláme mu dar lásky, proto ho zasáhne seskupení dobrých myšlenek a jemu se vše daří, je šťastný.
Dle stejného principu funguje zloba. Ale vraťme se k těm nejznamenitějším a nejláskyplnějším myšlenkám. Ty stoupají a vrátí se posílené a znásobené zpět k těm, kterým byly určeny, ale i k těm, kteří je vysílají. Koho tyto paprsky lásky zasáhnou, pocítí nesmírné štěstí. Vše se mu daří, má dobrou náladu a sálá z něho štěstí. Takto se láska násobí. Říkali jsme si, že u zlobných vibrací je to stejné. Podléhají totiž stejným zákonům. Člověk, který se rozčílí, škodí nejen člověku na kterého se zlobí, ale současně ohrožuje sebe i všechny ve svém okolí, kteří nejsou odolní vůči negativitě. Co se děje, když se rozzlobíte? Vaše aura se špiní negativitou, hnědne a tmavne, bortí se pod tíhou špatných myšlenek. Trhají se z ní kusy, které vystřelují jako šípy a napadají auru toho, na kterého se zlobíte, kdyby byl tisíc kilometrů daleko. Infikujete ho svým hněvem, takže zasažený je popudlivý a agresivní, aniž by znal příčinu. Jsou-li rozhněvané bytosti v přímém kontaktu, nastává situace, kdy se jeden z nich rozzlobí, protože mu druhý ukřivdil. Řekne mu své mínění slušně, čeká omluvu, ale co se nestane, místo omluvy sklidí další slovní agresi. Proč? Zdá se to nepochopitelné. Je to proto, že ho prvý, kterému bylo ukřivděno, infikoval svým hněvem, i když svůj hněv neprojevil. Může se to stát i tehdy, kdy člověk, který ublížil, si své viny původně nebyl ani vědom. Pokud jeden z nich nepřijde k rozumu a jeho hněv nevyprchá, neztichnou negativní vibrace. Ty dle zákona rovnosti přitahují další negativitu a začarovaný kruh se uzavírá. Ošklivé myšlenky, jako pavučiny, se spojují se stejně negativními myšlenkami, a koho zasáhnou, ten je nešťastný, zlý a možná i nespravedlivý. Co vysíláte, to se vám dříve či později vrací. Jedině láska dokáže tuto zlobu a nenávist eliminovat. Proto lásky a jejich něžných vibrací není nikdy dost. Posiluje vás v dobrém a tiší zlobné vibrace. Každý z vás by si měl najít kratičký čas během dne v ústraní, kde by budil v sobě lásku a posílal ji všem bytostem na světě. To přání je tak prosté a účinné.
"Nechť jsou všechny bytosti šťastné!"
Ježíš - Aštar
O léčitelství, karmických chorobách, obsazení a exorcismu
Smím vědět, jak správně rozlišit, kdo je budoucí léčitel a jak mu pomoci, aby se brzy probudil pro svůj úkol?
Smíš. Poznáš to dle jejich silné citlivosti, schopnosti rozlišování pocitů, chápavosti a rychlosti úpravy zdravotního stavu.
Jejich prvním impulsem je to, že jsou přivedeni k tobě a rychle chápou duchovní nauku, kterou vykládáš. O další impulsy se již postaráme my. Jde o impuls, kdy začnou toužit pomáhat nemocným a trpícím nezištně, nejedná se jim o to, aby v sobě pěstovali mimořádné vlohy, ale o skutečnou pomoc bližnímu. Začínají zkoušet v praxi to, co vidí u tebe. Je to tak zvané ochranné období, kdy ochranu a očistu děláme za ně, aby získali jistotu o svém poslání. Dále je vedeme buď my sami, nebo je posíláme k učitelům. Většinou jim dodáváme potřebnou literaturu, aby měli představu, alespoň přibližnou, o co jde, potom se postaráme o učitele pro ně. Jen mimořádně pokročilé duchy vedeme přímo, bez učitelů pozemských.
Jakmile dosáhnou určitých vědomostí a dovedností, jsou napojeni na nás, ve Světlých sférách, a dle jejich citlivosti je vedeme dále. Buď jsou schopni snímat ze Světlých sfér, a pak je vedení jasné, nebo to neumějí, a pak je nutné, aby měli hmotného učitele, který je toho schopen.
Potom jim posíláme pacienty tak, aby získali postupně zkušenosti, aby se orientovali v diagnózách. Dostávají nejprve pacienty bez komplikací, to značí bez karmy a obsazení. Když toto zvládnou, přicházejí pacienti s karmou, aby zjistili, že vše léčit nelze. Nejprve mají na karmické choroby blok, nevnímají je, aby je nemohli na sebe vztáhnout. To je prvé stadium. Pak zjistí, že určité choroby odolávají jejich léčbě. Přemýšlejí o tom a získávají první teoretické poznatky o karmě, vědí, co smějí a co ne, aby karmu na sebe nevztáhli.
Ve třetím stadiu padá tato ochrana, protože vědomosti jsou dostatečné a určí se je využívat v praxi. To znamená, že připustíme, aby při neopatrnosti na sebe vztáhli malou karmu, a vedeme je k tomu, jak se takto získané karmy zbavit. Součastně rozvíjíme jejich citlivost, pocity, postřehy, schopnost vnímat naše vedení.
Pokud zůstanou i v tomto stadiu pokorní a nezpyšní, protože už se dostavují dílčí úspěchy, považované ostatními lidmi za zázraky, můžeme vést tyto léčitelé dále. V tomto stadiu docházejí k poznání, kdo skutečně léčí, mnozí nás už začínají vnímat či pociťovat naši přítomnost. Nastává stadium uvědomělosti, kdy již umí s námi navázat kontakt, ví jak vytvořit ochranné spojení pro sebe i pro nás, abychom mohli pracovat. Pozor, zde nejde o ochranu v pravém slova smyslu, ale o možnost působení. Bez vaší prosby a touhy, která vytváří mezi námi spojení, nemůžeme nikomu pomoci.
V tomto stadiu léčitel pečlivě snímá naše pokyny, nechá se vést tak, jak je to pro pacienta nejlepší, ví, jakých způsobů léčby má užívat. Po určité době dostává duchovní dary (dary Ducha svatého), aby měl větší jistotu. Tím se tříbí jeho citlivost, vědění a jasnovidnost a je možné mu povolit drobné samostatné zásahy.
Pokud i v tomto stadiu zůstane léčitel láskyplný a nezištný, nastupuje stadium zázračných uzdravení. Nyní dochází k situacím, kdy zjišťují, že mohou léčit myšlenkou i přikládáním rukou, duchovními aparáty a společně vedenou prosbou. Jeho prostředí je tak čisté, že můžeme pracovat na těžce postižených orgánech paralelně. To znamená, že můžeme zasahovat samostatně vedle léčitele i na osobě přítomné, která právě není léčena léčitelem, protože jeho láska je všeobjímající. Někdy provádíme náročné operace na několika orgánech součastně, zatímco léčitel pracuje na orgánu jiném. Toto je ideální souhra a její možnosti jsou nevyčerpatelné.
Stejně se postupuje při chorobách způsobených působením z astrálu, kdy jde o pomstu z duchovního světa nebo o obsazení. Rozlišujeme mstu jednoduchou, kdy nepoučený duch se mstí za křivdy skutečné, ale může se stát, že duch byl za svého života uveden v omyl, na kterém setrval i v astrálu a pak jde o mstu za křivdy domnělé. Také rozlišujeme mstu komplikovanou, která je vázaná karmicky. To znamená, že dvě či více osob, se svými křivdami či dluhy karmicky svázalo a mstí se ze záhrobí, nebo se společně reinkarnují, vyměňují si role a své křivdy si vzájemně oplácejí.
Někdy je touha po pomstě tak silná, že obsadí svým vlastním duchem tělo osoby, které se mstí. Podle síly tohoto ducha dochází většinou k postupnému a mnohočetnému onemocnění člověka, který je takto obsazen. Zde se nevytváří provazec mezi duchem mstitele a bytostí, která je postižena. Oba duchové žijí v těle hmotném společně, protože vlastní duch postiženého si je vědom viny a bere ochotně trest v podobě nemoci na sebe.
Trochu složitější je situace, kdy je člověk obsazen nepoučeným duchem, který touží po pocitech a požitcích, které měl za svého života. Tento duch si vybírá bytosti s podobnými sklony a vlastnostmi, které resonují s jeho povahou. Při tomto obsazení dochází k postupnému vytváření provazu mezi duchem nepoučeným a hmotným tělem obsazeného člověka. Resonují-li spolu oba duchové harmonicky, žijí oba v tomto těle po léta v symbióze, aniž by se to projevilo poškozením na těle hmotném. Projevuje se to jen v oblasti duševní - tento člověk má tak silné vedení, že pociťuje neodolatelné nutkání k určitým činnostem. To znamená, že se oddává svým vášním - např. kouření, pití alkoholu, drogám, dokonce i sportu, případně zaměstnání. Poznáte to dle toho, že člověk se svým náruživostem cele věnuje, nezná oddychu, je jimi " posedlý", aniž by to vyžadovaly objektivní okolnosti. Po určité době začne tímto přetížením chátrat i tělo hmotné.
Jiný je případ, kdy tento náruživý duch nenajde vhodnou bytost, která by s ním dokonale resonovala, ale má jen některé z vlastností, které mu vyhovují. V tomto případě musí vlastního ducha této bytosti vypudit z těla hmotného, aby mohl tohoto člověka plně ovládnout. To se neobejde bez souboje, který se projevuje různými obtížemi těla hmotného v oblasti duševní i tělesné. To jsou případy různých duševních chorob (schizofrenie) i nervových (epilepsie) a podobně. Jasnovidec v těchto případech vidí ducha člověka připoutaného šňůrou a schouleného u nohou jako koule. Trvá-li toto obsazení mnoho let a upadne-li vlastní duch do pasivity, může se stát, že se jeho provazec s tělem hmotným přetrhne a člověk umírá.
Léčíme-li tohoto pacienta a chceme-li osvobodit jeho ducha, bývá reakce na jeho osvobození většinou bouřlivá, dochází i ke ztrátě vědomí nebo silné nevolnosti, podobné mdlobám, protože se musí přetrhnout provazec, který se vytvořil mezi nepravým duchem a obsazeným tělem. Bývá to provázené velmi nepříjemnými pocity na obou stranách a chce to odvahu i sílu u ducha nepoučeného, který konečně pochopil, že chyboval. Proto k reakci nedochází ihned, ale až po určité době (duch má pocity jako by páchal sebevraždu).
Když není vytvořeno pouto mezi duchem nepovolaným a tělem hmotným, probíhá opuštění obsazeného těla hladce a bez potíží.
Je možné, aby došlo k výměně ducha vlastního za jiného?
Ne, to zákon nepřipouští a je to zbytečné, protože, je-li třeba u tohoto ducha, aby žil na Zemi, tak se reinkarnuje. Tato idea je bludná. Je to spíše toužebné přání temných sil a černých mágů.
Kdy dochází k obsazení Satanem a duchy temných sil?
Ve dvou případech. Za prvé, když jde o bytost duchovně pokročilou a silnou, kterou by chtěli získat pro inversní vývoj. Za druhé, když bytost dala sama svým chováním příčinu a začala toužit po síle a moci temných sil, někdy dokonce je vědomě přivolává, aby se mohla oddat svým náruživostem, své pomstě, nebo aby získala osobu či věc, hodnost, kterou by za normálních okolností nikdy nezískala.
V tomto případě žije opět vlastní duch se svým obsazením v symbióze, ale nevytváří se šňůra, protože je zbytečná. Zbavit se tohoto obsazení je takřka nemožné. Dochází k němu jen v těch případech, kdy vlastní duch začne toužit po lepším životě, po svobodné vůli a především po Bohu, anebo v tom případě, kdy šlo o nezbytnou zkoušku, důležitou pro vývoj tohoto ducha a tento zkušený duch již patří Světlým sférám.
Jak je možné, že tento duch dokáže vytvořit podmínky pro obsazení?
To je možné jen tehdy, kdy jde o dohodnutý karmický scénář, protože stále nechápal funkci a dopad zla. Buď zlo přeceňoval, či podceňoval. Tento duch je chráněn a obsazení je připouštěno jen na určitou dobu a pak je buď ztrácí automaticky, protože je napojen na Světlé sféry, nebo je přiveden k léčiteli, který ho tohoto obsazení zbaví.
To smí učinit jen velmi pokročilý léčitel, jen za naší pomoci (nikoli vlastní silou), který je námi maximálně chráněn. Jinak by získal toto obsazení sám, nebo by ničeho nedosáhl, nebo by byl Satanem zardoušen. To se většinou stává černým mágům, kteří zpyšní a vypoví poslušnost temným silám.
Léčitelé Světlých sfér, jsou námi vedeni, chránění a setkají se s tímto obsazením jen tehdy, kdy už jsou dostatečně silní a odolní vůči zlu. Pak je můžeme chránit a nechat léčit s naší pomocí tyto nešťastníky. Proto buďte klidní, nevyhledávejte tyto osoby sami. Budou k vám posílány dle vašich sil. Stejně tak pacienti budou přicházet sami, protože budou námi vedeni. Jen tak se vyvarujete chyb. Proto je nutné, abyste se vždy na pacienta připravili předem a především se s námi poradili, zda je smíte léčit.
Jen tak budete chránění. Bez porady s námi neslibujte léčení.
Mír s vámi!
Poznámka: Duch obsazující je jemněhmotná bytost z astrálu a vytlačovaný duch je duchovní tělo postiženého, obsahující duši a mysl.
O svobodné vůli a volbě mezi temnotou a Světlem
Svobodná vůle je nejcennější dar, který lidstvo od Otce dostalo. Má však svá úskalí. Tento dar lidstvo obdrželo do vínku, aby se volně a bez násilí rozvíjelo, pokud nespočine v náručí Otce a nesplyne s jeho láskou. Od okamžiku, kdy se vyzářila první dvojduše do hraničního pásma astrálu a oddělil se mužský princip od ženského, nastává putování lidských bytostí po cestě za dokonalostí. O složitosti jejich cesty jste byli poučeni, když jsme si vysvětlovali zákonitosti vývoje mužského a ženského principu. Mají-li se lidé na své cestě zdokonalit, musí se u nich uplatňovat v plné míře princip svobodné volby mezi dobrem a zlem. Když volí svou karmickou cestu, volí ji tak, aby jejich duch získal co nejvíce zkušeností a tím pokročil co nejdále. Jen duše málo rozvinuté hledají cestu nejsnazší a tedy nejzdlouhavější. Pro bytost v astrálu je někdy velmi obtížné stanovit míru štěstí a utrpení, kterou by se ctí unesla, proto má rádce, kteří jí pomáhají budovat ideální scénář budoucího života. Velmi často se účastní této porady nejpokročilejší duchovní bytosti, které zvažují, zda mezníky scénáře budoucího života jsou pro úroveň bytosti únosné.
To by ale znamenalo, že není naše vůle tak svobodná, jak si myslíme?
Správně, jakmile se reinkarnujete, nastupuje platnost zvoleného scénáře. Vaše volba je svobodná pouze v astrálu, v duchovním světě. Jakmile se reinkarnujete, platí zde určitá omezení, která jsou dána volenými mezníky vašeho života. Ty však můžete vedením svých myšlenek a činů buď zlepšit, nebo zhoršit.
Můžeš uvést nějaký příklad?
Ano. Vezměte si tento příměr. V minulém životě jste nechápali postavení nemocných nebo chudých lidí. Neměli jste s nimi soucit. V astrálu vám bylo doporučeno, abyste se reinkarnovali jako bytosti chudé a nemocné. Abyste neselhali v tomto náročném životě, je vám poskytnuta možnost se na tento život připravit. Máte možnost nahlédnout do karmických záznamů jednotlivých osobností, které dobře obstály a duchovně postoupily, stejně jako do záznamů těch, které selhaly. Pak je vám přidělen učitel, který vám vysvětluje vše potřebné o tom, která cesta je nejvýhodnější, která nejdelší a která nejkratší. Po skončení této přípravy se sejdete opět s tribunálem pokročilých duchů a ti zapíší vaše rozhodnutí do ákáši záznamu a předají pánu karmy. Při tomto zvažování jsou současně vybíráni i vhodní rodičové, kteří by zajistili váš další vývoj na světě, kam se máte reinkarnovat. Jakmile je záznam předán, je vám vymazána paměť a ihned se inkarnujete a oživíte plod v děloze zvolené matky. Zde je dosti dohadů okolo termínu inkarnace, zda nastává oživení plodu během těhotenství, či během porodu. Vpravdě pravím vám, že již během početí je zárodek oživen inkarnovaným duchem, proto je těžkým prohřeškem proti zákonu každé umělé přerušení těhotenství, protože je bráněno příslušné bytosti v duchovním postupu, a ta pak musí znovu hledat vhodné rodiče. Toto přerušení se rovná vraždě a je v karmických záznamech vedeno a musí být vyrovnáno. Obyčejně jsou tomu, kdo zavinil smrt plodu o své vůli, v dalším životě odepřeni potomci. Může to být i muž, který svou ženu k tomuto činu přinutil nebo zavinil svým jednáním potrat.
Mluvili jsme o tom, že paměť je vymazána, aby reinkarnovaná bytost zbytečně netrpěla pocitem viny a mohla začít nový život s čistým štítem. Je to také pojistka, aby někteří neselhali jen proto, že kalkulují s tím, že až si svůj trest odbudou, bude vše dobré. Tedy, v tomto případě by vše náležitě neprocítili, cítili by jen netrpělivost a ta duchovnímu postupu neprospívá. Jak vidíte, Otec je milosrdný a hledá pro vás tu nejvhodnější cestu. Bez jeho vůle se vám ani vlásek na hlavě nezkřiví. Proto buďte trpěliví a děkujte za zkoušky, které na vás jsou sesílány, neboť to jsou zkoušky, o které jste žádali a umožňují vám další vývoj a postup.
Řekli jsme, že vám byla paměť vymazána, ale nejste tak bezbranní jak si myslíte. Váš duch si pamatuje vše a vede vás ke správnému jednání, jen se nebraňte ho vyslechnout. Je to hlas vašeho svědomí. Abyste odolali svodům negativity, máte každý svého rádce a ochránce. Vidíte tedy, že je o vás dobře postaráno a máte všechny předpoklady pro to, abyste uspěli. Během života dochází ještě k různým zkouškám. Dochází k nim tehdy, když se zdá, že bytost svou chybu pochopila a už jí nebude opakovat. V tomto případě je znovu postavena do situace, ve které v minulém životě selhala a neřešila ji správně a nastává veliká radost v duchovním světě Světlých sfér, když tento člověk postupuje. Selže-li, vytvářejí se obdobné situace, dokud nepochopí. To se může opakovat i několik životů.
Některé pokročilé bytosti si však velmi brzy vzpomínají na své minulé životy a tím i na své chyby. K tomu dochází jen tehdy, je-li to pro tuto bytost výhodné a poučné. Většinu svých životů si pak pamatují zasvěcenci. To jsou bytosti velmi pokročilé, které se reinkarnovaly proto, aby vnášely Světlo a lásku do života lidí. Jsou to učitelé, kteří si vyprosili na Otci milost, aby mohli pomáhat nevědomým a bloudícím, které pak staví znovu na cestu zdárného vývoje. I toto Otec dovolil, aby nikdo zbytečně nebloudil. Vy pak máte svobodnou vůli tyto rádce odlišit od pokušitelů a svobodně volit dobro či zlo. Nikdy není těžké rozlišovat dobro a zlo, ale mnozí z vás jsou zaslepeni či líní, či vypočítaví, kalkulující s nekonečnou milostí Boží. Pak nastupujete těžkou a zdlouhavou cestu k pravdě a lásce, i když se vám původně zdála snazší. Dostanete-li se ve svém životě na rozcestí, kdy stanete před vašim karmických mezníkem, volíte vždy dle své pokročilosti. Při volbě mezi zlem a dobrem nedokážete lhát, volíte dle své pravé vůle a dle toho pak utváříte vaše další životy.
Někteří z vás, kteří jste v minulých životech příliš inklinovali ke zlu, a temné bytosti si začaly na vás činit nároky, vy máte poslední šanci - projdete životem, ve kterém budete obsazeni, ale musíte jednat tak, abyste volili vždy dobro. Pak se svého obsazení zbavíte automaticky a opět pokročíte. Ti z vás, kteří opět podlehli zlu při svém obsazení, ale měli jste touhu se polepšit, vy máte též svou příležitost, jak se zbavit temné bytosti, která vás ovládá. Je to prosba a modlitba, touha být lepším. Jakmile si uvědomíte své chyby a upřímně toužíte být lepším, Bůh vám vždy pošle pomocníky, kteří vás povedou a osvobodí ze zajetí temna.
Ti z vás, kteří však stále selháváte a nemáte ani touhu se zlepšit, naopak, libujete si v negativitě, vy pak propadáte temným sférám, kde se vám dostane tvrdého ponaučení, protože budete žít mezi sobě rovnými. V temných sférách se však nerovnáte temným andělům, jak si černí mágové myslí, protože ti jsou proti vám dobří a starají se o naplnění karmy. Vy musíte bojovat po určitém utrpení o inversní vývoj, abyste dosáhli hodnosti temných andělů a s nimi na základě evoluční osmičky se dostali do hraničního pásma a pak do Světlých sfér. Nebo máte možnost příjemnější a rychlejší - celou svou duší toužit po lásce Boží a ostatních bytostí a pak může zasáhnout Bratrstvo pomoci ze Světlých sfér a vysvobodit vás. Potom ovšem musíte do škol a znovu se reinkarnovat a pracovat na svém zdokonalení. Že je tato cesta nesmírně těžká a výjimečná, vám nemusíme říkat.
Proto nebuďte nikdy tvrdí ani v prosazování dobra. Bůh po vás chce jen lásku k bližnímu a soucit s ním, abyste se uměli vcítit do svého bližního a ostatních živých bytostí. Neboť Bůh je jen láska a tu po vás vyžaduje, touží po ní, jen tak s ním můžete splynout v dokonalosti.
Mír s vámi!
Ježíš - Aštar
Znaky duchovní úrovně v temnotách a ve Světle
Chceme-li bezpečně poznat s kým máte tu čest, musíme poprosit Otce o obraz duchovního těla. Obyčejně zjistíte, že je velmi pestré. Nejčastěji se setkáte s fádní šedí. Tato barva se vyskytuje u lidí, kteří nejsou ani dobří, ani zlí. Tito lidé se dají snadno svést na kteroukoliv stranu pólu mezi dobrem i zlem. Někteří mají tělo duchovní pestré jak papoušek, to se vyskytuje u lidí ješitných, egocentrických, náladových. Jsou to jedinci, kteří rádi upoutávají pozornost. Lidé vzteklí až zlobní mají špinavou červenou až hnědou auru. (Bývají často nemocní). Naopak, lidé čistí, láskyplní, mají duchovní tělo zářivě bílé. Ti jsou velmi vzácní.
Barva duchovního těla se též mění, je-li člověk obsazen. Jsou tři stupně obsazení a jim odpovídá přesné zabarvení duchovního těla i aury. Pokud jde o lehčí obsazení, získává duchovní tělo tmavošedý odstín. Trvá-li obsazení dlouho a povaha člověka se liší od povahy ducha, který ho obsadil, musí si ten duch, který obsadil, vytvořit provazec spojený s tělem hostitele, aby se v těle udržel. Nastává souboj o to, kdo z koho. Velmi často se stává, že vlastní duch je vypuzen ze svého těla a zůstává schoulen u jeho nohou, jeho místo pak plně zaujme parazitující duch. Podle toho, jak vlastní duch podléhá novému vlivu, mění se povaha hostitele a sílí sklon k neblahým činnostem, které parazitující duch nejvíce postrádal. Tyto činnosti se pak pro hostitele stávají vášněmi a náruživostmi.
Někdy je vlastní duch tak utiskován duchem, který ho obsadil, že je svinutý u nohou hmotného těla a mlčky trpí. Jindy je však duch člověka tak silný a láskyplný, že na něho obsazení nemá zásadní vliv. Svodům naslouchá jen výjimečně a poslechne též jen výjimečně. Tím mu prakticky nedává ani možnost, aby si vytvořil provazec. Takovou bytost tento pokušitel velmi brzy opustí. Děje se tak automaticky a obyčejně k tomu u těchto lidí dochází jen tehdy, mají-li prokázat sílu, vytrvalost a oddanost dobru. Jde v podstatě o zkoušku. Pokud v této zkoušce selhává, znamená to, že ještě nebyl zralý, potom dost dlouho trpí, než je tohoto obsazení zbaven.
Je-li člověk obsazen pokušitelem druhé třídy, platí stejné podmínky. Barva duchovního těla je poměrně tmavá, ale není černá. Boží jiskra v místě třetího oka ztrácí lesk. Zde se již nevytváří provazec, protože takto obsazen může být jen člověk, který inklinuje ke špatnosti a sám zavdal příčinu k obsazení. Jde o obsazení druhého stupně, a to je dostatečně silné a provazec nepotřebuje. Tady již málokdy pomůže domluva, většinou musí být použito exorcismu. (Vymítání.)
Nejtěžší je obsazení satanem. Barva duchovního těla je úplně černá, překrývá ji žlutavě špinavý lem (tělo vyčnívajícího satana) a uprostřed čela doutná uhlík místo Božské jiskry. Tato nešťastná bytost je plně ovládána a dle svých provinění různě týrána - šílenstvím, záchvaty bezvědomí, megalomanií. Aura těchto lidí je špinavě žlutá až hnědá, obyčejně jsou psychicky nemocní, ale nemusí tomu tak být vždy. Na čele nesou znaky svých provinění (např. vraždy, sebevraždy). Na těle nesou znaky smrtí svých minulých životů. Duchovní hodnosti temných sfér nesou na hlavě teprve tehdy, když se stanou anděly temnot. K tomu však dochází velmi zřídka. Museli by přijmout řád a kázat i konat dobro ve prospěch ostatních bytostí, které se potřebují očistit a toho obyčejně nejsou tito nešťastníci schopni. Nešťastníky je nazýváme proto, že nejsou vlastně nikomu užiteční. Aura lidí s lehčím obsazením je světlejší, různě deformovaná, znaky obdobné.
Aura lidí, kteří mají duchovní tělo světle šedé nebo strakaté, má podobnou auru jako duchovní tělo. Mohou zde být různé deformace, ale většinou mají tito lidé barvu aury světle modrou a žlutou, poměrně jasnou. Deformace aury odpovídá příslušným chorobám. Začne-li tento člověk čistě myslet a snažit se jednat láskyplně, začíná se jeho aura prosvětlovat, jeho duchovní tělo začne bělat od hlavy směrem dolů. Duchovní tělo nemůže lhát a jeho vyzařování odráží přesný stav ducha a jeho těl.
V temných sférách jsou hodnosti i barvy obdobné, jen bez té průzračnosti. Takže, žluté barvě odpovídá špinavá žluť, fialové a zelené příslušné barvy špinavých odstínů. Chybí láskyplné vyzařování bílé, stříbrné a zlaté, ale nahrazuje je záření špinavé žluté, růžové a červené.Znamení křížů a hvězd jsou černá, slunce jim nenáleží. Místo něho mají trojzubec. Nemá smysl se o tomto rozepisovat dále, protože jiná znamení zde na tomto světě neuvidíte. Že existují znaky latentních vrahů, před činem a po činu, už víte.
Věřte, že každý váš čin, ať dobrý či špatný, je evidován a bude zvážen, až nastane čas účtování. Dbejte na to, aby miska vah se skutky dobrými byla vždy těžší. Opatrujete svou Boží jiskru a chraňte ji. Udržujte svého ducha v čistotě, buďte láskyplní. Milujte své bližní jako sebe samé, i to je třeba. Mnozí z vás zatrpkli a neumí milovat. Člověk, který nemá rád sebe a neumí se těšit z darů Božích, neumí mít rád ani své bližní. Věřte, že lásky není nikdy dost, nebuďte skoupí a rozdávejte svou lásku všem, neboť každý ji potřebuje, každého u srdce zahřeje úsměv a pohladí láska.
Mír a láska s vámi!
Ježíš - Aštar
O souboji dobra se zlem
Jak vzniklo zlo a proč musíme s ním neustále zápasit?
Všechno zlo vzniklo z pýchy. Vzpomeňte, jak jsme si vyprávěli o minulosti, kdy na Zemi žili vaši lidé v láskyplné symbióze s původními obyvateli, jak začalo být zle v okamžiku, kdy si lidé začali myslet, že jsou pány tvorstva a přírody. Vzpomeňte si na pověst o vzpouře andělů a Titánů. To vše má jedno společného jmenovatele – pýchu. Jak mohla vzniknout? Z přílišné ctižádosti být nejlepším, být prvním. Tato snaha je dobrá, pokud nedosáhne určitého vrcholu a kvality, pak se začne lámat, měnit, obracet z původního kladu do absolutní negativity.
Na počátku byl Bůh, Bůh byl láska a moudrost. Nejprve panoval všude chaos, ale Bůh mu vtiskl svůj tvůrčí řád. Nebylo žádné negativity, vše do sebe krásně zapadalo, navazovalo na sebe. Láska opanovala vše. A kde je láska, tam je i tvůrčí myšlenka. Vznikaly vesmíry, v nich světy a na planetách život.
Bůh se dělil na mnoho duchovních principů a bytostí, které byly stejně láskyplné a pomáhaly mu v tvoření. Ale po určitém čase některé z dokonalých bytostí božských se domnívaly, že konají-li totéž co Otec, mohou se mu rovnat. A protože dovolil ve své lásce k nim, aby mohly pracovat na opravdu nádherných úkolech, začaly se některé bytosti domnívat, že jsou dokonalejší a bouřily se proti některým úkolům, které ve své nedokonalosti nechápaly. S bolestí v srdci musel Otec tyto děti soudit a oddělit od ostatních dobrých, aby znovu nevznikl chaos.
I stanovil takto: „Vy, které přepadla pýcha, můžete své viny napravit tím, že odejdete a budete bdít nad spravedlností. Budete bdít nad tím, aby si byly rovny viny a odplaty. Váš vůdce Lucifer (Světlonoš) bude osvětlovat špatné skutky zbloudilých bytostí a bude jim určovat míru utrpení, aby své špatné činy vyrovnaly. Pán karmy bude zapisovat všechny skutky zlé a všechny dobré. Bude škrtat vše, co bylo vyrovnáno, aby se každému dostalo nejvyšší spravedlnosti. Ti z vás, kteří jsou nejpyšnější, budou tak zvanými anděly temna – pokušiteli. Vy budete svádět pyšné a nedobré bytosti k nepravostem, ale současně budete jejich prubířskými kameny. Neboť ten, kdo odolá vašemu svodu, bude dokonale čistý, a proto bude odměněn duchovním postupem. Budete mít tedy i výchovnou funkci. Budete udržovat řád spravedlivé odplaty, ale lidské bytosti vás nebudou milovat, protože se vás budou obávat. Tím budete nesmírně trpět. Dejte pozor, ať zlo nezapustí kořeny ve vašich duších a neuhasíte Božskou jiskru ve vás, neboť i pro vás existuje spasení. Neb zatouží-li kdokoliv z vás padlých po mně a roznítí-li jiskru lásky v sobě, má možnost návratu ke mně a já vás očistím a přivinu na své srdce. Nyní odejděte a konejte své nové povinnosti spravedlivě ke slávě mé!“
I pocítili hrůzu odloučení od Světelné bytosti a hlavně cítili smutek v srdcích svých nad odloučení od její lásky. V tom okamžiku se vytvořily dvě říše. Říše Světla a říše temna. Lidé je později začali nazývat nebem a peklem, dobrem a zlem, ale lidská pojmenování jsou velmi nepřesná, protože to, co nazývají zlem, je pro ně velmi často dobrodiním a to, co pokládají za dobro a štěstí, je pro ně velmi často šalebnou a těžkou zkouškou, ve které mnohdy selžou.
Měli byste děkovat za zkoušky, které jsou na vás seslány, neb obstojíte-li v nich, vítězíte a duchovně postupujete. Zrajete pro Světlé sféry. Jste-li zahrnuti přílišným štěstím, nemusí to být vždy odměna za skutky dobré, ale naopak, velmi těžká zkouška. Když obstojíte i v této zkoušce a vaše srdce se nezatvrdí a zůstává láskyplné a soucitné, též postupujete.
Vidíte tedy, že dobro i zlo jsou dva póly jediné a téže věci – mají funkci výchovnou. Každému se dostává po zásluze, neexistují situace bezvýchodné. Mnohé bytosti, které neznají tyto zákonitosti, zanevřou na Otce, ztratí svou víru a zoufají si. Často si sáhnou na život. Tyto bytosti pak toho vždy velmi litují, protože vidí, že své problémy vůbec neřešily, ale naopak oddálily. Navíc se zdržely v celkovém duchovním vývoji.
A nyní k souboji dobra se zlem. Zdá se, že pokračuje stále, ale je to nezbytné k uskutečnění vývoje, který se děje na základě protikladů. Nyní žijete ve století, kterému vládne zlo, je to karma této planety, kterou způsobily negativní myšlenky a činy lidstva. Tato karma se musí vybít, proto dochází k přírodním katastrofám a válkám. To jste rozpoutali vy, lidé, svým myšlením. Neviňte z toho Otce, který je trpělivý a láskyplný. Ani Lucifera z toho neviňte, protože ten jen dohlíží, aby karma byla naplněna a spravedlnosti bylo učiněno zadostiučinění. Neboť, jak byste se očistili? Vždyť uskutečňují váš karmický scénář, který jste volili dobrovolně po poradě s našimi nejvyššími, abyste postoupili a dostali se k Otci blíže. Otec vám to nedělá úmyslně těžké, to vy se vzdalujete vedením svých myšlenek a svými činy od něho.
Ale protože jsou všude horlivci, kteří neznají míru, jsou i mezi bytostmi temnot, zejména mezi pokušiteli a soudci temných sfér. Ti, když přeženou svou snahu a plní své úkoly nepřiměřeně, musí být vrácení do svých mezí. Bytosti Světla se proti nim postaví. Otec vyšle nejprve varování, když nedojde k nápravě, dochází k souboji dobra se zlem. Nejprve je uplatňována stupnice různých napomenutí, potom nastupuje maření nepřiměřených akcí temných sil a potom svatý boj. K svatému boji nedochází tak často, jak si lidé myslí, protože většinou stačí napomenutí a prvý stupeň sankcí (maření akce). Ale říkali jsme, že toto století je výjimečné a tak dochází k častým soubojům. Bytostí temna se opět zmocnila pýcha ze zdánlivých úspěchů. Především se jich zmocnila závist, protože znají, kolik bytostí postupuje do vyšší sféry a dimenze dříve, než jim původně náleželo.
Ty z bytostí temna, které plní své úkoly svědomitě a přiměřeně, mají možnost po určitém čase postoupit do Světlých sfér, ale jen málo z nich má odvahu vstoupit znovu do Světla samostatně a pokorně se očistit ve vývojovém řetězci postupných inkarnací. Většina z nich čeká, až je očistí cesta po vývojové osmičce společně s ostatními bratry a sestrami. To je však velmi zdlouhavá evoluční cesta, z které mohou kdykoliv odpadnout nepřiměřenými činy a znovu se propadnout do hlubin temných sfér.
Nyní jste nahlédli do tajemství dobra a zla a poznali, že dobro může být za určité situace zlem a zlo dobrem. Že vesmíru vládne jednota lásky a že některé utrpení pramení pouze ze zlobných, temných myšlenek. Tyto temnoty však mohou zaplašit a eliminovat jediné dobré myšlenky, které jsou láskyplné. Láska vše očisťuje. Láska je naše vesmírná jednota. Je to náš Božský princip, ke kterému všichni směřujeme. Proto buďte láskyplní, milujte vše živé i zdánlivě neživé, milujte své bratry a sestry v utrpení a mějte soucit s těmi, kteří bloudí a proste za ně. Náš Otec vás všechny miluje a touží po tom, abyste všichni spočinuli v jeho náruči.
Mír a láska s vámi.
O exorcismu a mstě z duchovního světa
Nejprve si shrneme různé druhy obsazení: člověk může být obsazen neškodným či nepoučeným duchem, kterému se stýská po požitcích tohoto světa. Říkám sice neškodným, ale neprospívá nám. To je nejlehčí případ. Tohoto ducha obyčejně snadno poučíte a přemluvíte, protože velmi brzy pochopí svou chybu. Dokonce mu prokazujete službu lásky, když ho poučíte a vyprosíte mu na Otci rádce a učitele. Potom může být člověk obsazen duchem, který postrádá určité náruživosti, kterými byl za svého života posedlý a které postrádá v duchovním světě. Tyto duchy je již těžší přemluvit. Obyčejně pochopí svou chybu, ale mají problémy, když se chtějí odpoutat od bytosti, kterou obsadili. Je to proto, že se připoutají šňůrou k bytosti a nutili ji do činností, které ji byly celkem cizí. (např. kouření, pletení, čtení, hromadění peněz, posedlost prací a podobně). Výraz posedlosti je přesný, protože tito nešťastníci jsou skutečně posedlí a nemohou uplatnit vlastní vůli. Odpoutání ducha od této bytosti je pro oba velmi nepříjemné, podobá se procesu umírání. Posedlý člověk ztratí vědomí, má křeče, protože duch se snaží odpoutat a nedaří se mu to, obyčejně se zalekne nevolnosti, kterou pociťuje, má pocit, že znovu umírá. Je to trest za to, že se připoutal stříbrnou životní šňůrou. Proto je nutné, aby obě bytosti měli své rádce a pomocníky, kteří by proces odpoutávání řídili. Za bytost posedlou je nutné prosit, aby výměna duchů byla provedena rychle, bez ztráty vědomí a byla mu vrácena svoboda rozhodování a volby. Za ducha, který se odpoutává, prosíme, aby dostal rádce a pomocníky, aby se nebál odtrhnout od těla obsazené bytosti a přetrhnout šňůru. Obě bytosti musí být poučeny, aby se této chyby již nedopustily.
Nejtěžší případy jsou případy, kdy jde o obsazení negativními duchy a satanem. Zde neplatí žádné přemlouvání, ale musíme užít formule: In nomine Patris et Filius et Spiritus sancti, apage satanas! Tuto formuli opakujeme tak dlouho, dokud se satan nevzdá své vlády nad obsazenou bytostí. Situace se velmi komplikuje, je-li negativních bytostí více. Pak musíme čekat, až všechny negativní bytosti opustí obsazeného. Potom postupujeme obvyklým způsobem, prosíme o svobodu ducha a provedeme očistu obsazeného. Po skončení léčby je nezbytně nutné, aby exorcista očistil především sám sebe, jinak by hrozilo nebezpečí, že bude obsazen. Obsazení šesti až dvaceti duchy není nic neobvyklého (často je to pěkná tlačenice a strkání). Takový člověk může i koktat, protože se mu srážejí impulsy jednotlivých duchů, kteří se nemusí vždy shodovat ve svých příkazech a přáních. Obsazený se vždy cítí divně, může být v depresi, má těžké sny a vidiny a může i blouznit. Vidiny jsou většinou děsivé, jindy trpí postižený obscesemi nebo mluví "s cesty". Lékař obyčejně na takovém pacientovi nezjistí žádnou organickou poruchu. U pokročilých případů ho odevzdává do péče psychiatrického oddělení, kde bývá podroben nepříjemné šokové terapii. Pocity obsazených jsou nesmírně pestré. U někoho se zhorší celkový zdravotní stav, u jiného, který inklinuje k negaci, se dokonce dostaví určitá euforie a pocit síly, ale pacient je těkavý, většinou mluví zmateně, zkrátka je vždy jiný. Po vymícení pocítí každý určité ulehčení, jen ti, co inklinují ke zlu, se cítí slabí.
Vždy, když přistupujete k pacientovi, si zjistěte, zda nejde o obsazení, je-li odpověď kladná, musíte začít exorcismem. Ani karmu nemůžete vyprošovat dříve. Dále si zjistěte, zda pacient není pronásledován mstou z duchovního světa, protože nejprve musíte poučit a usmířit mstitele a pak teprve vyprošovat karmu, která obyčejně se mstou úzce souvisí. Výjimečně je stav obsazení současně karmou. Někdy se stává, že mstitel obsadí sám svého nepřítele, aby mohl pomstu lépe vychutnat. To dělají ti duchové, kteří již za svého hmotného života rádi brali spravedlnost do svých rukou. Někdy je mstitel tak zaslepen svým hněvem, že se mstí nesprávné bytosti, proti které pojal podezření. To jsou ty případy, kdy postižený nemá karmu. Tady je vždy nutné upozornit duchovní bytost na omyl a poučit ho o tom, že mu msta nenáleží, aby mohl svou chybu co nejrychleji napravit. Na tyto zbloudilé bytosti bychom se neměli nikdy zlobit, ale spíše je politovat, protože nemůže být nic horšího než nespravedlivá msta. Duch, který prohlédl, je obyčejně velmi nešťastný svou vinou a neví jak svou chybu napravit. Obyčejně jde do škol, a jakmile dosáhne určité duchovní úrovně, prosí Otce o to, aby mohl bytosti, které ublížil, pomáhat a chránit ji, aby tak odčinil své viny. Někdo si dokonce svého svěřence tak oblíbí, že si vyžádá právo pečovat o svého svěřence stále. Tak začínají andělé strážní. (Samozřejmě, že ne vždy takto, ale o tom jsme již mluvili.) Myslím, že nyní chápete, proč vždy znovu a znovu musíme zjišťovat při léčení tyto údaje. Nikdy nevíte, kdy nastoupí nová karma a msta. Nabádáme vás k opatrnosti proto, že některé chyby jsou velmi nebezpečné a v určitém okamžiku již nejdou napravit. Příkladem takové chyby je, když na sebe při léčení vztáhnete mladou karmu nebo vymítáte ducha, na kterého nestačíte, též můžete na sebe vztáhnout mstu silně negativního ducha, který nechce o odpuštění ani slyšet a raději zůstane v negaci. To je asi vše, co máte znát o nebezpečí, které číhá na všechny léčitelé.
Mír s vámi, moji milí, buďte odvážní, ale neriskujte, buďte stateční, ale opatrní, hlavně buďte láskyplní, protože láska hory přenáší, vaše láska bude konat ty největší zázraky. Mír s vámi!
Rozdíl mezi negativními bytostmi, které vyvolávají mágové a temnými anděly
Temní andělé jsou andělé Boží, kteří konají těžkou a náročnou práci v těch nejnižších sférách. Pomáhají lidem se očistit ze svých vin. Kladou jim do cesty různé zkušební mezníky, kdy mají prokázat svůj duchovní stav a postup. Starají se o to, aby karmické mezníky (dobré i zlé) nastoupily ve stanovený čas. Hlídají, aby karmická choroba postihla stanovený orgán, a určují míru a intenzitu postižení. To vše je nutné, aby se uskutečnil plán vašeho duchovního vývoje. Konají tedy činnost spravedlivou. Název "temní" neznamená v tomto případě negaci, ale to, že pracují ve sférách, kde vládne temnota.
Protože jde o službu nesmírně náročnou, střídají se andělé temna a Světla ve svém poslání v jednotlivých sférách.
To znamená, že andělé Světla pracují po určité době v temnu a obráceně?
Ano, ale po práci v temnotách mají nárok na zotavení. Vy byste to nazvali rehabilitací, my tomu říkáme regenerace. Po návratu z temných sfér je každý anděl přijat našimi nejvyššími, především Otcem, který jim vysloví poděkování a odmění je dle zásluh. Pořádá se na jejich počest skvělá slavnost a potom mají nárok na léčebný odpočinek, během kterého se očišťují od následků pobytu v temných sférách a nabývají nových sil a potřebných schopností. Po určitém čase se připravují na úkoly andělů Světla. Jakmile se cítí svěží a touží po práci, nastupují nový úřad. Někteří vyučují nové adepty na jejich školách a připravují je na jejich úkoly v temných sférách. Jiní pracují jako lékaři, někteří se věnují umění či jiným činnostem dle vlastních zájmů, či zájmů všeobecného blaha. Shrneme-li tyto poznatky, musí vám být jasné, že jde o dobré bytosti duchovní, které Otec miluje.
Ano, ale proč splynuly lidem pod pojmy zla, jako je ďábel, satan, bazilišek?
Lidé si to zjednodušili, protože nevěděli nic o vývojové osmičce a duchovním postupu jednotlivých bytostí. Pletou si je s bytostmi, které vyvolávají mágové, aby měli mocné pomocníky, protože jejich vlastní síly nestačí na cíle, které si kladnou. A tak se spojují v duchovní bratrstva na základě rovnosti, vědomi si moci koncentrované myšlenky vyvolávají, tedy vytvářejí, umělé bytosti jako je ďábel, satan, bazilišek. Protože nejde o tvorbu Boží, jsou tyto bytosti různě deformovány, nedokonalé a hlavně plné negativity těch, kteří je vytvořili. Většinou jsou to negativní vlastnosti, protože je vyvolala touha po pomstě, bohatství, moci a podobně. Tyto bytosti zpočátku oddaně slouží. Mág, který je s nimi vázán smlouvou, velmi snadno získává s jejich pomocí to, po čem touží. Tím se posiluje jeho sebevědomí a roste jeho pýcha, tuto negativitu očkuje svým pomocníkům. Ti se stávají stále panovačnějšími a horšími. Až jednoho dne předloží svému pánovi účet. Ten se cítí zaskočen a obyčejně odmítá splácet své dluhy. Uvědomí si svůj omyl, ale už je pozdě. Zaplatit musí. Smlouvy znějí různě. Buď zaplatí svou krví, duší, nebo se stává otrokem. Pokud nebylo nic dohodnuto předem, nastává po určité době, kdy bylo splněno poslední přání, čas, kdy pán musí sloužit sám. Nejprve jsou po něm žádány drobné úsluhy nečestného charakteru, později se požadavky stupňují, někdy je nucen takto postižený člověk vraždit tak dlouho, pokud nespáchá sebevraždu. Odmítá-li poslechnout, je strašlivě týrán. Většinou vše končí šílenstvím.
Tyto vyvolané bytosti jsou vlastně personifikací zla a nemají nic společného s temnými anděly. Naopak, stane-li se, že hrozí na některé z planet porušení rovnováhy a zlo nabývá velké moci, vzplane boj, mezi těmito zrůdnými bytostmi a anděly temnými po boku s anděly Světla. Mluvíme o svatém boji dobra se zlem.
Pokud nejsou tyto negativní bytosti živeny lidskou zlobou, slábnou, až postupně zmizí. Jeden z důvodů, proč dochází k obsazení člověka satanem je to, že se satan snaží udržet při životě. Jeden ze způsobů je ten, že obsadí člověka a navádí ho ke špatnostem, potom se živí jeho negativitou, roste, až mu nakonec dodává sílu k hmotnému úspěchu (bohatství, moc, sláva). Za tyto služby je hostitel odměněn ztrátou svobody vlastního ducha, destrukcí všech jeho těl, duchovních i hmotného, což vede k postupné ztrátě pečetí, až jsou oba eliminováni ohněm Eliášovým. Tak daleko to dojde u bytostí pohodlných, pasivních a sobeckých. Ostatní většinou umějí využít šancí, kterých se všem dostává, aby se zachránili.
Chápu-li to dobře, zlo by vůbec na tomto světě nemuselo existovat?
Pozor na to, čemu vy říkáte zlo! Tyto bytosti, kdyby nebyly živeny negací, by se samy rozplynuly. Ostatní zlo může mít výchovnou funkci, ale to už mluvíme o karmě, karmických meznících, zkouškách a životních rozcestích. Je ti to jasné?
Ano, děkuji.
Mír s vámi!
Ježíš – Aštar
Vliv emocí na lidské jednání je snad nejlépe popsán v knize „Hovory s Bohem 3“ od N. D. Walsche. V tomto výňatku se jedná o část dialogu autora s Bohem na téma emocí. Otázky autora jsou psány kurzívou.
Prosím tě, řekni mi všechno o těchto pěti základních emocích.
„Zármutek je přirozená emoce. Je to ona část tvého já, která ti dovoluje s někým se rozloučit, když se loučit nechceš. Tato emoce ti dovoluje vyjádřit zármutek nad nějakou ztrátou. Může to být ztráta milovaného člověka nebo ztráta kontaktní čočky.
Zármutku se zbavíš tím, že jej vyjádříš. Lidé, jimž v dětství nikdo nebránil projevit zármutek, když je něco trápilo, mají k této emoci zdravý vztah, a proto obvykle zármutek rychle překonají. Naopak lidé, kterým v dětství zakazovali plakat, dělá pláč potíže. Koneckonců jim to bylo celý život zakazováno. Proto svůj zármutek potlačují.
Trvale potlačovaný zármutek se časem stane chronickou depresí, což je velmi nepřirozená emoce. Z deprese lidé zabíjejí. V důsledku deprese začínají války, hroutí se národy.
Hněv je přirozená emoce. Je to nástroj, který vám umožňuje něco odmítnout. Tato emoce však nemusí být škodlivá druhým. Lidé, kterým v dětství nikdo nebránil vyjádřit hněv, mají k této emoci velmi zdravý postoj a velmi rychle ji překonají. Lidé, kterým v dětství říkali, že není správné hněv projevovat, mají potíže se s touto emocí vyrovnat.
Trvale potlačovaný hněv se časem stane zuřivostí, což je velmi nepřirozená emoce. Ze zuřivosti lidé zabíjejí. V důsledku zuřivosti začínají války, hroutí se národy.
Závist je přirozená emoce. Je to emoce, díky které se pětileté dítě snaží dosáhnout na kliku, na kterou jeho starší sourozenec hravě dosáhne. Závist je přirozená emoce, díky které se snažíte, dokud něčeho nedosáhnete. Závist je velmi zdravá, velmi přirozená emoce. Lidé, kterým v dětství nikdo nebránil vyjádřit závist, nedělá potíže se s touto emocí vyrovnat.
Trvale potlačovaná závist se časem stane žárlivostí, což je velmi nepřirozená emoce. Ze žárlivosti lidé zabíjejí. V důsledku žárlivosti začínají války, hroutí se národy.
Strach je přirozená emoce. Každé dítě má od narození strach z dvou věcí: z pádu a z hlasitého zvuku. Strach ze všeho ostatního je jen reakce, kterou se děti naučí od svých rodičů. Funkcí strachu je vypěstovat v dítěti opatrnost. Opatrnost je nástroj, který nás udržuje na živu. Opatrnost je důsledkem lásky. Láska je Já. Lidé, kterým v dětství říkali, že není správné projevovat strach, mají potíže se s touto emocí vyrovnat.
Trvale potlačovaný strach se časem stane panickým strachem, což je velmi nepřirozená emoce.
Z panického strachu lidé zabíjejí. V důsledku panického strachu začínají války, hroutí se národy.
Láska je přirozená emoce. Je-li dítěti dovoleno vyjadřovat a přijímat bezpodmínečnou lásku, dítě nic jiného nevyžaduje. Neboť radost z lásky je svou vlastni odměnou. Naopak podmínečná a pravidly omezená láska se stane velmi nepřirozenou emocí. Lidé, kterým nebylo v dětství dovoleno vyjadřovat lásku, mají potíže se s touto emocí vyrovnat.
Trvale potlačovaná láska se časem stane chamtivostí, což je velmi nepřirozená emoce. Z chamtivosti lidé zabíjejí. V důsledku chamtivosti vznikají války, hroutí se národy.
Takže jsou-li přirozené emoce potlačovány, produkují nepřirozené reakce. A většina lidí své přirozené emoce potlačuje. Nicméně tyto emoce jsou vaši přátelé. Jsou to vaše dary. Jsou to boží nástroje, které vám umožňují žít bohatým životem. Tyto nástroje dostane každý při narození. Mají vám pomoci zvládnout život.“
Proč tedy většina lidí své emoce potlačuje?
„Protože jim to bylo v dětství vštěpováno. Protože se to naučili.“
Kdo je to učil?
„Rodiče. Jejich vychovatelé.“
A proč? Proč to dělali?
„Protože se to naučili od svých rodičů, kteří se to naučili zase od svých rodičů.“
Rozumím, ale proč? Co se to děje?
„Děje se jen to, že vás vychovávají lidé, kteří k tomu nejsou způsobilí.“
Co tím myslíš? Kdo jsou ti „nezpůsobilí lidé“?
„Otec a matka.“
Otcové a matky nejsou způsobilí vychovávat své děti?
„Ano, dokud jsou mladí. Je vlastně zázrak, že to mnoho z nich dělá tak dobře.
Nikdo není méně způsobilý vychovávat děti než mladí rodiče. A nikdo si to také neuvědomuje lépe než mladí rodiče. Většina mladých rodičů má velmi málo zkušenosti. Sami teprve nedávno přestali být dětmi. Ještě nenašli sami sebe a už se snaží vychovávat druhé, kteří jsou ještě zranitelnější než oni sami. Rodiče se stále ještě snaží překonat důsledky svého vlastního vychováni.
Ještě sami nezjistili, kdo jsou, a už se snaží říci svým dětem, kdo jsou ony. Žijí pod tlakem vychovávat své děti správně - zatímco sami nevědí, jak správně žít. Takže nakonec dělají všechno špatně.“
Shrnutí poučení o léčbě duševních nemocí
Snad u žádné jiné skupiny nemocí není tak zjevné, že pomoc nemocným s duševními chorobami se soustřeďuje především na léčení nebo zmírnění příznaků, spojených s tou kterou duševní nemocí.
Je tomu především proto, že tyto nemoci mají takový karmický původ, že jejich skutečné vyléčení je alopatickou medicínou nemožné.
Připomeňme si ještě znovu to podstatné:
- Jsme trojjedinné bytosti, jsme duše, mysl a tělo. Tělo je pouze nástrojem duše a mysli. Duše nepůsobí na tělo negativně. Naše tělo je směrem k nemoci ovlivňováno především naši mysli. Naše mysl na tělo působí skrze myšlenky, vzniku emocí a stresu. Stres je základem všech nemocí.
- Myšlenky, emoce a stres vznikají na základě situací, které vnímáme skrze naše smysly a reakcí těla na ně. Zde působí také naše podvědomí, kdy automaticky reagujeme na některé situace.
- Myšlenky, následně emoce a stres vznikají také na základě vzpomínek, které máme z tohoto života uložené ve svém vědomí. Na základě těchto vzpomínek prožíváme znovu a znovu reakce mysli a těla na ně.
- Vzpomínky na minulé životy máme uložené v našem nadvědomí. Nadvědomí je pro většinu lidí nepřístupné. Ale karmické následky z minulého života nebo minulých životů jsou obsaženy v karmickém scénáři, a včetně karmických mezníků jsou součástí naší DNA. Aby se naplnil tento karmický scénář i s karmickými mezníky, o to se starají temní andělé. Protože je naše tělo především energie a její vibrace, působí temní andělé skrze energii na ten orgán, který má být zdravotně postižen. To rovněž vyvolává emoce a stres se všemi důsledky. Opačně, kdy může dojít k léčení a vyléčení, působí temní andělé na postižený orgán energií, která vede k uzdravení a příslušná karma je správcem karmy vyškrtnuta z ákášického záznamu.
Možnosti léčení alopatickou medicínou se mění spíše na tišení emocí, stresu a bolestí, ale nevede k odstranění příslušné karmy.
Proces léčení a uzdravování je spojen s láskou. Širší popis lásky pochází od Boha.
„Láska je něco, co si neklade žádné podmínky a co nemá žádné hranice ani potřeby. Protože si neklade žádné podmínky, nevyžaduje nic, aby byla vyjádřena. Láska nic nevyžaduje. Protože nemá žádné hranice, nikoho neomezuje. Láska je věčná a neomezená. Protože nemá žádné potřeby, nechce nic, co není dáváno svobodně. Nechce vlastnit nic, co nechce být vlastněno. Nechce dávat nic, co není přijímáno s radostí.
Láska je svobodná, láska je to, co je svobodné, neboť svoboda je podstatou toho, čím je Bůh, a láska je Bůh, vyjádřený ve vašem světě.“
- Láska dokáže změnit karmické mezníky, protože karma působí tak dlouho, dokud bytost nepochopí své chyby a omyly a nezmění se.
- Proto je každá nemoc vyléčitelná, když se bytost postaví na cestu pravdy a lásky. Protože lékař léčí, ale Bůh uzdravuje. Vše můžeme sami změnit, protože sami jsme stvořitelé svého života.
- Všechno co se nám děje je pro nás nachystáno s láskou, abychom pochopili, abychom se změnili, abychom se očistili. Nejsme ničí obětí.
- Existují jen dvě emoce – láska a strach, všechny ostatní vychází z těchto dvou emocí. I strach může být projevem lásky.
Vše co potřebujeme změnit je naše mysl, naše myšlenky. O síle mysli na cestě k uzdravení jsem vybral některé myšlenky lékařů, kteří udělali velké zkušenosti s uzdravením těžce nemocných bytostí.
Z knihy „Léčivá moc lásky“, kterou napsal psychiatr Gerald G. Jampolsky uvádím Sedm zásad na léčení nemoci změnou postoje:
1. „Zdraví je vnitřní mír. Léčení je proto zbavování se strachu. Pokud bychom chtěli učinit našim cílem změnu tělesnou pak jsme nepochopili, že naším jediným cílem je mír v mysli.
2. Podstatou našeho bytí je láska. Pouhé tělesné nemůže zabránit lásce. Proto věříme, že mysl nemá žádné hranice, nic není nemožného; a každou nemoc je možno zvrátit. A protože láska je věčná, není třeba na smrt pohlížet s obavami.
3. Dávat znamená přijímat. Když svou pozornost zaměříme na dávání, strach odstoupí a místo něj přijde uzdravení.
4. Všechny mysli jsou spojeny. Proto každé léčení je léčení sebe sama. Náš vnitřní mír přejde automaticky na ostatní, jakmile jej přijmeme sami pro sebe.
5. Přítomný okamžik je jediný čas, který existuje. Bolest, zármutek, deprese, vina a ostatní formy strachu zmizí, jakmile svou mysl soustředíme v láskyplném míru na tento okamžik.
6. Svá rozhodnutí vykonáváme tak, že se učíme naslouchat hlasu prahnoucímu po míru v nás. Neexistuje správné nebo špatné chování. Jediná smysluplná volba je mezi strachem a láskou.
7. Odpuštění je cestou k pravému zdraví a štěstí. Když se zdržujeme soudů, oprošťujeme se od minulosti a zbavujeme se svého strachu z budoucnosti. Tak poznáváme, že každý je našim učitelem a že každá situace je příležitostí pro růst spokojenosti, míru a lásky.“
***
Z knihy „Léčebný kód“ doktorů Alexandra Loyda a Bena Johnsona uvádím důležité poznatky:
Naše centrum kontroly stresu
Stres je ovládán CNS. Především fyziologický stres vzniká prostřednictvím HPA neboli osy hypothalamus – hypofýza- nadledvinky. Hypothalamus slouží jako centrální jednotka zpracovávající data pro celý mozek. Je ve spojení se všemi částmi limbického systému – tedy s emočními centry mozku. V podstatě má nervová propojení s každou částí mozku a se zbytkem těla je spojen prostřednictvím hormonů, které vytváří a vylučuje pomoci hypofýzy. Hypothalamus ovládá: tepenný krevní tlak, tělesnou teplotu, reguluje vodu v těle, stažitelnost dělohy, mléko v prsou, emocionální pohnutky, růstové hormony, nadledvinky, tyroxin, funkce pohlavních orgánů.
Z fyziologického hlediska vyvolává stres změny ve všech výše uvedených orgánech, a to především, pokud jde o vylučování adrenalinu, kortizonu, glukózy, inzulínu a růstových hormonů.
Léčebný kód neléčí žádný z fyzických či psychických problémů. Léčebný kód léčí pouze problémy „srdce“ (duchovního srdce), čímž se zmenšuje nebo úplně odstraňuje fyziologický stres v těle.
Toto je 1. tajemství: Jediným zdrojem nemocí a problémů v těle je fyziologický stres a léčebné kódy byly objeveny proto, aby odstranily tento typ stresu z těla způsobem, jaký nemá v dějinách obdoby.
2. tajemství: Příčinou stresu jsou energetické problémy v těle.
„Všechno je energie a veškerá energie má tři společné prvky, jimiž jsou: frekvence, vlnová délka a barevné spektrum. Veškerá hmota je energie, jak to vyslovil Albert Einstein. Energie má mnoho tváří.
Stres je způsobený nedostatkem energie na buněčné úrovni. Když se buňky na základě stresu uzavřou, aby uchovaly energii, nedostává se do nich kyslík ani výživné látky ani glukóza. Buněčné elektrárny, které se nazývají mitochondrie jsou bez paliva. A tak jak fungují mitochondrie, tak fungují buňky.
Léčebné kódy jsou léčebným systémem založeným na kvantové fyzice, jak to někteří fyzici předpovídali před mnoha lety. Základním faktorem každého přístupu je způsob předávání informací. Chemické látky a výživné látky se předávají z molekuly na molekulu rychlostí asi jeden cm za vteřinu a při každém předání dojde k určité ztrátě. Předávání informací pomoci energie probíhá při rychlosti 298000 km za vteřinu, tedy ihned, a nic se přitom neztrácí.
Toto je 2. tajemství: Podle největších myslitelů naší doby jsou všechny problémy v podstatě energetické problémy. Léčebné kódy léčí energetické problémy a důkazem toho jsou svědectví o vyléčení každého problému, jaký si dovedete představit, a to je tím, že provádíte tuto metodu“.
Léčebný kód je onen „univerzální léčebný kód, který účinkuje na každého a v každé situaci, jak nám potvrdily testy prováděné několik let.
Příklady ze svědectví klientů z vyléčení problémů a nemocí:
Neochota odpustit, Strach dětí ze smrti rodičů, Skolióza, Chronická bolest, Obnovení tělesných funkcí po operaci, Léčba emocí a chování (závislost), Extrémní bolest (trigeminální neuralgie), Poranění páteře a migrény, Cukrovka, Rakovina, Hemeroidy a tisíce dalších vyléčení jsou na
Léčebné kódy byly objeveny díky Boží milosti teprve nedávno, ale tento léčebný mechanismus jsme měli vždycky. Bylo nám to skryto, protože jsme to nedokázali pochopit, ale teď to vyšlo na světlo, díky jiným úspěšným objevům.
Objev léčebných kódů odhaluje fyzickou funkci, jež automaticky aktivuje léčivý zdroj. Léčebný kód využívá tohoto léčivého zdroje a mění destruktivní energetický vzorec na léčivou energii.
Objev léčebných kódů je v podstatě objevem čtyř léčivých center v těle. Tato čtyři léčivá centra se shodují s hlavními kontrolními centry v každé buňce. Léčivá centra fungují jako skřínka s pojistkami (jističi), a když se zapne ta pravá pojistka, můžete vyléčit téměř cokoli. Příčinou je odstranění stresu, jenž pojistky vypíná, a jakmile stres zmizí, převezme práci neuroimunitní systém a vyléčí to, co v těle nefunguje tak, jak by mělo.
Půjdete-li cestou, po níž prochází léčivá energie čtyřmi léčivými centry těla, objevíte tyto fyzické systémy:
Kořen nosu: Hypofýza (často označovaná za hlavní žlázu, protože řídí základní endokrinní procesy v těle)
a epifýza.
Spánky: Vyšší funkce levé a pravé hemisféry mozku a hypothalamus.
Čelisti: Reaktivní emocionální mozek včetně amygdaly a hipokampu a dále páteř a centrální nervový systém.
Adamovo jablko neboli ohryzek: Páteř a centrální nervový systém a také štítná žláza.
Jinak řečeno, objevíte kontrolní centra všech systémů, orgánů a buněk v těle. A z těchto center do nich bude proudit léčivá energie.
Jak léčebný kód aktivuje léčivá centra
Léčivá centra se aktivují pomocí prstů. Léčebný kód je založen na jedné jediné sadě snadných gest rukou a provádí se tak, že namíříte všech pět prstů obou rukou postupně na jedno nebo více léčivých center ve vzdálenosti pět až šest centimetrů od těla. Ruce a prsty řídí proudění energie v léčivých centrech.
Léčivá centra aktivují energetický léčebný systém fungující podobně jako imunitní systém. Neničí viry ani bakterie, ale zaměřuje se na vzpomínky spojené s určitou věcí (osobou, událostí), o níž člověk přemýšlí. Díky pozitivním léčivým energetickým frekvencím odstraňuje negativní a destruktivní frekvence a nahrazuje je pozitivními.
Když buňky při provádění léčebného kódu přijímají zdravou energii, nezdravá energie je doslova vyrušena pozitivní energii,
Tento systém nazýváme „léčebné kódy“, protože každá procedura obsahuje určitou kódovací sekvenci. Cvičení vytvoří určitou kombinaci čtyř léčivých center v potřebné sekvenci. Tato sekvence je základem při odstraňování stresu spojeného určitým problémem a je schopna léčit vzpomínky, které problém vyvolává.
Existují důkazy, že léčebné kódy opravdu fungují?
1. Tisíce svědectví klientů, kteří se zbavili všech možných problémů včetně nemocí, které jsou považovány za nevyléčitelné.
2. Základní diagnostické testy (variabilita srdeční frekvence) ukazující, že po procvičení léčebného kódu je stres natrvalo odstraněn z těla. (viz
Co vypadá jako zázrak je prostě jen nový objev.
Podle fyziky je k vyrušení jedné frekvence zapotřebí odpovídající opačná frekvence. Léčebný kód tedy může
fungovat pouze v případě, že cosi objeví dané vzpomínky a cosi určí jejich frekvenci a cosi vytvoří odpovídající opačnou frekvenci. Což se opravdu děje!
__________________________________________________________________________________________________________________________________
Moje poznámka:
Na mou otázku na „cosi“ jsem dostal kód pravdy, že tento zásah provádí správce karmy a bytosti, které se nazývají „temní andělé“. Temní andělé dohlížejí, aby se naplnil náš karmický scénář a byly odčiněny utrpením naše karmy z minulého nebo minulých životů. Jak již bylo výše uvedeno, temní andělé jsou láskyplné bytosti, které však musí vykonávat svou činnost v negativitě a temných sférách. Současně také správce karmy vymazává příslušné karmy z ákášického záznamu příslušné bytosti. Proto je vyléčení trvalé, protože karma přestala platit.
___________________________________________________________________________________________________________________________________
Jakmile si vybavíte a oživíte nějakou láskyplnou vzpomínku, začne být tělu vysílána frekvence lásky mající odpovídající fyziologické léčivé účinky, také i na poškozené DNA. Bolestné, destruktivní a zkreslené vzpomínky vysílají frekvence, jež jsou příčinou vzniku nemocí a chorob. Podle provedeného výzkumu tyto destruktivní vzpomínky vysílají tělu signál, jenž nás nutí vnímat danou situaci jako určitou hrozbu, ačkoliv to ve skutečnosti není pravda. A právě to udržuje naše tělo ve stresu. Budete-li na tuto věc myslet hodně dlouho, budete se cítit špatně a navíc doslova přesunete své buňky do „sebeobranného módu“ a váš nervový systém zaujme postoj typu „útok, nebo útěk“.
Budoucnost medicíny je založena na ovládání energií proudící v těle.
***
Z knihy „Láska, medicína a zázraky“, kterou napsal MUDr.Bernie S. Siegel (chirurg):
- „Samotná láska je zázračná uzdravující síla. V určitém smyslu je zázrakem a důvodem k bytí. Zeptejte se tedy sami sebe, co se zde, na této planetě, máte naučit, a naučte se to tím, že budete rozdávat lásku celému světu.
- Schopnost uzdravovat se máme v sobě – stejně jako všechny živé bytosti – vrozenou. Bůh nemá oblíbence.
- Nezapomínejte, prosím, že informace nikoho nezmění. Inspirace to však dokáže. Najděte si důvod proč žít. Nechte se inspirovat, odhalte své já a změňte se.
-Tváří v tvář nejistotě není na naději nic špatného. Naděje se nezakládá na statistice. Naděje je fyziologická. Já tvrdím, že každý člověk může být tím, který zrovna přežije, protože v hlavě pacienta je každá naděje skutečná. Naděje je z velké části výsledkem pacientovy víry a důvěry v léčitele. Pouto lze posílit mnoha způsoby, jako je soucit, přijetí, dosažitelnost a ochota poskytovat informace, předoperační návštěvy atd.
- Bylo zjištěno, že pozitivní a negativní očekávání mají účinky na hladiny kortizonu a prolaktinu v krvi, což jsou dva hormony hrající důležitou úlohu při aktivaci imunitního systému.
- Skutečnost, že mysl ovládá tělo, je tím nejzásadnějším faktem, který o životním procesu známe.
- Dosáhnout klidu v duši umožní vypořádat se s životními starostmi. Urovnání sporů, uvědomění si vlastního já, duchovní otevřenost a láska uvolňují neuvěřitelnou energii, která podporuje biochemii uzdravování.
- Jestliže si za svůj cíl zvolíte klid, fyzické zdraví, je možné, že to nevyjde. Ale pokud si za svůj cíl zvolíte klid v mysli, můžete toho dosáhnout. Neléčte rakovinu, slepotu či ochrnutí, snažte se raději o klidnou mysl. A možná se vám mezitím vyléčí rakovina, vrátí zrak a možná budete chodit. Všechny tyhle věci mohou nastat díky smířené mysli, která v těle vytváří ozdravné prostředí.
Správný přístup pacienta k nemoci a léčení
Není těžkostí, jež nepřekoná láska
není choroby, již láska nevyléčí,
není dveří, jež láska nedokáže otevřít,
není propasti, již láska nepřekročí,
není zdi, již láska nezboří,
není hříchu, jenž láska neodčiní.
Nezáleží na tom, jak hluboko tkví problém,
jak ponuré jsou vyhlídky, jak složitá je zápletka,
jak veliké jsou omyly. Láska je řešení.
Kdybys uměl dosti milovat,
budeš tou nejšťastnější a nejsilnější bytostí na světě.
- Zázraky se dějí uvnitř nás. Vyberete-li si lásku, budete mít dny, kdy se nebudete chtít znát, ale můžete se naučit, jak si odpouštět. Své slabiny nezměníte, dokud je navzdory sami sobě nepřijmete. Mnoho lidí, obzvláště ti s vysokým onkologickým rizikem, mívá tendence odpustit druhým, ale ukřižovat sami sebe.
- Klidná mysl vysílá tělu signál „žij“, zatímco deprese, strach a nevyřešené spory vysílají signály smrti.
- Výjimeční pacienti jsou však také plní lásky, a rozumějí tak i problémům, jimž musí čelit lékař.
- Výjimečným pacientem může být každý a nejlepší je začít, ještě než onemocníte. Spousta lidí svou životní sílu plně nevyužije až do chvíle, než je potenciálně smrtelná choroba přinutí „změnit myšlení“. Tento proces nevyžaduje příslušnost v žádné konkrétní církvi ani v psychologickém systému.
- Trpíte-li nějakou život ohrožující chorobou, změna, o níž hovořím, vám může zachránit život nebo jej prodloužit daleko za lékařská očekávání.
- Nezavírejte oči před věcmi a událostmi, které se nedají pokaždé změřit. Dějí se díky vnitřní energii, kterou máme k dispozici všichni.
- Co se týče uzdravování. Jestliže se „zázrak“ – jako trvale onkologické uzdravení jednou stane, potom platí, že se nejedná o šťastnou náhodu. Zvládne-li to jeden pacient, není důvod, proč by to nedokázali i druzí.
- Většina z nás chce po Bohu, aby změnil vnější aspekty našeho života, abychom se nemuseli měnit vnitřně. Chceme se vyvléknout ze zodpovědnosti za naše vlastní štěstí. Často je pro nás jednodušší nenávidět, trpět a dělat ze sebe oběť, než abychom milovali, odpouštěli, přijímali a hledali vnitřní klid. Jakmile se naučíme milovat, začne nám proudit tělem ozdravná energie. Energie jako taková je milující, inteligentní, je jí dost pro všechny.
- V Centru jsme zjistili, že existují čtyři druhy víry:
--Víra v sebe sama.
--Víra v lékaře.
--Víra v léčbu.
--Víra v duchovno.
--Víra v duchovno (v Boha), ačkoliv je sama o sobě pro všechny dosažitelná, je v mnoha ohledech klíčem k ostatním.
- „Spirituální život“ může znamenat spoustu věcí. Nemusí ho demonstrovat příslušnost k náboženské organizaci.
- Jako léčitel chápu spiritualitu jako víru, že vesmír má řád a smysl. Za stvořením světa vidím milující a inteligentní sílu. Někteří ji říkají Bůh, někteří ji mohou brát pouze jako zdroj uzdravení. Pramení z ní schopnost najít klid, vyřešit rozpory mezi emocemi a realitou, mezi vnitřním a vnějším. Být spirituální znamená přijmout věci tak, jak jsou (a není radno to zaměňovat s rezignací nebo s uznáváním zla).
Spiritualita je schopnost najít radost a klid i v nedokonalém světě, a uznávat osobnost, i když není bezchybná. A z takového duševního klidu pramení jak kreativita, tak i umění nesobecké lásky, jelikož jdou ruku v ruce. Pochopení, víra, odpuštění, klid a láska – to jsou hodnoty, které si představuji pod pojmem spiritualita či duchovno. A právě tyto hodnoty se vždy projeví u těch, kteří se nečekaně vyléčili z těžké nemoci.
- Lidé si někdy myslí: „Bůh mě nechal onemocnět, proč bych si zasloužil uzdravení?“ Náboženství, které stojí na pocitech viny, prvotního hříchu a předurčení, nemají v lékařství žádný význam. Stejně tak je nejspíš těžké najít životní klid, pokud věříte, že pozemský život je nicotný, a že smrt je bezvýznamná. Mluvím tedy raději o spiritualitě než o náboženství, jelikož se chci vyhnout doktrinám.
- Mít naději znamená vědět, že je možno dosáhnout výsledku, který si přejeme, a něco pro to dělat. Přát si znamená sedět a čekat na to, až se zčista jasna stane zázrak. Já podporuji pacienty ve víře v Boha, ale nenechávám veškerou práci jen na něm.
- Bůh je pro mne potenciální ozdravnou sílou, inteligentní, láskyplnou energií nebo také světlem. Je přítomen v životě každého člověka. I vědci už tvrdí, že energie je inteligentní. Tvrdím pacientům, že jejich nemoc nezpůsobila Boží vůle, ale naše odvrácení se od Boha. Energie a naděje jsou k dispozici každému.
- Myslím, že příčinou každé choroby je buď nedostatek lásky, nebo právě podmíněna láska, která tlumí a vyčerpává imunitní systém, a způsobuje tak fyzickou zranitelnost. Mám pocit, že uzdravení vždy souvisí se schopností dávat a přijímat lásku.“
***
Dr. K. Pelletier provedl psychologickou studii na pacientech, kteří se uzdravili navzdory velkým komplikacím. Zjistil, že všichni mají pět společných rysů:
1. Prošli výraznou vnitřní proměnou díky meditacím, modlitbám nebo jiným duchovním úkonům.
2. Zcela změnili chápání mezilidských vztahů, což má za následek, že pacientovy vztahy k ostatním byly postaveny na pevnějších základech.
3. Změnili stravovací návyky – tito lidé již neberou jídlo jako samozřejmost, ale pečlivě si potraviny vybírají, aby měli správnou výživu.
4. Mají hluboký smysl pro duchovní i materiální aspekty života.
5. Cítí, že uzdravení není dar nebo samovolná úleva, že je nutné si je vydobýt v dlouhém a těžkém boji.
***
„Emoční podpora
- Jelikož nemoc je většinou reakcí na nějakou psychickou potřebu, je nutné podpořit změnu pacientova života dělat věci spojené se zdravím, ne s pokračující nemocí. Mezi tyto činnosti patří:
1. Podporovat pacienta v aktivitě a v činnostech, které dělá kvůli sobě.
2. Zmiňovat se o pokrocích, nenechat se ovlivnit tím, že vnímáme pouze projevy choroby.
3. Věnovat se aktivitám, které nesouvisejí s nemocí.
4. Během uzdravování budovat nový, pevnější vztah s pacientem.
Překonat strach
- Zbavování se strachu je úkol, u kterého se mnoho lidí zasekne. Půjde to lépe, pokud se na každé setkání budete dívat jako na prosbu o lásku nebo jako na projev citů. Vystrašený člověk ve skutečnosti říká: „Miluj mě!“ My však máme tendence takové osoby odmítat a zlobit se na ně. Dotyčný potom dostane ještě větší strach a často svůj hněv zadržuje, dokud se zloba nepromění v nenávist nebo zášť. Nenávidět je jednoduché, ale zdravější je milovat. Cítíte-li strach, požádejte někoho o obejmutí a o trochu lásky, a budete klidnější. Láska má v konfliktních situacích neuvěřitelnou moc.
Překonat hněv
- Hněv a zášť jsou překážky, které mnoha lidem brání ve vyjasnění nevyřešených citových záležitostí a v dosažení harmonie s druhými. Překonání strachu nám otevírá cestu k odpouštění těm, kteří nám ublížili, a uvolňuje lásku, jež vám pomůže být psychologicky imunní vůči prostředí okolo vás. Zvolit lásku a držet se smyslu života za všech okolností zvyšuje šanci na přežití.
- Odpustit neznamená ignorovat, co se stalo, nebo dát zlému činu falešnou nálepku. Znamená to, že zločin již není překážkou ve vztahu. A i v tom největším nepříteli můžeme najít dobro.
- Ježíš věděl, že milovat je více než mít rád. Když mluvil o tom, že máme milovat své nepřátele, mluví o pochopení, o tvůrčí a osvobozující dobré vůli vůči všem lidem. Jen tak, že se dáme na tuto cestu a budeme oplácet tímto druhem lásky, se můžeme stát opravdovými dětmi našeho Otce na nebesích.
- Schopnost najít v neštěstí něco dobrého je nejspíš nejdůležitější povahový rys, který potřebuje pacient mít. Žít znamená trpět, přežít znamená najít v utrpení smysl. Smrti nebo smrtelnému ohrožení se říká poslední učitel, neboť nás donutí udělat všechno, co můžeme, právě dnes.
- Jen skrze bolest a utrpení se dokážeme změnit. Dívat se na to, jak naši milovaní trpí, ale nemění se, je asi těžké. Ale našim úkolem je milovat je. Kázání je nezmění, utrpení ano.
- Naučit se milovat znamená oprostit se od strachu, bolesti a beznaděje, kterou si mnoho lidí vědomě pěstuje. Tito lidé žijí život plný hněvu, který se jim stále honí hlavou a při každém připomenutí jim způsobuje další stres. Postavit se tomu hněvu čelem a zbavit se ho lze tím, že si upřímně řekneme, jakou hrajeme v konfliktu roli, a odpustíme jak sobě, tak i těm, které jsme nenáviděli a kterých jsme se báli. Pokud nedokážete odpustit, budete stejní jako váš nepřítel.
- Abychom to shrnuli, myslím si, že mysl dokáže úplně všechno. Můžete se naučit ji ovládat a rozhodnout se být „uvnitř“ šťastní a mít usměvavé srdce, bez ohledu na to, co se děje „venku“. Budete-li pomáhat a milovat, ucítíte uvnitř teplo a klid, ať už jste zdraví nebo nemocní. My už víme, že když dáváte lásku, tak ji zároveň i přijímáte.
A vyrovnat se s minulostí a odpustit všemu a všem vám pomůže od strachu.
Pamatujte, že vy jste láska. Nechte ji tedy růst a milujte jak sebe, tak i ostatní. Když milujete a cítíte spojení se všemi, se vším a s Bohem, cítíte se uvnitř bezpeční a šťastní.
A nezapomeňte, že pokud naplno věříte, že nás neustále se všemi pojí láska, tak jistě najdete duhu i za tím nejčernějším mračnem.“
***
Závěr
Tak jako se lékař-chirurg Bernie S. Siegel stal na základě svých zkušeností lékařem a léčitelem a dovedl vyléčit smrtelná onemocnění, především rakovinu, tak i pro léčení a vyléčení pacientů duševně nemocných je velmi dobré pro pacienta, když se lékař stane lékařem-léčitelem. To znamená, že si uvědomí karmická omezení nemocí a způsob nápravy těchto karem. Východiskem a cílem je láska a čistá mysl. Uvědomí si, že některé těžké nemoci, které mají základ v obsazení cizím duchem, je možno změnit úsilím pacienta samotného nebo za pomoci léčitele, který k tomu dostane Boží souhlas. Velkého pomocníka a poučení najde v knihách Heleny Šeblové.
Hledanou univerzální příčinou duševních nemocí je karmické zatížení bytosti a „spouštěcí faktor“ jsou karmické mezníky, protože ty vyžadují změnu mysli dané bytosti.
Bůh nám pomáhá i tím, že byl lidstvu sdělen léčebný kód, s pomoci kterého se může každá věřící bytost očišťovat od svých karem a tím uzdravovat své nemoci. Je to určeno věřícím bytostem, protože součástí celého postupu je také vyslovení modlitby, a to ateisté neumí. „Kniha Léčebný kód“ byla vydána v roce 2012 a napsali ji lékaři Alexander Loyd a Ben Johnson. Tento text může být východiskem pro mnoho nemocných a úspěšné vyléčení. Tato metoda léčení je pro léčení duševních chorob velmi vhodná, protože mohou být léčebná cvičení, za jistých podmínek, vedeny i jinou bytostí za bytost nemocnou.
Napsal Jan Heczko
Říjen 2012